Netgear ReadyNAS Duo v2: podruhé a lépe (recenze)

0

Představení, parametry, obsah balení

Se síťovým úložištěm společnosti Netgear se na našem webu nesetkáváte poprvé – je to již téměř rok, co byl recenzován model ReadyNAS NVX. Zhlédnutí starší recenze vřele doporučuji zvláště těm z vás, kteří ještě neměli možnost se s těmito úložišti seznámit osobně, o to více pak vynikne propastný rozdíl mezi starým a novým rozhraním.

Jak již název napovídá, jedná se o dvoudiskové úložiště. Disky se ukládají do jednotlivých modulů, které pak zasunete do šachet. Úložiště podporuje hot-swap, disky tedy lze měnit za chodu, bez nutnosti vypnutí (a odstřihnutí tak uživatelů od dat). Tento systém je společný pro všechna úložiště tohoto výrobce. Díky použití instalačních modulů můžete použít 2,5″ i 3,5″ disky.

Netgear ReadyNAS Duo v2

Podívejte se na tabulku se základními parametry (a srovnání s nejbližšími konkurenty):

Synology DS211 QNAP TS-212 ReadyNAS Duo v2
Procesor 1.6 GHz 1,2 GHz 1.6 GHz
Operační paměť 256 MB DDR3 256 MB DDR2 256 MB DDR
Pozice pro disky 2 × SATA 2 × SATA 2 × SATA
Spotřeba 11-22 W 6-13 W 35 W
Váha 1 kg 0,91 kg 2,12 kg
Rozměry 161 × 88 × 218 mm 165.5 × 85 × 218.4 mm 142 x 101 x 220 mm
USB porty 3× USB 2.0 3 × USB 2.0 2 × USB 3.0, 1 × USB 2.0 
Cena 6 000 Kč 4 500 Kč 4 800 Kč

 

Mimo zajeté koleje

Pokud byste vedle sebe postavili ReadyNAS Duo a novou „vé dvojku“, nejspíš byste rozdíl hledali dlouho (snad jen modré zabarvení portů USB by mohlo napovědět). Faktem je, že na designu jako takovém snad ani není nutno nic měnit – celokovové provedení působí velice profesionálně. Snad jen ty hrany by mohly být o něco oblejší (platí tehdy, pokud hodláte mít úložiště vystavené na viditelném místě), dle poslední módy.

Celokovové provedení se podepsalo na váze – ta je dvojnásobná oproti srovnatelným modelům NASů Synology či QNAP, oproti tomu Thecus N2200Plus je ještě o více než půl kilogramu těžší. Celkový dojem trochu kazí plastová dvířka na přední straně (plusové body zase nabírají za magnetické dovírání a kovovou mřížku pro lepší prostupnost vzduchu).

Přední panel je poměrně strohý – naleznete zde tlačítko pro zapnutí úložiště, pod ním je čtveřice svítivých diod (dvě signalizují aktivitu pevných disků, třetí pak celkový status, poslední se signalizuje připojené USB zařízení). Následuje již tradiční tlačítko pro rychlé zálohování (v další kapitole se o možnostech zálohování dozvíte více). Ve spodní části panelu pak naleznete jeden port USB. Z nepochopitelných důvodů je tento port jediný se specifikací USB 2.0 (přitom jej asi většina uživatelů bude chtít použít pro zálohování, které mohlo být výrazně rychlejší).

Zadní panel již tradičně okupuje ventilátor (o průměru šest centimetrů), v dolní části pak najdete zdířku pro napájecí adaptér, zámek Kensington, resetovací tlačítko. Dále pak gigabitový Ethernet a další dvojici portů USB, tentokrát však již splňující specifikace USB 3.0.

Vnitřní uspořádání

Uložení disků je řešeno pomocí instalačních modulů, které mají zajišťovací mechanismus, aby disky náhodou „nevyskočily“ ze svých pozic. Moduly podporují hot-swap, disky v případě havárie (nebo plánovaného rozšíření pole) můžete vyměňovat za běhu. V nich jsou připravené otvory pro instalaci disků o rozměrech 2,5″ i 3,5″. Přestože úložiště není nikterak chráněno proti vibracím, při testování jsem si žádných nevšiml.

 

 

Spuštění, instalace, tvorba RAID, SW

Instalace, webové rozhraní

U nových modelů Netgear upsutil od procesorů sparc a přešel na ARM. Možná právě proto vznikla nová verze firmware (Netgear jej označuje jako RAIDiator). Úložiště bylo testováno s poslední dostupnou verzí 5.3.2 (popravdě úložiště dorazilo s firmware 5.3.1, nová verze byla uvolněna až v průběhu testování, aktualizace přinesla mimo jiné i českou lokalizaci, proto na některých screenshotech vidíte anglické menu).

A právě nové rozhraní je hlavním plusem i mínusem tohoto modelu. Ono je totiž opravdu líbivé, pokud bych měl vyslovit svůj skromný názor, tak bych jej označil za „sexy“. Jenže jako každý nový software má pár nedostatků, bez kterých si NAS nedokážu představit.

