Megaupload: zásah amerických úřadů je principiálně neakceptovatelný

0

Absurdní důsledky pouhé obžaloby v jediné zemi

Zatížen jinými starostmi jsem se o znepřístupnění všech služeb spadajících pod Megaupload.com a zatčení čelných představitelů firem je provozujících dozvěděl až v pátek po poledni, když jsme psali o zabavení aut zakladatele a šéfa firmy Kima Dotcoma, dříve Schmitze. Rozsah akce a její důsledky mě zaskočily a začal jsem proto pátrat po dalších informacích.

Nepřečetl jsem si jen průběžně aktualizovaný článek na cnews.cz, ale i řadu dalších českých zdrojů. A byl jsem překvapen podruhé. Prakticky všechna významná média se věnovala tomu, jak zejména Kima Dotcoma (je to jeho legální jméno, tak mu tak budu říkat) vykreslit v tom nejčernějším světle. Web živě.cz jej dokonce nazval kriminálníkem a ani takové idnes.cz nemělo k podobným vyjádřením daleko.

Zpravidla jim k podobnému závěru stačilo to, že měl pár nechutně drahých aut, na nich SPZky jako „GOD”, nechal se fotit s brokovnicí v ruce a u něj doma se našlo pár milionů v hotovosti. Leccos z toho možná svědčí o jeho omezené sociální inteligenci, jinak mě to ale nechává naprosto chladným. Na případu mě mnohem více zaráží něco docela jiného. Něco, co média obvyklé přešla bez povšimnutí.

Jde o zásah amerických úřadů, který měl na základě pouhé obžaloby více než stovku důsledků pro podnikání soukromých firem a životy několika lidí z celého světa. Především tomu se budu věnovat na následujících řádcích, vážné pochybnosti ale vyjádřím i nad opodstatněností samotného záměru takovou akci provést.

Absurdní důsledky pouhé obžaloby v jediné zemi

Pokud jste se o případ zajímali alespoň tak jako já včera večer, museli jste vidět zatýkat německé, finské, holandské nebo slovenské státní příslušníky buď v jejich domovinách, nebo na Novém Zélandu. Museli jste vidět zabavovat desítky aut patřících řadě soukromých osob i firem. Museli jste se dočíst o zmrazení desítek kont v řadě světových bank. Museli jste zaznamenat obstavení movitého i nemovitého majetku několika osob. Museli jste si zkrátka všimnout některých z celkem 110 opatření výše zmíněného ražení, které provedly nejrůznější úřady z celého světa.

Vypadá to, jako kdyby byla odsouzena celá Cosa nostra k doživotnímu vězení a majetek jejích členů propadl státu. Nic takového se ale zdaleka nestalo. To jediné, k čemu došlo, je, že v USA byla úřadem státního návladního vypracována dvaasedmdesátistránková obžaloba. Pečlivě jsem si ji přečetl a k jejímu hodnocení se jistě ještě několikrát vrátím, v tuto chvíli ale mohu říci jen tolik, že jde o dvaasedmdesát stránek plných jednostranných pohledů na velmi spornou věc. Nic více. Ano, najde se zde řada zajímavých faktů, je to ale pořád jen obžaloba, která by z podstaty neměla mít žádné faktické důsledky, neboť je to pohled jediné strany budoucího sporu.

Megaupload
Odtahovka s autem do Dotcoma, další foto na Autoforum.cz

Nechápu, jak je možné, že na základě tohoto papíru, byla znepřístupněna řada internetových domén. Jak se mohlo stát, že na jeho základě byly odstaveny účty ve Švýcarsku, Německu, Hongkongu nebo třeba i na Slovensku. Jak mohlo dojít k tomu, že byly zabaveny internetové servery. To všechno za situace, kdy k věci druhá dotčená strana nemohla říci ani popel.

Pochopil bych předběžná opatření, která by obžalovaným znemožnila např. prodat či zastavit majetek, který by v případě jejich odsouzení mohl krýt jimi údajně způsobené škody. Ale aby bylo bez jakéhokoli soudního jednání fakticky zlikvidováno soukromé podnikání několika firem, omezeny životy jejích vlastníků a to za situace, kdy je žaluje americký úřad, oni nejsou Američané a ani v Americe nežijí, mě šokuje a uráží.

