Hardwarový rok 2015 očima redaktorů EHW, Cnews, DIIT, SHW a PCtuning

0

Úvod, kdo a co vás čeká

Tak jako v předchozích letech, i letos jsme sestavili ohlédnutí za uplynulým rokem v podání kolektivu autorů. Několik různých pohledů několika lidí na tutéž situaci přináší (oproti běžným článkům) větší rozhled, mnohem pestřejší názorovou různorodost, vícebarevnost a nadhled.

V úplně prvním takovém článku, jenž byl podle předobrazu „Bricks & Bouquets“ na serveru Beyond3D věnován především grafickým kartám, jsme se ohlíželi za rokem 2006. Letos se tedy s různými obměnami sestavy scházíme již podeváté a tentokrát jsme kromě autorů ExtraHardware a Cnews přizvali ke spolupráci i kolegy z magazínů Deep in IT, PCtuning a Svět Hardware.

V následujících kapitolách se tak můžete těšit na odpovědi následujících autorů:

  • Mirek Jahoda (šéfredaktor ExtraHardware.cz, redaktor Extra PC, dříve šéfredaktor Computeru a redaktor PCtuning.cz)

  • Lukáš Fiala (vývojář business intelligence, občasný novinkář ExtraHardware.cz a ostatních webů Cnews)

  • Honza Olšan (novinkář ExtraHardware.cz)

  • Lukáš Václavík (šéfredaktor Cnews.cz)

  • Jirka Souček („no-X“, redaktor DIIT.cz, šéfredaktor 3Dfx.cz, někdejší redaktor ExtraHardware a PCtuning, duchovní otec projektu manualniskla.cz a ohnivý odpůrce bayerova filtru)

  • Adam Vágner (redaktor PCTuning.cz, recenzent grafických karet, dříve redaktor Extrahardware.cz, časopisu Computer a Živě.cz)

  • Pavel Boček („Behemot“, redaktor PCTuning.cz a Hardware Insights, recenzent zdrojů)

  • Petr Diviš („Ache“, redaktor PCTuning.cz)

  • Pavel Šantrůček („webwalker“, redaktor SvětHardware.cz, recenzent grafických karet)

  • David Ježek (redaktor DIIT.cz a AbcLinuxu.cz)

Skladbu otázek jsme už pár let nechávali stejnou, což až na staronový okruh Překvapení roku platí i tentokrát. Úzké zaměření na grafické karty je už dávnou minulostí a naše odpovědi nejsou ve všech případech ani striktně z oblasti počítačového hardwaru.

  1. Nejlepší produkt roku

  2. Nejhorší produkt roku

  3. Inovace roku a nejzajímavější řešení roku

  4. Nejlepší trend(y) roku

  5. Nejhorší trend(y) roku

  6. Zklamání roku

  7. Překvapení roku

  8. Škoditel roku, aneb kdo by zasloužil vysadiť uprostred Sahary s dáždnikom

  9. Vrtění psem a jiným drobným zvířectvem, aneb pamětihodné marketingové přestřelky a perly

  10. Článek, interview, web roku

  11. Výhled, přání do roku 2016

Každý z autorů se mohl vyjádřit v takovém rozsahu, v jakém uznal za vhodné, opět bylo ponecháno na každém z autorů, jak si vyloží tématickou orientaci každé kapitoly (např. „nejlepší…“ nemusí nutně znamenat „nejvýkonnější…“ – pokud někdo dává přednost vzhledu produktu, nebo spotřebě, či poměru cena/výkon, je to jeho názor, který samozřejmě akceptujeme).

Autor se nemusí vyjadřovat vůbec, stejně tak může svůj názor rozvést a uvést více „kandidátů“. Každý názor je individuální a nemá smysl ho deformovat bezdůvodnými striktními podmínkami.

Úvod, kdo a co vás čeká

Nejlepší produkt roku

Nejlepší produkt roku

Mirek Jahoda: Taková GeForce GTX 980 Ti je bezesporu vynikajícím produktem, ale doba, kdy highendové grafiky stojí ke dvaceti tisícům, vybízí svým hlasem něco takového nepodporovat. Procesory Skylake od Intelu jsou sice opět lepší než CPU předchozí generace a s odstupem lepší než konkurenční procesory, míra výkonnostního nárůstu je alespoň v desktopu z praktického hlediska příliš nevýznamná. Za nejlepší produkt roku tak považuji 144Hz panely s technologií IPS či její obdobou AHVA. Díky LG.Display a AU Optronics tak letos máme celou škálu monitorů s kvalitním obrazem a při rozumném přístupu stavitele celého monitoru i rychlé zobrazovadlo pro hry.

Petr Diviš: Tento rok byl na dobré hardwarové produkty celkem slabý. Za zajímavý produkt z pohledu hráče by se dal označit operační systém Windows 10, který kromě DX12 přinesl i změnu v memory managementu (WDDM 2.0). Díky němu lze pozorovat výrazné zlepšení plynulosti her (redukce microstuteringu), které překračují paměť grafické karty.

Mezi hardwarem bych volil hi-endovou grafickou kartu GeForce GTX 980 Ti. Cenovka sice je vysoká, ale v nereferenčních edicích se jedná o kartu, co je schopna ve většině her slušně rozhýbat 4K rozlišení. Navíc má i vynikající poměr výkon na watt.

Lukáš Fiala: Microsoft konečně stvořil webový prohlížeč, jehož použití není za trest. Uživatelské rozhraní Edge je sice poněkud spartánské, renderovací jádro je ale velice zdařilé a nemá problém plynule načíst i složitější weby s velkým množstvím obrázků, reklam a javascriptu, které Firefox nebo starší Internet Explorer na vteřinu či dvě položí na lopatky. Poté, co Opera zahodila své vlastní renderovací jádro a stala se klonem Chromu, je rozhodně pozitivní, že něco takového vzniklo.

Jirka Souček: Protože se rád omezím na hodnocení světa grafických čipů (na to ostatní tu máme řadu jiných odborníků), mohu vybírat v první řadě ze čtyř novinek od Nvidie (GeForce GTX 960, GeForce Titan X, GeForce GTX 980 Ti a GeForce GTX 950) a o něco více produktů od AMD (Radeon R7 360 a 370, Radeon R9 380, 380X, 390, 390X, Radeon Fury, Fury Nano a Fury X). Nedá se říct, že by se mezi těmito kartami nenašlo dost dobrých a zajímavých produktů, ale – upřímně řečeno – žádný z nich výrazněji nevyniká nad ostatními.

Obzvlášť v nižších cenových relacích je to slabé, Radeon R7 360 nabízí za svojií cenu poměrně dost (mj. umí FreeSync), není však nejmladší a podpora pro video by chtěla oprášit. Když si člověk uvědomí, jak staré jádro nese o příčku výkonnější Radeon R7 370, je to velmi smutné, ale když vidí, že GeForce GTX 950 postavená na letošním GM206 nedokáže tuto osekanou a bezmála čtyři roky starou poloreinkarnovanou vykopávku výkonnostně převálcovat, je to pomalu k pláči. Ve vyšších cenových relacích to sice tak smutné není, ale žádný výslovný trhák, který by válcoval konkurenci nebo se vymykal výjimečným poměrem cena / výkon, letos nepřišel.

Pokud bych měl skutečně nějaký grafický produkt jmenovat, bylo by to APU Carrizo. Nedisponuje neobyčejným výkonem, ale to se od něj ani nečekalo. Jeho silnou stránkou je poměr cena / výkon v 15W segmentu a velmi dobrá multimediální výbava. Velké procesory Intelu (Broadwell, Skylake) žádné extrémní zlepšení poměru cena / výkon nepřinesly a cílí na o dost vyšší cenové příčky, Atomy jsou naopak výkonnostně mnohem níž a předešlé produkty AMD pro segment pod 20 wattů byly mnohem pomalejší. Byť Carrizo není a nikdy nebude trhat asfalt ani statistiky prodeje, přineslo alespoň v jednom segmentu nezanedbatelný posun.

AMD uvádí první desktopová APU Kaveri
Jirka Souček: „Pokud bych měl skutečně nějaký grafický produkt jmenovat, bylo by to APU Carrizo“

Jan Olšan: Něco, co by v minulém roce vyloženě potěšilo, ba dokonce čnělo do výše, mě nějak nechtělo a nechtělo napadnout. Původně jsem chtěl ocenit příchod 4K filmů na optických médiích, neboť umožní méně krutou kompresi než u bohužel stále více populárních streamovacích služeb, ale žel Bohu to Ultra HD Blu-ray na trh nestihlo (do roku 2016 mu ale přeju úspěch).

Líbily se mi čelní panely s USB 3.1, které se připojují do často dostupného, ale ničím nevyužitelného slotu SATA Express. Je to sice kreativní počin, ale zase spíš okrajový a na označení „nej“ to není. Rád bych ocenil něco relativně levného, ale hodně užitečného, tak snad jako v některém z předchozích ročníků dám abstraktní (= líné) ocenění těm hardwarovým novinkám, které loni přinášely dobrý poměr cena výkon a které se nesnažily ze zákazníka vyrazit co nejvíc pozlátkem (nebo dnes gamerským „počervenočernátkem“), ale ani ho ošidit.

Mimochodem, když jsem toto téma konzultoval, dostal jsem jako tip Windows 10 – ovšem na produkt nejhorší (což se bude řešit v následující kategorii). To bych ale neřekl a tak si sem letos vydané Windows 10 vsunu jakožto výrobek ne nejlepší, ale stále dobrý. Je u nich totiž velice potěšitelný onen upgrade zadarmo. Leckdo ho odbude s tím, že „takovou hrůzu bych si za svoje sedmičky nevzal, ani kdyby zaplatili“, jenže. Ony Windows 7 už mají před sebou pouhé čtyři roky života, po nichž ustanou aktualizace a systém půjde za Windows XP a 98 na hřbitov neudržovaných OS. Windows 10 ale bude mít podporu až do října 2025. Ono se to nezdá, ale čtyři léta utečou jako voda, a pokud používáte Windows originální (a počítač vám tak dlouho vydrží), pak díky upgradu zadarmo budete muset další tři tisíce vysolit až za deset let. Když o tom teď přemýšlím, tak loni mě něco přece jenom „vyloženě potěšilo“ – tohleto.

David Ježek: Z letošních produktů mě v hlavních kategoriích nic vysloveně nenadchlo, takže odbočím do periferních oblastí. Z toho co mi prošlo rukama musím vyzdvihnout úžasnou, skvělou a vynikající klávesnici Cherry MX Board 6.0, jejímž jediným podstatným neduhem je defacto jen vysoká cena (aktuálně ~5000 Kč). Za sebe mohu říci, že po počáteční averzi na spínače MX Red pro běžné psaní jsem si na ně poměrně zvykl a posledních X měsíců píši právě na (jiné) MX Red klávesnici. Pokud mohu ještě zmínit heslovitě věci, o kterých již víme, tak si dovolím očekávat velký potenciál do budoucna od paměťové technologie 3DXPoint, grafického formátu FLIF (BPG byl představen loni, kdy jsem se tohoto shrnujícího článku nezúčastnil) a také šetřítko mobilních přenosů Opera Max.

Cherry MX Board 6.0David Ježek: „musím vyzdvihnout úžasnou, skvělou a vynikající klávesnici Cherry MX Board 6.0“ 

Lukáš Václavík: V roce 2015 mě hodně potěšila bezzrcadlovka Olympus E-M10 Mark II. Co Japonci dokážou vytřískat z toho starého senzoru, je neuvěřitelné. Krásně detailní fotky, navzdory menšímu čipu velmi dobré výsledky i s vysokým ISO. K tomu přidali špičkovovou pětiosou stabilizaci, která funguje se všemi objektivy včetně těch starých manuálních připojených přes redukce. Ovládání je skvělé, Olympus už konečně nabídl i lepší video. Tohle je zkrátka skvělý přístroj pro náročnější focení.

Pavel Šantrůček: Bohužel, nemám nějakého svého jasného kandidáta na nejlepší produkt roku. V roce 2015 se mi líbilo poměrně hodně věcí, ale přeci jen žádná do takové míry, aby se stala nějakým jasným favoritem. Pokud bych přeci jen měl nějaký produkt trochu vypíchnout, pak se mi hodně líbila grafická karta Titan X, respektive její oříznutá varianta GeForce GTX 980 Ti. Vím, je to hodně drahý špás, zvláště pro dnešní nedodělky počítačových her, ale i tak mým mírným favoritem zůstává.

