3D je sexy, ale způsobuje zdravotní potíže, varují odborníci

3D technologie se mají pro příští rok stát hlavním hitem v elektronice. Když už máme dostatečné rozlišení obrazu, musel přijít další rozměr. Jenže ten není přirozený a může způsobovat nevolnost. Dokonce i výrobci před 3D obrazem varují.

Full HD střídá 3D

Zřejmě loni se spustila obrovská mánie jménem 3D. I když už stereoskopii známe desítky let, vždy to byla technologie pro vyvolené, ať už se jednalo o náhlavní soupravy virtuální reality nebo návštěva dokumentů či béčkových hororů v IMAXu. Doba pokročila a kvalita také. Před rokem jsme si mohli konečně užít kvalitní 3D na počítači (nVidia 3D Vision) a v kině způsobil revoluci Avatar.

Avatar jako největší 3D hit v historii, zdroj: IMDB

Snímek Jamese Camerona byl prvním opravdovým hitem, který producentům ukázal cestu k vyšší návštěvnosti a hlavně výdělkům. Momentálně v kinech boduje třeba Alenka v říši divů nebo třetí díl Toy Story. Z kina už je to jen kousek do obývacích pokojů, takže se letos výrazně aktualizovala nabídka v segmentu „home cinema“. Televize, satelit i Blu-ray se nesmělými krůčky objevují v nabídkách obchodních domů.

Reklama

Radost mají prodejci, výrobci i technofilové, nadšení ovšem nepřevládá mezi lékaři.

Nevolnost v prostoru

Herní magazín VG247 v rozhovoru na toto téma zpovídal britského očního specialistu Jamese Suttona, který pracuje pro zdravotnickou společnost Butterflies Healthcare. Tomu se myšlenka neustálého sledování 3D obrazu nezamlouvá a doporučuje maximálně hodinu nebo hodinu a půl v kuse. Zmiňovaného Avatara byste tak ideálně měli shlédnout na tři díly (trvá zhruba tři hodiny). Sám prý zažil několik případů, kdy lidem vracejícím se z kina nebylo dobře (bolení hlavy, únava očí, zvracení…).

Možná si říkáte, jaký je rozdíl mezi sledováním 3D v kině nebo na počítači a vnímáním reálných předmětů? Vlastně dost velký. Ve skutečnosti obě oči sledují (v ideálním případě) jeden bod/oblast a hloubku dodává rozdílný pozorovací úhel. Oči jsou od sebe vzdáleny asi sedm centimetrů, úhel pohledu je proto jiný.

Obraz filmu nebo hry je ale umělý. Proto někteří ani nemluví o 3D, ale raději s pomlčkou 3-D. Pravé 3D jsou vlastně prostorové modely potažené texturou a zasazené v prostředí, které má taky své tři rozměry. Reprodukce je složitá a definitivně ji vyřeší až hologramy.

3D v kině je falešné, zdroj: Bit-tech

3D, jaké nám servírují v kinech nebo herních konzolích, je falešné. Dva různé obrazy pro každé oko nedokážou vytvořit plně prostorový dojem a navíc oči nesledují stejný bod, ale trochu šilhají. Navíc při pohybu do strany vidíte stále stejný, přiblížení k plátnu nezmění perspektivu atd. Mozek se proto musí vypořádat s větším zatížením a tyto nepřesnosti kompenzovat. Méně odolným se proto může udělat až nevolno.

Odborníci si zatím spíš shodli, že tyto problémy nemají trvalé následky. Jenže dočasná dezorientace a únava může způsobit řetězovou reakci jiných komplikací. (Třeba omezené řidičské schopnosti.)

Někteří výrobci elektrotechniky před těmito riziky varují. Nintendo už přidalo varování na první 3D konzoli Virtual Boy před 15 let, na nově chystaném handheldu 3DS bude také (více v novince). Tuto klauzuli přidal k PlayStationu 3 také Sony. Děti mladší 6–7 let by se raději měli stereoskopii vyhýbat. Jejich mozek i oční svaly se stále ještě vyvíjejí a časté sledování 3D by mohlo způsobit nenapravitelné škody. Uživatele varuje také Samsung.

Nintendo 3DS – první kapesní 3D konzole, zdroj: Nintendo

Pokud budete mít déle trvající následky po sledování 3D, jděte k lékaři. Pokud tím hodláte trápit děti, poraďte se s pediatrem. Takto zní oficiální stanovisko.

3D bez 3D

Některým se ze sledování nemusí udělat špatně, protože 3D vůbec nevidí. Společnost Eyecare Trust se zabývá optikou už delší dobu. Nedávno provedla v Británii výzkum, ve kterém zjistila, že přibližně každý desátý člověk stereoskopii vnímat nedokáže. Přesně 12 % Britů (tedy okolo šesti milionů) trpí poruchou vidění oběma očima.

Mozek zkrátka nedokáže dva obrazy spojit do jednoho. V běžném prostředí se to vůbec nemusí projevit, protože mozek není tolik namáhán a rušení stíhá kompenzovat.

