Historie zobrazovacích zařízení: od nástěnných maleb k hologramu

Trendy se mění už tisíce let

Lidstvo snad odjakživa cítilo potřebu zachytit realitu v obraze. Vše začalo už jeskynními malbami před nějakými třiceti tisíci lety – a tím to také na pěkně dlouho skončilo. Vývoj se ale neustále zrychluje a postupem času se začaly objevovat ikony, obrazy. A než jsme se jako živočišný druh nadáli, byl tu film, schopný zachytit a zobrazit pohyb – dnes téměř není možné strávit den v civilizaci, aniž by člověk nepohlédl aspoň na jeden displej či obrazovku.

Dnešní zobrazovací technologie, které všichni denně využíváme, mají kořeny ve vynálezech průkopníků z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Od té doby prošly neuvěřitelným vývojem a masovým rozšířením. V podstatě způsobily informační revoluci a ovlivnily způsob života miliard lidí.

Kdybychom měli dopodrobna popsat všechny typy zobrazovacích technologií a jejich vznik a vývoj, zdržovali bychom vás až do Vánoc. Proto je článek redukován na přehled nejzajímavějších milníků v historii tohoto stále se rozvíjejícího oboru. Cesta od třicetiřádkové vakuové obrazovky k dnešním trojrozměrným HD televizím a displejům byla lemována spoustou pokusů a omylů, přešlapů a v podstatě revolučních, ale komerčně neúspěšných technologií.

HMD – helmy pro VR se příliš neuchytily

Zmínku si zaslouží helmy pro virtuální realitu z osmdesátých let, které byly ve své době považovány za cestu do budoucnosti. Než si někdo všiml, že způsobují nevolnost. Nebo třeba 3D filmy, které nyní zažívají již několikátou renesanci. Technologie vytvářející iluzi trojrozměrného obrazu známe déle než sto let a první 3D film vznikl v roce 1952, ale až donedávna bylo nutné používat pro dotvoření iluze nepohodlné brýle a často i držet hlavu v jedné poloze, což bránilo masivnějšímu rozšíření.

To ale nemění nic na faktu, že jsou dnes displeje všude okolo nás – jen na stole, na kterém píšu tento článek, jsou tři – a nezdá se, že by měly někam odcházet, právě naopak. Budoucnost je zde – má miliony barev a True HD rozlišení.

Určitě vás zajímá, co bude dál. Jaké jsou dnešní trendy a nové technologie? A kdy už konečně budeme mít hologramy mrtvých lidí jako v kultovním seriálu Červený trpaslík?

U mobilních zařízení patří blízká budoucnost dotykovým displejům a OLED. Dotykové displeje všichni známe, ostatně sehnat dnes mobil za více než tři tisíce, který jej nemá, je téměř nemožné a objevují se i na počítačích a periferiích, jako jsou třeba tiskárny. Dá se očekávat, že tento trend bude pokračovat, a jednou se nejspíš dočkáme i dotykového displeje, který mění tvar v závislosti na tom, co zobrazuje – na virtuálních klávesnicích u dotykových telefonů by se tak konečně dalo psát i poslepu. Dnes umí pouze jemně zavibrovat při dotyku, což je celkem k ničemu – poznáte, že jste něco zmáčkli, ale nevíte co. Nanotechnologie by to mohly změnit.

Hologramy jako ze Červeného trpaslíka nebo Star Wars ještě před námi

Co se týče hologramů, budeme si muset ještě asi pořádně dlouho počkat, hlavně na hologramy reagující na dotek. Mnohem dříve se dočkáme hraček, jak jsou brýle se zabudovaným displejem –  ostatně již dnes se dají za pár stovek dolarů pořídit lyžařské brýle měřící rychlost, nadmořskou výšku a ujetou vzdálenost a promítající tyto informace na minidisplej v rohu zorného pole uživatele. V budoucnosti by ale měly přijít průhledné a ohebné OLED displeje, pokrývající celou plochu brýlí (nebo třeba výkladní skříně obchodu či čelního skla automobilu), a jejich využití jsou nekonečná – reklamní nabídky, navigace, informace o všem možném, a v neposlední řadě revoluce ve vojenství. Představte si třeba, že by každý voják měl takovéto brýle a byl bezdrátově spojen s ostatními, takže pokud by jeden zahlédl nepřítele, viděli by jeho polohu všichni ve svých brýlích!

Kina, domácí televize i počítače zřejmě zasáhne další vlna trojrozměrného šílenství. Od uvedení filmu Avatar musí být každý správný hollywoodský film s obřím rozpočtem ve 3D, a trend se nevyhne ani televizi. U počítačů to bude podobné, ale zde je využití pro trojrozměrné displeje větší než jen pro lepší zážitek – například v lékařství (trojrozměrné snímky z magnetické rezonance a počítačové tomografie) nebo návrhářství (trojrozměrné modely součástek).

Věštění budoucnosti ovšem není exaktní věda, zvláště u překotně se rozvíjejícího odvětví, jakým jsou informační technologie a multimédia. Může se tak stát, že 3D displeje nakonec nebudou komerčně úspěšné a potká je stejný osud jako virtuální realitu, a že funkční hologram se nepodaří sestrojit, protože se nenajde investor. I to se stává, ale jedno je jisté – vývoj se jen tak nezastaví.