Biostar TP45 HP: nebojí se experimentovat

0

Čím vás chce deska nalákat?

Biostar patří mezi výrobce, kteří se snaží upoutat pozornost zákazníku netradičním přístupem. To se týká samozřejmě i základních desek, kde v současnosti sbírá vavříny se svou deskou s čipsetem Intel P45 ze série T-Power. S ní se trhají rekordy v rychlosti FSB, kdy ani hranice 600 MHz není velký problémem. My se ale dnes podíváme na základní desku ze série T (T-Series), která je o některé vlastnosti ochuzena, ale přichází s podstatně příznivější cenou.

Mezi zajímavé prvky této desky patří tlačítka pro spuštění a restart počítače, které se na základních deskách této cenové kategorie ještě příliš často nevidí. Oceníte je zejména při taktování, které je navíc podpořeno velmi dobře zpracovaným BIOSem a některými jeho specifickými funkcemi, které jinde nenajdete.

Další zajímavou vlastností, které si všimnete hned na první pohled, jsou výrazné červené můstky, které slouží k přepínání reřimu CrossFire. Biostar tvrdí, že je toto řešení spolehlivější a lze s ním dosáhnout lepších výsledků. Já tvrdím, že chtěl ušetřit na návrhu desky, který by musel být při softwarovém řízení CrossFire složitější. Pravdou je, že přepínání pomocí můstků zas taková tragédie není, protože to člověk udělá jednou a pak už do desky zbytečně nešťourá.

Samotnou čipovou sadu Intel P45 jsme na ExtraHardware rozebírali již několikrát, proto vás v tomto případě odkáži na recenzi desky Asus P5Q Deluxe, kde byla představena poprvé. Čipová sada nemíří na nejvyšší mety, ale do střední třídy, o čemž svědčí zejména podpora CrossFire pouze v režimu 2× 8 PCIe linek.

Balení, příslušenství, parametry

Balení, příslušenství, základní info

Příslušenství základní desky nepatří mezi nejbohatší. I tak v něm ale najdete hned čtyři SATA kabely. Jejich přítomnost je ale kompenzována chybějícím kabelem k disketové mechanice, což už ale asi většinu uživatelů příliš trápit nebude. Naopak pozitivní jsou dvě napájecí redukce pro SATA zařízení. Nechybí ani obligátní záslepka zadních portů, manuál a instalační CD s ovladači a aplikacemi k základní desce. 

 



Použité komponenty a jejich osazení

Použité komponenty a jejich osazení

Rozložení komponent je v podstatě bezproblémové. Hlavní konektory jsou při okraji desky a nikde nic vyloženě nepřekáží. Zadní panel je oproti jiným deskám hodně prořídlý. Najdete v něm jen tu nejnutnější výbavu. Mezerami mezi porty je pak vyfukován teplý vzduch od mosfetů a cívek. Podobné řešení nabízí některé desky Abit nebo DFI. 

 

Napájecí konektory jsou u okraje desky, takže s vedením kabelů nebudete mít problém. V napájecích obvodech procesoru najdete zalité cívky a kondenzátory s pevným dielektrikem. V ostatních částech desky již ale najdete klasické „popelnice“ a obyčejné cívky. Snaha ušetři pár dolarů se tak projevila i v těchto místech.

 

Paměti jsou osazovány ob jednu pozici, přičemž mezi dvojicí slotů je ještě mezera. Nebude tak lehce docházet k vyššímu zahřívání modulů. Po stránce SATA/PATA rozhraní se deska omezuje pouze na možnosti čipové sady Intel P45 a přídavný řadič JMicron JMB368 starající se o PATA rozhraní. Na druhou stranu šest SATA zařízení má asi jen málokdo.

Na spodní straně desky najdete tlačítka pro spuštění a restart počítače, barevně odlišené piny od předního panelu, piny pro šest USB portů, LPT a COM port nebo přední audiokonektory.

I při osazení dvou dvouslotových karet vám zůstanou dva PCIe ×1 a jeden PCI slot volné. Červené můstky slouří k přepínání režimu CrossFire. Nad prvním slotem najdete i molex konektor pro přídavné napájení PCI Express karet.

Přehlídku osazených čipů začneme I/O řadičem Fintek, pokračujeme přes zvukový čip Realtek ALC888, síťovou kartu Realtek RTL8111C a přídavný řadič JMicron JMB368 starající se o PATA rozhraní.

