Audio v noteboocích: aneb proč to pořádně nehraje

0

Úvod, problematika, rezonátory

Čím to, že mikrověžička od trhovců má kolikrát výrazně lepší zvuk, než náš nový placatý miláček, když přeci stál 30 000, 40 000 korun a měl označení multimediální stroj? To přeci znamená, že kromě fantastického obrazu mi poskytne i výborný zvuk. I když přidám na ekvalizéru basy, je zvuk stále ucinkaný.

Důvody jsou dva. Pracovní objem reproduktoru a reproduktor samotný. Nedělám si iluze o kvalitě reproduktorů ve zmiňované levné věžičce, ale rozhodně mají navrch v porovnání s notebookem v objemu, který mohou využívat. I malá věž může mít v součtu obou reprobeden přibližně alespoň 2 litry pracovního objemu. Porovnání s možnostmi těl notebooků je žalostné. I velký DTR notebook se 17″ displejem bude rád, když malým reproduktorkům nabídne 2 až 3 decilitry.

Co s tím? Notebook je přeci malé, přenosné zařízení, u kterého vítáme malý objem a hmotnost. Jak zařídit, aby zůstalo tělo notebooku malé, ale přitom nabídlo poslouchatelný zvuk.

Co na to výrobci

Možnosti pro výrobce jsou dvě, pokud si odmyslíme pořízení přídavných notebookových reprobeden, které si můžete nasadit na vrchní hranu displeje. První, jednodušší řešení je použití přídavného reproduktoru pro nízké frekvence. Často je označován jako subwoofer, ale k principu subwooferu má bohužel daleko. Je to kolikrát pouze reproduktor, který díky většímu průměru dokáže vyzářit větší objem nižších složek signálu a tak dodat tenkému zvuku dvou pidi měničů ztracených někde mezi vrchní částí klávesnice a zadní hranou těla notesu trochu toho basového základu. Díky tomu, že jsou nízké frekvence, přesněji řečeno jejich šíření, všesměrové, je téměř jedno, na které místo spodního víka se reproduktor umístí. Dá se tak lépe využít zástavby vnitřního prostoru notebooku.

Takto umístěný reproduktor navíc může využívat odrazu od desky stolu, na kterém je notebook položen. Tímto principem se pomalu dostáváme k druhému způsobu navýšení objemu spodních frekvencí zvuku snažícího se vycházet z malého těla. Tím je využití rezonátorů. Nejznámějším akustickým rezonátorem je bass reflex. Využívá jej velké množství reprosoustav. Bass reflexový rezonátor pomáhá reprodukci tak, že je naladěn na určitou frekvenci, kterou je reproduktor schopen reprodukovat sice s mírným poklesem intenzity, ale stále ještě s nulovým nebo minimálním zkreslením. Tímto laděním se dosáhne vyrovnání přirozeného poklesu vyzářeného výkonu směrem k nižším frekvencím. Ale to pouze do frekvence, na kterou je bass reflex naladěný. Pod tímto hraničním kmitočtem nastává ostrý pokles vyzářeného výkonu. Z konstrukce bass reflexu i těla notebooku vyplývá, že toto řešení není příliš použitelné.

Rozechvějme vzduch

Vhodnějším způsobem je použití klasického rezonátoru. Jedná se o zvukovod kruhového, ale častěji obdélníkového průřezu. Výhodou tohoto rezonátoru je lepší využití skromného prostoru v těle notebooku, protože zvukovod může mít i výrazně plochý průřez. Rezonátory tohoto typu se ladí vzájemným poměrem různých průřezů a délky zvukovodu. Takže vzduch má při průchodu zvukovodem různou rychlost a vzájemnou reakcí dochází k rezonanci.

