Asus P5E3 Premium: šetří čas i peníze

0

Porovnání čipových sad

Porovnání čipových sad

Není to tak dávno, co jsem vám u základní desky DFI ukazoval základní rozdíly mezi čipovými sadami X38 a X48. Rozdílů není skutečně mnoho a mezi ten hlavní patří oficiální podpora DDR3 modulů až do frekvence 2000 MHz za podpory technologie Intel XMP (podobná jako EPP). Takto rychlé moduly lze osadit pouze do čipové sady Intel X48 nebo do konkurenční nForce 790i Ultra SLI (recenzi desky Asus Striker II Extreme najdete zde).

Intel X48, stejně jako nForce, podporuje FSB 1600 MHz, Intel X38 a P35 pak 1333 MHz a starší P965 pak již jen 1066 MHz. Na všech zmiňovaných deskách s Intel čipsetem pak najdete stejný jižní můstek ICH9R. Na ICH10 si ještě budeme muset chvíli počkat. Ten se objeví až s nástupem nové platformy Nehalem.

Porovnání základních řad čipsetů od Intelu pak shrnuje následující tabulka. Pod ní si pak můžete prohlédnout jednotlivé čipy i jejich schémata.

Balení, příslušenství, základní info

Balení, příslušenství, základní info

Krabice od základní desky není příliš vyzývavá a na asijského výrobce snad až příliš strohá. Uvnitř na vás však čeká přehršel příslušenství, kterému se budeme nyní věnovat trochu blíže. Asus na něm skutečně nešetřil a byl celkem problém jej vyskládat na stůl a vyfotit. Mimo obligátních návodů, instalačního dévédéčka a kabelů, kterých je tentokrát skutečně dost, Asus přisypal i dvě antény k integrované Wi-Fi, dva větráky pro chlazení pasivů nebo velmi oblíbenou sadu Q-Connector.

U této desky není obyčejná ani záslepka, která je vyvedena v černé barvě.

Sada Q-Connector velmi zjednodušuje instalaci USB, FireWire i kabelů od předního panelu.

V balení dostanete i dva chladiče pro ofukování nejteplejších pasivů na desce.

Nechybí ani dvě antény pro integrovanou Wi-Fi kartu.

SATA kabelů dostanete rovnou šest. Mají zahnuté konektory a nechybí ani napájecí redukce.

 

Technické parametry základní desky shrnuje následující tabulka:



Použité komponenty a jejich osazení

Použité komponenty a jejich osazení

Na rozložení komponent si Asus dal opravdu záležet. Osobně se mi rozložení líbí dokonce víc, než na Strikeru II Extreme, a to už jen z toho důvodu, že kolem patice procesoru je podstatně víc místa.

 

Osazený Freezer 7 Pro tentokrát s pasivy na mosfetech vůbec nekolidoval. Také paměťové banky je možné i při osazené grafice bez problémů otevřít a ani větrák na chladiči procesoru nad ně nezasahuje.

 

V zadním bloku konektorů najdete místo typického druhého PS/2 konektoru pro myš dva konektory USB. Celkem je jich zde tak šest. Nechybí ani FireWire nebo 2× eSATA.

 

Napájení zajišťuje obvyklá sestava 24+8pinových konektorů.

Po celé desce najdete jen ty nejlepší součástky – pevné kondenzátory s prodlouženou životností a zalité feritové cívky.

Nechybí zde ani staré IDE rozhraní s disketovou mechanikou, které doplňuje šest SATA konektorů.

 

Na piny předního panelu, USB a FireWire portů jen nasadíte předem připravené Q-konektory.

Pokud by selhala automatika, můžete CMOS vymazat i ručně.

O FireWire se zde nestará tradiční VIA, ale čip LSI L-FW3227. Rychlost je ale standardních 400 Mb/s.

Asus myslí i na starý COM port. Samotný konektor ale v balení nenajdete.

Řadič JMicron JMB363 přináší této desce IDE rozhraní a dva eSATA konektory.

Zvukový kodek ADI AD1988B společně s předními výstupy.

  

Gigabitový síťový čip Realtek RTL8110SC je doplněn bezdrátovou kartou AzureWave. Ta podporuje standard 802.11n.

I/O čip Winbond najdete na velkém množství základních desek.

I při osazení dvou dvouslotových grafických karet vám zůstane jeden volný PCI slot.

Paměti se osazují do souhlasně označených barevných slotů.

