Reklama

Nevíte, co se starým notebookem? Pošlete ho do Afriky! (sbírka)

Ve spolupráci s českou neziskovkou Njovu pořádáme sbírku starších notebooků k vybavení počítačové učebny v Zambii.

Pomoc rozvojovým zemím může být ošemetná. Pomiňme akutní humanitární akce, kdy je oblastem postiženým suchem a hladem dodána voda a základní potraviny. Ty jsou nezpochybnitelné. Jde spíše o různé sbírky oblečení a jiných věcí, kterých má naše „západní společnost“ přebytek. Taková pomoc může být často spíše přítěží. Jednak deformuje podmínky na místním trhu: Jak asi dopadne drobný výrobce oblečení, když do jeho vesnice přivezou kontejner secondhandového oděvu? Navíc každá (neakutní) pomoc, která je spotřebována, není vlastně pomocí. Věcí, na které si sami nevyděláte, si příliš nevážíte – to jistě znáte sami. Navíc si můžete snadno zvyknout, že věci prostě dostáváte. Proč tedy po vás vlastně chceme přístroje, za které jste kdysi zaplatili nemalý peníz?

Vycházeli jsme z toho, že mnoho lidí dnes má doma řadu počítačů, mnohdy i několik generací notebooků. Když už starší model nestačí nebo začne zlobit a mám dostatek financí, prostě koupíme nový. Starší často prodáme, ale někdy také ne. Máme na něm třeba ještě nějaká data nebo se jej prostě nechceme zbavit. Posuneme jej tedy dětem, rodičům/prarodičům nebo necháme doma jako univerzální internetovadlo. Pokud takových generačních výměn proběhne několik, rázem se stane, že máme doma starý funkční notebook, o který nikdo nejeví zájem a možná ani na Aukru už by ho nechtěli.

 

A tady nastupuje náš projekt. Jediná neakutní pomoc, která má v rozvojových zemích dlouhodobě smysl, je pomoc se vzděláváním. Pokud v dané zemi vyroste pár generací vzdělaných lidí, společnost se velmi rychle vzchopí a pomůže si sama. Notebooky, které nám věnujete, v Zambii využijeme k vybavení počítačové učebny (v případě úspěchu více učeben), které mladým lidem pomohou zvládnout základní počítačovou gramotnost. To může výrazně zvýšit jejich uplatnitelnost na trhu práce a tím i jejich životní úroveň. Pojďme společně pomoci nastartovat vzestup Zambie mezi vyspělé ekonomiky.

Inzerát - Notebooky pro Zambii

www.facebook.com/NotebookyProZambii

Další články na téma: 
Oblíbené Tisk E-mail
Reklama

Komentáře

Chudáci afričani. Pracovat s rozpadajícím se notebookem je utrpení. Do těhle zemí se většinou posílají staré desktopy, které jsou na údržbu/opravy/upgrady mnohem jednodušší. A ty jejich akumulátory co mohou být nabíjeny ze solárních panelů budou taky už po smrti.

Skoro největším problémem u těchto akcí je zajištění dopravy. Ta je u notebooků výrazně jednodušší a levnější. Proto jsou dle našeho názoru mnohem lepší variantou. Pokud ale této problematice rozumíte lépe a chcete se do projektu zapojit, tak se ozvěte a poraďte nám.

Jsem stejně chudý jako afričan. Taky mě pošlite funkční ntb.

Bezplatné vzdělaní až na úroveň vysoké školy, počítačové hodiny ve škole a přístup do počítačové učebny jste ale měl, ne?

Neměl. Strana mi nedovolila po základní škole další vzdělávání, počítače byly akorát sálové, a počítačové hodiny, natož učebny neexistovaly. A to ještě hodně dlouho potom, kdy jsem už neměl školní věk. Tedy se chci vzdělávat a k tomu potřebuji darovaný notebook. Takže jsem blbý a chudý stejně jako afričan. Napřed byste měli pomáhat našim lidem a nestarat se o cizí.

Neměl. Strana mi nedovolila po základní škole další vzdělávání, počítače byly akorát sálové, a počítačové hodiny, natož učebny neexistovaly. A to ještě hodně dlouho potom, kdy jsem už neměl školní věk. Tedy se chci vzdělávat a k tomu potřebuji darovaný notebook. Takže jsem blbý a chudý stejně jako afričan. Napřed byste měli pomáhat našim lidem a nestarat se o cizí.

Pokud jste dospělosti dosáhl již před rokem 1989, měl více než dvacet let na to, abyste si v hezky kapitalisticky na počítač vydělal. V posledních deseti letech jste si mohl koupit i cenově dostupný notebook. Srovnávat svoji chudobu s chudobou dětí v rozvojové Africe je opravdu velmi nevkusné. Nejen proto, že patříme k 15 % nejbohatších zemí na světě.

Chlapče, prosím tě, dej mi návod jak za kapitalizmu si invalida III. stupně, zvlášť tělesně postižený, s 50% bezmocností, bez nároku na důchod, může vydělat a koupit notebook. Ano, máš pravdu. Srovnávat chudobu afričanů s mojí chudobou je opravdu nevkusné. Jim se s pomocí můžete přetrhnout, kdežto na mě se každý vysere. Mám sice holou prdel, ale aspoň k tomu všemu nejsem stižen kretenismem.

Máte pravdu!

Invalidita III. stupně bez nároku na důchod? Skvělé! Díky za vaše komentáře. Bohužel se dle jejich analýzy obávám, že s tím kretenismem nemusíte mít pravdu. Zkuste si zajít na vyšetření, třeba dostanete příplatek, který Vám pomůže si na bazarový notebook našetřit. Hezký den.

Podle mě je tato zbírka dobrý nápadat, mnohem lepší než převážet počítačové sestavy, ušetří se spoustu místa ale i váhy a nákladů na dopravu. Aspon děti v Africe "poznají vymoženosti 21 století" A na škodu jim to taky nebud když se někdo rozhodne přestěhovat do modernější civilizace, budou mýt nějaký ten základ a ten se nestratí.

Spíš by jste jim měli poslat návod jak nedělat další děcka, když nemaj na to aby je uživily.

Kdybyste si přečetl ten článek, tak pochopíte, že nám jde primárně o vzdělávání. Ale skočit po nadpisu rovnou do komentářů je samozřejmě mnohem jednodušší, to chápu.

Jsou nějaké minimální požadavky? Předpokládám, že opravdu staré kousky  (třeba 386 nebo 486) ani nemá cenu nosit. Co baterka, může být vylágrovaná úplně? Co když některé klávesy na klávesnici sice fungujou, ale drhnou?
 

Minimální požadavky tak nějak rozumně. 486 už je asi opravdu moc, jde o to, aby to běžělo nějak rozumně. Mrtvá baterie zase tak nevadí, půjde o pevné vyabavení počítačové učebny. Klávesnice se dá také vyřešit - stačí připojit nějakou levnou přes USB. Každopádně díky za zájem.

-->