Černý Phantom od NZXT, skříň pro hráče (recenze)

0

Vlastnosti, vnější vzhled

Na první pohled zaujme Phantom svým vzhledem, designu jsou podřízeny všechny vnější prvky, nikoli však v rozporu s funkčností. Skříň je nabízena ve třech barevných provedeních, bílá, červená a černá, tu jsme měli k recenzi v redakci. Představu o bílém a červeném provedení si můžete udělat z obrázků ze stránek výrobce.




Specifikace

Než se pustíte do prohlížení detailů, můžete si prohlédnout základní přehled vlastností, abyste měli přehled, s čím máme tu čest. Že se jedná o neobvyklou skříň, je vidět už z množství pozic pro ventilátory, ale celkový dojem vám tato tabulka samotná nedokáže správně zprostředkovat, na to je potřeba si tuto skříň prohlédnout důkladněji.

výrobce NZXT
model Phantom
materiál ocel/plast
barva černá
velikost základní desky E-ATX, ATX, micro ATX
prosklená bočnice ne
zdroj ne, pozice na spodu skříně
pozice 3,5″ interní 7
pozice 3,5″ externí 0
pozice 5,25″ externí 5
počet rozšiřujících slotů 7
tlačítka na čelním panelu power, reset
porty na čelním panelu 2× USB, 2× audio, 1× e-SATA
pozice pro větráky přední 1× 140mm
pozice pro větráky zadní 1× 120mm (osazen)
pozice pro větráky boční 2× 120mm, 1× 200/230mm (2× 120mm osazeny)
pozice pro větráky horní 2× 200mm (1× LED 200mm osazen)
teploměr ne
řízení otáček ano
prachový filtr ano
LED ano
odhlučnění ne
příslušenství manuál, sada šroubků a vázací pásky
Hmotnost 11,5 kg
Rozměry 222 × 540 × 623 mm
Cena 3700 Kč

 

Vnější vzhled

Leskle černý povrch vypadá velmi dobře, nicméně je podobně jako všechny podobné povrchové úpravy náchylný na viditelnost otisků prstů, oděrek, nečistot a prachu. Budete tedy muset o vzhled této skříně trochu pečovat. Celý vzhled kombinuje zkosené plochy se zaoblenými rohy a vypadá dostatečně nezvykle na to, aby skříň zaujala, nikoli ale vtíravě nebo extravagantně. Nejlépe to však můžete posoudit sami:




Už horní plastový dílec zaujme svým tvarováním. Kvůli šikmým plochám si nemudete moci ze skříně udělat univerzální poličku na drobnosti, ale to by bylo stejně u takovéto skříně škoda. Ovládací prvky jsou v přední částí horního dílce, počítá se tedy spíše s umístěním na zemi, než na stole. Jedná se o standardní výbavu, tlačítka power a reset, informační diody napájení a práce disku, audiokonektory, dvě USB a jeden eSATA. Na druhé straně je ovládání regulátoru pro ventilátory. Dále je strop skříně také silně perforovaný a jsou v něm dokonce dvě pozice pro 200mm ventilátory, jedna z nich je již v základu obsazena.

Čelní plastový díl pěkně navazuje na ten horní, zaujmou na něm hlavně dvířka pro externí 5,25″ pozice. Pokud by vás zajímalo více uchycení dvířek, vypadá dostatečně spolehlivě, nemusíte se bát ani o zpracování jistícího mechanizmu, žádný tam totiž není. Dvířka drží přivřená pouze dvěma magnety. Otevírání je bezproblémové, dvířka mají výřez, aby se dala dobře zachytit. I zde bylo myšleno na design, ve výřezu je umístěné logo výrobce. V zavřeném stavu spolu vše pěkně ladí. Spodní perforovaná část skrývá pozici pro přední nasávací 120mm ventilátor.

Obě bočnice jsou také perforované, levá má dvě pozice pro 120mm ventilátory, ty jsou už, coby příslušenství, namontované na místě. Umístěny jsou proti koši na pevné disky, které díky nim rozhodně nebudou trpět přehříváním. Navíc je možné bočnici osadit velkým 200 nebo 230mm ventilátorem, tato pozice má navíc prachový filtr.

Pravá bočnice je perforovaná také v oblasti pevných disků. V případě, že budete ze skříně převážně vzduch vyfukovat a vytvářet tím podtlak, bude chladný vzduch nasáván z venku skříně i touto perforací a pevné disky budou ochlazovány z obou stran. Na bočnici jsem také změřil tloušťku plechu, 0,6 mm není moc, ale povedená konstrukce skříně zajistila dostatečnou tuhost.