Konstrukce rezonátorů v noteboocích je v porovnání s jejich dospělými kolegy v reprosoustavách velmi jednoduchá. O to náročnější je vymyslet funkční řešení. Proto se někteří velcí výrobci notebooků obracejí s pomocí na specializované firmy, které mají s konstrukcí reprosoustav dlouholeté zkušenosti. Z poslední doby vzpomeňme firmu MSI, která s dánskou společností Dynaudio vytvořila sérii herních notebooků s pokročilým akustickým systémem. Dalším příkladem je Asus, který se obrátil na společnost BangOlufsen. Ta je shodou okolností také z Dánska. V případě nejvyššího modelu, který vzešel ze spolupráce Asus a BangOlufsen, je postup spíše obrácený. Tedy ne přizpůsobit akustickou část notebooku, ale notebook přizpůsobit audio řešení. Každý reproduktor je umístěn v samostatném prostoru po stranách displeje. Díky citu pro design, který BangOlufsen předváší na všech svých produktech, vznikl úžasný model Asus NX90. Není to zrovna přenosný kus, ale výsledek je po všech stránkách zajímavý.

Tip: Shlédněte video s prezentací Henryho Huanga, Senior Audio Consultanta společnosti Asus o audio řešení jejich nových notebooků.

Reproduktory, závěr

A zase ty materiály

Stejně důležitou částí jakou je konstrukční řešení pracovního prostoru reproduktoru je i reproduktor samotný. I když se zdá být jednoduchým zařízením, které má za úkol pouze rozechvět vzduch a tím přenést zvukový signál k uchu posluchače, je reproduktor místem, kde se setkává více protichůdných požadavků. Musí být dostatečně pevný a rychlý, aby vyzářil vysoké tony. Zároveň jeho průměr a rozkmit závěsu udává schopnost vyzářit basovou složku, tedy větší průměr a/nebo větší rozkmit rovná se větší objem a hloubka basů. Jenže s velikosti klesá pevnost a narůstá hmotnost membrány a to vede k deformaci tvaru a zpomalení pohybu. Výsledek? Zkreslení. Technici proto musí řešit, aby membrána reproduktoru byla dostatečně pevná, lehká, ale zároveň velká. Proto sahají po různých materiálech, které jim jejich požadavky dokážou alespoň z části splnit. Používají různé materiály. Od papírů přes plasty až po kovy. A v oblasti dospělých reprosoustav i kevlarová vlákna či papír sycený uhlíkovými vlákny.

Nás ale zajímají hlavně širokopásmové reproduktory, s kterými se setkáváme u většiny notebooků. Z toho nám vychází, že dobře hrající notebook je vlastně malý zázrak. Dlouhou dobu se to daří Toshibě, hodně nás v redakci překvapil poslední DTR model Aceru Aspire 5943G. V obou případech se ale jedná o velká těla, kde lze dobře zkombinovat obě základní řešení. Tedy použití pomocného basového reproduktoru a rezonátoru. Pokud se k tomu přičte i sofistikovaný software pro úpravu zvuku, který může pomoci při kompenzaci některých chyb, výsledek se začíná přibližovat vyrovnanému zvuku.

Co s tím?

Technologie jdou rychle dopředu a dnes mohou i notebooky hrát. Před pár lety jsme byli rádi, když alespoň občas zacvakaly a zapípaly. Nicméně některé záležitosti nelze obejít a akustika je bohužel jednou z nich. Se současnou dostupnou technologií tedy nelze po notebooku chtít, aby hrál jako dospělá reprosoustava (tím spíše, když například za dnešní nejkvalitnější výškový reproduktor zaplatí výrobce tolik, co uživatel za celý netbook). Je to jako chtít po piezoelektrickém reproduktorku v hodinkách, aby přehrál sólo na bicí. Což o to, přehraje ho, ale když uslyšíme občasný náznak činelu, bude to zázrak.

Fyziku tedy nelze oklamat a zatím řešení, jak z malého těla notebooku dostat plný, silný zvuk, aniž byste s sebou nemuseli tahat další krabičky, neexistuje. Pokud jste tedy jako já závislí na kvalitním zvuku na cestách, pořiďte si malý notebook, který vás nebude obtěžovat a k němu kvalitní sluchátka.

Audio v noteboocích: aneb proč to pořádně nehraje

Ohodnoťte tento článek!