Antec Three Hundred Two: chytrá skříň nejen pro hráče

0

Antec Three Hundred Two: herní skříň za malý peníz

Antec Three Hundred Two: herní skříň za malý peníz

Není žádným tajemstvím, že lidé v České republice si často nechtějí připlácet za kvalitní věci. Bohužel se to v naprosté většině případů týká i výběru počítačových skříní. Místo dražšího modelu se skvělým provedením, chytrým návrhem a vysokou kvalitou zvolí raději obyčejný papírák za několik set korun. Pro ty z vás, kteří tohle lehkovážné myšlení nepodporují, jsme připravili další recenzi zajímavé počítačové skříně.

Společnost Antec nám zaslala jednu z nejlevnějších skříní z jejich portofolia, vylepšený model Three Hundred s přídomkem Two. Jedná se tedy o druhou verzi tohoto modelu. Oproti verzi první jsou největší změny v interiéru, který si ještě podrobně popíšeme v některé z dalších kategorií.


Od svého předchůdce se vnějškem moc neliší

První verze se pohybuje/pohybovala v cenové kategorii okolo 1500 Kč. Pokud by to tak zůstalo i u druhé, mohlo by se jednat o velmi zajímavou volbu. Pokud se v této ceně podíváme na možné konkurenty, vzhledem k tomu, že již vím, jak na tom Three Hundred Two je, jednalo by se nejspíš o pár set korun dražší Fractal Design Core 3000 nebo Lancool K58.


Fractal Design Core 3000: o pár set dražší soupeř

Podle samotného výrobce by se mělo jednat o takový základ mezi herními skříněmi, kdy má nabídnout skvělý cable management, decentně laděný vzhled, jednoduše ideální prostředí pro výkonný hardware. Zda byly sliby Antecu splněny, se dočtete až v závěru celé recenze. Před popisem zevnějšku se podívejte ještě na tabulku základních specifikací.

Antec Three Hundred Two
Formát skříně middle tower
Podporované formáty desek ATX, microATX, mini-ITX
Počet 5,25″ pozic 3
Počet 3,5″ (2,5″) pozic + externí 6 (2) + 1
Výbava předního panelu 2× USB 3.0, 2× 3,5mm jack
Počet pozic pro 120/140/180/230mm ventilátory 5/1/0/0
Počet pozic pro rozšiřující karty 8
Použité materiály ocel, plast
Velikost (D׊×V) 471 × 229 × 513 mm
Hmotnost 6,9 kg
Cena [Kč] 1500-1800 (přibližná)

 

Síla pěkného zjevu je v jednoduchosti

Síla pěkného zjevu je v jednoduchosti

Skříň je zabalena v tradiční černo-žluté lepenkové krabici. Potisky jsou velmi decentní, žádné přeplácané slátaniny. Na zadní straně se nachází výčet devíti hlavních předností tohoto modelu.

Na vrchní straně naleznete základní specifikace Three Hundred Two, jakými jsou rozměry, váha, výčet dostupných pozic pro různá zařízení, možnosti chlazení, apod.

  

Jistě by nikdo z vás v téhle cenové hladině nečekal nějaké bohaté příslušenství. Obsahuje pouze sadu montážních šroubků, dvanáct lyžin pro zasunutí pevných disků do koše a nakonec ještě čtyři plastové stahovací pásky.

Skříň je při přepravě v krabici chráněna pěnovými formami a také igelitovým pytlem. Formy vytvářejí dostatečně velkou mezeru, aby se skříň při přepravě nepoškodila, pokud s tím však přepravce nezachází tak, že balíky lítají několik metrů vzduchem.

Nám tedy dorazila v naprostém pořádku, jak ostatně můžete víte na následující fotografii. Design je velmi jednoduchý a decentní. Celá skříň (mimo vnitřek) je oblečena v černém matném kabátku, nemusíte se tak bát přílišné viditelnosti otisků prstů.

Vrchní strana obsahuje pouze perforaci pro 140mm ventilátor, který je již z výroby osazen, a dva otvory s gumovými průchodkami pro hadice vodního chlazení. Popravdě bych si je raději představoval někde na zadní straně.

Levá bočnice, stejně jako ta pravá, je „narušena“ pouze perforací pro 120mm ventilátor s oblasti rozšiřujících karet, tedy pro přídavné chlazení grafické karty. V perforaci jsou prolisy, díky kterým je mřížka dále od ventilátoru, což má snižovat aerodynamický hluk.

