Nové highendové Radeony s GPU Hawaii – R9 290 a R9 290X – byly vřele přijaty díky vysokému výkonu při (ve srovnání s konkurenční GeForce) výborném poměru cena/výkon. Co ale vzbudilo rozpaky, byly jejich provozní vlastnosti a nová generace PowerTune, která řídí takty podle provozní teploty. S nepříliš výkonným referenčním chladičem stačí málo a může dojít k výraznému podtaktovávání karty a výraznému poklesu výkonu. Jak a proč vše funguje a nefunguje a v čem je problém, jsem už rozebírali poměrně zevrubně v několika článcích a recenzích, pokud jste je neviděli, tak si je proklepejte:
- Radeon R9 290X v testu: nejvýkonnější karta s jedním GPU, výborná cena
- AMD R9 290X Quiet mode: ticho léčí vysokou spotřebu, ale výkon padá
- AMD Radeon R9 290: highendový trhák za devět rychlejší než GTX 780
- „Golden samples“ od AMD, aneb mělo EHW nejrychlejší R9 290X na světě?
- „Golden sample“ vs Radeon R9 290 z obchodu a nereferenční Sapphire
Pro nepříliš vysoký výkon referenčního chladiče se spousta zájemců těšila na karty s nereferenčním chlazením. Sapphire nereferenční R9 290 a 290X nabízí mezi prvními a my se dnes podíváme na tu, která bude nejspíš zajímat více lidí – levnější a výhodnější R9 290.
Sapphire TRI-X R9 290 má už od výrobce přetaktované jádro i paměti. Takt GPU se zvedl z referenčních 947 na rovných 1000 MHz. V praxi je ale rozdíl u taktů větší, protože u referenčních karet jsou běžné pracovní frekvence nižší než deklarované maximum. Na kartě jsou osazené 4 GB paměti GDDR5 s takty navýšenými z 5000 na 5200 MHz efektivně.
Kartu jsme měli zapůjčenou přímo od zastoupení Sapphire. Neměla ještě přebal, takže fotky krabice nemáme, ale dorazila už alespoň s kompletním příslušenstvím. Jednalo se zřejmě o full retail balení, ve kterém je kromě běžného příslušenství – stručné instalační příručky, karty pro registraci do klubu Sapphire, média s ovladači a napájecích redukcí (ze dvou 4pinových diskových molexů na jeden osmipin PCIe a ze 4pinového molexu na 6pin) – i kabel HDMI dlouhý 1,8 m.
O chlazení se stará výkonný firemní dvouslotový chladič TRI-X. Samotný plošný spoj ale využívá návrh shodný s referenční kartou. Co by některým zájemcům mohlo zkomplikovat život, je celková délka karty – kvůli chladiči má 30,5 cm, čímž se řadí do kategorie nejdelších.
Kryt chladiče je kombinací kovového plechu a masivního oranžového plastu, takže je poměrně robustní. Plošný spoj je pak navíc vyztužený masivním rozvaděčem tepla.
Sapphire Radeon R9 290 OC TRI-X: chladič, konektory, detaily
Karta je osazená nereferenčním chladičem TRI-X, který je nejnovějším počinem Sapphire používaným u nejvýkonnějších karet. Teplo od jádra do příčného žebrování odvádí pětice heatpipe, ta prostřední má průměr dokonce 10 mm.
Ventilátory podporují regulaci PWM i monitoring otáček (monitorovaný je jen jeden z nich). Ventilátory s označením FDC10H12S9-C (12 V, 0,35 A) vyrobila společnost FirstD.
Uspořádání výstupních konektorů se drží referenčního provedení, na záslepce jsou dva čistě digitální konektory DVI-D (tzn. že u nich už nelze použít klasickou redukci pro analogový D-sub), dále konektor HDMI a DisplayPort.
Podporuje zapojení až čtyř monitorů současně, při zapojení tří displejů pouze na kombinaci DVI a HDMI je ale třeba, aby měly stejné rozlišení a frekvence a byly zapojené už při startu počítače (dva výstupy sdílejí jeden generátor taktů).