Zadní panel obsahuje samozřejmě všechny povinné prvky, prostor pro I/O shield a sedm rozšiřujících slotů, pozici pro zdroj, ten je umístěn dole. Je připraven pro montáž zdroje jak ventilátorem dolů, tak ventilátorem nahoru. Dále je zde jedna pozice pro 120mm větrák, který je také osazen. V horním rohu naleznete tlačítko zatím neznámé funkce. Nesmí chybět ani průchodky pro hadice vodního chlazení.

Můžeme se ještě podívat na dno skříně, kde však není mimo dalších nasávacích otvorů a nožiček není nic zajímavého. Snad jen filtr prachu pro nasávání zdroje. Nebude-li skříň stát na koberci, tak nebude s nasáváním zespodu problém. Tím jsme ukončili vnější obhlídku, pojďme se tedy podívat dovnitř.

Vnitřní uspořádání

Po odstranení bočnic můžeme nahlédnout dovnitř, skříň je opravdu prostorná, prostoru je dokonce tolik, že by nebyl problém osadit až 35 cm dlouhou grafickou kartu. Dílenské zpracování je výborné, vše pěkně drží pohromadě a nikde nejsou žádné ostré hrany. Optické mechaniky i pevné disky lze montovat bez použití šroubků. Přídavné karty nikoli, šroubky ale mají velké hlavy a dají se dobře šroubovat i samotnými prsty.

Šíkovným detailem je označení montážních děr pro distanční sloupky písmeny podle formátu základní desky, nemusíte nic hledat v manuálu, potřebný popis je vylisován v plechu, takže hned víte, kam sloupky právě pro vaši základní desku umístit.

Koš na pevné disky je rozdělen na dvě části, celkem pro sedm disků. Pro jejich montáž se používají ohebné plastové šuplíky se západkami, samotné připevnění disku provedete nasazením disku za díry pro šroubky na kovové hroty zasazené do gumových antivibračních podložek. Ty, jak se později ukázalo, plní svou práci tak napůl, samotný disk se hlavně při seeku nějak výrazně utlumit nepodařilo, ale vibrace se alespoň nepřenášely do zbytku skříně, popřípadě je už dokázala konstrukce dostatečně utlumit.

Optické mechaniky se montují pomocí těžko popsatelného mechanizmu, nejedná se ale o nic složitého, stačí povolit pojistku a odklopit. Mechanika se zajistí kovovými hroty děr pro šroubky. Ze předu pod dvířky také odstraníte krytku, tu si ale pečlivě schovejte, bylo by ji škoda ztratit. V příslušenství by byla ovšem zajímavá ještě sada ližin a přední krytka pro montáž 3,5″ zařízení (čtečky paměťových karet) do externí 5,25″ pozice.

Vrátím se ale ještě k bočnicím. Každou z nich drží tři šrouby, ale pokud potřebujete skříň otevírat častěji, stačí použít prostřední šroub, který má závit v zajímavém posuvném mechanizmu. Pro odejmutí bočnice pak stačí šroub povolit a odsunout mimo zářez v lemu bočnice. Buďte ale opatrní, celá funkce spočívá pouze na pérku na plastovém čepu, který se mi neopatrnou manipulací bohužel podařilo později během testování ulomit.

Můžeme se podívat ještě pod plastové dílce, ty však není (mimo montáže přídavných ventilátorů) nutné pro instalaci komponent odmontovávat. Pozor však na to, že drží jen na šesti rozpěrných plastových čepech, které také nemusí vydržet všechno. (Ne, tady jsem nic neulomil.) Jak jsem ale psal, s těmito plasty nebude třeba často manipulovat. Měl jsem obavu, jak budou plasty držet, jestli nebudou v živé počítačové sestavě drnčet, spojení se ale ukázalo dostatečně kvalitně zpracované, takže se mé obavy nenaplnily.

Bez plastů nám zbude holá kostra, ta je ale dostatečně robustní, ne jako u levných skříní, kde i plasty tvoří zpevňující prvek celé konstrukce. Co ale zaujme po odejmutí horního plastového dílce, je pohled obrovský ventilátor, na druhý pohled také na regulátor ventilátorů. O něm jsem se ještě podrobněji nezmiňoval. Umožňuje řídit až pět ventilátorů, spíš tedy větví, na každou z nich můžete připojit ventilátorů více. Regulátor zvládá řídit až 5× 20 W zátěže. Nevýhodou ale je, že není možné nijak sledovat otáčky, ani řídit ventilátory automaticky pomocí nějakých teplotních čidel.