Začněme relativními drobnostmi, kterých jsem si stihnul všimnout:

  • Nemůžete nastavit otáčky ventilátoru – ty se řídí automatikou. U nového přístroje to samozřejmě není problém (po celou dobu testování se ventilátor točil rychlostí přibližně 900 otáček za minutu), po čase však může docházet k jejich navýšení. Pokud úložiště bude mít někde zavřené, možná byste chtěli mít možnost otáčky dát na maximum a ulehčit tak pevným diskům
  • Úložiště usíná a nelze to změnit – při určité době neaktivity dojde k uspání NASu, při opětovném přihlášení musí uživatel čekat na roztočení pevných disků. Chápu tuto „zelenou“ snahu, ovšem bez možnosti volby se z podobných specialit stává „ekoteroristický diktát“
  • Nelze jednoduše změnit nastavení diskového pole – jakmile jednou vyberete jednu variantu pole RAID, v nastavení již změnu neuděláte. Úložiště musíte obnovit do továrního nastavení a proklikat se celým nastavením
  • Téměř neexistující doplňky – s přechodem na novou architekturu procesorů došlo k rapidnímu úbytku instalovatelných doplňků. Těch najdete na webu hromadu (ať již oficiálních vydání nebo těch vyvíjených komunitou), jenže jsou jen pro úložiště s procesory x86 a sparc. Do budoucna se tato situace samozřejmě změní, ale…

O mnoho větší průšvih vidím v absenci síťových protokolů. Prakticky jedinou možností připojení je nyní protokol SMB. Měli-li jste ve zvyku používat FTP nebo NFS, máte smůlu. Tedy alespoň prozatím – na síti Google+ jsem vyhledal uživatele Yoh-dah, který má na starosti správu fóra ReadyNAS, dle jeho vyjádření budou síťové protokoly přidány v dalších vydáních RAIDiatoru (údajně v prvním čtvrtletí roku 2012). Neveřejnou betu jsem nicméně „nevydyndal“.

Vzhledem k neexistujícímu FTP jsem tak musel omezit testy pouze na protokol SMB, pokud bude úložiště k dispozici i po vydání aktualizace, samozřejmě jej dotestuji a údaje do grafů doplním.

Instalace

Než úložiště připojíte k síti, osaďte pevné disky, bez nich sice úložiště naběhne, nicméně do nastavení se nedostanete. Šroubky naleznete v balení, z vlastních zásob budete potřebovat křížový šroubovák.

Jakmile disky osadíte, můžete úložiště zapnout. Pokud v síti bude DHCP server, úložiště si od něj vyžádá IP adresu. V opačném případě nastaví základní – 192.168.168.168. Ke snadnějšímu vyhledání úložiště si na počítač z přiloženého média nainstalujte aplikaci RAIDar, ta prohledá síť a nabídne veškerá úložiště ReadyNAS.

Při prvním spuštění nejspíš dojde ke kontrole pevných disků, zpřístupnění anstavení tak může nějakou dobu trvat (přibližně 10 – 15 minut u 1TB disků). Po dokončení testu se již konečně zaktivuje tlačítko „Setup“.

Ze všeho nejdřív budete požádáni o volbu diskového pole. Možnosti jsou prakticky čtyři – jednoduchý JBOD, RAID 0, RAID 1 a X-RAID2. Poslední jmenovaný u dvoudiskového modelu trochu postrádá na smyslu, technicky vzato půjde opět o RAID 1. Pokud vás zajímají podrobnosti k X-RAID2, pěkné vysvětlení s infografikou naleznete na stránkách ReadyNAS.

Tvorba pole kupodivu netrvá několik hodin, ale doslova jen pár minut. Následuje přesun do webového rozhraní, při prvním spuštění se aktivuje rychlý průvodce – je třeba nastavit čas, pásmo, e-mailovou adresu a nové heslo administrátora, poté vám již konečně bude nabídnut pohled na tzv. Dashboard.

Administrace

Administrační rozhraní je velice příjemné a intuitivní, většina uživatelů se obejde i bez české lokalizace. Na můj vkus jsou možnosti nastavení místy až příliš jednoduché, nemohl jsem se zbavit dojmu, že tam někde v rohu musí být tlačítko „Advanced mode“. Popisovat jednotlivé možnosti nastavení by bylo velmi zdlouhavé a nejspíš i nudné, proto si raději projděte galerii screenshotů.

O něco výše v textu jsem zmiňoval téměř nulové možnosti instalace doplňkových funkcí. Všechna úložiště již v základu obsahují ReadyNAS Photos II, tedy jakousi webovou fotogalerii. Tu můžete jednoduše zpřístupnit přes internet svým kamarádům, navíc jim můžete přidělit uživatelské jméno a heslo, pod kterým se budou do galerie přihlašovat a přidávat své vlastní fotografie (nebo komentovat ty vaše).