Obdobně jako u referenčních karet už u záslepky nenajdete konektory pro CrossFire, karty už využívají pro komunikaci sběrnici PCIe. Přepínač BIOSů ale na kartě zůstal, u této karty jsou oba stejné a jeden tudíž slouží jako záložní.
Pro přídavné napájení slouží obdobně jako u referenční karty kombinace osmipinového a šestipinového konektoru, což spolu se sběrnicí PCIe odpovídá dimenzování na 300 W.
Testovací sestava, metodika
Testovací sestava
Jako testovací platforma posloužila základní deska Gigabyte X79-UD5 s BIOSem F10. Procesor je šestijádrový Core i7-3960X s TDP 130 W, který je přetaktovaný na 4,2 GHz při 1,36 V. Asistuje mu 16GB kit operačních paměti DDR3 od Kingstonu.
- základní deska: Gigabyte X79-UD5
- procesor: Core i7-3960X (deaktivovaný HTT, C1E, EIST), 4,2 GHz na 1,36 V
- chladič CPU: Noctua NH-D14
- paměti: 4× 4 GB Kingston DDR3 KHX2133C11D3K4/16GX
- zdroj: Enermax Revolution 85 ERV920EWT-00, 920 W
- pevný disk: Intel SSD 510 (250 GB)
- skříň: Gelid DarkForce
- operační systém: Windows 7 x64
Testy spotřeby a teplot probíhají při okolní teplotě 23 °C.
Testy hlučnosti
Hlučnost grafických karet měřím samostatně na speciální sestavě, která vznikla jen kvůli tomuto účelu. Podrobnosti o ní najdete v článku Ze zákulisí: nové sestavy pro měření grafik a hlučnosti. Sestava je osazená SSD, o chlazení dvoujádrového Athlonu se stará chladič Noctua NH-C14, která během měření hlučnosti chladí procesor jen pasivně. Jediným aktivním zdrojem hluku u sestavy při měření je tak tichý zdroj Enermax s ventilátorem běžícím na přibližně 600 ot./min. Abych hluk jeho ventilátoru co nejvíc izoloval od grafické karty, je záměrně umístěný až za základní deskou.
Při měření na grafické kartě nastavím otáčky, které jsem zjistil ze zátěžových testů naměřených na herní sestavě a změřím samostatně hlučnost grafické karty. Protože je většina karet (hlavně bez zátěže) tišší než samotná testovací sestava pro měření výkonu, je to jediná možnost, jak se vyhnout zkreslení výsledků systémovými ventilátory a ostatními aktivními prvky chlazení.
Ovladače a karty pro srovnání
Ve srovnání najdete karty, které jste mohli vidět v recenzích na Extrahardware.cz. Na jakých ovladačích byla karta testovaná zjistíte z podrobnějších informací, které se zobrazí v rámečku v grafech po najetí na příslušný datový pruh.
Aliens vs. Predator, Battlefield 3
Aliens vs. Predator
Pro testy používáme benchmark, který je na internetu k dispozici ke stažení zdarma. Běží v režimu DirectX 11 a jde o test, který není ani zdaleka limitovaný procesorem a dobře v něm škálují i řešení postavená na multi-GPU.
Pro snadnější testování existuje utilita AvP benchmark tool, tu stačí nastavit takto a spustit test:
Pro pomalejší grafiky přidávám i méně náročné nastavení bez teselace a MSAA 4×, do celkového průměru se ale oba následující grafy nezapočítávají.
Battlefield 3
Battlefield testuji s maximální úrovní detailů, výjimkou je pouze deaktivované vyhlazování MSAA, který kvůli náročnosti enginu zvládají rozumně jen nejvýkonnější karty. Vyhlazuje se tedy pouze pomocí FXAA. Testuje se 70 sekund dlouhý úsek po začátku druhé mise Operation Swordbreaker po vystoupení z transportéru.