Kolem patice procesoru by se dalo skoro tančit. Místa je více než dost.

 

Systém chlazení

Systém chlazení

Velkou péči věnoval Asus i systému chlazení. Na všech napájecích mosfetech najdete pasivy provázané dvěmi heatpipe. Odtud je teplo jednou heatpipe odváděno do hlavního pasivu na severním můstku, který je pomocí heatpipe propojen i s můstkem jižním. Jižní můstek je chlazen i malým pasivem ze spodní strany desky. Samozřejmě nemůže chybět ani firemní technologie Stack Cool 2.

 

Na desce najdete celkem šest napájecích konektorů pro větráky. Bohužel jen ten pro procesor je čtyřpinový s PWM regulací.

 

BIOS a jeho možnosti

BIOS a jeho možnosti

BIOS je řešen velmi podobně jako v případě Strikera. Na rozdíl od něj ale nejdříve nevkročíte do položky Extreme Tweaker (zde Ai Tweaker), ale do základní nabídky Main.

Chování systému ale můžete nejvíce ovlivnit v nabídce Ai Tweaker. Za poměrně velký nedostatek považuji fakt, že u většiny položek se vám nevybalí nabídka s nastavením frekvence nebo napětí, ale musíte hodnotu vepsat ručně. Druhým způsobem je držení tlačítek + nebo -, což je ale doprovázeno příšerným probliknutím celé obrazovky.

Možnosti nastavení jsou u této desky ale skutečně bohaté. Pokud se necítíte, můžete si vybrat jeden z přednastavených profilů přetaktování nebo to zkusit manuálně. Nechybí ani pokročilé položky pro taktování čtyřjádorvých procesorů.

Možnosti BIOSu verze 0204 shrnuje následující tabulka:

 

V záložce Advanced pak najdete nastavení funkcí procesoru, jako je násobič, podpora C1E nebo virtualizace (ukrytá pod položkou Vanderpool Technology). Můžete zde také nastavit parametry severního můstku a osazených zařízení.

 

V záložce Power je nejzajímavější Hardware Monitor. Ten umožňuje sledovat a regulovat celkem pět větráků.

Nabídka Boot nabízí jen základní položky a vypnutí úvodního celoobrazovkového loga. Podstatně zajímavější je sekce Tools, kde můžete vypnout podporu Express Gate, flashnout nový BIOS (i z USB disku) nebo si uložit dva profily BIOSu či otestovat síťové připojení.

 

Express Gate v praxi (video)

Express Gate v praxi (video)

Velkým lákadlem je u této desky funkce Express Gate. Asus ve svých prezentacích hlásal, že s touto funkcí můžete být bez náběhu operačního systému na internetu do pěti sekund. Osobně jsem byl k této funkci hodně skeptický, ale musím uznat, že mě Asus v tomto směru mile překvapil. Do pěti sekund sice na internetu nejste, ale do patnácti už ano.

Pokud máte funkci Express Gate v BIOSu povolenou, tak při náběhu systému se vám ještě před náběhem BIOSu na zvolenou dobu zobrazí úvodní obrazovka. V ní si můžete myší vybrat, jestli budete pokračovat do prostředí Express Gate, do BIOSu, v náběhu systému nebo počítač vypnete.

 

Při prvním spuštění je třeba provést malou konfiguraci rozhraní (jazyk a rozložení klávesnice), kterou pak můžete kdykoli změnit. Pak se již spustí samotné rozhraní Express Gate, které běží na nezjištěné verzi Linuxu. Součástí je internetový prohlížeč s podporou tabů a Skype. Prohlížeč má trochu problémy s fonty na našich stránkách, ale pro rychlé prozkoumání pošty nebo několika stránek to bohatě stačí.

V Express Gate můžete měnit rozlišení displeje, v nabídce jsou rozlišení s klasickým i širokoúhlým poměrem. Nechybí ani ovládání hlasitosti, či kontrola nad síťovými kartami.

 

 

Virtuální prohlídku rozhraním Express Gate můžete prožít při spuštění tohoto videa:

 

EPU, chrání naše lesy?

EPU, chrání naše lesy?

Hned po Express Gate se vás Asus snaží lapit na šetrnost k životnímu prostředí. Podle jeho marketingových materiálů by měla nová funkce EPU ušetřit při provozu desky až 80,23 % energie. Dále se v propagačních materiálech uvádí, že EPU redukuje emise CO2 rovnající se práci 17 285 833 stromů. Jak Asus tato čísla získal, nevím. Pojďme se ale podívat na používání EPU v praxi.