Pavel Boček: Kandidáta nemám jen jednoho, ono to ani nejde, zdroje, stejně jako jiná zařízení, se dělí na mnoho různých podkategorií. Nicméně z majoritního pohledu to asi budou řady Corsair RMi a hlavně mladší RMx, což je totéž bez konektivity Corsair Link (což stejně zajímá jen minimum lidí). Zmíním ale i jeden opravdu samostatný produkt – Enermax Digifanless. Digifanless je tak trochu hlavně prestižní hračka, protože laťka tu byla posunuta jen o kousek, nicméně ukazuje, že Enermax se pokouší vzmáhat. Na cestě jsou nové řady, založené právě i na tomto vlastním návrhu od vývojářů Enermaxu, čili pouhé rebrandy platforem CWT už jsou snad pryč. On i Digifanless vlastně vychází z Platimaxů, nicméně do jeho výroby Enermax opravdu neměl nic vysloveně vlastního, vše byly jen mírně modifikované řady CWT. Vydání bylo posunuto na příští rok, já už mám domluvenu schůzku se zástupci Enermaxu na CeBITu, tak doufám, že to Enermaxu vyjde a vyšvihne se zpátky.

Adam Vágner: V paměti mi utkvělo víc věcí. Kdybych se měl omezit na herní grafiky, u nich se letos bohužel nic vysloveně revolučního neodehrálo. Nejzajímavější mi přišla GTX 980 Ti, ale i u ní to byl do jisté míry jen dojezd toho, co Nvidia nakousla loni. Potěšila mě GTX 960 a její vlastnosti – tak nějak si představuju herní grafiku střední třídy. Vím, že pro spoustu lidí je primární výkon a poměr cena/výkon a tak jim vyhovuje i přímý konkurent v podobě R9 380/380X, ale mně se prostě nelíbí, když výkonem průměrná grafika žere jako highend a hučí jako highend (a často i hůř, protože musí mít levnější chladič).

U AMD mě potěšilo jedno specifické řešení – R9 Fury od Sapphire. Díky kratšímu PCB zůstalo mnohem víc místa na žebrování chladiče a v zadní třetině karty vznikl průchozí pasiv ne nepodobný těm, jaké používáme k chlazení procesorů. A na celkovém výkonu to bylo znát – i přes vysokou spotřebu byla karta docela tichá a nepříliš žhavá.

Zaujal mě stylus Pencil u Apple Ipad Pro (a v negativním slova smyslu to, jak byl přijat odbornou a následně širokou veřejností). V ruce jsem jej teda neměl (a asi jen tak mít nebudu), ale z videí soudím, že to je (v kombinaci s Ipad Pro) konečně řešení, se kterým už se dá celkem komfortně kreslit a nestojí to vysloveně majlant.

Ale všechno přebíjejí nové SSD pro M.2 v režimu PCIe – je to rychlé, mnohem rychlejší než disky připojené přes SATA 6 Gb/s, malé, a na rozdíl od šílených karet do běžného PCIe to není nijak zvlášť drahé. Tohle je věc, která rozptýlila mé obavy z toho, co bude, až výrobci u SSD narazí na limit rozhraní SATA. Při té příležitosti musím zmínit čipset Z170, u kterého se Intel po dlouhé době zamyslel a konečně se aspoň nějak pokusil napravit malý počet PCIe linek u mainstreamových platforem Intelu.

Nejhorší produkt roku

Nejhorší produkt roku

Jan Olšan: Ani nejhorší produkt mě nenapadl hned, ale nakonec titul bude určitě zasloužený. Totiž pro absurdní notebook Applu uvedený letos na jaře v řadě Macbook, do nějž nelze najednou připojit napájecí adaptér a… cokoliv jiného. Klíčenku, monitor, myš – nemluvě o různých iPtákovinách, které by majitel měl podle tohoto zpropadeného výrobce asi také vlastnit – to všechno sdílí jediný, navíc dnes ještě téměř nevyužívaný port USB typu C. Cílem je asi prodat spoustu nového příslušentsví a každému rozbočovač k tomu. Tento notebook má dle mého názoru elementárně nedostatečnou funkčnost, přesto se na něj ale jako obvykle pěly chvály o tom, jak Apple znovuvynalezl laptop, že budoucnost je bezdrátová, uživatelé porty nepotřebují a kdesi cosi. Nebýt těch pokusů nejen o obhajobu, ale o rovnou o převlečení této výrobní závady ve ctnost, možná bych tolik tvrdý nebyl, ale tenhle výrobek je odpad a marketing, který to natírá na růžovo, nás evidentně pokládá za voly.

Takhle by mohl vypadat nový 12
Jan Olšan: „Macbook, do nějž nelze najednou připojit napájecí adaptér a… cokoliv jiného“

Lukáš Václavík: Snapdragon 810. Mělo to být špičkové SoC pro nejlepší telefony a tablety. Jenže výkon zas tak úžasný nebyl a navíc čip hrozně topil. Proto musel často throttlovat, což přineslo další zpomalení. Osobně si navíc stále nemyslím, že architektura big.Little má budoucnost. Víc věřím čipům, které umí škálovat výkon i spotřebu bez přepínání mezi více procesorovými klastry. O to se více těším na Snapdragon 820, který alespoň na papíru vypadá víc než slibně.

Jirka Souček: Před mnoha a mnoha lety jsme v mívali v novoročním shrnutí téma „nejzbytečnější produkt roku“. Využiju proto možnosti si téma přiohnout a namísto nejhoršího se zaměřím na nejzbytečnější produkt roku.

Nejzbytečnější produkt je z podstaty věci takový produkt, který nenašel uplatnění. A tím jsou beze sporu dva 64bit paměťové kanály GPU Tonga / Antigua, které jsou na všech prodaných kartách vypnuté. Ať už jde o Radeon R9 M295X v Apple iMac, nebo desktopové karty jako Radeon R9 285, Radeon R9 380 nebo Radeon R9 380X, všechny mají z 384bit sběrnice aktivní jen 256bit část. V každém prodaném GPU leží dva 64bit bloky paměťového rozhraní, které stály určitý křemík a které ani na jediné prodané grafické kartě nenašly využití. AMD zaplatila za jejich výrobu (odhaduju, že jde se vším všudy o ~30 mm² křemíku), ale nedokázala je prodat. Protože se objevily názory, že za přítomností 384bit sběrnice původně mohl stát požadavek Applu (pro nějž AMD vyrábí Radeon R9 M295X), dá se připustit možnost, že za podivnou konfigurací může být jen někdejší – nakonec nerealizovaný a tudíž nám neznámý – záměr zákazníka.

Petr Diviš: Za nejhorší produkt musím označit GeForce GTX 970, také jako její bývalý a nemile překvapený majitel. Ano, jedná se o produkt z roku 2014, ale v té době měla specifikace: 64 ROP, 256 bit, 4GB paměti. Uživatelé si však začali všímat postupem času divného chování karty v na paměť náročných hrách jako Shadow of Mordor nebo Watch Dogs. Postupem času tlak uživatelů sílil a sílil, až nakonec došlo na jistý CUDA tester paměti, který jednoznačně odhalil, že karta nemá celé 4GB paměti na 256 bit sběrnici.

Počátkem roku byla donucena samotná Nvidia reagovat, a tak od roku 2015 je GeForce GTX 970 jiný produkt s reálnými parametry: 56 ROP, 224 XOR 32 bit, 3,5 GB XOR 0,5 GB. To znamená, že karta své papírové 4GB a 256bit není nikdy schopna využít v jeden okamžik. Takže lže dodnes i poslední údaj, viditelný i v oficiálních specifikacích od Nvidie – propustnost paměti 224 GB/s, teoretické maximum je 192 GB/s.  

Referenční GeForce GTX 970
Petr Diviš: „Za nejhorší produkt musím označit GeForce GTX 970“

David Ježek: Zcela jednoznačně a s obrovským „náskokem“ před ostatními u mě na pozici nejhoršího produktu roku sedí operační systém Windows 10 a s ním související barbarské chování Microsoftu vůči zákazníkům, stávajícím i potenciálním. Nemám vůbec chuť vyjmenovávat vše špatné, co Microsoft v souvislosti s Windows 10 udělal, pouze pro čtenáře, kteří mě neznají z DIIT či Abclinuxu pro jistotu doplním, že jsem linuxák. V závěsu za Windows 10 pak musím na dalšího průšviháře nominovat Intel s jeho lámajícími se procesory Skylake. To je opravdu blamáž, kterou někdo takový neměl připustit.

Mirek Jahoda: Hned mě napadl Radeon R7 370 se 4 GB videopaměti. Ani s těma 2 GB grafické paměti to není zrovna výhra a u obou verzí už od uvedení výrobci s AMD zkorigovali ceny, při uvedení se však jednalo o skutečné terno. Prodávat v podstatě podruhé přeznačený Radeon HD 7850 v roce 2015 pomalu za cenu GeForce GTX 960, tomu už chtělo asi kuráž.

Pavel Šantrůček: Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemám nic, co bych mohl zkritizovat tak, že by na tom nezůstala nit suchá. Dalo by se říci, že se mi líbilo vše, něco více a něco zas méně.

Adam Vágner: Tady zůstanu u grafik. Vybaví se mi dva produkty – 4GB R7 370, která měla při uvedení hodně děsivý poměr cena/výkon, a navíc s bonusem v podobě nejstaršího čipu, co už mezi ostatní třístovky nezapadá, protože mu spousta věcí chybí (asi nejviditelnější je absence podpory FreeSync ve hrách). A R9 Nano. Proti samotné R9 Nano po technické stránce nic nemám, naopak – je to krásné techdemo, líbí se mi, že jde o novou kartu AMD, u které je vidět enormní zlepšení po stránce poměru výkon/watt. Problém je pozicování AMD, které se u karet s Fiji rozhodlo vytřískat z krátkého PCB vše, co se dá, i za cenu toho, že daný produkt nebude mít valné uplatnění. A tak vzniklo i R9 Nano – ITX karta, kterou musíte vysloveně osadit do miniaturní kostky, aby tohle řešení dávalo nějaký smysl, a ještě si za to pořádně připlatíte. A výsledkem použití této superkompaktní grafiky bude stejně docela neforemná kostka. Jako mnohem rozumnější formát malých počítačů se mi jeví slim skříně, u kterých je klidně i delší grafika osazená v riser kartě rovnoběžně se základní deskou.

Adam Vágner: „R9 Nano – ITX karta, kterou musíte vysloveně osadit do miniaturní kostky, aby tohle řešení dávalo nějaký smysl“

Pavel Boček: Úplně pominu generický odpad, protože tam je to docela zřejmé, navíc i jen „značek“ samotných v tomto segmentu jsou jen u nás odhadem dvě desítky a ani v tom nemám přehled. Z těch údajně lepších je to pro mě platforma FSP Aurum. Tahle věc měla dávno vymřít, místo doprodeje starých zásob ale výrobci po světě stále uvádí na trh nové řady na této platformě. Kdyby to stálo mainstreamovou cenu (čili něco jako Seasonic S12II/M12II), tak se to dá ještě zkousnout, ale oni tuhle zastaralou hrůzu stále prodávají za cenu high-endu, v roce 2015. Toto nepochopím. Hlavně se divím, jak to může někdo nakupovat. I mainstream od Channel Well už dnes je ve většině ohledů lepší, neřku-li Sirtec či spousta high-endových platforem různých čínských fabrik. Ještě, že FSP má konečně novou platformu…

Inovace roku a nejzajímavější řešení roku

Inovace roku a nejzajímavější řešení roku

Lukáš Václavík: Pořád se mluví o hybridech a počítačích 2v1. Podle mě až Surface Book od Microsoftu ukázal, jak by takové zařízení mělo vypadat. Jeden produkt, který skutečně dokáže fungovat jako tablet (navíc s parádním stylusem) i plnohodnotný laptop s pohodlnou klávesnicí, touchpadem a vyšším výkonem. Rozdělit komponenty do dvou částí s tím, že v obou je vlastní akumulátor a pod klávesnicí navíc dříma rychlejší grafika, se mi hodně líbí. Surface Book ale zatím ukázal jen směr. Dokonalé zařízení to není, ono přepínání grafik může být ještě pohodlnější, výdrž vyšší a cena nižší.

