BenQ V2420H: Minimální spotřeba s velkou úhlopříčkou

0

První seznámení, parametry

Jedním slovem elegance, to je přesně to, co charakterizuje monitor BenQ V2420H. Klavírní lesk rámečku i podstavce, který je navíc orámován kovovým okrajem, vypadají velmi pěkně, bohužel jsou také náchylné k ulpívání otisků. Celkový vzhled nenarušují ani tlačítka, která se nacházejí na spodní straně dolní hrany. Velký důraz klade BenQ i na ekologii, což se snaží podtrhnout minimální spotřebou, které dosáhnul nasazením LED podsvícení.

 

Na krásném vzhledu má velkou zásluhu také velmi tenké tělo monitoru, které vyniká zvláště ve spojení s 24″ širokoúhlou úhlopříčkou. Na ní je promítáno standardní Full HD rozlišení 1920 × 1080 px. Mnoho monitorů s poměrem stran 16:10 již totiž u tohoto výrobce nenajdete.

Na zadní straně najdete dnes již celkem standardní trojici konektorů – D-Sub, DVI a HDMI. K HDMI pak ještě patří výstup na sluchátka, který je jinak nefunkční.

Příslušenství k monitoru příliš bohaté není. Omezuje se pouze na instalační CD, D-Sub kabel a napájecí adaptér. Také díky externímu napájení bylo možné udělat monitor tak tenkým.

 

V porovnání dnes najdete Samsung P2450, který za méně peněz, nabízí velmi podobné parametry. Podaří se BenQu tento panel alespoň v některé disciplíně pokořit?


                                                    

Možnosti polohování, ovládací prvky

Tradičním kámenem úrazu je u podobných monitorů možnost polohování. A to se projevilo i zde. Panel lze pouze naklápět v rozsahu -5° až 15°. Navíc nelz emonitor ani standardní cestou připevnit na zeď, protože neobsahuje VESA mount.

   

Ovládání probíhá skrze šest tlačítek na spodní hraně monitoru. Pozitivní je, že všechna mají přiřazené funkce. Negativní pak, že funkce mohly být zvoleny trochu jinak. Osobně bych místo nastavení hlasitosti, které asi bude používat minimum lidí, viděl radši nastavení jasu s kontrastem, nebo ještě lépe – programovatelné tlačítko, jako to umí například Dell. Spouštěcí tlačítko má decentní zelené podsvícení, které ale bohužel nejde vypnout.

   

OSD nabídka, možnosti nastavení

Velkou výhodou BenQu je, že se plně soustředí na podporu češtiny. To poznáte hned po vstupu do přehledné a graficky celkem pěkně zpracované OSD nabídky.

Rozložení OSD nabídky je pro BenQ sice tradiční, nicméně prostor ke zlepšení zde určitě je. Například nastavení analogového vstupu by nemuselo být hned na první pozici, zvlášť když nastavení jasu s kontrastem nemá přímé tlačítko. V druhé záložce pak kromě jasu s kontrastem najdete i nastavení barev, ostrosti a gamy. V případě barev máte možnost ovlivnit RGB, sytost i odstín. Z přednastavených režimů je k dispozici Načervenalý a Namodralý.

Prostřední záložka je vyhrazena pro upřesnění nastavení obrazu. Můžete si zde vybrat jeden ze SenseEye režimů (eko, sRGB, foto, hra, film, standardní), včetně jejich vyzkoušení, můžete zapnout dynamický kontrast nebo změnit poměr stran obrazu. U HDMI vstupu se vám pak asi bude hodit volba Overscan.

Nastavení zvuku je umístěno na čtvrté záložce, aktivní je ale pouze u HDMI připojení. U nastavení chování monitoru mi trochu chyběla možnost vypnout zelený kruh kolem spouštěcího tlačítka, který by mohl citlivější jedince u práce rušit.

Kompletní galerie

Metodika testování

Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2.

Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.

Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.

To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.

Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.

První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měřím celkem v jedenácti krocích – pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.

Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.

Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.

Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.

Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.