Přední panel je velmi skromný. Je vybaven pouze dvěma porty USB 3.0, dvěma 3,5mm jacky pro sluchátka a mikrofon , tlačítky power a reset, a nakonec stavovými LED. Ty jsou velmi malé a musím říct, že po dlouhé době vidím u skříně, že stavové diody svítí jemným svitem. Často totiž výrobci osazují LED s vysokou svítivostí a například při večerním sledování filmu mohou být velmi rušivé.

Dominantou masky je velká perforace sahající skoro od samotného spodku až po záslepky 5,25″ pozic. Ty jsou plastové, ale překryty stejným perforovaným plechem jako spodnější část, aby k sobě ladily. Zadní strana je o něco méně nudná.

Krom toho, že odhaluje nenalakovanou šasi, obsahuje i dva přepínače ve vrchní části. Tenhle typ už můžete znát z recenze Antecu Solo II, kde sloužil pro regulaci dodavaného 120mm ventilátoru. Ke stejnému účelu jsou zde i tyto dva. Oba osazené ventilátory mají totiž dvoustupňový režim, kdy při jednom běží 120mm ventilátor na 600 ot./min. a při druhém na 1200 ot./min. 140mm ventilátor se bohužel zapojuje do diskového molexu, jsem neměl možnost sledovat otáčky. Přepínání režimů je velmi šikovná vychytávka a při pomalejším režimu jsou oba ventilátory téměř bezhlučné. 

 

  

Každá z bočnic je zajištěná dvojicí ručních šroubů. I Antec se rozhodl na levou bočnici umístit perforaci na místo, kde běžně bývá patice na základní desce. Oproti posledně testovanému Gelidu se však zde bez problému vměstná i běžný 25 mm vysoký ventilátor, jak si ještě ukážeme později.

 

Za „podvozek“ musím výrobce pochválit. Ptáte se proč, když na něm nic moc zvláštního není? Jedná se o nožičky skříně. Ty jsou totiž vyšší, než byste mohli být zvyklí z jiných skříní a navíc, a to je to hlavní, jsou celé z černého silikonu. Ten jednak na kluzkých površích udrží počítač na svém místě a navíc zabrání přenosu vibrací.

Prachový filtr perforace zdroje lze jednoduše vyjmout potáhnutím za jeho boční stranu, která mírně přesahuje přes spodní hranu, aby se dala snadněji uchopit. Filtr je plastový, tudíž není problém ho opláchnout pod vodou a vložit zpět.

 

Téměř dokonale navržený interiér

Téměř dokonale navržený interiér

Nejspíše první věc, co vás v dnešní době trkne, je „nenalakovaný“ interiér. Všimnout si můžete několika otvorů pro vedení kabeláže, koše pro pevné disky, který zabírá většinu výšky a také velkého otvoru pro snadnou výměnu chladiče s backplate. Osadit lze grafické karty do délky až 318 mm, tudíž se nemusíte bát ani přerostlých oblud.

Instalace bočnic je poměrně jednoduchá a mně osobně se líbí daleko více než klasické nasouvání na několik bodů. U Three Hundred Two bočnici pouze nasadíte na jakýsi „pant“ u masky a zaklapnete. Poté ji stačí pouze zajistit pomocí šroubů.

Koš pro pevné disky je schopen pojmout až šest kousků. Uchycení je velice jednoduché. Na disk nasadíte jeden pár lyžin a jednoduše zasunete. Konce lyžin se zacvaknou do připravených otvorů a disk poté drží poměrně pevně. Je trochu škoda, že schází nějaká antivibrační úprava.

Bezšroubkové uchycení 5,25″ zařízení je řešeno podobně jako u Corsairu. Po zasunutí zařízení se uchycení „překlopí“ a zasune uchycovací trny do montážních děr. Zařízení sice nedrží nějak extrémně pevně, ale díky pružným kouskům plechu na druhé straně se ve vodorovné ose prakticky vůbec nehýbou. Uchycení pomocí šroubků výrobce bohužel zavrhnul.

Pozice pro zdroj není vybavena žádnými antivibračními podložkami, ani ničím podobným. Osobně si však nemyslím, že to je nějaký nedostatek, jelikož jsem doteď neviděl snad jediný zdroj, který by kvůli ventilátoru nějak zásadněji vibroval.

Jelikož není možno do koše pro pevné disky umístit 2,5″ zařízení bez použití redukce, rozhodl se výrobce vytvořit ve skříni dvě 2,5″ pozice, které lze využít pro pevné disky nebo SSD. Jedna z nich se nachází na dně a disk se přišroubuje z vnější strany. Druhou si ukážeme na jedné z následujících fotografií.

Oba z výroby instalované ventilátory slouží pouze pro odvod ohřátého vzduchu z útrob skříně ven. Jak jsem se již zmínil, mohou běžet ve dvou režimech, které lze přepnout pomocí přepínačů na zadní straně skříně.