V Česku nebo na Slovensku zřejmě ještě podobný výzkum neproběhl. Můžeme jen hádat, jestli touto poruchou trpí na Ostrovech více kvůli jejich genofondu, nebo lze naměřit podobná čísla i u nás. V mém okolí nikdo problém se sledováním 3D neměl. Osobně jsem například u Avataru více trpěl kvůli nepohodlným brýlím a po dvou hodinách i sedačce. V IMAXu na člověka může negativně působit spíš to obří plátno a mohutný zvuk.

A co vy, máte s 3D problémy? Chodíte na takové filmy do kina nebo už pomalu vybavujete obývací pokoj potřebnou elektronikou?

Zdroj: VG247, Eyecare Trust, Sony

Reklama

Komentáře

Řešil někdo s oční vadou (jsem krátkozraký) problematiku sledování 3D filmů s těmi speciálními okuláry? Čočky se mi kvůli tomu kupovat nechce, na šťárání v oku nemám žaludek a navíc mám na ně moc citlivé oči, bez (svých i jejich) brýlí zas uvidím velké ho*no.

Sám do toho moc nevidím a tak se raději optám :-).

Nevím jak v jiných kinech, ale v IMAXu se dají polarizační brýle nasadit přes dioptrické.
K článku: někde jsem četl o té nevhodnosti pro děti a možná spíš než v nervech a mozku byl problém ve svalech ovládajících zaostřování oka. Asi jak říkala maminka, když jsem byl malej, "nešilhej, zůstane ti to".

Jo, ono tam totiž místo nervů měly být oční svaly. Word mi to jako chybu neoznačil a sám jsem si toho nevšiml :).

Ciao Tome, jsem taktez krtqozraky :) (~-5.5dpt), a jeste dlouho pred tim, nez prislo 3-D v aktualni podobe, jsem resil otazku, jak nalozit s korekci teto vady - kvuli sportu a ruznym drobnym neprijemnostem jako je mlzeni bryli pri zmene prostredi, obcas neprijemne otlaceny nos... Zadnou jinou zjistenou vadou zraku netrpim.

Cocky to nakonec vyhraly, pouzivam je jiz 10 let bez potizi. Nosim day&night, ktere nemusim vubec na noc vytahovat a menim jednou za mesic pri nakladech ~2-3k rocne (nakup potreb v ceskych eshopech, ze zahranici mozna jeste levnejsi).

3-D vnimam bez vaznejsich problemu, obcas vnimam roztrepane hrany a trhave pohyby na okrajich zorneho pole, coz ale souvisi spise s mou vysokou citlivosti na obnovovaci frekvenci.

Nedavno jsem poridil domu a Nvidia 3-D ready 1xDLP projektor (nat 1024*768@120Hz, 3x rotary speed), tudiz pri nejblizsi prilezitosti domaci 3-D s chuti vyzkousim jak na hrach, tak i na filmech. Velmi zahy jsem zjistil, ze 1xDLP technologie nebude zdaleka to prave orechove pro me oci citlive na obnovovaci frekvenci - barevnych duchu na 60Hz vidim az prilis, ackoli 3 dalsi lide v mistnosti nevidi nic nezdraveho. Zvyseni snimkove frekvence na 75 Hz problem odstrani, nicmene na 120Hz jsem tam, kde jsem byl (z duvodu snizeni RPM barevneho kola pri 120Hz u 1xDLP - viz wiki a princip fungovani).
Takze predpokladam, ze 3-D tak, jak je aktualne dostupne v beznych cenovych hladinach u spotrebni elektroniky bude pro nezanedbatelnou cast clovecenstva zatim jen ohromovakem pro navstevy (tak jako u me doma :) ).

Timto se pripojuji k vystrazne vztycenemu prstu smerem k aktualne tlacene 3-D implementaci - ma opravdu spoustu specifickych limitaci a nastrah, kazdemu doporucuji dukladne teoreticky nastudovat a hlavne vyzkouset na vlastni oci a to nejen na 5 minut v prodejne...

Tak já si brýle vždycky narvu pod 3D brýle - stačí si vzít největší velikost 3D a občas přidržet nebo poposunout 3Déčka.

Záleží na druhu brýlí. Pasivní polar. nebudou zřejmě problém, ale hodně kin používá aktivní shutter brýle a ty jsou dost mohutné. Ale pokud nemáš fakt malý nos, tak se před ně ty dioptrické vlezou.

Mám dioptrické. V kině jsem na Avatarovi 3D byl, viděl jsem v prodejně 3D LCD, shutter brýle zkoušel přes ty moje - neříkám, že by to nebylo lepší bez nich, ale rozhodně mi nepadaly ani nijak zásadně nevadily.

Já osobně 3D efekt nevidím, týká se mě to, co je popisováno v článku. Jedním okem se vždy dívám dominantněji a to druhé jen dokresluje klasické vidění. V reálu jsem s tím problém zatím neměl, ale při 3D vidím vždy jen tu část obrazu, kterým okem se zrovna "více" dívám.

Je mi to trochu i líto, může to být zajimavé.

Přidat komentář

Reklama