Reklama

Jak zákazník o veškerou poštu přišel

Přestože IT technik umí s počítačem dělat hotové zázraky, občas mu jsou jeho dlouholeté zkušenosti naprosto k ničemu. Při veškeré dobré vůli se může snažit vyřešit problém, když však zákazník zatají naprosto zásadní informaci, tak servisní zásah skončí naprostým fiaskem.

Přestože IT technik umí s počítačem dělat hotové zázraky, občas mu jsou jeho dlouholeté zkušenosti naprosto k ničemu. Při veškeré dobré vůli se může snažit vyřešit problém, když však zákazník zatají naprosto zásadní informaci, tak servisní zásah skončí naprostým fiaskem.

Zase ten Petr – nu(t)(d)ná předehra

V posledním zápisu do tohoto blogu jste se dozvěděli o tom, že některé počítače mají duši, jiné zase duchy. I když mám na starosti desítky (možná i stovky) zákazníků, někteří jsou výjimeční. Dobří holubi se zkrátka vracejí – a někdy i ti zlí. Dnešní pojednání tak opět zabrousí k Petrovi, který mě požádal o vyřešení „takové drobnosti“.

Jednoho středečního rána jsem jel k Petrovi do firmy provést přidání nového počítače do domény. Neměl jsem z toho zrovna dvakrát radost, jelikož tam nebyl tak docela standardní řadič domény. Před necelými deseti lety se v Petrově společnosti začala budovat počítačová síť. Nároky tehdy byly minimální – ve firmě bylo pouhých pět počítačů, z toho jediný měl přístup k internetu.

Reklama

Pan majitel (říkejme mu Karel) nechtěl slyšet o žádných velkých investicích – vždyť počítače jsou jen takové chytřejší psací stroje. Ačkoliv se kolegové (já v té době ještě nepracoval) v dobrém duchu snažili procpat do rozvahy i server s Windows Server 2003 a Exchange Server na poštu, nakonec byli odmítnuti. Jedna paní účetní má totiž syna, který tomu hodně rozumí a říkal, že stačí obyčejný počítač, do kterého on nainstaluje nějaký linux a ten je úplně zadarmo, a to i s poštou.

Ubuntu server

Takové nabídce se těžko konkuruje a v očích zákazníka jsme v tu chvíli jistě vypadali jako vydřiduchové, co se snažili „napakovat“. Jenže léta utíkala, paní účetní byla nahrazena jinou a tak se logicky i její syn, který údajně celé roky obstarával server zadarmo, přestal namáhat.

Déjà vu

Jak doba pokročila, nároky na IT rostly nebývalým tempem. Karel zřejmě pochopil, že léta neudržovaný „server“ už nebude stačit a požádal nás o zpracování nabídky na změnu infrastruktury. Po šesti letech tak došlo na naše slova. Počítačů ve firmě v té době bylo tuším třicet. Požádal jsem kolegu linuxáka, aby se se mnou zajel podívat do firmy a alespoň zběžně zhodnotil stav.

Po pár minutách se zvedl od počítače Brave (který mimochodem byl uložen v místnosti pro uklízečky, hned mezi košťaty a saponáty, na bedně byl položen hadr – asi na mytí schodů), zakroutil očima, mohutně oddechl a podivně mrzutým hlasem mi sdělil pár „drobných nedostatků“ – pole RAID 1 se rozpadlo před třemi lety, jeden disk se vůbec nehlásí a druhý vykazuje chyby, navíc zbývají tři procenta volného místa. Pak začal mluvit o zastaralosti jádra, bezpečnostních dírách, chybějících aktualizacích a nefunkčních službách. Zkrátka bylo co dohánět.

Vzhledem k tomu, že Karel tlačil na cenu, zvolil jsem takovou střední cestu – Small Business Server 2008. Náklady jsou nižší jak při koupi, tak i při následné správě (v porovnání s klasickým Windows Serverem). Po pár dnech jsem Karlovi donesl nabídku s tím, že si o jednotlivých položkách popovídáme. Hodil ji na stůl, podívá se prý později. Nasedl do svého nového BMW a odjel.

Small Business Server 2008

Po třech týdnech jsem mu zavolal, abych zjistil, jestli tedy můžeme rozjet akci. Byl jsem odmítnut, že to je prostě hrozně drahé a že si to vyřeší po svém. Požádal nás pouze o rozšíření diskového pole a provedení údržby na stávajícím serveru. Manažerské rozhodnutí jak víno!