Pozorovací úhly

Pozorovací úhly jsou bohužel spojeny s použitou TN technologií. U bočních pohledů dochází je ztrátě barevnosti a kontrastu přibližně 40° (k inverzu naštěstí nedojde), u spodního je to téměř okamžitě. Na sledování televize z gauče se tedy monitor příliš nehodí.

Rovnoměrnost podsvícení

Homogenita podsvícení vypadá u takto širokoúhlého monitoru nad očekávání dobře. U maximálního podsvícení jsem se dočkal jen 17% poklesu na levé straně, což lze ještě hodnotit jako velmi dobrý výsledek. Po kalibraci na 150 cd/m2 si monitor velmi mírně pohoršil, nicméně se nejednalo o nic tragického. Pokles o 19 % na jedné straně displeje (průměrně pak jen o 8 %) lze stále hodnotit velmi kladně.


Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu


Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2

Jas

Průběh jasu je velmi rovnoměrný a začíná již na pěkné hodnotě 57 cd/m2. Nutno ale říct, že při tomto nastavení je obraz trochu zašedlý. Jako ideální hodnotu bych pro tento panel viděl jas nastavený na 20 %, což odpovídá přibližně 100 cd/m2. Pozitivní také je, že i bez zvedání kontrastu monitor dosáhl na výrobcem udávanou maximální hodnotu jasu 250 cd/m2.

Díky LED podsvícení nebudete mít problém ani s mrkáním CCFL trubic. Frekvence se zde totiž za všech okolností pohybuje kolem 238 Hz, což lidským okem rozhodně postřehnout nelze. I když je v tomto případě napájecí zdroj vyhoštěn mimo tělo monitoru, bylo možné zblízka slyšet slabé pištění. To bylo ale patrné pouze s uchem nalepeným zcela na monitor. V kanceláři nebo i doma při práci si toho nejspíš vůbec nevšimnete.

Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.

Spotřeba

Kde pocítíte výhodu LED diod nejvíce, je spotřeba. Zde je možné dosáhnout v podstatě na poloviční hodnoty, které mají monitory se čtyřmi CCFL trubicemi. V této oblasti tedy BenQ poráží porovnávaný Samsung na hlavu. Výhodou je také externí adaptér, který zbytečně nezahřívá vnitřek monitoru. Ten tak zůstává velmi chladný.

Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.

Barevné podání a kalibrace obrazu

Tovární nastavení monitoru není úplně ideální, čemuž odpovídají i hodnoty naměřené optickou sondou. BenQ bohužel k monitoru žádný jednoduchý nástroj na kalibraci nedodává a tak se budete muset spolehnout jen na své oko. Pro začátek zkuste trochu stáhnout zelený a červený kanál nebo si můžete zkusit stáhnout vytvořený profil.


Tovární nastavení


Po kalibraci optickou sondou

Nyní si ještě můžete prohlédnout, co s obrazem provádějí přednastavené profily, které monitor nabízí. Na tyto profily bylo přepnuto ještě před kalibrací displeje. Jako základní nastavení posloužil barevný profil, který se co nejvíce blížil teplotě barev 6500 K. Jas byl snížen na 150 cd/m2, kontrast pak byl nastaven na 50 %.

Zlepšení továrního nastavení nepřinesl ani sRGB profil, natož pak další přednastavené varianty. Režimy Film, Foto a Hra bych pak nedoporučoval vůbec zkoušet, protože obraz je v jejich podání silně přesvícený a dochází i k jeho rozdvojování. Režimu Eko by pak slušel pro změnu trochu chladnější odstín.


Přednastavený profil v monitoru – sRGB


Přednastavený profil v monitoru – Eko


Přednastavený profil v monitoru – Film



Přednastavený profil v monitoru – Foto


Přednastavený profil v monitoru – Hra

 

Sledování testovacího obrazce odhalilo slévání krajních tmavých i světlých odstínů, s čímž se ale dalo počítat. Nejednalo se ale o nic zásadního, na trhu jsou podstatně horší monitory.