Pokud byl dnes z vůle pár Američanů takto zásadně stižen Němec žijící na Novém Zélandu, co bude zítra? Přijde mi to jak scéna z Minority Report, podobná opatření podle mě v žádném případě nemohou být provedena na základě jednoho jednostranného dokumentu a vůbec už nechápu to, že cizí země jdou Američanům bez výjimky (nevím o ní) na ruku.

Principiálně odmítám, aby takové následky mělo něco jiného než právoplatné odsouzení dotyčných uznané také soudy jiných zemí. Neboť co je protiprávní v USA nemusí být protiprávní jinde.

Pět let šmírování, žádné činy

Pročítání obžaloby skýtá ale i jiná pozoruhodná zjištění než ohromné a žel bohu vyslyšené požadavky na okamžité akce proti několika firmám a jejich představitelům.

Velká část obžaloby totiž pochopitelně mapuje vyšetřování prováděné před jejím vypracováním a nepěkné počtení je to nejen pro obžalované. Cituje totiž především ze soukromé e-mailové komunikace obžalovaných od dubna 2006.

Služba Megaupload.com přitom podle téhož spisu vznikla v září 2005, znamená to tedy, že již sedm měsíců po jejím založení Američané šmírovali výsostně osobní komunikaci představitelů firmy. Na základě čeho? Že provozovat službu pro sdílení souborů je z podstaty gauneřina? Opět je pro mě zcela nepřijatelné, aby kdokoli bez naprosto zásadních důvodů (ty v tomto případě nevidím dodnes…) prolamoval listovní tajemství nebo se jakkoli jinak nabourával do komunikace tak velkého množství osob. Jde přece o výsostně soukromou záležitost, jejíž sledování by mělo být něčím zcela mimořádným. Ne preventivní akcí, kterou se v tomto případě jeví být.

Považte i samotná uvedená data. Již citované zprávy z roku 2006 dokládaly v případě obžalovaných jednání, ze kterého je dnes Američané viní. Proč tedy nezasáhli okamžitě? Proč nezamezili vůbec vzniku, některých služeb, které podle nich poškodily majitele autorských práv? Proč vůbec dovolili jejich spuštění, monetizaci, roky dalšího provozu a způsobení oněch stamilionových škod (v dolarech), z nichž je viní?

Chápu, že řadu akcí nelze provést hned na základě do té chvíle zjištěných důkazů, ale čekat dalších pět let? A přitom se právě po těchto pěti letech odvolávat na ta samá zjištění? To mi přijde být znovu absurdní.

Divím se, že se nad těmito fakty nikdo nepozastavuje. Proto jsem to chtěl učinit sám. Mohl bych samotné žalobě věnovat dalších pět stránek textu, minimálně polovina v ní učiněných závěrů by si zasloužila komentář kvůli jejich zkratkovitosti a tendenčnosti. Ale to se od obžaloby očekává, je to jednostranný pohled, nikoli závěr soudu a překvapivé je spíše to, že přesně v souladu s tímto jednostranným pohledem někdo jedná. Ale to už nechme být a přesuňme se k samotné podstatě, na které podobné žaloby stojí.

Megaupload je prostředek. Nic více a nic méně

Megaupload je prostředek. Nic více a nic méně

Ačkoli v obžalobě stojí pro mě někdy nepříliš pochopitelná obvinění z jiných trestných činů, její hlavní součástí je bezesporu obvinění zmiňovaných firem a osob z porušování autorských práv. Dokument je v tomto někdy trochu úsměvný, neboť jednak dotyčné viní z tohoto činu kvůli provozu služeb Megaupload.com, Megavideo.com a dalších podobných, zároveň ale každé z osob „přišil” nějaké to šíření jednoho či dvou autorsky chráněných souborů – např. sám Dotcom měl v roce 2006 nahrát na Megaupload jakousi píseň od 50Centa, která na něm zůstala až do roku 2011.