S tímto doplňkem jsem se zabavil na několik desítek minut. Ne že bych se pokoušel nahrát tunu fotografií, ale vlastní blbostí (a zřejmě nedostatkem spánku) jsem v nastavení doplňku vybral pro zpřístupnění galerie port 80, čímž jsem celé úložiště zazdil. Nebylo pak možné se dostat ani do galerie, ani do nastavení úložiště. Nakonec následoval reset do továrního nastavení.

Ten se mimochodem provádí pomocí tlačítka na zadní straně úložiště, to ale není všechno. Po jeho stisknutí se úložiště zastaví a očekává další příkazy – pomocí tlačítka backup na předním panelu a svítivých diod nastavujete, co vlastně chcete zresetovat. Pokud snad někdy budete potřebovat přístroj resetovat, jistě vám pomůže tento dokument.

Testy výkonu — FTP, CIFS

Všechny testy výkonu probíhají s úložištěm připojeným napřímo do počítače s dedikovanou gigabitovou síťovou kartou. Chci se tím vyvarovat problémům s případným nízkým výkonem dalších prvků v síti (router, switch).

Testy slouží k porovnání výkonu jednotlivých polí RAID, dle výsledků lze jednoduše odvodit, jaké pole zvolit. Ačkoliv většinu testů vyhraje nastavení RAID0, nemohu toto nastavení doporučit, při zničení kteréhokoliv disku přijdete o data na všech. Nasazení RAID0 si dovedu představit pouze ve specifických případech (pravidelné zálohování do dalšího umístění, data nenáročná na obnovu, ale existují vůbec taková?). Výsledky budou do budoucna porovnatelné s dalšími testy NASů na ExtraHardware.

FTP, CIFS

K testování FTP využívám FileZilla klient, na server a následně z něj se odesílá soubor o velikosti 10 GB. Všechny služby (mail server, web server, multimediální aplikace) jsou vypnuty. FTP bývá pro svou jednoduchost a (relativní) spolehlivost často využíváno pro automatické zálohování.

U tohoto úložiště bohužel nemohla být otestována rychlost přenosu po FTP, jelikož aktuální firmware tento protokol nepodporuje.

Nově pak procházím testy CIFS ještě jednou, tentokrát nepřenáším jediný soubor, ale rovnou celou složku obsahující 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Snažím se tak alespoň částečně přiblížit reálný výkon zařízení v běžném provozu.

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Výsledky ve screenshotech

RAID0

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

RAID1

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark x64 3.0

Na testování síťových úložišť se dají využít tradiční diskové benchmarky, využil jsem dva velmi oblíbené — ATTO Disk Benchmark a CrystalDiskMark. Každý z nich testuje propustnost trochu jinak, a tak vám nabídnou ucelený obrázek o výkonu.

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

 

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Výsledky ve screenshotech

RAID0

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

RAID1

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

FTP a CIFS podruhé a dvakrát

V této kapitole obyčejně naleznete ucelenou sbírku testů paralelního zpracování dat (současné čtení a zápis pomocí protokolu CIFS a FTP). Vzhledem k tomu, že v současném firmware tohoto úložiště není protokol FTP podporován, je zde test prakticky jediný.

Současný zápis a čtení CIFS

Opět stejný scénář, tentokrát komunikaci se zařízením zajišťuje v obou úlohách CIFS protokol (dvě instance programu FastCopy provádějí download i upload souboru z různých umístění).

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Verdikt

Netgear ReadyNAS Duo v2 má velkou naději na úspěch na trhu domácích úložišť, tedy pokud softwarové oddělení v Netgearu zapracuje na nedodělcích ve firmware, zejména pak na absenci síťových protokolů, ani chybějící doplňky však na potenciální zákazníky nepůsobí úplně nejlépe.

Na druhou stranu, stávající doplněk pro sdílení fotografií je velice zdařilý, stejně tak i aplikace zpřístupňující data i z internetu bez nutnosti konfigurace routeru funguje výborně. Jen by podobných bonusů mohlo být více. Velice zdařilý je systém zálohování, pomocí naplánovaných úloh.

Přestože výrobce udává typickou spotřebu se dvěma disky 35 Wattů, realita je úplně někde jinde (níž). Maximální spotřebu jsem naměřil 22 Wattů, při uspání pevných disků samozřejmě ještě klesla. Elektroměr vám toto zařízení rozhodně nestrhne.

Systém chlazení bohatě dostačuje, pevné disky i při nízkých otáčkách ventilátoru hlásily teplotu do jednačtyřiceti stupňů. Zvukový projev ventilátoru byl velmi mírný, více na nervy mi lezl seek pevných disků. Nezajímá-li vás softwarová výbava a od úložiště vyžadujete především rychlý přístup k datům, Duo v2 vás určitě nezklame.

Netgear ReadyNAS Duo v2

+ nový firmware

+ poměr cena/výkon

+ celokovové provedení

+ chlazení

– nový firmware

– chybí síťové protokoly