Pokud se podíváme pod pravou bočnici, neobjevíme téměř nic zvláštního. K dispozici je několik otvorů pro vedení kabelů, velký otvor pro případnou výměnu backplate chladiče bez nutností vyjmout základní desku, ale také čtyři montážní otvory o roztečích přesně pro 2,5″ pevné disky a SSD. To je již druhá taková pozice a jak si ukážeme později, s instalací takového SSD zde rozhodně problém není.

Velkou předností Three Hundred Two je mnoho prostoru za plechem základní desky. Mezera mezi ním a bočnicí je totiž celých 30 mm, což se jen tak nevidí. S vedením kabelů tedy problém nebude a jejich případným uklízením taktéž ne.

Po odmontování přední masky se vám jednak naskytne pohled na koš pro pevné disky, na který je možno umístit další dva 120mm ventilátory, ale také objevíte na masce jednoduchý a poměrně jemný prachový filtr, který lze jednoduše vycvaknout a umýt pod vodou.

  

Přední dva porty USB 3.0 se připojují pomocí interního 20pinového konektoru. Je však škoda, že výrobce do příslušenství nepřibalil alespoň redukci z tohoto konektoru na 8pinový USB 2.0, jelikož u starších desek, byť s podporou USB 3.0, interní 20pinové konektory schází.

Tloušťka bočnic mě překvapila, jelikož nějakých 0,6 milimetrů je v dané cenové kategorii podprůměr. Dnešní standardní tloušťka je 0,8 mm. I přesto se však bočnice nijak nekroutí, ani to se nezdají vůbec „papírové“, jako to často u levných skříní bývá. Jednoduše nejde jen o tloušťku plechu, ale také o jeho zpracování.

Instalace sestavy, testovací metodika, měření teplot a hlučnosti

Instalace sestavy, testovací metodika, měření teplot a hlučnosti

Testovací metodika, měřící přístroje a sestava

Měření se bude točit hlavně kolem teplot a hlučnosti. Teploty měříme při pokojové teplotě zhruba 21 °C. Podívejme se na testovací sestavu, kterou skříň „vyhříváme“.

Testovací sestava
procesor Intel Core i7-2600K
základní deska Asus Sabertooth P67
grafická karta Gigabyte GTX 470 SuperOverclock
operační paměť G.Skill RipjawsX 1600 MHz CL9
pevný disk Intel X25-V 40 GB + Western Digital WD1600JS
zdroj Enermax MaxRevo EMR1350EWT
chladič Noctua NH-D14

 

Pro testování jsme zvolili základní desku z řady Sabertooth od společnosti Asus. Ta je vybavená velkým množstvím teplotních čidel, takže máme možnost měřit teplotu na různých místech skříně, respektive základní desky. Utilita ThermalRadar nám zobrazí „plánek“ základní desky i s body, kde se teploty měří. Po najetí na ně se zobrazí příslušné hodnoty. Více o základní desce viz recenze Asus Sabertooth P67: test unikátní desky s kapotou.

Abychom skříně nijak nešetřili, coby významný zdroj tepla a hluku slouží grafická karta GeForce GTX 470 v provedení SuperOverclock od společnosti Gigabyte. Chladič má v současnosti populární koncepci s více axiálními ventilátory, který ze skříně vyfukuje jen malou část ohřátého vzduchu. Podrobně je popsaná v recenzi Gigabyte GTX 470 SuperOC: I GF100 může být tichá.

Kvůli žhavému jádru GF100 z první generace Fermi (navíc přetaktovanému) se teploty v zátěži snadno dostávají na 90 °C i výše. Při nich už se ventilátory chladiče roztáčejí na vysoké otáčky, takže chladič už je (na dnešní poměry) docela hlučný. Ideální grafická karta pro naše účely. 

K zatížení používáme programy OCCT (procesor) a Furmark (grafická karta) a teploty odečítáme po půl hodině běhu těchto testů. Nejhlučnější komponentou ve skříni je po zatížení ve Furmarku grafická karta. Po jejím zatížení snadno zjistíme, jak je skříň schopná tlumit hluk. Hluk měříme pomocí hlukoměru Voltcraft SL-100 umístěného na stativu metr od skříně.

Instalace komponent a kabeláž – hodně otvorů a málo místa pod bočnicí

Tato podkapitola bude dnes plna chvály. I přesto, že se jedná o počítačovou skříň s cenovkou do 2000 Kč, ze všech dosud testovaných byla instalace sestavy do ní nejjednodušší. Velkou mezeru mezi plechem základní desky jsem již chválil. Ta se osvědčila, jelikož nebyl problém do ní schovat i hrubý 24pinový ATX kabel a přes něj vést ještě kabely od předního panelu skříně.