Zůstaňme ale u toho prvního, neboť za jednu 50Centovu píseň by asi Dotcomovi dům za 30 milionů dolarů asi sebrat nechtěli, krom toho nemám pocit, že by uložení standardně nabyté písně na webový server bylo závadné.

Provoz podobných služeb jako byl Megaupload je totiž často hodnocen pro mě dosti zvráceným způsobem. Neřeším nyní, co praví zákony a co je legální. Jednak nejsem právník, pak ale pohled z hlediska legálnosti nemusí mít nic společného s faktickou správností – do zákona lze napsat i to, že černoši nesmí sedět v tramvaji na sedadlech pro bílé, proto mě zajímá ryze principiální pohled na věc. A ten je podle mě velmi jednoduchý: autorská práva z podstaty nemůže porušovat provozovatel prostředku, jenž k jejich porušování může sloužit.

To samozřejmě neznamená, že jejich porušování nemůže napomáhat, nebo jejich neporušování nebránit, ale to jsou docela jiné kategorie. Služba jako Megaupload.com je z podstaty úplně to samé jako papír, DVD nebo střelná zbraň. Sama o sobě nemůže být „špatná”, jde jen o to, jakým způsobem s ní naloží jejich koncoví uživatelé.

Provozovatelé či výrobci těchto prostředků mohou tomu či onomu vycházet vstříc, považuji to ale za ryze morální záležitost – nic to totiž nemění na tom, že je to vždy jen a pouze koncový uživatel, který dává určitému prostředku fakticky správné, nebo špatné využití.

Megaupload

Nelze podle mě ani klást provozovateli toho či onoho prostředku podobného typu, že jeho nesprávnému použití „dostatečně nebránil”. Kde představa o takovém bránění nesprávného použití končí? Kdybychom měli chtít po provozovatelích webových hostingů, aby aktivně vystupovali proti nelegální činnosti svých uživatelů, pak bychom nutně museli chtít, aby výrobci DVD umísťovali na nosiče zařízení, která budou předávat informace o nahraných souborech.

Nebo výrobce tiskáren a papírů, aby byli informováni, co lidé dělají s jejich produkty. A neargumentujte prosím technickou jednoduchostí toho prvního a složitostí toho druhého, to není žádný princip. Ten je prostě takový, že prostředek nemůže být vinen a stejně tak nemůže být vinen jeho výrobce či provozovatel. Odpovědní jsou vždy pouze jejich konkrétní uživatelé a jejich způsob nakládání s nimi.

Praví viníci Američany nezajímají. Ani v nejmenším

A právě to je na celé věci podle mě nejabsurdnější. Vyšetřovatelé už z toho, co je uvedeno v žalobě roky, zjevně nečinně přihlíželi tomu, jak jsou autorská práva porušována řadou koncových uživatelů služby. Přesto proti nim za celá ta léta nepodnikli žádná opatření (a kolikrát mají vzhledem k bonusovému programu Megauploadu i jejich jména a adresy) a ani tato žaloba se jimi vůbec nezabývá.

Místo toho si na mušku bere velkou firmu a její bohaté představitele. Pokud v tom spatřuji nějakou spravedlnost, pak leda sociální, tedy ohlédnu-li od toho, že pád firmy s sebou vzal i všechny soubory koncových uživatelů, jenž vůbec nelegální být nemusely.

Pokud by žaloba vystoupila proti všem těm, kteří autorská práva reálně porušovali a dokonce na tom nezřídka i vědomě a aktivně profitovali (právě uživatelé odměňovaní za stahování jejich souborů, které vlastně nebyly jejich i jeden si prý takto měl vydělat 55 000 dolarů) a provozovatele Megauploadu vinila z nějaké podpory, napomáhání či jakékoli jiné formy participace, neřeknu ani popel.

Ale že jsou zde v tom nehorším světle vykreslováni ti, kteří reálné páchání něčeho amorálního pouze umožnili provozováním určité služby a skuteční pachatelé odcházejí středem bez povšimnutí, považuji za naprosto absurdní.