Bioshock Infinite, Crysis 3
Bioshock Infinite
Pro otestování Bioshocku používám vestavěný benchmark. Testuji s detaily nastavenými na maximum.
Crysis 3
Protože by velmi vysoké nastavení bylo pro většinu stávajících karet příliš náročné a vysoké zase zbytečně nízké, zvolil jsem vlastní nastavení. Vycházel jsem z globálního nastavení velmi vysoké, ale u položek post processing, stíny a voda jsem detaily snížil o jeden stupeň na vysoké. Pro vyhlazování hran jsem zvolil méně náročné SMAA střední (2TX).
Testuji na dlouhé, na rozličné efekty bohaté a poměrně náročné úvodní animaci z mapy „Swamp“, která přísluší čtvrté misi s českým názvem „S plným rizikem“. Počítejte s tím, že ve hře narazíte i na náročnější pasáže. Zejména při obtížně opakovatelných (měřitelných) přestřelkách může být výkon karet podstatně nižší.
Metro: Last Light
Metro: Last Light
Metro testuji pomocí vestavěného benchmarku, který je velmi náročný (přinejmenším je náročnější než několik úvodních hodin hry pro jednoho hráče).
Testuje se tato trojice nastavení:
Třetí měření se zapnutou GPGPU akcelerací PhysX jsem přidal spíše pro ilustraci toho, co aktivní advanced PhysX udělá s výkonem u Radeonů a GeForce. Do celkového průměru však započteno není.
Ačkoliv by se mohlo z průměrných snímkových frekvencí zdát, že je hra s pokročilou fyzikou bez problémů hratelná i na Radeonech, není tomu tak. S Radeony se ve scénách náročných na fyziku propadá na nehratelné snímkové frekvence (dobře je to vidět třeba na výsledcích měření s průběhem výkonu, i u výkonného Radeonu R9 290X se snímková frekvence propadá pod 10 FPS).
Total War: Shogun 2, World of Tanks
Total War: Shogun 2
Pro měření používám vestavěný benchmark s vlastním nastavením detailů (na maximum) a vyhlazováním MSAA 4×.
Kromě výše uvedeného nastavení v rozlišení 1920 a 2560 bodů pouštím i méně náročný test se standardním nastavením, uvádím jej pro porovnání s výsledky, které najdete jinde. Do průměrů se ale tento výsledek nezapočítává.
World of Tanks 8.8
World of Tanks je hra v našich končinách velmi populární, ale na testování karet dost problémová. Výkonnější karty po většinu času brzdí procesor, takže se u nich při běžném hraní vytížení GPU pohybuje kolem 70 % (a výkonnější karty kvůli tomu špatně škálují). V některých situacích ale dochází k výrazným propadům výkonu vinou grafiky (pokud vypnete trávu ve sniper mode, děje se to zejména při míření skrz poloprůhledné stromy a keře), takže se nedá říci, že výkonnější karta smysl nemá. Nahrál jsem proto speciální replay, který sice nevypadá moc efektně, ale má především zmapovat výkon právě v těchto situacích.
Testuje se na maximální detaily s výjimkou vypnuté trávy ve sniper mode, měření FRAPSem spouštím se začátkem bitvy a trvá 226 sekund.
Chování PowerTune: Crysis
U chování karty v PowerTune zrecykluji grafy z článku porovnávajícího testovací vzorek s kartou z obchodů, je na nich lépe vidět, co karta nabízí navíc.
Jednotlivé barvy odpovídají následujícím měřením:
- AMD Radeon R9 290 (referenční, vzorek od AMD), Cat. 13.11 beta 8
- MSI Radeon R9 290 (referenční, karta z obchodu), Cat. 13.11 beta 8
- MSI Radeon R9 290 (referenční, karta z obchodu), Cat. 13.11 beta 9.5 (s normalizací)
- Sapphire Radeon R9 290 TRI-X (nereferenční), Cat. 13.12
Na grafech je dobře vidět, že si karta díky teplotě hluboko pod limitem drží stabilní frekvenci 1000 MHz bez ohledu na zatížení. A stejné je to i v následujících dvou titulech.