Lukáš Fiala: Limit propustnosti pamětí je odvěké prokletí grafických akcelerátorů. Nelze-li již zvyšovat frekvenci, vyšší propustnost si žádá širší sběrnici, širší sběrnice potřebuje větší čip a složitější tištěný spoj a to zase znamená skokový nárůst výrobních nákladů. Historicky proto bylo nejedno GPU navrženo jako nejmenší možné pro určitou šířku sběrnice (nejčastěji 128 nebo 256 bitů), což umožňovalo maximalizovat paměťovou propustnost vzhledem k výkonu jádra, nebo ušetřit osazením pomalejších paměťových čipů.

Každá technologie, která přinese v této oblasti zlepšení, logicky sklízí naši chválu: v roce 2008 to byly tehdy nové GDDR5, loni delta komprese. Letos jsou jasnou volbou paměti HBM, které se dočkaly prvního komerčního nasazení na grafických kartách AMD Radeon. Zatím je to drahá a exotická technologie omezená na high-end, do budoucna má ale potenciál přinést převratné změny. Díky HBM v horizontu několika let nebude technický problém integrovat do procesoru grafické jádro s výkonem, který postačí pro hraní většiny her v nejrozšířenějším rozlišení Full HD.

Jirka Souček: HBM paměti: dílo AMD a Hynixu. V letošním roce jsme se sice dočkali pouze ochutnávky v podobě GPU Fiji od AMD a tří produktů – modelů grafických karet, ale to k prokázání funkčnosti a prezentaci možností technologie stačilo. Měli jsme možnost vidět, že implementace HBM dokáže o 50 % zvýšit energetickou efektivitu grafické karty, měli jsme možnost vidět, o kolik dokáže snížit její proporce a jak může zmenšení PCB v důsledku vypuštění GDDR5 pozitivně ovlivnit odvod tepla (proudění vzduchu) při použití klasického chladiče. Letos šlo spíše o demonstraci – od příštího roku, kdy 16nm proces přinese možnost vzniku i 2× výkonnějších GPU, bude již nasazení HBM technologie pro takové produkty bezpodmínečně nutné. GDDR5 už neumožňují zvýšit datovou propustnost adekvátně potenciálnímu nárůstu výkonu.

Lukáš Fiala: „Letos jsou jasnou volbou paměti HBM, které se dočkaly prvního komerčního nasazení na grafických kartách AMD Radeon“

Pavel Boček: Určitě bych tu zmínil formát SFX-L od Silverstone, který do mírně prodlouženého šasi vecpal 12cm ventilátor, což je u SFX hodně znát na teplotách, hlučnosti i spolehlivosti. Silverstone se snaží jít trošičku jiným směrem než všichni ostatní a kromě všelijakých nesmyslů nesouvisejících primárně s jejich zaměřením hrnou na trh i spoustu malých skříní (ať už přímo SFX, nebo nějakých Micro ATX) optimalizovaných i na tyto zdroje. Dává to smysl, dnes už nacpete opravdu hodně výkonu i do nějakých 150-200 W, a to se dá docela dobře (a tiše) uchladit v elegantní malé skříni. Navíc Valve nám už nevím jak dlouho slibuje tyhlety jejich konzole či co, kde si bude spousta tradičních retailových výrobců chtít také kousek ukousnout.

Samozřejmě krapet prestižní věcí je tlačit na trh zdroje s co největším výkonem v SFX formátu (což je jaksi mimo záměr celé věci), Corsair letos představil 600W zdroj, Chieftec si od Sirtecu koupil tutéž platformu 500W SFX-L zdroje jako Silverstone, ten tedy už představil rovnou 700W model, musí přece zůstat první. Uvidíme, jestli se Silverstone podaří sehnat lokálního distributora – raději bych místo 20 „značek“ odpadu uvítal širší nabídku mainstreamu a high-endu, ale chápu, že dokud 2/3 lidí jdou do obchodu typu Alza proto, že v televizi vidí tak možná ještě debilnější reklamu na bohemku, a nakupují tam to, co nakupují, tak se nikomu nevyplatí dovážet cokoli jiného.

Se zájmem o pět výrobků z celého portofila z vás výrobce nadšený nebude a dobré podmínky nedostanete, ale celé portfolio nemáte šanci udat, protože Alza (stejně jako tyhlety bohemky, mironety apod.) to do nabídky nechce. Chcete tady Antec, Silverstone, Super Flower, Rosewill, Huntkey a další a další? Je to na vás – přestaňte v prvé řadě nakupovat u zelené čůzy (a podobných) generický šmejd.

Pavel Šantrůček: V kategorii nejzajímavější řešení roku tentokrát svého jasného favorita mám. Pro mě je jasným vítězem grafická karta Fury (X, Mini) s paměťmi typu HBM, které umožnily grafickým kartám zmenšit velikost PCB. Tuto kartu jsem si prostě zamiloval a vůbec se nebudu zlobit, když budou takto řešeny všechny grafické karty příští generace. Myslím, že díky pamětem HBM se máme v roce 2016 opravdu na co těšit.

David Ježek: Za nejzajímavějším si odskočím do Číny za konceptem modulární smart TV od Xiaomi, kde je obrazovka oddělena od elektroniky a pokud by se tento koncept chytil, nemuselo by nás do budoucna tolik trápit, když se výrobce rozhodne jednoho dne zaříznout podporu vaší 3 roky staré TV.

Mirek Jahoda: Sice to není vynález tohoto roku, ale právě letos se ve větší šíři dostává do základních desek, notebooků i smartphonů. Mluvím samozřejmě o USB Type C, konektoru který konečně nebudeme zapojovat až na druhý pokus. V mobilních zařízeních, kde se široce rozšířeným standardem stal microUSB, to asi bude pár let ještě bolet, ale nakonec to snad půjde.

Jan Olšan: FreeSync bylo sice odhaleno loni, ale na trh šlo až letos, takže si usnadním práci a dám pomyslnou medaili této inovaci, ačkoliv by se třeba dalo říct, že kopíruje G-Sync a tak podobně. G-Sync samotné mi ale teď ze zpětného pohledu tak důležité nepřijde, vzhledem k tomu, že zůstává okrajovou záležitostí. FreeSync (VESA Adaptive Sync) se naopak může stát skutečným standardem. K mání je už i v levnějších monitorech a celé je koncipované jako technologie pro každého, kdežto G-Sync je extrabuřt pro drahé modely s černočerveným plastem.

Adaptivní obnovování obrazu je (nebo bude) skvělá věc kromě her i pro přehrávání videa; léta to vypadalo, že o něj nikdo nemá zájem, a letos je z něj najednou dostupná funkce. Podle mého by se tato věc měla stát samozřejmostí všude včetně rozhraní HDMI, takže příchod standardního Adaptive-Sync do praxe je u mě pamětihodná věc.

Jmenoval bych asi i USB 3.1, přinášející dvojnásobnou rychlost externím zařízením, a to hezky v předstihu předtím, než to budeme potřebovat (periférie pro něj pravda ještě moc nejsou). I když nejsem úplně nadšen z nadšení kolem prťavého portu typu C, který sice svou oboustranností řeší závažné problémy prvního světa, ale zase potřebuje nové kabely, redukce, desky a zařízení – a co do robustnosti a dlouhé životnosti „v poli“ mám u něj trochu pochybnosti.

AMD oficiálně uvádí technologii FreeSyncJan Olšan: „FreeSync bylo sice odhaleno loni, ale na trh šlo až letos, takže si usnadním práci a dám pomyslnou medaili této inovaci“

Petr Diviš: Inovací roku byl podle mě AMD čip Fiji s HBM paměťmi. Přesněji bych tedy za inovaci roku označil samotné HBM paměti, které přinášejí do světa grafických karet novou rezervu v paměťové propustnosti. A nejzajímavějším řešením, využívajícím výhod HBM paměti, je bezesporu  grafická karta AMD Radeon Fury NANO, která přináší výkon hi-end grafických karet na grafické kartě formátu ITX.

Adam Vágner: Aha, sem se asi Apple Pencil hodí líp. Jinak marně vzpomínám, co by mě vysloveně zaujalo (pokud teda pominu ty desítky superzajímavých technologií využívající uhlíkové nanocosi, které se už, už chystají do výroby, a ještě po deseti letech po nich není vidu ani slechu).

Samozřejmě HBM, jenže radost z toho, že tu konečně jsou, kazí fakt, že samotná karta zůstává v řadě ohledů včetně výkonu pozadu za kartami s klasickými GDDR5. Doufám, že u příští generace už to bude přesvědčivější.

Nejlepší trend(y) roku

Nejlepší trend(y) roku

Adam Vágner: Loni jsem mluvil o nástupu levnějších monitorů s rozlišením 4K, letos se mi líbí rostoucí počet monitorů s podporou FreeSync a v návaznosti na to i rostoucí počet monitorů kombinujících vyšší obnovovací frekvencí, vyšší rozlišení než full HD a lepší matrice než TN.

Jirka Souček: Kroky vstříc otevřeným standardům. AMD se podařilo prosadit DisplayPort AdaptiveSync v rámci specifikace 1.2a, díky čemuž došlo k masivnímu rozšíření technologie FreeSync. Zájem projevil i Intel, což jistě podnítilo další výrobce monitorů. Implementace přes eDP a HDMI umožní nasazení v mobilním světě a nejlevnějších stolních monitorech. Při dosavadním tempu bude do roka FreeSync dostupný každému, respektive ve všech cenových relacích. Pozitivně vypadá i dosavadní situace s API Vulkan, kde (krom drobného zpoždění) jde vše podle plánu. Hodnocení možných úspěchů nebo neúspěchů by ale bylo předčasné, to bude možné nejdříve za rok nebo dva.

Mirek Jahoda: Vzhledová stránka her pro PC. Letos se s graficky vydařenými tituly skutečně roztrhl pytel, výrobci se ruku v ruce s vybaveností GPU a rychlostí internetových připojení přestávají bát detailních textur a když máte peníze na nejsilnější grafiky a současně nějaký ten IPS s rozlišením UHD, můžete skutečně mlsat počítačovou grafiku. Sympatickým trendem je také vracení cen RAM tam, kde byly před pár lety a to, co se děje s cenami za nějakou kapacitu na trhu s pamětmi typu flash.

Pavel Boček: Semi-pasivní zdroje a dlouhé záruky. Tento trend začal už loni, nicméně to byly převážně moc výkonné a drahé zdroje. Letos se prosadil mnohem víc, protože se rozšířila, zkvalitnila a zlevnila nabídka. V high-endu spolu bojuje pár značek, které nabízí delší záruky na své triko, zatímco tradiční výrobci trochu zaspávají na pěti letech, a to ještě v lepším případě. Například pro High Power (Sirtec) to je relativně jedno, protože Sirtec prodává naprostou většinu jako OEM dodávky, ne pod touto svou retailovou značkou. Super Flower zrovna tak, ten navíc nestíhá vyrábět a svůj low-end a mainstream outsourcuje do no-name fabrik. Nedělejte tu chybu a nekupujte levné zdroje EVGA pod dojmem značky, je to totéž jako Enermax NAXN, jako Corsair VS, VX atd. Prostě za málo peněz moc málo muziky.

Ale takový Seasonic dost zaspal, ten je dost závislý i na retailu, a zatímco tvrdošíjně trval na tom, že zdroj musí pořádně foukat, aby si dovolili pětiletou záruku, zdroje jim i přes to hořely, pískaly a měly podprůměrné parametry, konkurence dnes nabízí zdroje mnohem tišší, technicky lepší, mnohdy i levnější a to ještě s delší zárukou. A menší reklamovaností. A tento trend se přesouvá i do mainstreamu – začátkem roku jsme začínali na třech letech, a to ještě poměrně zřídka, dnes už snad polovina nově uváděných řad nejde pod pět let. Na hranici low-endu a mainstreamu se pak sporadicky objevují záruky tříleté. Více než kdy dříve platí, že si proboha schovávejte účtenky, nové složité platformy už vám nikdo neopraví (mě nevyjímaje), tak se svým bordelářstvím nepřipravte o záruku, když už jste si ji koupili. Bez papíru vám to občas možná někdo někde do reklamace vezme, ale nepočítejte s tím.