Akce BlackBerry, Exchange v internetu a synchronizace

Karel se zamiloval do telefonu BlackBerry, který viděl u svého kamaráda. Neváhal a koupil jich hned sedm a rozdal je svým podřízeným, ať je prý využívají naplno. Jenže ve firmě nebylo člověka, který by dokázal telefon nastavit pro příjem pošty, natož pak synchronizaci kalendáře.

Každý soudný člověk si v tu chvíli zavolá někoho technicky zdatného, aby mu pomohl. Kdepak, Karel hned běžel za kamarádem s prosbou o radu. Ten mu oznámil, že oni jedou na Exchange a že vůbec neví, co a jak nastavit, protože na to má maníka z Prahy.

BlackBerry

Nevím, jestli si nevzpomněl, že jsme se o Exchange serveru již bavili, nebo se jen nechtěl trapně připlazit s prosbou o další cenovou nabídku, prostě se neozval. Místo toho si v divokých vodách internetu vygooglil absolutně neznámou společnost, která poskytuje Exchange v internetu (a navíc i komplexní služby, přece). Na co čekat, proč hledat reference? Není čas, máme super telefony a jsou k ničemu. Elektronicky objednal, elektronicky zaplatil. Nutno říct, že technik asi zřejmě všechno nastavil správně, alespoň dle požadavků zákazníka. Všechno se synchronizovalo, pošta byla v počítači i telefonu, dokonce i kalendář se plnil. Super! Za 400 Kč měsíčně za jeden mailbox, no neber to!

Jak se do cloudu volá, tak se z něj jen ticho nese

Ve společnosti jsem pak několik měsíců nebyl. Zaprvé nebyl důvod, zadruhé jsem se tam ani nehnal (cítil jsem se trochu ukřivděně, protože na zpracování nabídky jsem strávil spoustu času, který dnes mohu označit jako promarněný). Nicméně Petr volal, že mají nový počítač a chtějí jej přidat do domény a pak ještě nějaké drobnosti.

Přijel jsem, provedl zapojení počítače a před odchodem jsem se stavil u Petra. Ten mě požádal, abych se mu podíval na poštu, že mu to pořád zobrazuje nějakou chybu, i když pošta normálně chodí. Jen pro upřesnění dodám, že o pronájmu Exchange jsem do té doby vůbec netušil, o synchronizaci s telefony také ne. Tak nějak automaticky jsem klepnul na tlačítko Odeslat a přijmout, objevila se chyba, že server Exchange neodpovídá.

Exchange Server 2010

Tak jsem se Petra zeptal, jestli mají Exchange nebo prováděli od našeho posledního setkání nějaké změny. Ozvalo se razantní „ne“, ještě jsem byl napomenut, že by mi to samozřejmě řekl. Rozhodl jsem se tedy podívat do nastavení účtu, abych zjistil, kde je problém.

Účty byly v Outlooku dva – jeden původní IMAP (linux server), druhý pak právě Exchange. Nejdříve jsem otevřel IMAP, kde bylo vše nastaveno správně. Trochu ze zvědavosti jsem se podíval do nastavení Exchange (v domnění, že ten účet omylem vytvořil Petr při nějakých šílených pokusech) – jakmile jsem v nastavení uviděl, že server směřuje do internetu, začalo mi docházet, o co asi jde.

Ještě jednou jsem se tedy Petra zeptal, jestli nemají náhodou pronajatý Exchange. „No jo vlastně, to máme kvůli těm mobilům, to mi úplně vypadlo. Jo a na mobilu mi ta pošta taky nejde. Už jste viděl můj novej mobil?“ Řekl mi. V nastavení jsem klepl na storno, ale už stejně bylo pozdě. To, co následovalo, jsem již nemohl nijak ovlivnit.

Padá server, přej si něco

Ačkoliv jsem v nastavení neudělal jedinou změnu, MS Outlook při práci s mailboxem na Exchange provádí kontrolu nastavení i při stornování akce. Obdržel jsem tedy varování, že mailbox nebyl na serveru nalezen nebo je nastavení špatné. Protože z nastavení nešlo jen tak odejít, musel jsem násilně ukončit celý Outlook.