Ale oni o tom přece věděli…

Ale oni o tom přece věděli…

Toto je zřejmě největší morální dilema celé věci. To, že sám prostředek nemůže být vinen a jeho provozovatel odpovědný za jeho využití, je asi pochopitelné pro většinu lidí. Ale co když provozovatel nebo výrobce ví, že je jejich prostředek používán i pro šíření autorsky chráněného obsahu, k němuž autor nedal souhlas? Je pak nečinné přihlížení ještě akceptovatelné?

Zde už budou názory nepochybně rozpolcenější a sází na to ostatně i žalující strana. Velká část obžaloby je proto věnována prokázání toho, že provozovatelé služby věděli o tom, že jejich služba je používána také pro sdílení autorsky chráněného obsahu.

Na věc se dá opět hledět z legálního hlediska. Předpokládám, že obžalovaní bez ohledu na to že si na ten či onen obsah poslali link, nebo jej v rámci systému hledali (o to se většinou obžaloba opírá při snaze dokázat jim, že věděli, co mají na serverech) řeknou, že opravdu nemohou vědět, že ten, kdo obsah na web nahrál, k němu nemá potřebná práva, dokud se o ně nepřihlásí někdo jiný.

A budou mít pravdu – jako provozovatel opravdu netuším, jestli uživatel Maddog17 není majitelem autorských práv k fotkám pár nahých slečen, když při nahrání prohlásil, že jím je. Ale řekl jsem, že zůstanu u principiálního pohledu. Ani ten mi ovšem nedává jinou odpověď.

Vůbec nepochybuji o tom, že Dotcom a spol. věděli moc dobře, co se na jejich serverech povaluje a že právě na tom vydělávají peníze. Nepochybuji ani o tom (a fakta uvedená v žalobě to podporují), že dělali mnohé proto, aby takových souborů museli odstraňovat co nejméně. Ale je snad situace jiná u DVD, flash disků nebo jiných typů hostingů?

V žádném případě, také na oněch DVD se jistě ve stejné míře objevují filmy, fotky, scany časopisů a tuny dalších materiálů, které nebyly nabyty legálně. A myslíte si, že o tom jejich výrobci nevědí? A myslíte si, že se snaží vystupovat proti tomu, aby jejich nosiče nebyly využívány tímto způsobem? Pokud ano, jste na omylu, i jejich byznys by to automaticky zlikvidovalo. Všichni jedou na stejné lodi.

 
Starší video na podporu Megauploadu, v hlavní roli americké celebrity 

Pochopitelně stále hovoříme o obecném povědomí a nikoli znalosti konkrétních závadných souborů. V takovém případě není co řešit a ani Megaupload neodmítal zamezování jejich dostupnosti v případě, že se k jejich autorství a nezájmu o jejich šíření prostřednictvím této služby přihlásil majitel autorských práv.

Je opět třeba si uvědomit, kde začíná a končí problém s nelegálním šířením obsahu. Opravdu to není na Megaupload.com a není to ani v továrnách Verbatimu nebo Lexaru. Jsou to zkrátka lidé, kteří si zvykli takto s obsahem zacházet. A budou to dělat na internetu, v DVD vypalovačkách, USB portech, zkrátka kdekoli.

Pokud někdo chce zamezit tomuto jednání, musí vystoupit proti těm, kteří takto jednají, ne těm, kteří jim k tomu poskytují prostředky. Tím totiž nic nevyřešíme – zavřením Megauploadu se nezmění ani ň, všechna ta data budou za pár týdnů na rapidsharech, filesonicích a jim podobným službám. A i kdyby Američané nakrásně zlikvidovali všechny tyto služby, pořád tu budou P2P, jiné hostingy, DVDčka a desítky dalších cest. Podobné předávání obsahu zkrátka nezačalo s internetem a neskončí s ním, je to jen prostředek, který se dnes ukazuje být nejefektivnějším.

Můžeme si odplivnout nad tím, že má Dotcom a řada dalších provozovatelů podobných služeb nemá problém na podobných věcech vydělávat. Ale podle mě jej za to nemůžeme soudit. Soudit bychom měli především sami sebe – ať hodí kamenem, kdo si nikdy nestáhl soubor z podobné služby, ke kterému neměl potřebná práva. Já to nebudu.