Pavel Boček: „Semi-pasivní zdroje a dlouhé záruky“

David Ježek: Za trend jdoucí správným směrem považuji dvě technologie, konkrétně příchod 4k videa s wide-gamut a HDR kvalitou. Zatím to není vidět, ale je jasné, že benefit z toho bude velmi příjemný, zejména až nám za dva-tři roky zlevní OLED televizory. Druhou čerstvou novinkou je projekt AMD GPUOpen – jednoznačně palec nahoru a jen tak dál!

Jan Olšan: Ze začátku roku to nevypadalo, ale konečně zase začaly zlevňovat paměti RAM, DDR3 i DDR4. Je sice trošku hořce chutnající chválit fakt, že nominálně jsou to pořád větší sumy než před třemi lety (kdy se dalo 8 GB pořídit za osm stovek), ale na věcech je třeba vidět pozitiva. Líbí se mi ještě, že se (rukou Microsoftu) konečně začíná rozjíždět koncepce „kompletního počítače v dokovatelném telefonu“ – tedy Continuum v telefonních Windows 10. Jde ale vzhledem k omezením a platformě ARM jen o začátek, navíc něčeho, co snad bylo jako nápad hodný realizace zjevné dávno.

Také bych možná bral pozitivně zprávy o opadávajícím zájmu o tzv. „post PC“ zařízení. Nevím sice jistě, zda jsou úplně neprůstřelné a zdali tento milý trend vydrží, ale méně zájmu o tablety, telefony (a víc zájmu o stará dobrá PC) by mi udělalo škodolibou radost. Snad to nepokazí chytré hodinky, další takovou masovou módní vlnu kolem drahé blbiny bych viděl nerad. V tomto směru je pozitivní trend, že se prý zatím moc neprodávají hodinky Applu. Zatím, musím pesimisticky dodat, protože Applu většinou všechno vyjde.

Lukáš Václavík: Výrobci smartphonů si konečně uvědomili, že ne vše musí být kopie iPhonu. Samsung ukázal nádherný Galaxy S6 Edge s displejem „přetékajícím“ na boční strany. LG G4 s koženými zády je taktéž pěkný a originální. Motorola Moto X Force nebo LG V10 jsou zase hodně odolné, aniž by přitom vypadaly jako cihly od CAT a podobných značek. Číňani to zase zkoušejí s obřími akumulátory a výdrží přes týden. BlackBerry Priv je po dlouhé době nadupaný Android s hardwarovou QWERTY klávesnicí. Loňský rok byl v tomto ohledu hodně fajn.

Lukáš Fiala: Nevím, zda je to tím, že poslední dobou už nesleduji dění tak jako kdysi, ale letos se mi jakýkoliv pozitivní trend hledal opravdu těžko. Ale jeden by se přece jenom našel: rostoucí počet her, které vycházejí i pro Linux, včetně pecek jako Pillars of Eternity nebo série Shadowrun.

Petr Diviš: Do nedávna jsme si mohli mezi LCD monitory vybrat buď 60Hz kvalitní IPS, nebo herní 120/144Hz s TN panelem. Rok 2015 byl ve znamení nástupu 144Hz IPS monitorů. Ať už v kombinaci s FreeSync nebo G-Sync, jedná se o výborné řešení pro hráče. Rozdíl mezi 60Hz a 144Hz je opravdu propastný a TNka tímto krokem byly úplně odstaveny na vedlejší kolej. Už není nutné řešit zda dobrou plynulost nebo barvy, se 144Hz IPS dostanete obojí. Koncem roku už byl na trhu velký počet 144Hz IPS monitorů a další se chystají. Jen tak dále.

Asus MG279Q má oficiální podporu FreeSync

Petr Diviš: „Rok 2015 byl ve znamení nástupu 144Hz IPS monitorů.“

Pavel Šantrůček: Mezi trendy, které jsou mi vyloženě sympatické, patří (krom již dříve zmiňovaných pamětí HBM) také nová 3D API jako jsou DirectX 12 nebo Vulkan. U Windows 10 sice některé výhrady přetrvávají, nicméně trend se mi zdá být dobrý a zpět k Windows 8.1 už bych se opravdu vracel jen velmi nerad. Aby těch povedených trendů nebylo málo, pak virtuální a rozšířená realita, to jsou technologie, které budou jistě od příštího roku popohánět nejen průmysl herní, ale i další jiná a možná dokonce i nová odvětví.


Nejhorší trend(y) roku

Nejhorší trend(y) roku

Mirek Jahoda: Stále nižší konkurenceschopnost AMD. Přitom po odkoupení ATI jsou alespoň solidní výsledky této společnosti podstatné hned pro dva důležité segmenty. U procesorů je to palčivější než u grafických karet, v podílu desktopových grafik ale Nvidia už také kvartál co kvartál pravidelně z koláče AMD ukusuje. Trochu to souvisí s dalším nepěkným trendem a to konkrétně cenami silnějších grafik a procesorů. Něco zde samozřejmě dělá oslabovaný kurz koruny vůči dolaru, ale časy, kdy jste pořídili skoro špičkovou herní grafiku do 6000 Kč (čas boje GeForce 8800 GT s Radeonem HD 3870 a pozdější nástup HD 4850) jsou dnešní situaci na hony vzdáleny.

Pavel Šantrůček: GameWorks! Ale aby mě někdo špatně nepochopil, neviním společnost Nvidia, že GameWorks vůbec vyvinula, to je její právo a samozřejmě také byznys. Při vydání každé hry, která efekty GameWorks obsahovala, jsem se utvrdil v tom, že hlavními viníky všech těch chyb, nedodělků a deoptimalizací, které způsobují nehratelnost, jsou samotní vývojáři her. Samozřejmě rozumím tomu, že když si někteří vývojáři chtějí svou práci na nějakém efektu usnadnit, raději sáhnout po prakticky hotovém řešení v podobě nějaké knihovny GameWorks. Nemohu ale pochopit, proč takto uspořený čas pak nevěnují do odladění samotného kódu hry a proč vše hasí až po vydání hry pomocí mnoha následných patchů. V neposlední řadě také ve vzduchu stále visí otazník nad samotnými podmínkami využití knihoven GameWorks. Važme si proto vývojářů, kteří takovýmto lákadlům a uniformitě nepodlehnou, protože to budou právě oni, kteří potáhnou další směr vývoje her. A co GPUOpen? Pokud si GPUOpen nevezmou zasvé samotní vývojáři her, vše pak zůstane pouze u proklamací.

Lukáš Václavík: Something as a service. Přišlo to už dříve než v roce 2015, jenže v minulých ročnících jsem si holt nevzpomněl. Nemám nic proti měsíčnímu předplatnému, ale musí mi stále přinášet něco nového. To se týká třeba filmových nebo hudebních služeb. Tam si raději zaplatím měsíční paušál, abych měl stále přístup k celému – průběžně se rozšiřujícímu – katalogu.

Ale u softwaru mě to hodně vytáčí. Adobe své produkty zabetonovalo pod Creative Cloud a koupit nový Photoshop a spol. bez předplatného není možné. Samostatný balíček Office ještě koupit lze, ale Microsoft už také tlačí na pilu a „nutí“ uživatele k přechodu na Office 365. Tento trend je patrný také u mobilních aplikací – Office je bez předplatného polofunkční.

Microsoft Office 365 Home Premium
Lukáš Václavík: „Samostatný balíček Office ještě koupit lze, ale Microsoft už také tlačí na pilu a „nutí“ uživatele k přechodu na Office 365“

Lukáš Fiala: Celosvětový tržní podíl Windows Phone spadl z loňských tří procent na 1,7 %, klesl i absolutní počet prodaných přístrojů a budoucnost třetího a nejmenšího mobilního ekosystému je tedy nejistá. Mít na výběr pouze mezi Androidem a Applem není příjemná představa. Podobným způsobem mě znepokojuje vývoj tržního podílu AMD na trhu samostatných grafických karet, který letos klesl pod dvacet procent. Těžko spekulovat o příčinách; nVidia sice v posledních letech měla zdařilejší produkty, zejména co do poměru výkon/watt, na druhou stranu produktová řada AMD není ani zdaleka v takovém rozkladu, jaký tato firma prožila v roce 2007 nebo nVidia na přelomu let 2009 a 2010.

Bojím se tedy toho, že grafická divize bude stejně jako ta procesorová postupně churavět. Prvním náznakem může být utlumení podpory starší generace Radeonů (VLIW, HD 6×00) v ovladačích. Ty sice AMD vyjma low-endu nahradilo rodinou GCN už v roce 2012, z APU ji ale vytlačilo až Kaveri v polovině roku 2014. Do kategorie „legacy“ se tak prakticky dostal produkt, který jste si ještě před necelým rokem a půl mohli koupit jako nový.

Jan Olšan: Ze zavrženíhodných trendů bude třeba jmenovat ještě stále přetrvávající, ba kvetoucí nekvalitní displeje typu TN v noteboocích. Na ty sice nadáváme každý rok, ale ono je to spíš tak, že čím déle tato choroba trvá, tím větší ostuda. Vždyť čas plyne a jeden by čekal evoluci, která třeba ve stolních monitorech už dávno přinesla dostupné IPS s pohledným obrazem, o laciných čínských tabletech a mobilech nemluvě. A taky se bojím, že totéž budu moct (nebo za mě někdo jiný) napsat i příští rok.

Další špatná věc je, že se u základních desek stále odbývají výstupy integrovaného videa. Aktuální (a dokonce i neaktuální) Intely i AMD zvládají 4K při plné obnovovací frekvenci, ale výběr desek s DisplayPortem 1.2, který by tento potenciál dovolil využít, je tristní. A to zejména u desek pro APU od AMD. HDMI 2.0 je bohužel také v nedohlednu (Skylake ho nepodporuje, snad by ale mohlo přijít s APU Bristol Ridge na platformě AM4). Dnes je situace taková, že DisplayPort dostanete většinou jen s drahou deskou, takže vás vyjde na míň nepřiplácet a pořídit ojetý Radeon HD 7750 (či nějakou GeForce, která už tento výstup má). Možná trochu podobná stížnost je, že spousta monitorů má potenciálně užitečné rozhraní MHL, ale jen málo mobilů či tabletů s ním lze zadokovat k LCD (můj Transformer Book například ne, Smolíček Pacholíček).

Petr Diviš: Opravdu mě štve stále snižující se počet her s podporou MSAA a jeho nahrazování post-processing „mazači“ obrazu ve formě FXAA nebo SMAA a v poslední době i TAA (Fallout 4, Star Wars Battlefront). Tyto metody vyhlazování fungují tak, že vezmou hotový snímek, detekují na něm hrany, a ty „rozmažou“. To funguje celkem dobře na statickém obrazu, ale v pohybu se zrnění obrazu nezbavíte. TAA sice redukuje i aliasing v pohybu, ale zase má za následek vetší rozmazání pohybu. Naproti tomu MSAA přidává barevné vzorky do obrazu a funguje stejně tak i v pohybu obrazu.

Jako druhý, celkem špatný trend vidím obecně v technologii Nvidia GameWorks. Zatím většina (ne všechny) her s GameWorks, co jsem měl na rozbor v PCTuning článcích, měla nějaké problémy hlavně na AMD grafických kartách (výkon, artefakty). Jak příklad snad mohou posloužit „zabijácké“ vlasy v Zaklínači 3, nebo PCSS Ultra stíny v Assassin’s Creed Syndicate. Naopak u her bez GameWorks byl vždy výkon vyrovnaný – odpovídající výkonu grafik. Například Star Wars  Battlefront nebo Dirt Rally.

Petr Diviš: „Jako druhý, celkem špatný trend vidím obecně v technologii Nvidia GameWorks“

Jirka Souček: UHD video. Situace se dostala do stavu, kdy se už prakticky nikdo nevyzná v tom, jaké standardy existují a neexistují, čeho se týkají a netýkají a co na čem půjde a nebo nepůjde přehrát. Reálně zatím ke schválení definitivních standardů nedošlo, bohužel. Zkratka UHD (dá-li se to tak říct) stanovuje pouze minimální rozlišení 3840×2160 a poměr stran 16:9. Kodeky, snímková frekvence, barevná hloubka, to už záleží na okolnostech. Kupříkladu v Japonsku se vysílá v h.264 a MPEG4 a také jde o UHD video. HEVC/h.265 tedy není nutnost – použití formátu zatím není žádným standardem zakotvené. Podíváme-li do jiných zemí, převažuje sice HEVC, ale další aspekty už jsou nejednotné. Ve většině zemí si vystačíte s hardwarem podporujícím 8bit barevnou hloubku (HEVC profil Main), podporu pro 10bit (HEVC profil Main10) může vyžadovat vysílání v Koreji.

