V zajetí gigapixelů – největší fotografie světa

Honba za gigapixely

Výrobci fotoaparátů se předhánějí ve velikostech snímačů a jejich rozlišení, stejný trend následují také fotomobily. Dnes se už ale běžně setkáme s fotografiemi tisíckrát detailnějšími, jejich rozměry počítáme v gigapixelech. K jejich snímání přitom stačí jeden přístroj. Jak je to možné? Určitě jste se setkali s panoramatickými fotografiemi, které se skládaly z více spojených snímků dohromady. Funkce se už běžně nachází v moderních aparátech, takže k ní vlastně ani nepotřebujete počítač.

Gigapixelové fotografie využívají stejných principů, ale ve větším měřítku (tisíce fotografií). Samotný foťák by už takovou datovou zátěž nezvládl, post-processing probíhá na výkonných počítačích se specializovaným softwarem.

Jackson Lake u pohoří Grand Teton. Jednoduché panorama ze tří snímků umožňuje obejít problém s blízkými stromy ve výhledu. Autor: Mirek Jahoda

Kdo už zkoušel několik fotografií spojit, ví, že to není zrovna lehké. Náročná je příprava, snímání i následné úpravy. Bez stativu se v podstatě neobejdete, to aby byly fotografie v jedné rovině při dlouhém ohnisku nerozostřené. Důležitý je samotný přístroj, s automatickým nastavením by to šlo jen stěží. Nutností je manuální nastavení expozice i zaostření, aby jednotlivé snímky mohly plynule navázat. A i když máte předchozí kroky téměř dokonale naplánovány, na počítači není zdaleka snadné dílo dokončit.

Protože fotoaparát rotuje jen kolem osy (neposouvá se tedy do strany), sbíhání linií bude činit problém. Vodní hladinu, čistou oblohu, trávu nebo hustý les lze spojit relativně snadno. Když je na přechodech nějaká pravidelná linka (troleje, plot apod.) vzniknou ve výsledném obraze artefakty. A princip postupného snímání pochopitelně nesvědčí pohybu. Obloha se může rychle měnit, projíždějící Číňan na kole se objeví na všech fotografiích atd.

Sněžné jámy (Krkonoše) při ranním pohledu z polské strany. Osmnáct snímků složil program takřka automaticky, přitom stěží poznáte (klikněte na obrázek pro zvětšení), že se opravdu nejedná o jednu fotografii. Autor: Mirek Jahoda

Dnes už existuje řada programů, které ty jednodušší spojení provedou samy a automaticky. Zdarma třeba Hugin, z placených pak Zoner Photo Studio nebo specializovaný Autopano. Nástroje dokáží fotky ořezat, otočit, upravit expozici a následně spojit poloautomaticky (pomůžete výběrem spojnicových bodů) či úplně samy. Nejdokonalejší je zřejmě právě Autopano (ve verzích Pro a Giga). Tento nástroj už došel tak daleko, že si povětšinou poradí i s pohybujícími se objekty, rozvlněnou hladinou, efektem přechodového filtru nebo mírnými rozdíly v expozici. Při tvorbě tak už na fotoaparátu nemusíte ani volit plně manuální režim a právě verze Autopano Giga stojí za velkou částí největších panoramat světa.

Stejně tak můžete vše udělat ručně v bitmapovém editoru. K tomu se zřejmě uchýlíte i v případě retušování výše zmiňovaných nedostatků.

Německý Marburg kompletní i v detailu.

Takové větší panorama

Docela náročný postup, viďte? Skládání gigapixelů je tisíckrát náročnější. Navíc už pro snímání nelze použít běžný stativ, ale doporučuje se speciální s motorovým natáčením a vlastním krokovacím systémem. Plus samozřejmě objektiv s dlouhým ohniskem a telekonvertovy. To aby každý snímek detailně zabral jen maličký výřez z celku.

Na začátku článku zmiňovaná honba za megapixely dostává novou úroveň, tentokrát už v rukou foto nadšenců, které nemusí tolik omezovat fyzikální vlastnosti samotných snímačů. A bitva je kupodivu rušnější, než byste čekali.

Ještě letos v březnu byl největší gigapixelovým panoramatem snímek Paříže s rozlišením 26 Gpx. Později přišel 45Gpx Dubaj, který o prázdninách z trůnu sesadila z trůnu maďarská metropole Budapešť s rozlišením 70 Gpx. Jenže i toto dílo bylo více než dvojnásobně překonáno.

Jak vypadá pětka největších fotografií krajin na světě? Přejděte na další kapitolu…