Rusko zavádí „anti-NSA“ počítače s vlastními VLIW procesory Elbrus-4S

0

Čína už poměrně dlouho produkuje svá vlastní PCU, čipy Loongson s architekturou MIPS, loni se ovšem podobné ambice začalo mít i Rusko, které nezávislost může potřebovat, neboť se svou politikou dostává do mezinárodní izolace. Na teoretickou hrozbu zadních vrátek v západních CPU chtěl také bývalý Sovětský svaz mít odpověď v podobě vlastních „bezpečných“ čipů. Asi jste čekali, že půjde a nějaké doma produkované procesory ARM, z této iniciativy ale nakonec vzejde i něco zajímavějšího. A sice počítače s procesory Elbrus, což je zcela specifická architektura, která byla v Rusku vyvíjená dlouhá léta, ovšem dosud bez velkého ohlasu.

Pátého května byl na ruský trh uveden stolní počítač ARM Elbrus-401, což je zřejmě první „PC“ založené na čipech Elbrus. Přesněji řečeno je v něm procesor Elbrus-4S (některé zdroje uvádějí 4C, to je ale zřejmě omyl způsobený azbukou), jehož produkce začala loni. Tyto procesory pocházejí ze státního podniku MCST (Moskevské centrum technologií SPARC – původně pracovalo na této architektuře) a jejich aktuální rodina používá svou vlastní architekturu typu VLIW, pojmenovanou také Elbrus. Mělo by tedy jít o jakousi analogii procesorů Itanium, která pochází zhruba ze stejné doby, kam spadá svými počátky i architektura Elbrus. Podle některých zdrojů má být k dispozici i jakási forma překladu kódu x86. Nevím ale, do jaké míry jde o softwarovou technologii, na těchto procesorech teď každopádně má běžet nativně portovaný Linux, nikoliv Windows nebo jiný software na bázi x86.

Procesor Elbrus-4S
Procesor Elbrus-4S

Elbrus-4S je už několikátou generací, ovšem asi nepůjde o nic, co by bylo konkurenceschopné standardním CPU. Čip vyráběný na 65nm procesu má čtyři jádra na poměrně nízkém taktu 800 MHz. Architektura VLIW by teoreticky měla být schopna zpracovat značný počet instrukcí za takt, praktické využití této kapacity je ale velmi závislé na povaze kódu a optimalizaci v překladači. Jakou šíři má instrukční slovo u Elbrusu-4S nevím, údajně by ale za takt mělo být jedno jádro schopné zpracovat až 23 operací. Při 800 MHz a čtyřech jádrech údajně má teoretický hrubý výkon 50 GFLOPS ve výpočtech s 32bitovou přesností (při dvojité přesnosti poloviční).

 

Procesor obsahuje 8 MB L2 sdílené cache (L1 má zřejmě 128 KB pro kód a 64 KB pro data) a tříkanálový řadič pamětí DDR3 s taktem 1600 MHz a podporou ECC. Vyrábí se v provedení BGA s 1600 piny a samotný čip je poměrně velký, jde o CPU serverové třídy. Podle MCST má obsahovat 986 milionů tranzistorů a plochu 380 mm², TDP je nicméně relativně nízkých 45 W.

Počítač ARM Elbrus-401 s procesorem Elbrus-S4
Počítač ARM Elbrus-401 s procesorem Elbrus-S4

Co se onoho počítače ARM Elbrus-401 týká, jedná se o desktop s procesorem Elbrus-4S, 1TB pevným diskem a grafickou kartou Radeon generace 6000. Tato sestava je ale momentálně asi spíše technologickou demonstrací – objednávky jsou zatím přijímány jen od institucí a cena je závratná. Počítač stojí 200 000 rublů, tedy mnohonásobně více, než jakákoli konkurence, i když by cena údajně měla klesnout, až se koncem roku rozjede masovější výroba. Kromě tohoto stroje by se také měl vyrábět server Elbrus 4.4, což je čtyřsocketová sestava do 1U racku (jeden by měl pojmout čtyři tyto servery). V obou případech asi klientelu budou tvořit jen státní instituce a firmy.

Pokud by byla vyrobena větší série, pak by se teoreticky časem mohl tento hardware dostat i do rukou sběratelů a podobných sekundárních zájemců coby exotická kuriozita. I vzhledem k tomu, že Itanium zřejmě pomalu končí, není architektura Elbrus z technologického hlediska bez zajímavosti.

Zdroje: Meduza, MCST, The Register