 

Aby mohla být deska oproti ostatním takto úsporná, vybavil ji Asus osmifázovým napájením. To má oproti čtyřfázovému větší efektivitu a tím pádem menší ztráty. Vícefázové napájení používá Asus u této desky nejen pro procesor, ale i pro čipšet (dvoufázové) a paměti (třífázové). Jaké konkrétní modely ale Asus pro měření použil, se nikde neuvádí. V prezentacích jsou ostatní porovnávané kousky skryty pod názvem „Others“. Hlavním aktérem v této hře je ale malý čip, který řídí napětí a rychlost FSB v závislosti na aktuálním vytížení procesoru, který se ukrývá pod jedním z pasivů kolem procesoru.

Dost ale marketingových propagací ze strany Asusu, pojďte se nyní podívat, jak EPU funguje v praxi. Pokud počítač nastartuje v běžném režimu, je AI Gear3+ nastaven na hodnotu Performance. V tomto nastavení běží procesor i napětí na základních hodnotách.

Pokud chcete používat EPU, musíte v BIOSu nastavit hodnoty FSB i napětí na automatiku, stejně tak jako profil pro přetaktování. Pak můžete v AI Gear3+ změnit hodnotu na Auto Mode, čímž se aktivuje řízení pomocí EPU. Bez zatížení klesla hodnota FSB u našeho Q6600 z 266 MHz na 240 a napětí bylo poníženo na 1,112 V.

V zátěži se pak systém automaticky přetaktoval na 280 MHz na FSB, přičemž napětí bylo zvýšeno na 1,224 V, což je stále méně, než zvolila automatika bez EPU.

Velmi zajímavě pak dopadlo měření spotřeby a výkonu. Byl jsem totiž k této technologii mírně skeptický, stejně jako v případě Express Gate. I zde mně ale Asus přesvědčil, že se jedná o použitelnou vlastnost a systém bez EPU v podstatě nemá cenu provozovat. Toto tvrzení ale platí pouze pro provozování procesoru na základní frekvenci, protože s manuálním přetaktováním si již EPU neporadí.

Bez zátěže s EPU spotřeba na wattmetru poklesla o celých 16 W, při zatížení procesoru a pamětí v Prime95 s naopak oproti systému bez EPU zvýšila o 2 W. Je to ale celkem logické, protože EPU hýbe s FSB i napětím nahoru i dolů.

Velmi dobře dopadlo pro EPU i testování v PCMarku05. Výkon na procesoru se zvednul o více než 300 bodů, což se na celkovém skle projevilo 200 body navíc. Ostatní testy lze považovat spíše za odchylku měření, než relevantní výsledek práce EPU.


Výsledky byly naměřeny s vypnutým EIST a C1E

Během běžícího testu PCMark05 jsem měl spuštěno monitorování spotřeby v aplikaci Energy Saving, podle které jsem jen během tohoto testu ušetřil 1,56 W. Zajímavé na tom je hlavně to, že toho bylo dosaženo při vyšším výkonu procesoru.

Testovací sestava, použité testy

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

Za zapůjčení zvukové karty Asus Xonar D2 děkujeme společnosti Asus

Za poskytnutí testovacích pamětí DDR2 děkuji společnosti Kingston

Kingston

K testování základních desek používáme také ustálenou sestavu testů, které desky prověří po všech stránkách.

Jak sami vidíte, testy se dají rozčlenit do několika základních kategorií:

•    Testy procesoru a paměti
•    Testy propustnosti rozhraní
•    Testy grafiky
•    Práce s multimédii

Do testů procesoru a vůbec celkové propustnosti systému lze počítat i všechny herní testy v nízkém rozlišení, kde se hry škálují právě podle výkonnosti procesoru a nikoli grafické karty. Více o tom ale v samostatné kapitole.

Přetaktování

Přetaktování

K přetaktování byla tato deska svolná skoro tak jako Striker s nForce 790i Ultra SLI. Kdo však nechce investovat do drahých paměťových modulů, které zvládnou vysoké frekvence, bude u Intel čipsetů velmi postrádat režim Unlinked. Děliček pamětí je sice dostatek, ale Unlinked mód nikdy nenahradí. Pro zvýšenou stabilitu napětí používá Asus na této desce osmifázové napájení.