…a dokonce tomu napomáhali

K tomuto už jen velmi stručně. Obžaloba věnuje také velký prostor tomu, že služba byla koncipována tak, aby motivovala uživatele k nahrávání nelegálního obsahu. Prý tím, že soubory byly mazány po jisté době nestažení, že byli nahrávající uživatelé odměňováni za aktivitu na straně stahování atp.

Toto je podle mě naprosto absurdní. Vše zmiňované je jen motivací k nahrávání obsahu, který bude pro jiné uživatele atraktivní, takže za jeho rychlé stažení si budou ochotni i zaplatit. To je legitimní požadavek provozovatele podobné služby a nic neříká o tom, že má jít o obsah autorsky chráněný.

Pro ostatní uživatele může být atraktivní i mé domácí porno a pokud se mě Megaupload rozhodne motivovat, abych jej takto zveřejnil na síti a vydělával na jeho stahování jinými, nemohu mu to mít za zlé. Ostatně zrovna odměny měly být dle platných pravidel služby vypláceny pouze těm, kteří šíří autorsky čistý obsah.

Hon na čarodějnice, verze 2012

Hon na čarodějnice, verze 2012

Čtvrteční a páteční události kolem Megauploadu mi připomínají jen moderní hon na čarodějnice. Snahu nahnat strach a tím ze společnosti zdánlivě vymýtit něco, co je jí už dávno vlastní.

Šlo o paušální zásah proti prostředku, který může sloužit v dobrém i ve zlém. (Proč nebylo zasaženo jen proti skutečně nelegálnímu obsahu? Já jsem si mohl za Megaupload platit pro sdílení pracovních souborů a nevím, proč bych měl trpět neschopnost amerických úřadů potřít skutečně nelegální činnost.) 

Megaupload
Zadržení členové Megauploadu, Dotcom úplně vpravo, foto: Slashgear

Odehrál se navíc ve stavu bezprecedentní nepodloženosti a za daných okolností i způsobem a v rozsahu, ze kterého zůstává rozum stát. Už kvůli jeho paušálnosti, neprokázání viny a přesto provedené akci s citelně negativními následky pro jednotky majitelů i desítky milionů platících uživatelů jej odmítám jako naprosto nepřijatelný a velmi nebezpečný precedens.

Vůbec tím přitom nehájím pana Dotcoma a jeho kolegy. Z jejich komunikace, jenž je součástí obžaloby, je zřejmé, že jejich jednání má k představám Mirka Dušína o správném lidském charakteru hodně daleko. Ale podle mě ani to nedává americkým úřadům právo proti těmto lidem takto zasáhnout. Dělají ve výsledku jen to, co všichni ostatní provozovatelé a výrobci prostředků podobného typu, jen se možná méně tvářili jako „ti správní”.

Pokud proti nim měla být provedena nějaká akce, tak jen taková, která by zajistila odstranění nelegálního obsahu a odhalení těch, kteří jeho šíření měli skutečně na svědomí. Už samotná snaha o odstranění veškerého nelegálního obsahu by bylo pro Megaupload dost možná zničující a pokud by se tak stalo, stalo by se to právem. Ale službu prostě „vypnout” se vším dobrým i zlým a teprve poté zkoumat míru zavinění lidí tímto krokem postižených je podle mě něco, co do rozumné a svobodné společnosti prostě nepatří.

Celá akce je pro mě ve výsledku jen obrazem představy Američanů o ideálním řešení podobných problémů. Je-li tomu tak, pak za oceán vzkazuji, že děkuji pěkně, ale o taková řešení nestojím. A do ostatních zemí, že by nebylo špatné používat v prvé řadě vlastní rozum a podobné bezpráví (jinak to nemohu nazvat), tvářící se jako ztělesnění dobra, prostě nedovolit. V opačném případě by se mohlo stát, že se Američané zítra postarají i o konec vašeho podnikání, třebaže jste do té chvíli ani nebyli z ničeho obviněni…

Autor je šéfredaktorem magazínu Autoforum.cz