Chování PowerTune: Aliens vs Predator
Chování PowerTune: Metro: Last Light
Teploty, otáčky ventilátoru, hlučnost
Teplota grafického čipu
Teplota grafického čipu je údaj získaný ze senzorů pro monitoring grafické karty. Hodnoty berte spíše jako orientační, diagnostické utility se spoléhají na informaci, kterou jim předá samotná karta a ta nemusí odpovídat reálné teplotě GPU. Ze zkušeností s jinými komponentami víme, že diagnostika dokáže tyto hodnoty přikrášlit a občas naměří i nižší hodnoty než je teplota okolního vzduchu. Proto bych nedoporučoval přinejmenším vzájemně srovnávat hodnoty naměřené na různých GPU.
S teplotami čipu bez zátěže nebývá problém, přesto může být tento údaj zajímavý. Pokud je karta i bez zátěže hlučná a teplota GPU je přitom nízká, svědčí to o nevhodném nastavení regulace otáček (karta je hlučnější, než by při lépe zvládnuté regulaci mohla být).
Teplota grafického čipu v zátěži by se určitě neměla dostat přes 100 °C. Už při teplotách přes 90–94 °C ale začínají nějaké karty výrazně snižovat takt jádra nebo roztáčet ventilátory na plný výkon.
Specialitou jsou karty s GPU Boost 2.0, jejichž regulace karty automaticky přetaktovává tak, aby teplota GPU nepřesáhla nastavenou hodnotu (standardně 80 °C). V případě, že je u karty s GPU Boost naměřená hodnota 80 °C, s velkou pravděpodobností karta narazila na cílovou hodnotu a snížila úroveň přetaktování.
Teplota grafického čipu u testované karty
K teplotě bez zátěže se dá říct snad jen že je zbytečně nízká, ventilátory mohly bez zátěže běžet na nižších otáčkách.
Také v zátěži jsou teploty hluboko pod limitními 95 °C. Při tom, jak výrazně může automatika čipy Hawaii podtaktovávat, bych neřekl, že je to vysloveně na škodu, spíše je dobré mít rezervu pro hůře chlazené skříně (i když v té naší neběží ventilátory zase tak rychle nějaký průvan v ní je). Na druhou stranu mohla být teplota vyšší a chladič tišší.
Otáčky ventilátoru
Protože ne všechny karty používají stejně koncipované chladiče a zejména stejně velké a stejně výkonné ventilátory, nemá samotné porovnávání otáček ventilátorů valný význam. Údaje v tomto grafu slouží pouze jako doplnění pro měření hlučnosti.
Radiální (odstředivé) ventilátory s lopatkami po obvodu, které se nejčastěji používají u výkonnějších referenčních karet, bývají na stejných otáčkách hlučnější než chladiče s axiálními ventilátory.
Dále platí, že karty s jedním ventilátorem bývají i při podobné hlučnosti na poslech snesitelnější než karty se dvěma či třemi ventilátory. Důvodem není jen větší průtok vzduchu a vyšší aerodynamický hluk. Pokud jsou na chladiči vedle sebe dva ventilátory, v místě, kde sousedí, ženou jejich lopatky vzduch proti sobě a vzájemně se přibržďují. Kvůli tomu může hluk vydávaný kartou kolísat, což člověk vnímá hůř než stabilní hladinu hluku.
Ventilátor testované karty
Otáčky ventilátorů pohybující se poblíž hranice 1500 ot./min jsou na kartu bez zátěže na současné poměry už docela vysoké. Regulace je přitom nastavená na 20 % výkonu, což je zároveň spodní hranice pro ruční nastavení. Při případné manuální regulaci se tedy níže nedostanete. Nedá se říci, že by kvůli tomu karta byla hlučná, oproti referenčním kartám má také lepší zvukový projev, určitě ale po sluchu poznáte, že ventilátory běží a není tak tichá jako většina nových karet s obdobně koncipovaným chladičem.