Po opětovném nahození jsem obdržel hlášku, že soubor OST nelze otevřít, protože se nepodařilo kontaktovat server Exchange, po jejím odklepnutí se Outlook vypnul. Bomba. Ono je to hezky vymyšlené, Microsoft dle dostupných informací toto chování prohlásil za zabezpečovací mechanismus. Soubor OST otevřete jen tehdy, když si Outlook myslí, že nastavení je platné a funkční (což si už teď nemyslel).

Požádal jsem Petra, aby mi dal kontakt na společnost, která se jim o Exchange tedy stará, abych s nimi dojednal další postup. Petr, aniž by asi tušil, co vlastně říká, prohlásil: „Jó, to je ten pán, jak tady byl dělat ty telefony. No, my mu voláme už od března, to to přestalo fungovat. Ze začátku nám bral telefony, říkal něco o tom, že mu vyhořel server a ať pár týdnů počkáme. Od té doby už nám telefony nebere“. Byl konec června. Ve mně se hromadil vztek a měl jsem chuť odejít.

Microsoft Outlook

Podle názvu serveru v nastavení jsem si na internetu vyhledal firmu, která nabízí „Exchange as a service“. Zběžně jsem projel ceník, sám pro sebe jsem se zasmál a řekl jsem si, že si asi taky založím vlastní firmu. Našel jsem kontakt na technickou podporu, nejednalo se o žádné call centrum, byl tam mobil (shodoval se s kontaktem, který mi dal Petr). Stejný mobil byl i na obchodní oddělení a vedení. Klasická „One Man Show“.

Kupodivu jsem se dovolal. Slušně jsem se představil, vysvětlil situaci a čekal, že dostanu nějakou kvalifikovanou odpověď. Omyl. S jistým studem a polohlasně mi bylo sděleno, že v březnu došlo k výpadku serveru u jejich hostingu, došlo k poškození dvou disků v poli a data se nedají obnovit. Mé dotazy ohledně záchrany dat, zálohování a clusterování byly úplně zbytečné. Prý jim to může přijet nastavit znovu na novém serveru, který si koupil před měsícem. Blázen!

A kdo za to může?

Problém byl vysvětlit Petrovi, kdo je za celý problém zodpovědný. Já jsem byl po ruce, tak jsem schytal první vlnu obvinění. Horko těžko jsem se snažil vysvětlit, že se jedná o sérii průšvihů (ať už o manažerské úlety majitele, kdy nechtěl koupit server a raději platil nesmyslný paušál, navíc naprosto neznámé firmě, nebo totální diletantství ze strany poskytovatele služby, který rozjel velkou hru s poštou bez zajištění zabezpečení dat), ve které já nehraju žádnou významnou roli.

Cloud podle Microsoftu

Soubor OST jsem si zkopíroval na externí disk s tím, že se pokusím data obnovit. Jelikož jsem se s takovým úkolem potýkal poprvé (u všech „mých“ serverů mám vyřešené zálohování), nevěděl jsem ještě, co mě čeká.

Co jsem ale věděl jistě, bylo to, že mi nepomůže import OST souboru do jiného Exchange serveru, ani kdyby odpovídal název domény, uživatele a co já vím, co ještě všechno. Nesedělo by unikátní UID toho konkrétního mailboxu.

Na internetu se nacházelo velké množství nástrojů s popiskem OST to PST, jenže všechny vypadaly dost nedůvěryhodně a byly placené. Pak jsem nalezl jeden, který nabízel trial verzi, ve které je možno OST soubor alespoň otestovat a zobrazit počet e-mailů (a kontaktů, úkolů a položek v kalendáři), které lze obnovit.

Po několika hodinách mi program zobrazil report s několika tisíci obnovitelnými položkami. Zavolal jsem Petrovi a oznámil mu dobrou zprávu. Zároveň jsem mu sdělil, že program je placený, nám jako firmě je naprosto k ničemu a kvůli tomuto jednomu incidentu jej rozhodně kupovat nehodláme. Bylo mi opět oznámeno, že se vlastně jedná o moji chybu a ať se koukám starat. Proti tomu jsem se ohradil, trochu ostřeji než mám ve zvyku. Chvilku jsme se dohadovali, pak jsem hovor ukončil s tím, že se potřebuji věnovat něčemu produktivnímu.