Často se hovoří o specifikaci Ultra HD Blu-ray, ale ta rovněž dosud nebyla dokončena. Podle dosavadních informací by měla používat HEVC, rozlišení 3840×2160, podporovat až 60 FPS a v případě HDR obsahu používat 10bit hloubku (Main10). Jenže ani s hardwarem, který zvládá rozlišení 3840×2160, 60 FPS a Main10 nemusí být vyhráno. Doposud totiž nebyly standardizovány formáty pro HDR a WCG (wide color gamut). Přesněji řečeno, nějaké formáty samozřejmě existují (HDR 10, SMPTE 2084, SMPTE 2086, Dolby Vision…), nějaké jsou v přípravě, ale neexistuje specifikace, která by standardizovala, jaké HDR a WCG formáty bude muset zvládat hardware pro zaručení kompatibility s Ultra HD Blu-ray ani jaké bude muset zvládat hardware pro zaručení kompatibility s vysílaným obsahem.

Vzhledem k tomu, že jsme na přelomu roku 2015/2016, je to dost zásadní průšvih. Vznikají sice různé čipy a obvody pro akceleraci UHD videa, ale jelikož jeden podporuje ten HDR formát, druhý onen a třetí žádný, nelze spolehlivě říct, na které půjdou budoucí videa přehrát a na kterém nikoli. Mnohé dekodéry proto končí na profilu Main (8bit), protože s tím se podpora HDR/WCG nespojuje a cílový trh je jasný a definovaný. Teprve před šesti týdny začaly příslušné organizace o problému hovořit. Nikoli o konkrétním řešení, ale o tom, že problém jako takový existuje, brzdí nástup 4k videa a asi by se ním mělo začít něco dělat.

Pavel Boček: Stále to samé. Narvat do košíku napřed to hustopřísný patesátijádro, pak GTX 980 – za cenu mýho auta, jen tak mimochodem. (A to mi udělá sakra lepší službu než by kdy udělala jakákoli grafika na světě; ale de gustibus non est disputandum, že). No ale až nakonec vymýšlet, jak tam vecpat zdroj se skříní za 2000 dohromady?! Nikdo mi nevyvrátí můj názor, že rozdíl mezi GTX 970 a 980 je takový, že 980 něco s bídou zvládne na 2k monitoru a 970 už na to nestačí (na 4k to stejně nestačí a stačit nebude). Protože to bude platit stejně jen půl roku, než vyjde další neoptimalizovaná tragédie v podobě hašašín kríd, a za dalšího půl roku vyjde nová karta, která strčí do kapsy obě. Vy ale vyhodíte navíc asi 4 až 5 tisíc za, kolik to je v průměru, 15–20 %? Aby to do roka bylo zastaralý? A chcete to provozovat na podřadných, hlučných, nespolehlivých zdrojích za 1500 a v papírové skříni typu Zalman ZM1?

Sorry lidi, tohle mi hlava nebere. Článku o výběru zdroje všichni tleskali, dodnes je to asi můj nejčtenější článek vůbec, aby stejně za tejden pokračovali v původním idiotském směru. A PCT to ještě podporuje tím tragikomickým výběrem doporučeného HW nebo jak se to jmenuje. Na mnoha fórech to není o mnoho lepší. Pro mě zásadně platí, že kvalitní a tichá skříň, zdroj, chlazení mají stále přednost, protože to jsou věci trvalé hodnoty, které se (při dobrém výběru) jen tak nepokazí. Všechno ostatní se může měnit jako ponožky (i proto, jak strašně rychle to zastarává). Ruku v ruce s tím pitomým trendem, který vidím okolo, je právě co pár let vyhodit komplet sestavu do kontejneru a kupovat stále novou vraždu zo deseti tisíc. Přitom při počáteční investici do dobré skříně, zdroje, nějakých chladičů a úložišť dlouhodobě ušetříte, protože měníte jen zbývající komponenty. A už při prvním upgradu máte sestavu celkově lepší než při neustálých obměnách kompletních HW za podprůměrný šrot. Nemluvím ani o úsporách energie kvalitního zdroje, že.

Pavel Boček: „Pro mě zásadně platí, že kvalitní a tichá skříň, zdroj, chlazení mají stále přednost, protože to jsou věci trvalé hodnoty.“

Adam Vágner: Toho by bylo. S hrůzou sleduju (nebo spíš nesleduju) Youtubery, jejich způsob vyjadřování a statisícové sledovanosti, které dělají některá taková videa – speciálně vedle jiného a podstatně rozumnějšího materiálu, který je jinak na Youtube k vidění (dokumenty, přednášky, rozličné výukové kurzy).

Dále nemám pochopení pro bezdrátové hračky a nositelnou elektroniku v podobě, v jaké se s ní v současnosti experimentuje. Mám pocit, že se nasytil trh s netbooky, smartphony, tablety a stále nepřesvědčivými hodinkami a výrobci se teď marně snaží vymýšlet, bez čeho se lidi ještě dál neobejdou. A to hledání jim moc nejde a dost křečovitě hledají činnosti, které by se ještě daly elektrifikovat.

Další věc, která je vysloveně vidět na „desítkách“, je snaha dotlačit uživatele do systémů předplatného. Ono se to krásně poslouchá, pár dolárků, a budete mít vše, a budete věčně aktuální. No jo, a co v okamžiku, kdy se podmínky změní tak, že už to nebudu chtít akceptovat? Co když se programy změní tak, že mi to nebude vyhovovat? Odkud vezmu o tři verze starší program? Dřív jsem pořídil počítač se systémem, na něj nahrál programy, a měl jistotu, že když něco udělám a uložím, tak to za deset let na stejném počítači otevřu. A že se mi to nebude měnit pod rukama. A když si software jen pronajmu, on se mi sám bude aktualizovat na rozličně překopané verze? A když výrobce sezná, že starší formáty netřeba podporovat? A když pronájem přestanu platit? A podobné pocity zažívám i u online her. Něco se změnilo? Nevyhovuje vám to? Chcete to, jak to bylo předtím? No, tak to máte smůlu, berte tak jak to je, nebo nechte být. My víme nejlíp, co je pro vás nejlepší.

Nad tím, že jsem extrémně otrávený mnohaletou stagnací výkonu u (domácích) procesorů, už se ani nechci rozčilovat. Když se u Intelu po jednojádrových desktopových procesorech někdy v roce 2005 objevilo dvoujádrové Pentium, v létě 2006 dvoujádrové Core 2 Duo, v zimě 2006 čtyřjádrové Core 2 Quad QX6700 a v létě 2007 mainstreamové Core 2 Quad Q6600, ve snu by mě nenapadlo, že o osm let později budeme pořád za pět tisíc ještě kupovat čtyřjádrové procesory.

Už několik let se odehrává požírání menších výrobců HW většími, a s tím tak nějak souvisí stagnace vývoje – u výrobců, kteří by si měli konkurovat, mám spíš pocit, že si vzájemně nahrávají do karet a dojíždíme na to my – ať už je to dvojka AMD – Intel, AMD – Nvidia, Seagate – Western Digital, anebo výrobci paměťových čipů.

Ale co mě asi vytáčelo nejvíc (a co teda taky není vysloveně záležitost posledního roku, ale spíš postupného vývoje) je to, že už se považuje za standard vydat prapodivně optimalizovanou, často vysloveně problémovou hru a optimalizace a chyby řešit až na základě toho, jestli a jak moc zákazníci řvou. Jasně, moderní tituly jsou mnohem komplexnější a už se nedají odladit tak snadno kdysi Manic Miner nebo Wolfenstein, ale když už se i vývojáři rozhodnou uvedenou hru zase stáhnout z prodeje nebo za ni vracet peníze, tak to asi není úplně zdravé.

Zklamání roku

Zklamání roku

Lukáš Václavík: Loni se v plné nahotě ukázalo, jak je Android špatně navržená platforma. Byly v něm objeveny roky staré zranitelnosti, které dovolily obejít zámek telefonu, případně otevřely dveře pro vzdálené útoky. Podobné problémy mají pochopitelně všechny systémy, jenže u všech jsou aktualizace relativně snadnou a rychlou záležitostí, protože je má pod palcem tvůrce OS. Ne tak u Androidu. Kdo nemá Nexus, ten si na opravy musí počkat, někdy se ani nedočká, protože na tom nemá zájem výrobce telefonu či operátor.

Android se musí rozložit na části tak, aby Google měl na starost vývoj a aktualizace klíčových komponent nebo aplikací, zatímco výrobci a operátoři budou moci svůj software a nadstavby aplikovat až na tento hotový základ. Každá část bude spravována zvlášť. Funguje to tak ve Windows 10 Mobile, nevidím důvod, proč ne u Androidu. Vlastně i u něj to jde, ale pouze u specializovaných verzí Auto, TV a Wear.

Android
Lukáš Václavík: „Loni se v plné nahotě ukázalo, jak je Android špatně navržená platforma“

Mirek Jahoda: Hodně mě zamrzelo, že navzdory původním zvěstem není možné uzamčené procesory Skylake nějak signifikantně taktovat alespoň přes BCLK. Sice se teď objevují aktualizace UEFI, které toto omezení odstraňují, jenže je to takové kostrbaté (zatím jen některé desky se Z170 a ještě se neví, jak zasáhne Intel). Zklamalo (i když nepřekvapilo) mě taky, že nikterak nepostoupil trend dostupnosti napájecích zdrojů s vysokou účinností při relativně nízkém (přesto pro mnohá dnešní PC naprosto dostačujícím) dimenzovaném výkonu.

Jirka Souček: Absence grafických karet i procesorů, které by posouvaly poměr cena / výkon. AMD už nemá finance na to, aby si mohla konkurenční boj a zvyšování tržního podílu na úkor příjmů dovolit a Nvidia s Intelem nemají důvod tlačit ceny dolů, když jim i stávající zajistí dostatečný podíl na trhu.

Adam Vágner: Asi jen z máločeho jsem byl tak rozladěný jako z třístovkové řady Radeonů – doufal jsem, že AMD zvedne výkon přetaktováním čipů a bude Nvidii konkurovat cenou. AMD místo toho dělalo vše možné i nemožné (už zmiňované absurdní kapacity pamětí u některých modelů), aby se daly Radeony prodávat co nejdráž. Mám pro to pochopení – AMD fakt není v situaci, kdy by si mohlo dovolit snažit se konkurovat cenou (a speciálně když musí proti subtilním a jednodušším Maxwellům stavět vlastní těžkotonážní karty), jenže mi moc není jasné, jak jinak chce zákazníky přesvědčovat, aby dali jejich produktům přednost.

AMD Radeon série R7/R9 300
Adam Vágner: „Asi jen z máločeho jsem byl tak rozladěný jako z třístovkové řady Radeonů“

Petr Diviš: Za zklamání roku považuji již zmíněnou GeForce GTX 970. Ta byla pro mnoho majitelů nepěkným překvapením. Ze začátku skvělá grafika ve všech ohledech jako je cena, spotřeba i výkon, byla nakonec odhalena jako nepěkný marketingový podvod ve specifikacích. Navíc i starší ovladače špatně zacházely s touto dělenou pamětí a způsobovaly propady výkonu v některých hrách. I když už hlavně pod Windows 10 funguje dobře, své nálepky 3,5GB grafiky a podvodu už se nezbaví.

Koncem roku mě zklamalo zjištění, že procesory Intel generace Skylake se mohou prohýbat. Od generace Sandy Bridge se tato mainstreamová kategorie stále více a více šidí. Skylake má výrazně tenčí substrát pod ASIC, který se údajně pod některými chladiči může prohnout a poškodit CPU i patici.  

David Ježek: Že bych byl z něčeho vysloveně zklamán, nemohu říci. To, že jsou Windows 10 hodně kontroverzní, je mi osobně jedno, stejně tak špatná mechanická kvalita procesorů Skylake v LGA provedení. Takže určité (byť mírné) zklamání pro mě představuje rozhodnutí Mozilly dále neprovádět vývoj Firefox OS pro telefony, byť plně chápu a respektuji toto její rozhodnutí.