V zátěži dosahují ventilátory hodnot běžných u výkonnnějších karet s vyšší spotřebou, po sluchu tedy určitě poznáte, že je v zátěži. Ale o tom spíše u hlučností.
Hlučnost grafické karty
Kvůli vyšším otáčkám jsou ventilátory slyšet více než u jiných karet, ale hlučnost bude obdobná jako u jiných ventilátorů, které běžne v počítači jsou (systémové, na chladiči CPU).
V zátěži to můžeme brát snad i trojím metrem. Regulace není nastavená úplně příkladně, takže jsou karty, které nabízejí podobný či vyšší výkon a jsou přitom tišší. Do limitu teploty 95 °C zbývá ale slušná rezerva, takže stačí podle možností systémového chlazení snížit hodnotu limitu pro výkon ventilátoru na posuvníku v CCC a výsledkem budou stále přijatelné teploty při nižší hlučnosti a karta se zařadí k těm lepším.
A konečně, co vás asi zajímá nejvíc: budeme-li srovnávat s referenční kartou, vypadá to úplně jiná grafika. I když se referenční karty podtaktují na minimální takty, budou stále výrazně hlučnější. O nastavení, při kterém by zůstaly na stabilně vysokých taktech jako karta od Sapphire, se ani nemá cenu zmiňovat. Takže pokud byste se rozhodovali jen mezi referenční kartou a Radeonem s chladičem TRI-X, není vážně co řešit a vyplatí se připlatit.
A ještě si připomeneme, jak na tom byly v zátěži karty testované předchozí metodikou:
Spotřeba, poměr výkon/watt (Crysis, AvP, Metro LL)
Měření spotřeby
Protože nás zajímají především rozdíly mezi jednotlivými kartami, pro zmenšení chyby měření a snížení vlivu procesoru jsou v BIOSu deaktivované úsporné funkce procesoru (ten je navíc přetaktovaný). To kdybyste se divili, proč se jinde dostávají bez zátěže k hodnotám kolem 60 W, zatímco naše sestava jde daleko přes 100 W. Samotná sestava bez grafické karty by měla mít bez zátěže spotřebu kolem 115 W.
Oproti metodice používané do září 2013 jsem udělal jednu drobnou změnu – měřím při okolní teplotě cca 23 °C, což je o dva stupně méně než dříve. Na spotřebě v zátěži to udělá u většiny karet, u kterých kvůli tomu výrazně nezasáhne automatická regulace, ale jen malý rozdíl, který se příliš neliší od chyby měření. Jde o pokles kolem 1–10 W, zmiňuji to hlavně kvůli srovnání se staršími grafy. Bez zátěže jsou rozdíly minimální, kolem 1 W.
Spotřeba v úsporném režimu monitoru
V úsporném režimu obecně vítězí Radeony zásluhou technologie ZeroCore, režimu, ve kterém by spotřeba Radeonů HD 7000 měla být nižší než 3 W. Záměrně říkám že měla, protože při rozdílech naměřených mezi jednotlivými Radeony je zřejmé, že se všechny do deklarovaného 3W limitu v ZeroCore vejít nemohly.
Spotřeba ve Windows
Naměřená hodnota odpovídá spotřebě počítače při nečinnosti, kdy je zobrazená pouze pracovní plocha systému. Naměřená hodnota odpovídá „práci“ v systému Windows 7, který má (z ryze praktických důvodů) vypnuté rozhraní Aero.
Spotřeba při intenzivní zátěži v Crysis
V následujícím grafu je spotřeba celé sestavy v náročné statické scéně v Crysis. Grafické karty v ní dosahují vyšší spotřeby i zahřívání než při běžném hraní, zřejmě nemají daleko k maximální hodnotám, na které u grafické karty při běžném hraní dá vůbec dostat.
Nejde o jedinou špičkovou hodnotu, kterou zaznamenal wattmetr, jak se to často pro usnadnění v testech měří, ale o průměrnou hodnotu spočítanou ze zhruba minutového úseku měřeného po 15–60 minutách zátěže, kdy je celý počítač dostatečně prohřátý a ustálí se teplota karty i ostatních komponent a s tím i spotřeba.