Nechal jsem Petra pár dní vychladnout, nezvedal mu telefon a na e-maily (které mi chodily z jeho schránky na seznamu) jsem nereagoval. Po týdnu jsem mu telefon konečně zvednul – poštu prý hrozně nutně potřebuje obnovit, ať to stojí cokoliv. Sice to nemám ve zvyku, ale trochu jsem mu zalhal. Řekl jsem, že jsem schopný poštu obnovit ručně, ale bude to stát tolik a tolik času a peněz. Cenu mi odsouhlasil, já nelenil a program jsem na internetu zakoupil, zaktivoval a provedl převod souboru OST. Na faktuře jsem to převedl na jinou skladovou položku a měl jsem klid. Obnova do účtu IMAP proběhla téměř bez problému, poškozených bylo snad jen deset e-mailů.

Další články na téma: 
Oblíbené Tisk E-mail
Reklama

Komentáře

Když registry a group policy jsou přesně ten důvod toho že Windows jsou připraveny na nasazení do enteprise prostředí, uvedu aktuální příklad prostředí s 20 000+ tisící klienty v AD a potřebuji na všechny rychle nasadit novou verzi programu, potřebuji znemožnit aby si uživatelé něco instalovali, používali USB, nebo používali jen USB flašky které jsou vydané interním IT a jen aby fungovali na určených strojích, potřebuji aby Rootový certifikát z nové interní autority se dostal okamžitě na všechny stanice aby z ní vydané certifikáty byly validní, zakázat uživatelům měnit konkrétní nastavení v prohlížeči v systému (nebo naopak povolit) a tisíce dalších drobných změn.
Dokážete si představit tu armádu lidí co by toto musela dělat na každém klientovi a přitom stačí jeden admin se znalostmi group policy.

NFS asi bych Vám doporučil to nejdřív vyzkoušet než být nevěřící Tomáš.
Nevím o jakou jde aplikaci, ale pokud je to exe tak mi měla ctít a dodržovat RFC dle MS a využívat toho co je jí nabízeno OS jinak nemůže získat certifikaci pro běh na MS produktech a pokud firma kde to spravujete ctí jen MS nástroje (admin tooly jsou součástí instalačky win2k3) - a i MS dává dispozici různě resource kity a tooly, aplikace které jsou přeci jen psané více na tělo než některé pochybné aplikace třetích stran (jsou tu jak skvělé produkty, tak špatné) a pokud jsou od MS, tak i když něco řešíte s Premium supportu určitě nenarazíte.
Ale ve finále bych aplikaci virtualizoval a uživatel by ani nepoznal že neběží u něj a to včetně toho že pokud by něco potřeboval uložit nebo přistoupit k lokálním zdrojům tak by je měl plně dostupné.

Podpora mimo support je možná, ale už musíte být opravdu partner MS co jim platí horetní sumy za podporu, pak přímo pro Vás napíšou aktualizaci, udělají překlad, nebo i napíší aplikaci. Viděl jsem srovnání nákladů za 9 let (2003 - 2014) na RHEL 3 a W2K3 s různými úrovni podporami a RHEL vyjde opravdu mnohem, ale mnohem dráž.

Ve velkých prostředích se neinstaluje z placky, kdo by s tím ztrácel čas ať už je server fyzický nebo virtuální jsou tu deploy které mi natočí stoj s přesně ovladači které potřebuji a všemi updaty (i integrovaně na jen že se pak spustí dávka nebo WSUS se tam updaty dotlačí) a případně i aplikacemi už dopředu zkonfigurovanými pro běh v daném prostředí. Není to lehké rozeběhnout, chce to spoustu času, ale jde to.

S bootováním s RAID 5 proč by mel být problém?
http://support.microsoft.com/kb/323434
U 2008 už zase přistupuje k řadičům jinak a pokud není opravdu něco specifického, tak detekce proběhne korektně.

Trochu nerozumím Vaší negativitě vůči dokumentaci s WIN, zkuste někdy proběhnout si MSDN a další weby, pokud potřebuje vědět jak je napsaná nějaká knihovna.

K ničemu co jste vyjmenoval nepotřebujete Registry a Group Policy ve formě, v jaké jsou. Tím myslím například to, že registr je binární nečitelný soubor. Jak to prosím vám souvisí se správou 20 000+ klientů? Nijak. Fungovalo by to stejně, i kdyby byl místo registru adresář C:\etc\...

Vzhledem k tomu, že existují nástroje umožňující správu tisíců stanic heterogenních prostředí (tím myslím různé OS), neodvažoval bych se ani naznačovat, že to jde díky registru a group policy, protože Linux, unix, BSD, MAC OS a další nic z toho nemají.