Lukáš Fiala: Není to ani tak zklamání, jako spíš nenaplněné očekávání. V roce 2014 nám několik her ukázalo přínos grafického API Mantle. Letos v březnu bylo oznámeno, že se Mantle stane základem nového rozhraní OpenGL Vulkan a vývojářům, kteří čekali na zveřejnění Mantle SDK, AMD doporučilo přesměrovat svou pozornost na DirectX 12 nebo OpenGL. Dalo by se říci, že AMD dosáhlo úspěchu, podobně jako když VESA přijala za standardy FreeSync a DockPort. Mantlu to ovšem sebralo vítr z plachet zrovna v době, když byl zájem o něj na vzestupu. Specifikace Vulkanu přitom ještě není zveřejněná a kdo ví, jak se nakonec uchytí u herních vývojářů, když jej nebude tlačit AMD.

Jan Olšan: Protože mám blízko k digitálnímu videu a kodekům, zklamalo mě, že Skylake ve verzi pro desktopové a notebookové procesory nemá SIMD instrukce AVX-512, které tak přilezou až na mnohojádrových Xeonech platformy Purley v roce 2017, plus příští rok v Xeonu Phi Knights Landing. Tím pádem se tyto instrukce asi jen tak širokého použití nedočkají a budou relevantní jen pro specifický software v sektoru HPC. Pravda, tyto instrukce nebude mít ani architektura Zen od AMD. Někde uvnitř jsem v to tajně doufal, ale doba holt není zralá.

Trošku mě zklamal i odklad desktopového APU Carrizo na rok 2016 (přijde až teď pod jménem Bristol Ridge), ale ten se proslýchal už v roce 2014. Další podobná věc je, že zajímavý video kodek Daala má zpoždění ve vývoji a podle aktuálních plánů tu bude nejdříve v roce 2017. I to se ale v podstatě čekalo a skoro se vsadím, že ve skutečnosti to bude ještě mnohem později. Zklamáním je pro mě také hloubka díry, do které se propadla popularita Radeonů mezi hráči – podle mě nezaslouženě.

Pavel Šantrůček: Myslím, že jsem letos nebyl nijak významněji zklamán žádným produktem. Snad jsem možná očekával, že se v tomto roce na trhu nějak více prosadí Windows Phone. No neprosadil a to si myslím, že je celkem škoda. Veřejnost, ať už odborná, nebo laická, zdá se být definitivně rozdělena pouze na příznivce Apple a Android. Znovu opakuji, škoda.

Překvapení roku

Překvapení roku

Mirek Jahoda: Dvě hodně podivná uvedení očekávaných produktů. Kroutil jsem hlavou nad způsobem launche Skylaku (a takovým skoro přeskočením Broadwellu) a ještě divnější mi připadá uvedení finálních Windows 10. Nebo neuvedení? Nebo nefinálních? No, to je asi jedno.

David Ježek: Co mě překvapilo nejvíce, je jednoznačně uvedení nového filmového materiálu Retropan 320 Soft českým výrobcem Foma. To jsem opravdu nečekal (a jediné co zamrzí, je absence svitkové verze :-)).

Lukáš Fiala: „Pokud bude Microsoft někdy dělat aplikace pro Linux, znamená to, že jsem zvítězil,“ prohlásil kdysi Linus Torvalds. Letos v září se Microsoft pochlubil vlastní linuxovou distribucí (takovému označení se ale firma brání, neboť Azure Cloud Switch hodlá využívat pouze interně), v listopadu pak vypustil Visual Studio Code. To je program od Microsoftu, který běží na Windows, Linuxu i Mac OS X, je volně ke stažení a jeho zdrojový kód je zveřejněn na GitHubu. Co víc si Linus Torvalds může přát?

Schéma ACS

Lukáš Fiala: „Letos v září se Microsoft pochlubil vlastní linuxovou distribucí…“

Jan Olšan: Příjemně mě překvapilo, že dle oficiálních patchů pro překladače má mít nové CPU jádro od AMD (Zen) čtyři ALU, což by mělo znamenat vysoké IPC, s trochou štěstí i někde v kategorii architektur Sandy Bridge či Haswell. Čtyři ALU jsou v podstatě tím, co jsme chtěli slyšet, ale neodvažovali se v to doufat. Tak to snad příští rok klapne a Zen nepodrazí nízké dosahované frekvence nebo jiný problém, jako v roce 2007 první 65nm K10 (pamatujete to čekání na „Barcelonu“?).

Lukáš Václavík: V Ostravě a vlastně celém Moravskoslezském kraji začal fungovat jednotný systém elektronických jízdenek. Karta Odiska je něco jako pražský Opencard, ale bez skandálů, tunelů nebo problémů s provozem. Odiska slouží jako peněženka i dlouhodobá jízdenka. Vedle ní fungují i klasické papírové lístky, ale jejich s kartou se dá ušetřit. A fakt to funguje snad ve všech autobusech, trolejbusech a tramvajích napříč celým milionovým krajem. Nahrát se na ni dá i karta Českých drah. Takhle nějak si představuji elektronizaci.

Pavel Šantrůček: Překvapením roku pro mě bylo vydání grafických karet společnosti AMD řady R300. V době, kdy Nvidia měla se svými výbornými Maxwelly prakticky jistý celý trh grafických karet a společnost AMD se se svými Radeony krčila někde hluboko ve spodních patrech výkonnostních grafů a zdála se být na ručník, přišla tato „nová“ řada Radeonů R300. Nepočítám-li novou Fury, pak tihle staří kozáci s novými frekvencemi byly najednou opět konkurenceschopní a AMD se dostalo zpět do hry. Toť se ví, nové Radeony se energetickou efektivitou Maxwellům rovnat stále nemohly, ale výkonnostně jako zázrakem ano. Tak to bylo pro mě asi tím největším překvapením tohoto roku.

Jirka Souček: Cena a nakonec i výkon Radeonu Fury Nano. Obojí jsem očekával nižší, takže se menší překvapení konalo. Ostatní události proběhly v rámci očekávání.

Petr Diviš: Nevzpomínám si na nic, co by mě nějak pozitivně překvapilo v roce 2015. V oblasti hardware byl rok 2015 opravdu nudný až na grafické karty AMD Fury. Ani Quantum Dots LCD monitory, slibované už v roce 2014, se na trh v roce 2015 nedostaly.

Adam Vágner: Nepřekvapil mě Skylake, ale potěšil mě čipset Z170 u Intelu. Co se chystá, jsem předtím nesledoval, a tak jsem uvítal, že Intel konečně začal aspoň nějak reagovat na to, že se na desky dostává stále víc vysokorychlostních konektorů a rozhraní, které se přetahují o pár linek z čipsetu. Samozřejmě, že bych radši viděl, kdyby těch pár linek přibylo přímo v procesoru a obešlo se to bez rozbočovače a užšího hrdla po cestě, ale aspoň něco.

A překvapilo mě, že se AMD i přes použití starších čipů povedlo u Radeonů R9 390/390X zvednout výkon natolik, že se daly aspoň tím výkonem zase postavit proti GeForce GTX 970 a 980, které starší dvoustovky deklasovaly.

Přehled desktopové platformy Skylake a čipsetů generace 100 (Zdroj: Fudzilla)

Adam Vágner: „Nepřekvapil mě Skylake, ale potěšil mě čipset Z170 u Intelu.“

Škoditel roku

Škoditel roku aneb kdo by zasloužil vysadiť uprostred Sahary s dáždnikom

Mirek Jahoda: Nejvíc mě letos štval asi Google. Tak nějak rádoby nenápadně ale hodně jistě rostoucí náročností Androidu a rozežraností svých (klíčových) aplikací počínaje a definitivní vraždou kdysi tak sympatického Gtalku konče. Hodně silnou kávu předložilo také vedení Mozilly, které se rozhodlo zbavit pošťáka Thunderbird a především z Firefoxu definitivně udělat oproti Chrome outsidera.

David Ježek: Facebook jako symbol zdánlivého samaritána, který navenek dělá dobro pro lidstvo, ale uvnitř je pro něj člověk jen prodejní položka v obrovském regálu. EU / EK jako symbol toho, že člověk je to nejmenší lejno u cesty a malé země (i kvůli vlastní blbosti) lze přehlasovat silou a ničit tak jejich státní suverenitu. Symbol stejný, jakým byla kdysi uskupení jako RVHP a SSSR.

Pavel Boček: Corsair a EVGA – určitě z pohledu ostatních výrobců. Několika svými semi-pasivními modely s dlouhou zárukou udělali nemálo vrásek na čele konkurenci, a s modely nově příchozími na trh teď někdy od podzimu to bude příští rok ještě mnohem horší.

Jan Olšan: Původně bych asi mohl za škůdce roku označit HEVC Advance. To je patentový holding či licenční správce, jehož prostřednictvím se několik firem snaží vytřískat z uživatelů tohoto video formátu mnohonásobně více peněz, než kolik dohromady dělají (velice rozumné) licenční poplatky zbývající většině tvůrců/držitelů patentů. Podmínky HEVC Advance byla tak špatné, že by pravděpodobně vedly k úplné eliminaci HEVC na trhu, což by sice potěšilo tzv. „freetardy“, ale objektivně by to bylo škoda, protože HEVC je lepší formát než konkurenční VP9. Ovšem teď v prosinci tento (bývalý?) patentový troll své podmínky zrevidoval a chce sice stále dost peněz, ovšem požadavky jsou to již realisticky únosné. Tím pádem tedy asi o ocenění přijde, i když během letoška způsobil na trhu chaos a nejistotu.

Jan Olšan: „Podmínky HEVC Advance byla tak špatné, že by pravděpodobně vedly k úplné eliminaci HEVC na trhu.“

Lukáš Fiala: Největšími škoditeli roku 2015 jsou pro mě evropští zákonodárci, kteří se podíleli na vzniku a schválení zákona (nařízení?), kvůli němuž musí každá webová stránka žádat uživatele o svolení k používání cookies. Zákon je sice už několik let stará záležitost, nicméně právě během letošního roku se pop-upy začaly objevovat ve velkém. Nejde přitom jen o obtěžování uživatelů internetu na celém kontinentu (jako by to snad nestačilo), ale také o náklady, které museli provozovatelé webů vynaložit, aby jejich stránky byly v souladu s nařízením. Souhrnné ekonomické škody jsou tedy bezpochyby masivní.

Čeští mobilní operátoři svými přemrštěnými cenami a přitom zastaralou infrastrukturou škodí dlouhodobě. Letos si ale zaslouží zvláštní „uznání“ za (díkybohu neúspěšnou) snahu prolobbovat zpoplatnění některých bezlicenčních frekvenčních pásem (hovořilo se konkrétně o pásmu 10 GHz využívaném pro páteřní mikrovlnné spoje), které by dopadlo především na malé poskytovatele internetového připojení přes Wi-Fi.

O ocenění v příštím ročníku se zatím zdatně uchází ministr financí Andrej Babiš za elektronickou evidenci tržeb. Informační technologie by měly sloužit k zefektivnění státní správy a redukci byrokracie, zde se jejich prostřednictvím dělá pravý opak.

Lukáš Václavík: Neukážu na nikoho konkrétního, ale obecnou snahu chránit občany tím, že jim vezmou svobodu. Po masakrech ve Francii se zase začalo mluvit o zefektivnění boje s terorismem. Tyhle útoky se prý totiž plánují online, takže by se měla kontrolovat veškerá komunikace, aby se dalo podobným činům předejít v budoucnu. V Británii nebo Austrálii se mluví o tom, jak postavit šifrování mimo zákon. Ostatně i u nás chtěl Babišův úřad cenzurovat internet, ač kvůli boji s online hazardem. Nápad to byl stejně pitomý.

Adam Vágner: Pro mě a z pohledu uživatele Microsoft se systémem nucených updatů pod Windows 10. Přetahovanou o to, jestli budou v systému staré ovladače grafiky, které Microsoft zná, nebo novější, které ale nezná, jsem po dvou hodinách pokusů o nějaký normální postup vzdal a s vidinou, že mě to s novou verzí majkrosoftem posvěcených ovladačů může potkat zas, jsem v systému radši úplně odstavil službu Windows Update. To ale ještě není nic oproti velkým updatům. K systému se nechovám zrovna ohleduplně, nenechávám jej na standardních nastaveních a nedržím se běžných postupů, a představa, že update systému znamená de facto čistou instalaci a přenesení dat (přičemž se nepřenese to, co se Microsoftu nelíbí), mě aspoň zatím děsí – tuhle operaci jsem zatím vždy řešil čistou instalací systému a několikadenním nastavováním a instalováním dalších věcí za pochodu, a vidina, že bych si to střihl co půl roku s každým větším buildem, který se mi bude nutit, ať to budu chtít, nebo ne, mě dost znepokojuje.