Původně dodaný BIOS verze 0151byl pro přetaktování skoro tragický. Naštěstí před samotným testováním Asus uvolnil verzi 0204, která na tom již byla podstatně lépe.

S testovacím quadcorem Q6600 jsem se dostal sice až na 460 MHz FSB, ale tato frekvence byla na rozdíl od Strikera již velmi nestabilní. Při FSB nastavené na 450 MHz pak již proběhly všechny testy bez problémů.

Samotný procesor se mi s touto deskou povedlo přetaktovat na 3,6 GHz.

Paměti zvládly slibovaných 1800 MHz, ale ani o MHz více. Na výrobcem deklarovaných 1800 MHz při napětí 1,9 V však běžely zcela spolehlivě.

Testy procesoru a paměti

Testy procesoru a paměti

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 s vypnutými šetřícími funkcemi a virtualizací a pak i při přetaktování. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz i při přetaktování na 3,33 GHz (9× 370 MHz).

Frekvence 3,33 GHz byla stanovena tak, aby ji bylo možné dosáhnout na doufám všech základních deskách, tedy i těch, které nejsou přímo určené k přetaktování. Při přetaktování je zvednuté i napětí procesoru na 1,475 V, aby se ukázalo, jestli se nebude deska přehřívat a jak vysoké teploty se při tomto nastavení naměří. Za normálních podmínek by procesor mohl na této frekvenci běžet s podstatně nižším napětím.

Velmi dobře si tato deska vedla v testu CineBench v části věnované OpenGL. Stejně tak jí svědčily testy v Everestu či 3DMarku věnované procesoru. Bohužel se tento výkon už nepromítnul při počítání SuperPI ani při komprimaci v RARu, kde na ostatní desky mírně ztrácela. Striker II se jako nejlepší naopak projevil v PCMarku05, kde P5E3 i DFI s X38 utekl v testech grafiky i pevného disku.

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Do těchto testů zahrnuji propustnost SATA a USB rozhraní měřenou HD Tachem na interním a externím pevném disku a kvalitu integrované zvukové karty měřenou pomocí RightMark Audio Analyzeru a hlavně nově pomocí zvukové karty Asus Xonar D2, která má dostatečně kvalitní vstupy, aby dokázala integrované HD kodeky proměřit. Kvalitu zvuku hodnotím také pomocí poslechového testu pomocí sluchátek Koss UR/29. Při tomto testu jsem žádné nežádoucí zvuky, šum či rušení nezaznamenal.

Rychlost přenosu přes SATA rozhraní byla v HDTachu jednou z pomalejších. Ani při jednom z opakovaných měření se mi nepodařilo překonat hranici 200 MB/s. Na nejrychlejší čipset od Uli (M1575) tak ztrácí téměř 20 MB/s. Propustnost USB je pak naprosto v pořádku a naměřených 38 MB/s patří k nejlepším výsledkům.

Při testování zvuku jsem narazil na jeden problém. RightMark mi při každém testu v závěru spadnul, a tak jsem z něj nedostal žádné výsledky. Při úvodním nastavování byl výstupní signál z ADI trochu slabší než z konkurenčních Realteků. Na druhou stranu byl ale zvuk bez šumu či jakéhokoli rušení. Průběhové grafy z RightMarku zde ale dnes nenajdete.

Testy grafiky

Testy grafiky

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili v nejnižším možném rozlišení (nejčastěji v 640 × 480) bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vysokém rozlišení 1 600 × 1200 nebo 1 280 × 1 024 se zapnutým anti-aliasingem a případně i anizotropním vyhlazováním.

Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta, která je vždy stejná. Rozdíly se tak pohybují v jednotkách fps a nikoli desítkách, jako je tomu v prvním případě.

 

Práce s multimédii

Práce s multimédii

Do těchto testů patří v prvé řadě kódování videa do DivX a XviD. Zatímco DivX ve verzi 6.8 podporuje vícevláknové zpracování, a výsledky se tak neškálují jen podle frekvence procesoru ale i počtu jeho jader, XviD ve verzi 1.11 zatím stále zvládá pouze jednovláknové zpracování. Výsledky v XviD tak čistě záleží na frekvenci procesoru a jeho schopnostech. Je již sice uvolněn XviD ve verzi 1.12, který vícevláknové zpracování podporuje, nicméně je stále nestabilní, a proto jej pro testování nepoužívám.