V rozložení desky jsem narazil pouze na jednu záludnost – vzdálenost pasivu na severním můstku od patice procesoru. Při osazení Freezeru došlo málem ke kolizi, jejímž důsledkem nebylo možné osadit větrák na spodní žebra.

Systém chlazení

Systém chlazení

Na severním můstku a mosfetech sedí poměrně velké pasivy, které jsou vzájemně propojeny jednou heatpipe. Na jižním můstku pak najdete menší pasiv, který se bez problémů vejde i pod větší grafickou kartu.

 

Konektorů pro větráky zde nejadete zrovna mnoho, plusem ale je, že jsou všechny skvěle ovladatelné skrze nastavení v BIOSu i SpeedFan.

BIOS a jeho možnosti

BIOS a jeho možnosti

Rozložení BIOSu není úplně tradiční a tak se pojďte podívat na nekteré zajímavé položky. V záložce Advanced najdete sledování teplot a hlavně řízení otáček všech tří větráků, které je možné nastavit do nejmenších detailů. K dispozici jsou dva přednastavené profily (Quiet a Performance) doplněné jedním vlastním nastavením.

V záložece Chipset najdete nastavení severního a jižního můstku. V nastavení jižního můstku pak může některé administrátory velmi potěšit mořnost nastavení počtu aktivních USB portů.

Hlavní nastavení systému a veškereé možnosti taktování se však ukrývají pod položkou O.N.E. Hlavní obrazovka je rozdělena na tři části. V první volíte způsob přetaktování mezi automatikou a manuálním. Automatické přetaktování má několik režimů lišících se rychlostí FSB (více v kapitole Přetaktování). Velmi se mi líbila možnost nastavení počtu pokusů při náběhu počítače. Tato funkce pracovala naprosto spolehlivě a při přehnaném nastavení počítač skutečně několikrát zkusil naběhnout a při nezdařených pokusech naběhl zpět do BIOSu. Nastavení přitom zůstalo zachováno.

Možnosti nastavení pamětí jsou vynikající, přičemž u nastaveí časování jsou zobrazeny i SPD hodnoty. Děliček pamětí je také dostatečné množství.

Nastavení napětí není sice tak extrémní jako na některých deskách Asus nebo Gigabyte, nicméně je stále v dostatečných mezích i pro větší přetaktování. Nechybí ani pokročilé položky pro taktování čtyřjádrových procesorů. Poslední položkou O.N.E. je Memory test. Jedná se o specialitku od Biostaru, který na desku integroval velmi oblíbený MemTest86+, který hned po spuštění počítače začně prověřovat spolehlivost paměti. V záložce Exit pak najdete položku CMOS Backup, pod níž si můžete ukládat nastavení BIOSu až do deseti vlastně pojmenovaných profilů. Při nábehu systému jsou pak zobrazovány i poměrně podrobné systémové informace.

Jednotlivé nejdůležitější hodnoty pak shrnuje následující tabulka:

Testovací sestava, použité testy

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

 

Za zapůjčení zvukové karty Asus Xonar D2 děkujeme společnosti Asus

Za poskytnutí testovacích pamětí DDR2 a DDR3 děkuji společnosti Kingston

Kingston

 

Za poskytnutí teplovodivé pasty Noctua NT-H1 děkujeme
rakouské společnosti RASCOM Computerdistribution

K testování základních desek používáme také ustálenou sestavu testů, které desky prověří po všech stránkách.

Jak sami vidíte, testy se dají rozčlenit do několika základních kategorií:

•    Testy procesoru a paměti
•    Testy propustnosti rozhraní
•    Testy grafiky
•    Práce s multimédii

Do testů procesoru a vůbec celkové propustnosti systému lze počítat i všechny herní testy v nízkém
rozlišení, kde se hry škálují právě podle výkonnosti procesoru a nikoli grafické karty. Více o tom ale v samostatné kapitole.