Vaše návrhy jsou logické, nicméně nepočítají s faktem, že existují aplikace určené po hardware, jehož výrobce je jediný na světě. Existují aplikace, které jsou úplně dementní, ale vy je z důvodu legislativních nebo regulatorních prostě použít musíte. Nebo máte předpisem definováno, jakým způsobem musí být aplikace provozována. Můžeme o tom diskutovat donekonečna, ale pokud nepracujete v těchto absurdních IT podmínkách, garantuju vám, že o takové SW hrůze se vám ani nesnilo.

Ano, ve velkých prostředích se používají automatizované nástroje a předpřipravené image, centrální distribuce software atd. S tímto má zkušenost pouze jako koncový uživatel, a můžu vám říct, že jako uživateli se mi to vůbec nelíbí. Vyskakující či zavírající se aplikace v době, kdy to nejmíň potřebuji, požadavek na restart po aktualizaci kdejake kraviny (pokud možno do popředí, zrovna když mačkáte ENTER :-))))) ), bohužel ani v roce 2011 Microsoft nepochopil, jak vypadá "package management". S tím souvisí i neschopnost přepsat používaný soubor, nemožnost otevřít 2 soubory stejného jména (z jiného místa) v některých nástrojích Microsoftu (Office) atd... Garantuji vám, že když budete sedět u Linuxové pracovní stanice, tak nic z toho nepoznáte, i kdyby se vám tam v pozadí přihlásilo 10 adminů přes ssh. Nemluvě o tom, že Linux umí dynamicky zavádět a odpojovat jaderné moduly bez restartu (oblíbený restart windows například po instalaci ovladače), dokonce umí patchovat kernel za běhu, nebo dokonce vyměnit celý kernel za běhu. V říši Microsoftu úplné sci-fi.

Opět se vrátím k UID/GID. Jak tedy zařídím, že uživatel PEPA spustí aplikace.exe, a ta poběží s právy uživatele ADAM (vlastník aplikace.exe). V unixu mi stačí jedno kliknutí nebo jeden krátký příkaz v shellu.

Kolik by stálo podle Vás toto řešení na správu 20 000 klientů, některé nabídky jsem viděl a byla cena na zasmání, včetně správy na 1 rok, když na obsluhu 20 000 klientů stačí 3 DC které dostanete jako OEM k pokud koupíte 3 servery.

A to že jsou registry tak jak jsou Vám říkám že mi vyhovuje a nevadí, dokonce na linuxu mě často štve si pamatovat jaký config mám vlastně editovat.
Výhoda GPO je v tom že můžu lehce a i nativně nastavit co vlastně chci aby koncové stanice měli povoleno, jakou ikonku kde budou mít, co může s tím systémem dělat nebo naopak nedělat, měnit opravnění v registrech (třeba kvůli programu).
Mám stanice na kterých běží specifický program a střídá se tam spousta lidí, system má jen malý disk, tak odsměřuji profily na jinam, pomocí sysinternals utility filemon, regmon .. si zjistím jak se chová program co na tom běží a odladim si i práva na sytému, na složkách, tak že uživatel bude mít jen práva spustit to co potřebuji (ač třeba aplikace potřebuje mít vyšší práva), dynamické přenášení profilů mezi různými stanicemi. Počítač shoří a jediné co stačí je ho pak dát domény a tam do OU kde mám nalikované politiky.
Co by mi přineslo mít jeden adresař etc... nic z toho
Linux, bsd, unix, mac od pořád má kořeny v jednom OS ..

To jak se má chovat aktualizace se dá velmi omezit a uživatel nic nepozná. Nevím k čemu by mi většina toho co tu popisuje byla na nějaké koncové stanici. Měnit kernel u MS nepotřebuji, stejně jako spousta dalších zbytečností co ne-ms OS nabízejí jako hovadinu třeba to že můžu na zvukovku pustit jakýkoliv soubor i když není hudební a ještě tím něco dokazovat.
I když podobnou vlastnost má windowsí cluster edice pro (neplést s clustem) toto jako sestackování více serverů do jednoho pro složité výpočty a DB.
Jen třeba u DB se stalo že MS přebral Oraclu velkou část týmu vývojářů a SQL 2008 R2 překvapila i spoustu mých Oracle kolegů s tím co umí a jak se chová, včetně výkonu.

