3D je sexy, ale způsobuje zdravotní potíže, varují odborníci

Full HD střídá 3D

Zřejmě loni se spustila obrovská mánie jménem 3D. I když už stereoskopii známe desítky let, vždy to byla technologie pro vyvolené, ať už se jednalo o náhlavní soupravy virtuální reality nebo návštěva dokumentů či béčkových hororů v IMAXu. Doba pokročila a kvalita také. Před rokem jsme si mohli konečně užít kvalitní 3D na počítači (nVidia 3D Vision) a v kině způsobil revoluci Avatar.

Avatar jako největší 3D hit v historii, zdroj: IMDB

Snímek Jamese Camerona byl prvním opravdovým hitem, který producentům ukázal cestu k vyšší návštěvnosti a hlavně výdělkům. Momentálně v kinech boduje třeba Alenka v říši divů nebo třetí díl Toy Story. Z kina už je to jen kousek do obývacích pokojů, takže se letos výrazně aktualizovala nabídka v segmentu „home cinema“. Televize, satelit i Blu-ray se nesmělými krůčky objevují v nabídkách obchodních domů.

Radost mají prodejci, výrobci i technofilové, nadšení ovšem nepřevládá mezi lékaři.

Nevolnost v prostoru

Herní magazín VG247 v rozhovoru na toto téma zpovídal britského očního specialistu Jamese Suttona, který pracuje pro zdravotnickou společnost Butterflies Healthcare. Tomu se myšlenka neustálého sledování 3D obrazu nezamlouvá a doporučuje maximálně hodinu nebo hodinu a půl v kuse. Zmiňovaného Avatara byste tak ideálně měli shlédnout na tři díly (trvá zhruba tři hodiny). Sám prý zažil několik případů, kdy lidem vracejícím se z kina nebylo dobře (bolení hlavy, únava očí, zvracení…).

Možná si říkáte, jaký je rozdíl mezi sledováním 3D v kině nebo na počítači a vnímáním reálných předmětů? Vlastně dost velký. Ve skutečnosti obě oči sledují (v ideálním případě) jeden bod/oblast a hloubku dodává rozdílný pozorovací úhel. Oči jsou od sebe vzdáleny asi sedm centimetrů, úhel pohledu je proto jiný.

Obraz filmu nebo hry je ale umělý. Proto někteří ani nemluví o 3D, ale raději s pomlčkou 3-D. Pravé 3D jsou vlastně prostorové modely potažené texturou a zasazené v prostředí, které má taky své tři rozměry. Reprodukce je složitá a definitivně ji vyřeší až hologramy.

3D v kině je falešné, zdroj: Bit-tech

3D, jaké nám servírují v kinech nebo herních konzolích, je falešné. Dva různé obrazy pro každé oko nedokážou vytvořit plně prostorový dojem a navíc oči nesledují stejný bod, ale trochu šilhají. Navíc při pohybu do strany vidíte stále stejný, přiblížení k plátnu nezmění perspektivu atd. Mozek se proto musí vypořádat s větším zatížením a tyto nepřesnosti kompenzovat. Méně odolným se proto může udělat až nevolno.

Odborníci si zatím spíš shodli, že tyto problémy nemají trvalé následky. Jenže dočasná dezorientace a únava může způsobit řetězovou reakci jiných komplikací. (Třeba omezené řidičské schopnosti.)

Někteří výrobci elektrotechniky před těmito riziky varují. Nintendo už přidalo varování na první 3D konzoli Virtual Boy před 15 let, na nově chystaném handheldu 3DS bude také (více v novince). Tuto klauzuli přidal k PlayStationu 3 také Sony. Děti mladší 6–7 let by se raději měli stereoskopii vyhýbat. Jejich mozek i oční svaly se stále ještě vyvíjejí a časté sledování 3D by mohlo způsobit nenapravitelné škody. Uživatele varuje také Samsung.

Nintendo 3DS – první kapesní 3D konzole, zdroj: Nintendo

Pokud budete mít déle trvající následky po sledování 3D, jděte k lékaři. Pokud tím hodláte trápit děti, poraďte se s pediatrem. Takto zní oficiální stanovisko.

3D bez 3D

Některým se ze sledování nemusí udělat špatně, protože 3D vůbec nevidí. Společnost Eyecare Trust se zabývá optikou už delší dobu. Nedávno provedla v Británii výzkum, ve kterém zjistila, že přibližně každý desátý člověk stereoskopii vnímat nedokáže. Přesně 12 % Britů (tedy okolo šesti milionů) trpí poruchou vidění oběma očima.

Mozek zkrátka nedokáže dva obrazy spojit do jednoho. V běžném prostředí se to vůbec nemusí projevit, protože mozek není tolik namáhán a rušení stíhá kompenzovat.

V Česku nebo na Slovensku zřejmě ještě podobný výzkum neproběhl. Můžeme jen hádat, jestli touto poruchou trpí na Ostrovech více kvůli jejich genofondu, nebo lze naměřit podobná čísla i u nás. V mém okolí nikdo problém se sledováním 3D neměl. Osobně jsem například u Avataru více trpěl kvůli nepohodlným brýlím a po dvou hodinách i sedačce. V IMAXu na člověka může negativně působit spíš to obří plátno a mohutný zvuk.

A co vy, máte s 3D problémy? Chodíte na takové filmy do kina nebo už pomalu vybavujete obývací pokoj potřebnou elektronikou?

Zdroj: VG247, Eyecare Trust, Sony