Musím říct, že jsem z Three Hundred Two v tomto ohledu nadšený a za celkové provedení zaslouží výrobce velkou pochvalu.

Teplotní testy

Měření teplot několika různých komponent a částí základní desky probíhalo podle naší standardní metodiky, se kterou máme již naměřeno několik předchozích modelů.

Naměřené teploty jsou velmi dobré. Jde vidět, že často stačí pouze ventilátory na odvod ohřátého vzduchu ven ze skříně a dosahované hodnoty jsou i nižší než u skříní s například dvěma předními ventilátory. Chlazení by měl Antec zvládnuto dá se říct na jedničku. Podívejte se ještě na následující graf, jestli je na tom tak dobře i s hlučností.

Hlučnost

S hlučností je na tom Three Hundred Two velmi dobře. Z klasických „děravých“ skříní, které jsme dosud testovali, jsme u právě u této naměřili nejmenší hodnotu hluku. K tomu mimojiné přispívají taktéž poměrně kvalitní a tiché originální ventilátory.

Závěr: nadšení střídá nadšení a pochvaly

Závěr: nadšení střídá nadšení a pochvaly

Musím se přiznat, že z počítačových skříní, které jsme v poslední době recenzovali, mě Antec Three Hundred Two potěšila a překvapila ze všech nejvíce. Pokud bude cena taková, jakou ji očekáváme, mohu s klidem říct, že se jedná o skříň s jedním z nejlepších poměrů cena/„výkon“. Na americkém Newegg se prodává za cenu $69,99, což je v přepočtu na naši měnu okolo 1350 Kč. V České republice lze sice Three Hundred Two nalézt zalistovanou už také, ale není zatím nikde dostupná a ceny (resp. spíše nástřely cen) se pohybují různě v rozmezí 1500–1900 Kč.

Mé závěrečné hodnocení bude vesměs kladné. Rozhodně bych pochválil skvělé možnost správy kabelů. Díky velké mezeře mezi plechem základní desky a bočnicí se nabízí plno prostoru, kde lze kabeláž schovat a vhodně upravit tak, aby jí šlo vidět co nejméně. Vnitřní prostor je na skříň této cenové kategorie a formátu mírně nadprůměrný.

Za zmínku stojí kvalitní provedení celku. Za celou dobu testování jsem se nesetkal s žádnými nežádoucími vibracemi, rezonancemi, špatným slícováním dílů, atp. Nesmíme zapomenout na dobré možnosti chlazení, kdy výrobce již v základu osadil dva ventilátory, jejichž běh lze „zregulovat“ pomocí dvou přepínačů na zadní straně a stanou se tak téměř bezhlučnými.

Teď se ptám spíše sám sebe. Mám Antecu Three Hundred Two co vytknout? Možná by se nějaké drobnosti našly. Mně osobně se spíš líbí černě nalakovaný interiér, ale tohle je věc vkusu a na funkční stránku nemá prakticky žádný vliv. Nehledě na to, že bočnice není prosklená, tak je to v podstatě úplně jedno.

Uchycení mechanik mohlo být vyřešeno lépe, nebo mohl výrobce alespoň připravit otvory pro montáž klasických šroubků. To samé platí u pevných disků, jejichž uchycení nijak nezabraňuje přenosu vibrací. U obou perforací v bočnicích bych si představoval osazené prachové filtry, jelikož jsou to teoreticky poslední dvě místa, kudy se prach do skříňě může dostat.

Celkové hodnocení je však velmi kladné a udělujeme tedy modelu Three Hundred Two od společnosti Antec za skvělé provedení s pěknou cenovkou ocenění Smart Buy!

+ kvalitní zpracování, pevná konstrukce
+ skvělé možnosti vedení kabeláže a její schování
+ USB 3.0 na předním panelu
+ regulace obou dodávaných ventilátorů
+ decentní a jednoduchý design
+ možnost osadit i dlouhé grafické karty
+ po zregulování tiché ventilátor již od výroby, prachové filtry
± chybí černé lakování interiéru (vadí nejvíce u fotek v recenzi)
− ne úplně ideální uchycení mechanik a pevných disků
− chybí prachové filtry u perforací v bočnicích

Cena: 1500–1800 Kč (odhad)


Za zapůjčení skříně Three Hundred Two děkujeme společnosti Antec

Za zapůjčení základní desky Asus Sabertooth P67 děkujeme českému zastoupení společnosti Asus

Za zapůjčení zdroje MaxRevo EMR1350EWT děkujeme společnosti Enermax

Antec Three Hundred Two: chytrá skříň nejen pro hráče

Ohodnoťte tento článek!