Interpolace obrazu

Interpolaci zvládl BenQ po svém, v tomto případě trochu hůř, než jsem čekal. Obzvláště rozlišení 1280 × 1024 px bylo hodně rozostřené a nepomohlo příliš ani manuální doostřování v OSD nabídce. Ne že by s obrazem nedělalo vůbec nic (k určitému zlepšení skutečně na hodnotu 1 došlo), ale výsledek měl k dokonalosti ještě dost daleko.


1920 × 1200 – širokoúhlé zobrazení


1280 × 1024 – širokoúhlé zobrazení


1024 × 768 – širokoúhlé zobrazení


1280 × 1024 – zachování proporcí


1024 × 768 – zachování proporcí

Rychlost odezvy

Odezva byla na TN panel až překvapivě vyrovnaná, nicméně blesková přímo nebyla. Průměrných 20 ms sice většině pozorovatelů vadit nebude, trénované oko může ale v některých scénách pozorovat mírné rozmazávání.

Ku cti BenQu budiž fakt, že nepoužívá OverDrive, který by hnal náběh do přepalů. Osciloskop odhalil jen mírné schodování.


Průběh odezvy 0-255-0, 1 dílek = 40 ms


Průběh odezvy 127-255-127, 1 dílek = 40 ms


Průběh odezvy 50-200-50, 1 dílek = 40 ms

Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.

Stabilita kontrastu

LED podsvícení dalo tomuto monitoru v podstatě neomezenou stabilitu kontrastu, čehož výrobce hned využil a nasadil u tohoto panelu magickou hranici dynamického kontrastu na šílené číslo 10 000 000:1. V praxi se ale budete muset smířit s kontrastem kolem 750:1, který jsem v nedynamickém režimu naměřil.

Závěrečné hodnocení

BenQ V2420H představuje monitor, který by rozhodně neměl zůstat bez povšimnutí. Za celkem přijatelné peníze přináší velkou pracovní plochu, české prostředí a hodně nízkou spotřebu. To vše je navíc podpořeno velmi působivým designem, který je monitorům BenQ v poslední době vlastní. On bohužel design je v poslední době právě to, co rozhoduje o koupi monitoru nejčastěji. Otázka parametrů bývá až druhořadá, čehož výrobci samozřejmě využívají.

Kvalita obrazu je po kalibraci poměrně slušná, nicméně bez ní je obraz na továrním nastavení přece jen trochu posunutý. Nevylepšují to ani přednastavené profily, z nichž se minimálně tři v podstatě nedají pro svojí přeplácanost a neostrost používat. Režim Eko pak sice spotřebu lehce sníží, obraz je pak ale až přehnaně teplý. V tomto směru má BenQ co dohánět a od porovnávaného Samsungu P2450by se mohl učit. Obráceně to ale platí v případě spotřeby a stability kontrastu, kde naopak BenQ exceluje.

Cena není v případě tohoto monitoru nějak zásadně přemrštěná. Za pěkný monitor se vždy něco připlácelo, za LED podsvícení také. V porovnání se Samsungem je 500 Kč navíc adekvátní, i když podstatně lépe by monitoru slušela cenovka kolem 5000 Kč. Za 4500 Kč můze totiž pořídit např. BenQ G2420HDBL, který má LED podsvícení také, liší se ale jiným designem a chudší výbavou. Stejný design má pak model V2420, který pořídíte právě kolem 5100 Kč. Chybí mu ale HDMI vstup a s ním spojené funkce. Kdo ale HDMI nutně nepotřebuje, určitě ušetřete 1000 Kč a zvolte tento model.

Plusy a mínusy

+ povedený design
+ stabilita kontrastu
+ nízká spotřeba
+ rovnoměrnost podsvícení
+ české OSD
+ maximální jas

– tovární nastavení
– pomalejší odezva
– možnosti polohování
– horší interpolace
– pozorovací úhly

Za zapůjčení LCD panelu děkujeme společnosti BenQ.

BenQ V2420H: Minimální spotřeba s velkou úhlopříčkou

Ohodnoťte tento článek!