Při běžném hraní, kde není grafické jádro tolik vytížené a karty se tak nezahřívají, mohou být rozdíly mezi kartami odlišné.
Některé karty s automatickým řízením spotřeby nebo přetaktování mohou při vyšší zátěži narazit na nastavené limity spotřeby či teploty a následně snížit takty, s čímž klesne i spotřeba. Potom se bude naměřená spotřeba ve srovnání s ostatními kartami jevit lepší, než by tomu bylo u porovnání při nižší zátěži.
Spotřeba v AvP a Metro: Last Light
Spotřeba je měřená během dávky měření použitých i v kapitole chování PowerTune/GPU Boost. Naměřená hodnota je průměrem z posledního průběhu testu, kdy už jsou karty zahřáté.
Spotřeby u testované karty
Spotřeba v úsporném režimu je obecně vyšší než u Radeonů s režimem ZeroCore, při pohledu na nové R9 290 s Hawaii je ale zřejmé, že rozdíl už není nikterak dramatický. Spíše než zásluhou GeForce je to ale dáno vyší spotřebou Radeonů, které se při ~122 W už zjevně nevejdou do dosud deklarované spotřeby karet v ZeroCore pod 3 W.
Jinak řečeno, pokud někdo upřednostňoval Radeony kvůli nižší spotřebě bez při uspání, minimálně u highendu tento argument padá (a v desktopu jsou na tom GeForce dokonce lépe).
Spotřeba v zátěži je na jednoprocesorovou grafiku extrémně vysoká. Přesto si za ni karta zaslouží spíše pochvalu. Oproti referenčním Radeonům to není ani tak nedostatek, jako spíš důsledek toho, že se kvůli zahřívání nepodtakovává.
I přes její hodnotu je vidět, že výkonný chladič a nižší teploty přispívají u obrovského čipu k lepší spotřebě. Ne, nejsem blázen, když se podíváte třeba na graf z Aliens vs. Predator, zjistíte, že je spotřeba karty jen o 8 W vyšší, přestože běží na výrazně vyšších taktech (a průměrném výkonu 92,6 proti 98,5 fps).
V Crysis se spotřeba jeví nejhorší, protože u něj referenční karty šly s takty dolů, u R9 290 dokonce na nejnižší frekvenci. Důsledkem je to, že i přes vyšší spotřebu má nereferenční Sapphire lepší poměr výkon/watt, protože se u něj nedochází k podtaktování a propadu snímkové frekvence.
V následujícím grafu je vypočtený poměr výkon/watt ze stejné scény. Číslo je to jen přibližné, platí pro celou sestavu a vyjadřuje, kolik snímků za sekundu zvládá počítač na 1 W. Lepší jsou vyšší hodnoty. Opět připomínám, že jde o situaci při intenzivním vytížení grafické karty náročnou scénou a v méně náročných situacích jsou rozdíly menší.
Pro připomenutí ještě výsledky dříve testovaných karet; připomínám, že jsou testované při teplotě o 2 °C nižší.
Aliens vs Predator
Metro: Last Light
Celkový výkon, cena, poměr cena/výkon
Ceny
Ceny jsou vybrané z některých velkých českých počítačovch e-shopů (Alfa Computer, Alza, Czech Computer), jde pokud možno o nejlevnější dostupné modely. Karty, které se už neprodávají, mají poslední ceny, za které byly k mání.
Protože cenu hledáme především kvůli porovnání poměru cena/výkon s nejvýhodnějšími kartami, které jsou ve stejnou dobu dostupné, nemusí odpovídat konkrétním testovaným modelům, ale může jít o levnější kartu na obdobných taktech.
Radeon R9 290 s chlazením TRI-X se zatím objevil jen v několika obchodech. Oproti levnějším referenčním kartám je asi o tisícovku dražší. A když přidáte další tři stovky, můžete pořídit edici BF4 s přibaleným Battlefieldem 4.