Pokud jde o UID/GID tak já bych tu viděl několik možností (ovšem nevím co to je za program a jak se chová) je tu možnost impersonifikace, kdy dovolím uživateli vydávat se za někoho jiného, pokud je počítač v doméně a nastavíte že účet se bude chovat část operačního systému, tak se může v rámci AD vydávat za kohokoli (trochu nebezpečné mi přijde, ale i to se dá omezit). Jednodušší by mi přišlo puvlikace např. přes Citrix nebo použít Windowsí publikaci (od 2008) kde se uživatel pouze ověří a získá přístup k jednotlivým aplikacím, které po spuštění nemusí běžet pod samotným uživatelskám účtem, ten je tu jen od toho aby získat právo na přístup, bez použití SSO.

S bootováním s RAID 5 proč by mel být problém?
http://support.microsoft.com/kb/323434

Protože v tom vašem odkazu máte přímo napsáno, že to nejde, viz sekce "troubleshooting":

Operating system files and boot files cannot reside on the RAID-5 disks.

Nic proti ale ve finále u zákazníka který chce opravdu nějakou dostupnot a funkcionalitu vždy preferuji HW raid5, přeci jen ty možnosti SW bývají noo poněkud omezené.

To je pěkný nesmysl. Jediná výhoda HW RAIDu je dedikovaný CPU a RAM - tedy v některých případech vyšší výkon, a nižší zátěž CPU. S funkcionalitou to nemá nic společného. HW RAID má totiž jinak samé nevýhody. SW RAID nabízí možnosti, o jakých se vám u HW RAIDu ani nesnilo. Ale komentuji Linux SW RAID, né tu parodii SW RAIDu z Windows, ze které nejde bootovat, a nic neumí. Pak chápu, že preferujete HW RAID.

Uzivatel jardik2003 rekl vse.

Vite ja bych si nikdy nedovolil napsat o Linuxu to co Vy o Windows pokud bych si nebyl na 100% jisty.
Na rovinu priznam, ze nejsem expert na Linux ackoliv mam urcite zkusenosti.
Prekvapuje me, ze kritizujete to co sam neznate a neumite.

Odpoveď Jardíka spočívá v jednom odkazu na KB, který v tomto mém konkrétním případě nefungoval, doporučení nástroje, který je už několik let "obsolete/retired/no_longer_available_for_download" a nepochopení co to je SetUID a SetGID v unixu.

Takže ono se těžko diskutuje, když mi na reálnou zkušenost napíšete odkaz na "Microsoft KB", který v praxi evidetně né vždy funguje. Podle vás jsem blb, co neumí použít Google. Při poslední diskuzi s jedním Windows adminem nad dírou v implementaci Windows Network, kterou Microsoft údajně dávno záplatoval, jsem byl taky za vola. Než mu ten server začal "záhadně" padat na hubu do BSOD díky 10 řádkovému skriptu, zneužívajícímu díru, která tam dle Microsoftu přece už dávno nebyla. :-) A tohle skutečně na Windows nesnáším. Teorie/dokumentace a realita jsou dvě zásadně rozdílné věci.

Pokud se upíšete tak že to pak z toho vyjde něco jiného - hodinky holínky.
U problému co popisujete mi úprava registru pomohla, nevím co na stroji všechno bylo, ale pokud tam byl další software 3 stran co to mohl držet, tak to přece není chyba MS.

Asi každý zkušenější IT se setkal s chybami druhé strany a není jich málo, jak Unix, linux, bsd, tak Win mají v sobě staré díry i v implemetaci TCP stacku. Stačí lehce zagooglit a najde průsery všech táborů - od získání práv Roota, vydávání certifikátů s nižší sílou klíče ....

Vidíte, já zase vím o windows serveru (NT), který běžel bez zásahu 8 let, a člověk, který ho instaloval stačil zapomenout, že pro tu firmu někdy něco dělal. Server nakonec umřel na hardware...

Super článek :)

což mne vede k tomu, že bych asi mezi svátky měl na tom SBS 2008 zprovoznit záložní HDD :D jaksik nebyl čas :)

Clanek se libil. Nejlepsi jsou OVSEM komentare, kde si vsichni naplujou navzajem na hlavy a jdou spat.

Nechapu proc misto nejakych jinych zkusenosti, ap., je cela diskuze nakonec Windows vs. Linux.

Jinak si asi neodpusti pripsat GENTOO RULEZ :O).

Stránky