Přetaktování

Přetaktování

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 s vypnutými šetřícími funkcemi a virtualizací a pak i při přetaktování. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz i při přetaktování na 3,33 GHz (9× 370 MHz). Frekvence 3,33 GHz byla stanovena tak, aby ji bylo možné dosáhnout na doufám všech základních deskách, tedy i těch, které nejsou přímo určené k přetaktování.  Při přetaktování je zvednuté i napětí procesoru na 1,475 V, aby se ukázalo, jestli se nebude deska přehřívat a jak vysoké teploty se při tomto nastavení naměří. Za normálních podmínek by procesor mohl na této frekvenci běžet s podstatně nižším napětím.

I když jsou možnosti BIOSu skutečně velmi dobré, bylo nakonec taktování s touto deskou takové malé utrpení. Při zkoušení maximální frekvence FSB jsem se u čtyřjádra Q6600 zastavil na frekvenci 450 MHz, v případě E8500 pak o 20 MHz výše. Frekvence to tedy nejsou nikterak závratné.

Najít nastavení, kdy by byla deska při přetaktování stabilní, nebylo úplně jednoduché a i poměrně nízká frekvence 3,33 GHz musela být nastavena jako 420 × 8, namísto obvyklých 370 × 9, při níž deska odmítla nabíhat. Při testování PCMarkem Vantage se pak ale tato frekvence neukázala jako stabilní a všechny testy proběhly až při nastavení 400 × 8. Nárůst výkonu si pak můžete prohlédnout v grafu. 

Při testování jsem vyzkoušel i automatické přetaktování. Při nastavení BIOSu na režim V6 se frekvence FSb zvedla z 266 MHz na 270 MHz. Při nastavenínejrychlejšího režimu V12 se pak FSB nastavila na 285 MHz. Je vidět, že Biostar v tomto směru příliš neriskoval.

Taktovat můžete zkusit i s dodávanou aplikací pro Windows. Ta umožňuje ale jen základní možnosti – nastavení jednoho z automatických režimů (netuším, proč jsou zde označeny jinak než v BIOSu), nebo nastavení frekvence FSB a napětí. 

Testy procesoru a paměti

Testy procesoru a paměti

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 s vypnutými šetřícími funkcemi a virtualizací. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz. Paměti jsou nastaveny na frekvenci 800 MHz a časování 5-5-5-15.

V těchto testech podával Biostar vynikající výsledky v testech SuperPi, RAR 3.71 nebo v rychlosti zápisu do paměti.

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Do těchto testů zahrnuji propustnost SATA a USB rozhraní měřenou HD Tachem na interním a externím pevném disku. Naměřené rychlosti plně odpovídaly dříve naměřeným výsledkům na deskách se stejnou čipovou sadou.

Kvalitu integrované zvukové karty měřím pomocí RightMark Audio Analyzeru a  zvukové karty Asus Xonar D2, která má dostatečně kvalitní vstupy, aby dokázala integrované HD kodeky proměřit. Kvalitu zvuku hodnotím také pomocí poslechového testu pomocí sluchátek Koss UR/29.

Měření pomocí RightMarku odhalilo slabiny staršího zvukového kodeku Realtek ALC 888 v podobě menšího odstupu signálu od šumu (jen -87,8 dBA) a větších přeslechů mezi kanály (-88,6 dB). Od integrovaného kodeku také nemůžete očekávat podporu herních standardů EAX a pod. Při poslechovém testu naštěstí k pronikání šumu nebo rušení nedocházelo.


Dynamický rozsah


Odstup signálu od šumu


Přeslechy mezi kanály


Frekvenční odezva


Harmonické zkreslení

Testy grafiky

Testy grafiky

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili v nejnižším možném rozlišení (nejčastěji v 640 × 480) bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vysokém rozlišení 1 600 × 1200 nebo 1 280 × 1 024 se zapnutým antialiasingem a případně i anizotropním vyhlazováním.

Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta, která je vždy stejná. Rozdíly se tak pohybují v jednotkách fps a nikoli desítkách, jako je tomu v prvním případě.

V grafických testech s nízkým rozlišením dopadala deska často podprůměrně. V těchto testech se odráží celková propustnost systému a zejména výkon procesoru. Ve vyšším rozlišení se již rozdíly mezi deskami v podstatě setřely.