Aktualizace je již k dispozici prostřednictvím služby Windows Update

Adam Vágner: „…Microsoft se systémem nucených updatů pod Windows 10.“

Pavel Šantrůček: Nevím o žádném úmyslném škoditeli roku 2015. Možná jsem naivní, ale věřím tomu, že každá firma se snaží na trh dodat to nejlepší, čeho je schopna. No a někdy se to holt nepovede. Samozřejmě mluvím zde opět jen o sféře IT, nikoliv o politice, kde je to vše jinak.

Jirka Souček: V této kapitole si zaslouží alespoň zmínit Nvidia. Nikoli pro slabou podporu asynchronních shaderů na Maxwellu, to je důsledek strategického rozhodnutí – při návrhu každé architektury se zohledňují určité priority a toto se zkrátka mezi priority nedostalo, přednost měly jiné vlastnosti.

Košer ale nebyla prezentace produktů na začátku roku 2015 – přešlapů nebylo právě málo: GeForce GTX 970 a nepravdivý počet ROP, s odstupem přiznaná i segmentace paměti a paměťové sběrnice. Ke kauze se nakonec vyjádřil CEO společnosti, ale hovořil v podstatě jen o sběrnici a kapacitě paměti – situaci vlastně jen komentoval v duchu vlastního rozčarování nad tím, že z takového řešení nejsou uživatelé nadšení. Nekonala se omluva, nepadlo slovo o uvádění 64 ROP namísto skutečných 56, nezmínil jediný důvod, proč byla nepravdivě uváděna kapacita L2 cache.

Pokud by tato aféra přišla jen tak sama o sobě, asi bych jí ani nezmiňoval – předcházel jí ovšem podobný přešlap, kdy Nvidia jednu hodnotu TDP nastavovala kartám v BIOSu a druhou (nižší) uváděla v oficiálních specifikacích. Tomu pro změnu následovaly specifikace GeForce GTX 960 uvádějící paměťovou rychlost GDDR5 efektivně 9,3 Gb/s, která s realitou rovněž neměla nic společného. Takto rozsáhlé nepravdivé, nepřesné nebo zavádějící informování zákazníka o parametrech produktů je zkrátka za hranou a to bez ohledu na fakt, že se týká prodejně úspěšných prodkutů. Zda je to na „dáždnik“, nechť si posoudí každý podle vlastního svědomí.

Z jiného soudku a s daleko širším dopadem v našich končinách, je novela českého vysílacího zákona [diit.cz/clanek/novela-zakona-o-vysilani-se-sexem-nepocita], která se podle původních plánů měla schválit v tichosti a co nejrychleji, do konce roku 2015. I když se mluvilo hlavně o kompletním zákazu sexuálních scén (bez ohledu na kontext, typ pořadu, dobu vysílání ap.), snažila se novela zavést vymáhání politické korektnosti. Její meze ovšem nebyly žádným způsobem definované a závisely by pouze na úsudku pracovníků Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jinými slovy: Novela v původním znění vytvářela nástroj použitelný pro aplikaci politické cenzury. Zda to byl záměr, nebo jeden z mnoha omylů (pracovníky rozhlasu pobavily regulace pro neslyšící), se už asi nedozvíme – autoři návrhu by Saharu ale zcela jistě zasloužili. Ovšem bez dáždniku.

Marketingové přestřelky a perly

Vrtění psem a jiným drobným zvířectvem, aneb pamětihodné marketingové přestřelky a perly

Lukáš Fiala: Hned zkraje roku se o pozdvižení postarala nVidia, neboť se provalilo, že GeForce GTX 970 neumí efektivně využít celý rozsah svých čtyř gigabajtů paměti a navíc ve specifikacích uváděla nesprávný počet jednotek ROP a velikost L2 cache. Ačkoliv to s odstupem času působí poněkud banálně až komicky, našli se uživatelé, kteří kvůli tomu karty reklamovali, a obchody, které vracely část ceny jako bolestné. Kauzu využil marketing AMD a samozřejmě také zlatokopové, kteří na nVidii podali hromadnou žalobu.

V nedávné době se pak vyznamenala společnost Apple, když vypustila svůj programovací jazyk Swift jako open source a nechybělo vskutku mnoho, aby se prohlásila za jediného a pravého vynálezce tohoto konceptu. Než byl text v tichosti změněn, na stránce https://developer.apple.com/opensource/ jste se mohli dočíst doslova toto: „Apple, první významná počítačová společnost, která přijala vývoj open source za klíčovou součást své softwarové strategie, neustále používá a vydává podstatné množství open source softwaru.“ Apple tedy ve své arogantní nadutosti nepovažuje firmy jako Red Hat, Google, Facebook nebo Intel za dostatečně významné, aby si zasloužily jeho zmínku. No a že se takto chválí zrovna firma proslavená uzavřeným ekosystémem a nekompatibilitou s průmyslovými standardy…

Mirek Jahoda: Jako první mi z letošních PR canců vytanula taktika „nejlepší obranou je útok“ tohoto oddělení Nvidie. Z údajného bugu v benchmarku Ashes of Singularity se vyklubal spíš bug v ovladačích GeForce (a odhalený hardwarový nedostatek stran asynchronních shaderů).

Mirek Jahoda: „Z údajného bugu v benchmarku Ashes of Singularity se vyklubal spíš bug v ovladačích GeForce“

Jan Olšan: V disciplíně nejhorší produkt už jsem si vylil zlost na Apple za v podstatě bezportový (jelikož jediné USB zabere nabíječka) Macbook. Za drzost tento produkt vychvalovat a cpát zákazníkům, jejichž tradiční loajalita je zde myslím už docela zneužívána, zde uděluji Čestnou cenu Pražského Hradu ještě vedení Applu a jeho pěchotě v marketingu – oficiálním, gerilovém i tom infiltrovaném v médiích. Není pochyb o tom, že Apple si aroganci dovolit může a finanční výsledky mu ji „ospravedlní“. Ale to není nic, co by se dalo ohodnotit pozitivně, naopak, jde v mnoha směrech o ostudu. Škarohlídové by možná řekli, že cenu si firma zaslouží za celoživotní dílo.

Zmínit se v této kategorii musí také docela závažný případ klamavých specifikací u GeForce GTX 970. Nejsem přesvědčen o tom, že zde došlo k zlému úmyslu (a tím podvodu) a nikoliv k nedopatření, pro to by asi musely být nějaké důkazy. Ale blamáž to byla velká. Negativní dojem tu pro mě umocňuje, že tato aférka moc nepohnula stavem „mindshare“ u veřejnosti, který je dle mého názoru neférově negativní k Radeonům a k GeForce zase neférově pozitivní. Přehnaná láska zákazníků ke značce je dle mého názoru špatná věc, pokřivující trh a podkopávající plodné účinky konkurence. Vidět je to u toho Applu, ale myslím, že už i u Nvidie. Právě v tomhle ohledu mi 3,5GB průšvih vadí – že nakonec řadě lidí moc nevadil.

Lukáš Václavík: Pár (dalších) šrámů na pověsti si způsobil Microsoft se svými čachry s kapacitou úložiště OneDrive. Loni mluvil o neomezeném prostoru pro platící uživatele a 15 GB pro bezplatné účty a dalších 15 GB za to, že si na OneDrive budete zálohovat fotky. Jenže kvůli pár jedincům s několika využitými terabajty Microsoft oseká všechny účty. Stropem u placených účtů bude 1 TB, u bezplatných jen 5 GB. Firma přitom sama přiznala, že v průměru lidé ukládají jen 5,4 GB, takže žádné velké zneužívání se nekonalo. Škoda už ale byla napáchána. Microsoft to pak částečně vyžehlil tím, že u bezplatných účtů nechá oněch 15+15 GB, pokud uživatelé kliknou na zvláštní odkaz. Jenže na veřejnosti už působí tak, že něco slíbil a pak to vzal.

Pavel Šantrůček: Tak u marketingu mám svůj osobní pomyslný žebříček “vítězů”. Cenu za nejhorší marketingový počin roku 2015 u mě vyhrává jednoznačně společnost Nvidia a její kauza kolem specifikací grafické karty GeForce GTX 970. Na druhém místě je pak společnost Valve, která umí ohlásit své Steam Machines vždy v tu pro ni nejnepříznivější dobu. Na třetí místo jsem pak umístil společnost AMD za její takřka neexistující marketing.

Petr Diviš: Celkem mě pobavila nedávná novinka od Nvidie v podobě Single SLI GPU mode. To Nvidia uvedla v ovladačích 359.06 u hry Just Cause 3. V této hře totiž SLI nefungovalo (nezvyšovalo výkon). Nvidia marketing dokáže opravdu zázraky a tím Single SLI GPU mode dle mého názoru je.

Marketingový „přešlap“ v podobě GTX 970 už asi znovu zmiňovat nemusím.

Adam Vágner: Pro spoustu lidí to bude jednoznačně GTX 970. Já mám pro to, proč zvolila Nvidia takovou konfiguraci, celkem pochopení. Pochopení nemám pro to, proč to zatloukala. Osobně bych byl nejradši, kdyby podobné blbosti, při kterých se kombinuje různě rychlý přístup do různých částí paměti, nedělala vůbec, pokud to karta nedokáže smysluplně využít. Vůbec by mi nevadilo vídat i nadále 1,5GB, 3GB nebo 3,5GB karty postavené proti 2GB či 4GB grafikám, bohužel je pro spoustu lidí je prostě 4GB karta lepší než 3,5GB.

U AMD mě taky zaujalo čarování s kapacitou pamětí a kličkování marketingu, když levnější karty musely dostat dvojnásobek paměti oproti dvoustovkové řadě, protože to lépe odpovídá současným požadavkům, přičemž u nejvýkonnějšího modelu za bezmála dvacet tisíc stavěného pro čtyřnásobné rozlišení 4K naopak muselo stačit totéž, co AMD zvolilo jako standard pro kartu nižší střední třídy (již mnohokrát zmiňovanou R7 370).

A moc pochopení nemám ani pro umanutou snahu AMD prezentovat GPU Fiji s HBM jako něco, díky čemuž nadchází éra výkonných a krátkých grafických karet, což nám musela předvést hned u dvou ze tří nejzajímavějších produktů z nové řady. U výkonných karet nebyl nikdy problém s délkou PCB, za jejich rozměry mohla jejich spotřeba a s ní související velikost chladiče, a v tomto ohledu se u Fiji nic moc nezměnilo. Velká R9 Fury X sice měla délku necelých 20cm, ale bokem z ní tak trochu visí blok 120cm radiátoru s větrákem, a u krátké R9 Nano se zase pro až absurdně malou délku šlo přes mrtvoly (obětována byla hlučnost, teploty i část výkonu).

Krátké PCB je velká výhoda – pokud kartu postavíte podobně, jako to udělal Sapphire, máte mnohem víc místa na pasiv a dostanete podstatně větší plochu žebrování.

Taky se mi líbila aférka Microsoftu s neomezeným diskovým úložištěm, se kterým společnost naložila přesně v duchu cimrmanovského „Nejdřív si zařídil hospodu u silnice na Písek, ale chodili mu tam lidi.“ a protože se někteří lidi skutečně pokoušeli neomezené diskové úložiště takto využívat, tak jej omezila. Taky je na tom hezky vidět jedna z výhod cloudového řešení – podmínky se mohou změnit za pochodu a vy si můžete maximálně… jít jinam, pokud teda najdete vhodnou alternativu.

Ale na prvním místě to u mě suverénně vyhrává Western Digital. Od povodní, kdy ceny WD Black vystřelily na neúnosnou mez a už na ni zůstaly, několik let marně čekám na to, až ke slušnému 7200otáčkovému 1TB modelu WD Blue výrobce přidá alespoň o trochu větší mainstreamový 2TB model, který by neměl tak otřesný poměr cena/GB a mělo by smysl o něm uvažovat.

