Reklama

Core i7-3517U: rychlý procesor pro nové Ultrabooky (test)

Zatímco první test procesoru nové generace Ivy Bridge se zabýval již dříve uvedeným čtyřjádrem Core i7-3610QM, které budeme potkávat spíše ve větších multimediálních a herních noteboocích, nyní vám přinášíme důkladný test dvoujádrového, nízkonapěťového procesoru, hodícího se hlavně do lehkých a tenkých počítačů – především tedy do Ultrabooků. Jak si vede v porovnání s podobně koncipovanými procesory minulé generace? Vše najdete v přehledných grafech.

Představení procesoru a integrované grafiky

Před pár dny se na trh konečně dostala očekávaná (a zpožděná) dvoujádra Intelu, spadající do třetí generace procesorů Core, známé jako Ivy Bridge. O architektuře jsme vám již psali nějaké informace zhruba před měsícem v testu prvního nového čtyřjádra Core i7-3610QM a zajímavé informace se můžete dočíst i testu kolegů z ExtraHardware, kteří se také zhruba před měsícem podívali na stolní čtyřjádrový procesor Core i7-3770K. Psát znovu o novinkách v Ivy Bridge nemá příliš smysl, jen bychom se opakovali – snad tedy stačí připomenout, že se jedná o procesory vyráběné 22nm výrobním procesem (minulá generace Sandy Bridge využívala 32nm proces) a využívající novou technologii trojrozměrných tranzistorů, anglicky "tri-gate".

CPU-Z – informace o procesoru (1/4)

Dnes testované Core i7-3517U patří, jak lze odhadnout z písmene U v názvu, mezi nové nízkonapěťové dvoujádrové procesory. Písmeno U zvolil Intel proto, že tyto čipy míří především do Ultrabooků, které se poslední dobou polovodičový gigant snaží čím dál více prosazovat. Nejedná se ale přitom o novou kategorii čipů, nízkonapěťové procesory jsou používány již řadu let v menších, vysoce mobilních noteboocích – nyní jen budou označovány tak, aby na první pohled bylo jasné, o co se jedná. Ještě v minulé generaci totiž mívaly označení M a na první pohled tedy spadaly do stejné skupiny jako běžné mobilní dvoujádrové procesory (čtyřjádra se odlišovala označením QM).

Reklama

 

Tento konkrétní procesor se nám v redakci za poslední dva týdny objevil hned dvakrát ve dvou různých Ultraboocích. Nejdříve v Asusu Zenbook Prime UX31A, jehož recenzi připravujeme (omlouvám se čtenářům, kteří se na ni dotazovali v diskusi, dělám na tom :). Na tom jsme provedli většinu testů. Včera se k nám navíc zatoulala nová generace Aceru Aspire S3, která tento procesor má také – na tom jsme již výkonnostní testy neprováděli, ale přeměřili jsme spotřebu. To proto, že Zenbook má Full HD displej s velmi silným podsvícením, což by mohlo negativně ovlivnit spotřebu při měření na zásuvkovém wattmetru; Aspire S3 má mnohem obvyklejší displej s rozlišením 1366 × 768, kterým i v blízké budoucnosti bude většina notebooků s tímto procesorem vybavena, takže jsme měli možnost naměřit o něco málo "lepší" (myšleno obvyklejší) výsledky.

O 100 MHz navíc

Core i7-3517U je druhým nejsilnějším procesorem této třídy v současné nové nabídce Intelu. My jej v testu budeme srovnávat především s nejsilnějším srovnatelným procesorem minulé generace, Core i7-2677M. Parametrově jsou si poměrně blízké. Pracovní frekvence 3517U se oproti předchůdci zvýšila o 100 MHz v běžném režimu i s turbem, procesor tedy pracuje na 1,9 GHz v základu a až 3 GHz v režimu Turbo při vytížení jen jednoho ze dvou jader. Oproti minulé generaci přibyla podpora pamětí DDR3-1600 (procesory Sandy Bridge uměly "jen" 1333 MHz), objevila se konečně také nativní podpora USB 3.0 a CPU podporuje až 32 GB paměti – posledně to bylo 8 GB. To jsou změny platné pro všechny mobilní procesory Ivy Bridge. Kompletní srovnání obou procesorů si můžete prohlédnout na stránkách Intelu. Ve srovnání se zároveň dozvíte úplné specifikace procesoru.

 AIDA64 – přehled testovací sestavy (1/2) AIDA64 – přehled testovací sestavy (2/2)  CPU-Z – informace o procesoru (2/4) CPU-Z – informace o procesoru (3/4) CPU-Z – informace o procesoru (4/4) 

Beze změny je TDP (Thermal Design Power; poněkud zjednodušeně řečeno se jedná o maximální spotřebu), to zůstává na nízké hodnotě 17 W. Opět je přítomná i integrovaná grafika Intelu, model HD Graphics 4000. Ta nemá sloužit na žádné náročné hraní, jejím úkolem je akcelerovat rozhraní Aero ve Windows (případně odpovídající uživatelská rozhraní na jiných systémech, pokud využívají 3D akceleraci) a přehrávání videa. A zachováno zůstalo i chování turbo režimu, který se automaticky reguluje podle narůstající teploty. Jak psal Petr Broža v testu Core i7-2637M, maximální frekvence Turbo režimu dosahuje procesor jen na chvíli ze začátku; jak se postupně zahřívá, frekvence se pomalu snižuje. To v praxi znamená, že kratší výpočetně náročná úloha bude probíhat rychleji než delší – myšleno tak, že třeba při kódování menšího videosouboru bude proces probíhat s vyšším počtem průměrných snímků za vteřinu než u většího souboru, u kterého se procesor více zahřeje a tím více spadne jeho maximální frekvence.

AIDA64 – informace o procesoru Informace o procesoru v programu HWiNFO64 DXVA Checker GPU-Z – informace o grafice

Grafiku jsme již podrobili samostatnému testu (viz odkaz výše), v tom ovšem šlo o čip integrovaný v silném, čtyřjádrovém procesoru a navíc byla testovací sestava vybavená rovnou 16 GB rychlé operační paměti. To grafice tenkrát přidalo pěkných pár procent výkonu navrch, což bylo dobré pro otestování jejích teoretických schopností, ale zároveň tak vznikla nutnost otestovat ji znova na slabší sestavě se slabším procesorem. Proto v testu najdete několik grafů týkajících se grafického výkonu a porovnání výsledků s minule testovanou variantou, minulou generací integrovaných Intelů i lowendem od Nvidie GT 520M.

A nyní již vzhůru k výsledkům testů. Co přináší nová generace oproti dřívějšku? (Výsledky testovaného procesoru najdete v grafech zvýrazněné červenou barvou.)

Oblíbené Tisk E-mail
Reklama
Reklama
Reklama