Práce s multimédii

Práce s multimédii

Do těchto testů patří v prvé řadě kódování videa do DivX a XviD. Zatímco DivX ve verzi 6.8 podporuje vícevláknové zpracování, a výsledky se tak neškálují jen podle frekvence procesoru ale i počtu jeho jader, XviD ve verzi 1.11 zatím stále zvládá pouze jednovláknové zpracování. Výsledky v XviD tak čistě záleží na frekvenci procesoru a jeho schopnostech. Již sice uvolněný XviD ve verzi 1.12, který vícevláknové zpracování podporuje, nicméně je stále nestabilní, a proto jej pro testování nepoužívám.

Do této části se pak jistě řadí i kódování do MP3 pomocí lame 3.97. Převáděn je v tomto případě 200MB WAV soubor. Posledním testem v této kategorii je pak provádění grafických operacích v Paint.NET. Při tomto testu se měří, za jak dlouho dokáže systém požadovaný sled úkonů provést.

Spotřeba a zahřívání

Spotřeba a zahřívání

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem Voltcraft IR-270H s laserovým zaměřovačem. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

Naměřené teploty na základní frekvenci nepatřily k nejvyšším , nicméně se najde řada desek, které jsou na tom o poznání lépe. To platí jak o mosfetech a cívkách, tak i o severním a jižním můstku. Při přetaktování se teploty hodně zvedly a je tak velmi vhodné mít k této desce dobře odvětranou skříň.

Měření spotřeby probíhá zásuvkovým wattmetrem, který měří spotřebu celé sestavy (bez monitoru). Bohužel není technicky dost dobře možné změřit spotřebu pouze základní desky, nicméně z porovnání s ostatními deskami s různými čipovými sadami si můžete o spotřebě udělat velmi dobrý obrázek.

Po stránce spotřeby si deska na základní frekvenci nevedla vůbec špatně. hodnoty při přetaktování je však třeba brát trochu s rezervou, protože byly měřeny stejně jako teploty při přetaktování jen na 3,2 GHz (namísto 3,33 GHz), kdy byla deska stabilní.

Dodávané aplikace

Dodávané aplikace

K základní desce je dodáváno v podstatě jen to nejnutnější, co je potřeba. nenajdete zde žádné antiviry, aplikace pro úpravu obrázků nebo hry. Na CD najdete kromě ovladačů jen aplikaci pro aktualizaci BIOSu z prostředí Windows, z níž jednoduchost jen čiší. V podstatě umí BIOS jen aktualizovat, ale neumí jej již sama stáhnout z webu výrobce – to už musíte udělat sami, ručně. 

Dále na CD najdete aplikaci pro sledování desky, která se omezuje na základní teploty, frekvence, napětí a otáčky větráků. Řídit je zde ale nemůžete.

Taktovat můžete zkusit s aplikací TSeries Overclock 3. Ta umožňuje ale jen základní možnosti – nastavení jednoho z automatických režimů (netuším, proč jsou zde označeny jinak než v BIOSu), nebo nastavení frekvence FSB a napětí. 

Závěrečné hodnocení

Závěrečné hodnocení

Biostaru se povedlo vyrobit desku, která přináší několik oroginálních přístupů oproti konkurenci. Těmi jsou např. některé specifické položky v BIOSu, integrovaný test pamětí nebo poněkud netradiční můstky pro přepínání CrossFire režimů. Na druhou stranu má ale tato deska i některé své mouchy, které se projevily hlavně při taktování. Nalézt skutečně stabilní nastavení na vyšších frekvencích není úplně jednoduché, nehledě na to, že maximální frekvence FSB u procesoru E8500 se zastavila jen na 470 MHz.

Hlavní konkurenci této desce bude nejspíš tvořit duo Gigabyte GA-EP45-DS3 a Asus P5Q, které ve srovnatelné cenové hladině nabízí lepší výbavu, kvalitní součástky po celé desce nebo své úsporné funkce D.E.S. a EPU. S prosazováním na trhu to tak Biostar TP45 HP nebude mít jednoduché.

Biostar TP45 HP

+ rozložení komponent
+ možnosti BIOSu
+ integrovaný MemTest86+
+ přijatelná cena
+ tlačítka pro start a reset

– chudší příslušenství
– chybí FireWire
– chybí digitální výstup zvuku
– obtížnější taktování

Za zapůjčení základní desky Biostar TP45 HP děkujeme společnosti Abacus Computer.

Kompletní galerie

Galerie všech snímků

 

Biostar TP45 HP: nebojí se experimentovat

Ohodnoťte tento článek!