Za špatným přetaktováním Ivy Bridge má být teplovodivá pasta

0

Procesory architektury Ivy Bridge znamenaly pro mnohé pozorovatele rozčarování. Intel sice dostál svým slibům o růstu výkonu na takt, procesory však zaskočily nadšence podezřele vysokými teplotami. Zprávy o horším potenciálu pro přetaktování se bohužel po uvedení procesorů potvrdily, a to i přesto, že procesory mají nižší spotřebu než jejich předchůdci z rodu Sandy Bridge.

Dle různých dohadů měla tuto nemilou vlastnost na svědomí malá plocha čipu, z niž navíc u Ivy Bridge větší díl než dříve zaujímá grafický procesor. V úvahu připadala také nezralost 22nm výrobního procesu, který přinesl výrazné změny v podobě 3D tranzistorů Tri-Gate. Dle serveru Overclockers.com je však důvod mnohem prozaičtější. Za celým pozdvižením stojí zřejmě prostá snaha Intelu ušetřit při výrobě procesorů.

Viníkem horších teplot má skutečně být špatný odvod odpadního tepla do rozvaděče a chladiče. Není však způsoben plochou jádra, nýbrž materiálem, zajišťujícím kontakt mezi čipem samotným a rozvaděčem. U nově uvedených procesorů tímto materiálem totiž údajně má být teplovodivá pasta. Byť není jasné, o jaký druh a kvalitu pasty přesně jde, tepelná vodivost tím pravděpodobně značně utrpěla. Dle Overclockers je průměrná vodivost past okolo 5 W/mK (Watů na metr Kelvin). Starší čipy, u nichž je jádro k rozvaděči přiletováno, však vykazují mnohem lepších hodnot. Tepelná vodivost letovaného spoje má dle Overclockers dosahovat až 80 W/mK.

Ivy Bridge se sejmutým rozvaděčem

Řádový rozdíl v tepelné vodivosti kontaktního materiálu má být právě klíčem k tomu, proč čipy Ivy Bridge tolik zklamaly nadšence pro taktování. Příznivci extrémů teď možná začnou procesory zbavovat rozvaděčů, čímž by přetaktování mohlo získat zpět cosi z dávno ztracené exkluzivity. Běžnější uživatelé se totiž do takového zákroku sotva pustí. Jelikož si však již zvykli, že procesory lze taktovat takříkajíc levou zadní, budou nejspíše šetřivost Intelu vnímat se značnou nelibostí.

Osobně připouštím, že přetaktování je v měřítku celého hardwarového trhu okrajovou záležitostí. Zároveň je však tato činnost poměrně důležitá pro nadšence, kteří skrze média mají značný vliv na internetové veřejné mínění. Procesory, kterým jinak není téměř co vytknout, se tak díky špatnému taktování dočkaly překvapivé míry negativních ohlasů.

Nabízí se otázka, zda to měl Intel zapotřebí. Každá firma se sice snaží o zisk, mnozí však společnosti přesto budou vyčítat snahu hamižně ušetřit i za cenu horší kvality výrobku. Alespoň modely s označením K, které jsou jasně určené k provozu mimo standardní frekvence, mohl Intel vybavit kvalitnějším kontaktním materiálem. Lze je sice stále taktovat o stovky MHz, ve světle lepších výkonů Sandy Bridge však zůstává v ústech hořká pachuť.

Zdroj: Overclockers