Do této části se pak jistě řadí i kódování do MP3 pomocí lame 3.97. Převáděn je v tomto případě 200MB WAV soubor. Posledním testem v této kategorii je pak provádění grafických operacích v Paint.NET. Při tomto testu se měří, za jak dlouho dokáže systém požadovaný sled úkonů provést.

V Paint.NET si Asus P5BE vedl velmi dobře, stejně tak jako v kódování videa do DivX i XviD. Vyrovnané skóre převedl i při převodu WAVu do MP3.

Spotřeba a zahřívání

Spotřeba a zahřívání

Grafy spotřeby jsou od minulých recenzí již podstatně zajímavější, protože v nich najdete porovnané nejen základní desky pro AMD, ale i pro Intel. V porovnání tak najdete celkem pět čipových sad na šesti deskách při měření na základní frekvenci i při přetaktování. U teplot již najdete jen desky s paticí AM2+.

Na základní frekvenci si tato deska vedla velmi dobře a v porovnání se Strikerem II dopadla podstatně lépe. Při tomto měření navíc nebyla zapnuta funkce EPU. Při přetaktování si pak již ale servítky příliš nebrala a dosáhla nejvyšší spotřeby 285 W. V režimu spánku pak ze sítě odebírala 3W, při vypnutí se hodnota po chvíli ustálila na nule.

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem Voltcraft IR-270H s laserovým zaměřovačem. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

V oblasti chlazení by si ostatní výrobci mohli brát z Asusu příklad. Teploty nejžhavějších komponent byly velmi nízké a to nebyly osazeny ani přídavné větráky. Z tohoto pohledu se Asus po Strikeru II opět předvedl ve vynikajícím světle.

Dodávané aplikace

Dodávané aplikace

Asus nenechal nic náhodě ani v případě softwarové výbavy. Vzhledem k tomu, že deska nepatří do série R.O.G., tak u ní nenajdete na rozdíl od Strikera II hru Company of Heroes: Opposing Fronts. Zbytek aplikací je již stejný a můžete se tak těšit na programy pro zpracování videa a fotografií.

Asus ale kromě aplikací třetích stran dodává i řadu užitečných nástrojů vlastních. Ty nejzajímavější se ukrývají za označením AI Suite. Pokud jej spustíte, zobrazí se základní okno, které slouží zároveň jako rozcestník pro přetaktování procesoru, paměti nebo řízení otáček větráků. Aplikace jsou přehledné a pěkně grafiky zpracované. Co do taktování – můžete měnit frekvenci FSB, ale nikoli násobič.

Závěrečné hodnocení

Závěrečné hodnocení

Asus opět předvedl, že základní desky zkrátka dělat umí. Rozložení komponent je na P5E3 Premium zkrátka vynikající, stejně tak jako její výbava nebo možnosti BIOSu. V možnostech přetaktování sice na Striker II trochu ztrácela, ale je třeba si uvědomit, že deska není ze série R.O.G. I tak podporuje paměti DDR3 až do frekvence 2000 MHz a zklamáni nebudou ani příznivci CrossFire.

V praxi se mi osvědčila i funkce Express Gate i EPU, které v podstatě dodržely, co slibovaly. Ve finále vám mohou ušetřit nejen čas při rychlém náhledu na internet, ale díky EPU i nějaké peníze. Této desce se kromě vysoké ceny dá vytknout skutečně jen hodně málo. Cena je ale natolik vysoká, že většinu potencionálních kupců odradí. Dát i za sebelépe vybavenou desku kolem 7500 Kč není pro většinu zákazníků vůbec jednoduché. Pokud se k tomuto kroku ale odhodláte, určitě litovat nebudete.

+ rozložení komponent
+ bohaté příslušenství
+ možnosti nastavení
+ Wi-Fi síť 802.11n
+ Express Gate
+ nízké zahřívání
+ EPU

– vysoká cena
– chybí tlačítka Power a Reset
– chybí POST displej

Za kvalitní zpracování, bohatou výbavu a nové funkce EPU a Express Gate jsem se rozhodl této desce udělit ocenění We Want It.

Za zapůjčení základní desky Asus P5E3 Premium a děkujeme společnosti Asus

Kompletní galerie

Galerie všech snímků

Asus P5E3 Premium: šetří čas i peníze

Ohodnoťte tento článek!