Poměr cena/výkon
Poměr cena/výkon je o něco horší než u referenčních karet, rozdíl v ceně (cca 13 %) je totiž výraznější než rozdíl ve výkonu (5–6 %). Pamatujte ale na to, že jde o porovnávání průměrného výkonu, v kritických situacích, kdy dochází k výraznějšímu zatížení GPU může být rozdíl ve výkonu větší (referenční karta se podtaktuje více, zatímco Sapphire si drží stabilní takty).
Závěrečné shrnutí
Závěrečné shrnutí
Průměrným výkonem dohání karta v dané sadě testů přetaktované GeForce GTX 780, které pořídíte o dva tisíce dráž. Na nereferenční GTX 780 Ti nebo plnohodnotnou R9 290X v Uber mode sice výkonem nestačí, ale když se podíváte, kolik byste na tyhle karty museli připlatit, tak vás na těch pár procent výkonu navíc nejspíš přejde chuť.
Referenční GeForce GTX 780 Ti pak novinka od Sapphire dokonce poráží, s ní ale asi nemá moc smysl srovnávat, protože dnes už nenajdete moc důvodů k tomu, proč ji kupovat – obdobně jako referenční R9 290 (ale v menší míře) trpí tím, že se u ní teplota často drží na limitních hodnotách a tak dochází ke snižování taktů.
Ještě zajímavější bude srovnání s referenčním Radeonem R9 290. I když má karta papírově jen lehce navýšené takty (o 47 MHz u jádra a o 200 MHz efektivně u pamětí), její výkon narostl o celkem vysokých 5–6 %. A to jde jen o průměrné hodnoty. V situacích, kdy dochází k výraznějšímu zahřívání jádra, se může rozdíl dostat i přes 10 %.
Tisícikorunový příplatek proti referenční kartě při relativním srovnání udělá větší rozdíl než je nárůst výkonu, v důsledku má tedy karta od Sapphire proti referenční R9 290 o něco horší poměr cena/výkon. Ostatní karty v širokém okolí ale v tomto ohledu s přehledem válcuje. Radeonu R9 290, který je jen o necelých deset procent pomalejší a přitom o čtvrtinu levnější, ale konkurovat nemůže.
Když se však nebudeme ohližet jen na výkon, ale i na provozní vlastnosti, poráží referenční návrh na celé čáře. Je to prostě jiná karta, která netrpí většinou z nešvarů, které novým Radeonům lidé vyčítají. Zůstává snad jen vyšší spotřeba.
Mohl bych si postesknout, že výrobce nastavením regulace vysloveně zabil veškeré inteligentní řízení taktů a vlastností karty a vrátil nás o pár let nazpět, kdy karty neuměly nic víc než přepínat mezi 2D a 3D takty, ale při tom, jak v kombinaci s referenčním chladičem PowerTune u karet s Hawaii funguje a jak je náročné dosáhnout optimálního chování, je toto zřejmě ta lepší možnost.
Ještě bude zajímavé sledovat, co nabídnou konkureční výrobci, už teď je ale zřejmé, že mezi highendovými kartami budou nereferenční R9 290 široko daleko nejzajímavějším řešením a při současné nabídce si karta od Sapphire ocenění Smart Buy! zaslouží.
Sapphire Radeon R9 290 TRI-X
+ vysoký výkon
+ mnohem tišší než referenční karty
+ velká rezerva chladiče
+ na highend vynikající poměr cena/výkon
+ chová se mnohem vypočitatelněji než referenční R9 290/290X
+ lepší poměr výkon/watt než referenční R9 290/290X
± PowerTune je odstavený
± bohaté možnosti nastavení, říká si o vyladění na míru
− chladič nevhodný pro multi-GPU s kartami těsně u sebe
− zbytečně vysoké otáčky bez zátěže i v zátěži
− vysoká spotřeba v zátěži
− většina karet je bez zátěže tišší
− v zátěži není zcela tichá, existují i tišší alternativy
− rozměry, délka 30,5 cm