A větších WD Blue jsem se letos konečně dočkal, když Western do této modelové řady prostě a sprostě přehrnul pomalé zelené disky a zelenou řadu ruší. Jen blázen by si předraženou řadu Black podrazil tak, že by něco podobného nabídl i za lepší cenu, že? Dost mi to připomíná systém, jakým se tu v republice teď budují nové dálnice.

Když k tomu přičtu fakt, že už asi pátým rokem kupuju stále stejné 3TB disky za stále stejné tři tisíce tři sta plus mínus dvě stovky, tak už si nejsem jistý, jestli se mi jen nezdálo to, že jsme někdy kolem roku 2000 mohli za stejný časový úsek zažít přechod ze 4GB na 100GB disky při zachování stejné ceny.

Adam Vágner: „…už asi pátým rokem kupuju stále stejné 3TB disky za stále stejné tři tisíce tři sta plus mínus dvě stovky…“

Článek, interview, web roku

Článek, interview, web roku

Jan Olšan: Možná jste si všimli, že se nám v aktualitách v roli zdroje různých úniků, prosáklých slajdů a podobných zákulisních informací objevil čínskojazyčný (pokud se nepletu tchajwanský) nováček, web BenchLife.info. Ten začal letos přinášet výživné údaje zejména o procesorech, a to prostřednictvím stejných redaktorů, kteří předtím činili zajímavou čínskou mutaci VR-Zone. Řada jeho exkluzivních zpráv (například o chystané platformě AM4 u AMD) se sice teprve bude muset potvrdit, takže ocenění za web roku bude tak trochu s podmínkou, ale myslím, že si je BenchLife.info zaslouží. V minulých letech jsem totiž v těchto místech nikdy nevěděl, co vyzdvihnout, ale tentokrát mě díky němu aspoň něco napadlo.

Mirek Jahoda: Nejvíc asi oceňuji dobrou „řemeslnou práci“, systematičnost a komplexnost. Hodně se mi líbí, jak laťku drží (a vlastně i posouvá) NotebookCheck. Škoda jen, že není v silách nikoho otestovat všechny potenciálně zajímavé notebooky, ale když jsou modely ve výběru tam otestované, tak si troufám tvrdit, že se o notebooku před koupí dozvíte vše podstatné pro rozhodování. Z podobných důvodů se mi líbí i DPreview, kde verdikty recenzí a hodnocení také rozhodně nestaví bez spousty měření a exaktních testů.

Pavel Boček: Solidní práci práci dělá crmaris na techPowerUp, byť občas tam má také svoje mouchy, které si nenechá vymluvit a už se to veze…ale to bude asi tím, že se v této branži koncentruje spousta tvrdých hlav. Ono to být na úrovni samozřejmě jde ruku v ruce s tím, že za ním stojí právě TPU. To pak není problém dát tisíce dolarů ročně za stále nové špičkové mašiny a měřit na co si vzpomenete. Co si budeme povídat, v ČR nedostanete ani příspěvek na vlak, když chcete zajet na CeBIT. To ještě v lepším případě…

Lukáš Fiala: Ti, kteří zplodili a rozšířili fámu o tom, že Mark Zuckerberg dá svoje jmění na charitu, by si rozhodně měli přečíst jeho blogpost, kde se nic takového nepíše.

Lukáš Václavík: On to vlastně ani není web, ale kanál na YouTubu. Začal jsem sledovat Tested, protože v něm dělají samí šikovní lidé. Často tam blbnou Adam Savage a Jamie Hyneman, tedy dvojka z Bořičů mýtů. Je to spíš kanál pro všechny možné geeky, filmové, komiksové, IT atd. Když už se tam něco řeší, tak většinou dost do hloubky.

Lukáš Václavík: Začal jsem sledovat Tested, protože v něm dělají samí šikovní lidé.

Petr Diviš: V poslední době se mě velmi líbí testovací metodika grafických karet Pavla Šantrůčka z českého webu Svět Hardware. V recenzích netestuje jen průměrný výkon, ale i detailně se zaměřuje na plynulost. Kvalita těchto testů přesahuje i většinu zahraničních recenzí, které testují jen průměrný výkon (avg. fps) a neřeší samotný průběh. Díky této metodice lze lépe odhalit herní výhody Windows 10, které ve hrách generují vetšinou o něco nižší průměrné fps, ale dost často výrazně vyrovnanější plynulost (frametimes) po sobě jdoucích snímků.

Pavel Šantrůček: Web roku? Možná se mi to jen zdá, ale řekl bych, že weby jako Anandtech nebo Tomshardware, které byly dříve takovým etalonem kvalitních informací, kam člověk každodenně rád zavítal, nyní poněkud upadají. Computerbase.de i Hardware.fr mi už také nepřijdou tak zajímavé, jako dříve a tak věřte nebo nevěřte, ale já si nejraději přečtu ty naše weby české.

David Ježek: Vysloveně nějaký rozhovor z IT oblasti mě myslím letos nezaujal. Ostatně většinou se v rozhovorech buď nedozvídáme nic zásadního, nebo se s danou osobou mlátí stále dokola ta samá témata a je jedno jestli jde o Ballmera, Torvaldse, Zuckerberga či kohokoli jiného. Vaší pozornosti bych tak (v případě zájmu) namísto toho doporučil letos vydanou knihu Josef Sudek v rozhovorech a vzpomínkách.

Výhled, přání do roku 2016

Výhled, přání do roku 2016

Mirek Jahoda: Do příštího roku musím nepokrytě popřát hodně zdaru AMD a to především s její novou procesorovou architekturou Zen, potažmo celou platformou AM4. Snad se to povede včas a snad se podaří udělat něco komplexně konkurenceschopného Intelu.

Jirka Souček: Tři přání do roku 2016: Aby Pascal zvládal asynchronní shadery alespoň jako čtyři roky stará GCN. Aby se AMD dožila úspěšného vydání Zenu. Aby vznikly jasné a definitivní standardy pro UHD video.

AMD Financial Analyst Day 2015

Jirka Souček: „Aby se AMD dožila úspěšného vydání Zenu.“

Lukáš Václavík: Pokud zůstanu u IT, tak mám tři přání. Aby AMD vyšla architektura Zen a Intel měl zase pořádnou konkurenci. Aby Cetin úspěšně zmodernizoval síť, xDSL se zrychlilo a dostalo tam, kde dnes není. Aby se technologie OLED displejů dostala z malých úhlopříček (mobily, tablety) a velkých (televizory) do těch středních (PC monitory).

Jan Olšan: Loni jsem si tu místo odpovědi k věci lajznul (rádoby) povznášející přání z nejlepších pravdoláskařských zásob. Bohužel to vypadá, že i letos bude vnější, nepočítačový svět potřebovat štěstí a dobrá přání mnohem víc, než hardware, IT a internet, a tudíž to ode mě bude stejně (ne-li víc!) k nevydržení i letos. Ono mě taky nic nějak zásadního a k tématu jinak nenapadá. Do roku 2016 tedy přeju vám čtenářům, jakož i ostatnímu světu hodně štěstí, zdraví, klidu a míru. No, aby se tu ten text ještě nezačal červenat, tak to radši vezmu letos 600 let starým poselstvím Jana Husa: „Také prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.“ To bych nám (promiňte opožděný Vánoční tón) všem přál. Live long and prosper!

Adam Vágner: Když zůstanu u železa, přál bych si, abychom se zase začali někam posouvat po stránce kapacit pamětí a úložných zařízení, aby se zase začal hýbat výkon procesorů, aby se zase v hardwaru začalo něco dít a aby člověk i při práci na výkonu (a menších prostojích) zase poznal, že vyměnil čtyři roky starou sestavu za novou. Ale bojím se, že je to stejně platné jako chtít světový mír a aby lidstvo dostalo rozum.

Pavel Boček: Co se týče výhledu na světový i domácí trh, zdroje s certifikací 80Plus Gold už se pomalu stávají mainstreamem, tento trend bude pokračovat; mnoho zejména nových značek se uchyluje k malým čínským výrobcům, kteří jsou schopni mnohdy dost šlapat na paty těm velkým a zavedeným a to při lepší ceně. Na příští rok očekávám konečně příchod zdrojů s certifikací Titanium i v rozumnějších výkonech než pro startování maloobjemového auta. Tím pádem by nám mohly zlevnit i platinové modely. Super Flower zatím z prototypů nepřešel k činům a Leadex Titanium je reálně nedostupný skoro ve všech výkonech. První sice byl, ale je to takové marketingové vítězství. Nicméně letos své nové modely představil i Seasonic, Silverstone (tedy i Sirtec), Enermax, Channel Well, Antec (tedy Delta), Cooler Master – v podstatě všichni, kdo něco znamenají.FSP má mimochodem 400W zdroj s Titaniem už přes rok – pro účely certifikace. Stejně jako 250W Gold. Uvést to na trh je ale úplně jiná věc…

Mimo zdroje si osobně přeji v prvé řadě odstřížení příživníků z různých pochybných organizací od penězovodu – když jsem onehdá na faktuře viděl, kolik mě ti smetáci z 1,75TB disku stáli, tak by člověk plakal…idiocie zákono„dárců“ se projevila naplno, protože kvůli paušálnímu nastavení dostávají stále větší a větší výpalné s tím, jak se každých pár let v průměru zdvojnásobí kapacita disků. Ono nadávat na výrobce disků kvůli ceně je jedna věc, ale že platíte přes 10 % ceny (externího disku) bůhví komu, dalších 21 % režimu…ceny narůstají raz dva.

Petr Diviš: V roce 2016 bych už rád viděl na trhu monitory kombinující tyto vlastnosti: IPS panel, 144 a více Hz a technologii kvantových teček pro širší barevný gamut. V posledním roce se LCD trh začal hýbat dobrým směrem, tak snad trend vydrží a bude i v roce 2016 z čeho vybírat. Také doufám ve větší skok výkonu s novou generací grafických karet, založených snad už na novějším 16 nebo 14 nm výrobním procesu.

David Ježek: Výhledově nás nic zásadního nečeká. Ano, bude více megahertzů, jader, gigabajtů, IOPSů a cloudů, naopak méně nanometrů, wattů, decibelů, ale to je prostě jen a pouze vývoj. Přijdou lepší procesory, lepší GPU, lepší SSD, lepší displeje, ale jinak se příští rok nic zásadního v IT nestane. Takže si přejme, aby hlavně nebyly ty hloupé zbytečné přešlapy v kvalitě výrobků, které se budou méně ohýbat, lámat, odcházet (často plánovitě) pár týdnů po skončení záruky či šmírovat své uživatele ať již záměrem výrobců, nebo jejich diletantstvím v zabezpečení vedoucím k hacku.

Lukáš Fiala: Nebudu se pouštět do žádných věšteb; místo toho vyslovím jen několik skromných přání, jejichž společným tématem je dostupnost kvalitních alternativ. Přeji si tedy, aby nadále existoval a rozvíjel se Windows Phone jako alternativa k Androidu a iOS. Jelikož Mozilla plánuje velké změny ve Firefoxu, tak abychom i po nich měli na výběr kvalitní webový prohlížeč jako alternativu Chromu. Aby bezlicenční kmitočtová pásma zůstala bez poplatku a drobní ISP mohli nabízet levnou alternativu k ADSL a kabelovce. A aby zůstala konkurence na trhu grafických čipů a nějaká nová vyrostla na trhu procesorů.

Firefox slaví deváté narozeniny

Lukáš Fiala: „…vyslovím jen několik skromných přání, jejichž společným tématem je dostupnost kvalitních alternativ.“

Pavel Šantrůček: Příští rok bude rokem nové generace grafických karet a s největší pravděpodobností také virtuální reality. Šance na prožití zcela nových herních zážitků je tedy vysoká a já jen doufám, že nebude promrhána. Do nového roku tedy přeji jak společnosti Nvidia, tak také společnosti AMD, aby se jim grafické karty nové generace povedly. Společnosti AMD pak přeji ještě jednou, a to, aby nový procesor ZEN byl úspěšný a aby současným procesorům společnosti Intel pěkně zatopil. Ne snad proto, že bych AMD nějak miloval, ale kvůli té hrozné a ubíjející nudě, která dnes ve světě procesorů vládne. No a samozřejmě bych také rád poděkoval všem našim čtenářům za jejich přízeň a popřál jim do nového roku hlavně hodně zdraví.