IBM PC: 12. srpna 1981 se začala psát historie moderních počítačů

Zatímco dnes už počítače nosíme po kapsách, v 80. letech minulého století se zdaleka nejednalo o masovou záležitost. Tehdejší ceny základních modelů jsou přibližně stejné jako dnes u špičkových strojů. A to samozřejmě nepočítáme inflaci a tehdejší kupní sílu. Ale počítače už byly. I ty domácí.

IBM a počítače na doma. Opravdu?

Možná si pamatujete ikonické Commodore, Atari, ZX Spectra ,velkou silou tehdy vládl i Steve Jobs se svým počítačem Apple II. Pro IBM byl trh s domácími počítači stále nepředstavitelný. Firma, jež si 15 let budovala pověst svými firemními mainframy, neměla ambice usadit se v běžných kancelářích. Přesto se o to pokusila.

Prvním osobním počítačem byl IBM 5100 z roku 1975. Čtyřiadvacetikilového macka za 11 000 dolarů (16kB model) si ale málokdo dovolil. Revolucí nebyl ani o tři roky novější IBM 5110. Big Blue se stále snažilo přenést uvažování z mainframů do mikropočítačů. Jenže soupeřit s vyladěnými Commodore PET nebo právě Apple II se nedařilo.

Apple II: legenda z Cupertina

Onou revolucí se stal až IBM PC 5150. Historie vývoje je dost krátká. Na konci 70. let dostal William C. Lowe, tehdejší ředitel výroby a vývoje v atlantské pobočce firmy, nápad, že by se IBM mohlo vrhnout do byznysu levných počítačů do malých firem a třeba i domácností. Do té doby se IBM specializovalo na korporace a o jiném segmentu nechtělo slyšet.

Byly dva možné scénáře, jak to provést. Buď mohli koupit některou z už zavedených firem (nejvíce se mluvilo o Atari), nebo se IBM pokusí vytvořit vlastní počítač od píky. A když může Steve Wozniak skládat Apply v garáži, musí přece umět počítač vyrobit i největší technologický gigant. Proto bylo rozhodnuto o druhé variantě.

Šachová partie

Firma v roce 1980 odstartovala projekt „Chess“. Dala dohromady dvanáctičlenný tým vedený Donem Estridgem a šéfdesignérem Lewisem Eggebrechtem. Můžeme říct, že Chess měl volnou ruku. Úplně se vymykal tehdejším principům IBM, ať už je to skladba komponent, cílení na zákazníky i prodej. Tým dostal za úkol promyslet hardwarovou a softwarovou stránku, průběh výroby i prodejní strategii.

Do té doby si firma vyráběla veškeré komponenty sama a také prodej zajišťovala svou distribuční sítí. Do Chessu ale směřovaly produkty cizích firem (otevřená architektura), OEM výrobci dodávali kompatibilní komponenty a IBM jen skládalo a dala tomu vlastní logo. Možná to bylo kvůli zjednodušení (a hlavně zrychlení) vývoje a nižším nákladům, o tom se už můžeme jen hádat.

Každopádně IBM použilo dostupné součástky, co zrovna byly na trhu a dala tomu jediný svůj punc – BIOS. Jediná součást s trademarkem a pojistka proti tomu, aby si vlastní PC nemohl splácat doma kdejaký kutil. (Tato výhoda zůstala IBM necelý rok.)

Ještě před koncem roku byl zhotoven první prototyp. Do rukou jej dostal Microsoft, pardon Micro-Soft. V dubnu 1981 už byly načrtnuty plány finálního zařízení a IBM PC zamířilo do výroby. Dne 12. srpna 1981 světlo světa poprvé spatřil počítač-slepenec IBM 5150.

IBM PC s klávesnicí, monitorem a tiskárnou Epsonu

IBM PC fungovalo out-of-the-box, tedy po vybalení se mohlo ihned spustit, aniž by bylo třeba nějakého skládání. Svým designem počítač nijak nevybočoval. Skříň ležela největší plochou na stole, na ní byl u dražších modelů postaven i monitor. Hranatá krabice s rozměry 51 × 41 × 14 cm byla ošklivá snad už tehdy. Základní model bez disketových mechanik vážil 9,5 kila.

Mimochodem: PC se dnes stalo synonymem IBM PC, ale samotný název personal computer pochází z roku 1972, kdy byl takto nazýván legendární Xerox Alto. Kromě toho se vžily i názvy domácí počítač nebo mikropočítač.