Instalace komponent, provoz

Instalace komponent je bezproblémová, není na ni potřeba žádného nářadí. Do ruky jsem potřeboval vzít šroubovák jen jednou, když mi nešel povolit šroubek záslepky slotu pro grafickou kartu. Šroubky jsou ale připraveny pro ruční montáž dobře, mají pěkně velké hlavy s vroubkováním, takže jdou prsty šroubovat – prostě byly jen hodně dotažené.

Z dodávaného množství spojovacího materiálu jsem musel vytáhnout pouze distanční sloupky pod základní desku. O šikovném značení jejich pozic jsem se zmiňoval již v předchozí kapitole, kde jsem i popsal bezšroubkovou montáž optických mechanik a pevných disků.

Za zdroj jsem záměrně zvolil 1200W Akasu, ne kvůli výkonu, ale pro svoji bohatou neoddělitelnou kabeláž. Jinými slovy, je to pěkná chobotnice. Bude tedy zajímavé sledovat, jak se s ní podaří naložit, aby ve skříni co nejméně překážela.

Jak vidíte, podařilo se to velmi dobře, skříň má průchodky pro kabely, takže je možné kabeláž vést mezi pravou bočnicí a panelem pro základní desku, do samotného vnitřního prostoru si vystrčíte většinou prakticky jen konektory. Nic tedy nebude bránit dobrému proudění vzduchu uvnitř skříně.

S touto změtí kabeláže bylo sice pod pravou bočnicí poněkud těsno, což je vidět i skrz perforaci bočnice, přesto se ale povedlo všechny kabely schovat. Pod touto bočnicí je také vidět, jak šikovný je výřez v panelu pod základní deskou, bez problému se dostanete k backplate chladiče procesoru i bez demontáže základní desky mimo skříň.

Během instalace jsem narazil jen na jeden malý problém při zapojování napájení k regulátoru ventilátorů. Konektor molex není v tomto provedení (všeobecně, nikoli jen v této skříni) příliš šikovný. Dutinky pro kontakty musí být přesně umístěné, aby šel konektor spojit. Jenže na to nejsou mechanicky dostatečně upevněny a pohybují se podle ohnutí přívodního kabelu. Takže si dejte pozor, aby se vám nějaká z nich při špatném zarovnání při zapojování také nevysunula z konektoru. Není to ale nic, co by se nedalo pinzetou či menšími kleštičkami napravit.

Po uvedení sestavy do provozu jsem zjistil, k čemu slouží ono tlačítko na zadní straně skříně, zapíná podsvětlení horního velkého ventilátoru. Jeho intenzita se mění společně s nastavením tohoto ventilátoru na regulátoru, komu však blikátka a světýlka vadí, má možnost toto osvětlení vypnout.

Diody napájení a disku jsou obě modré, jejich svit ale není přehnaně výrazný. Na druhé straně horního panelu informuje regulátor ventilátorů svitem stejných diod o obsazení jednotlivých větví.

Testy, zhodnocení

Provedl jsem celkem tři testy, první se zapnutým pouze horním 200mm ventilátorem s nejnižším nastavením regulátoru, v druhém testu jsem připojil i zadní 120mm ventilátor a oba boční, stále na nejnižší nastavitelné otáčky. Ve třetím testu jsem naopak nastavil regulátor u všech tří větví (boční ventilátory byly regulovány společně) na maximum.

Takto jsem testoval vždy během nečinnosti a během zátěže, zátěž procesoru vytvářel program LinX, teplotu jsem odečítal pomocí CoreTempu. Zátěž grafické karty zařídil FurMark, ve kterém zároveň odečítal teplotu GPU. Teplotu základní desky a pevného disku jsem odečítal z čidel pomocí programu Everest.

Teploty základní desky pěkně reagovaly na průvan ve skříní i na teplo vzniklé zátěží. Z grafu je ale vidět, že na dobré chlazení stačil provoz všech ventilátorů se sníženými otáčkami. Pouze horní ventilátor už nedokázal tak dokonale odvětrávat celou skříň a zahřívání bylo proto proti stavu bez zátěže vyšší.

U procesoru jsem byl na vážkách, jestli ponechat zapnutou automatickou regulaci ventilátoru a přiblížit se tak více reálným podmínkám, nebo zvolit otáčky maximální a zvýraznit tak teplotní rozdíly. Přestože jsem zvolil první možnost, tak jsou rozdíly teplot dobře patrné, každé zvýšení průtoku vzduchu skříní procesoru pomohlo k nižším teplotám.

U grafické karty měla rovněž velký vliv vlastní automatika otáček podle teplot, a to zvláště při testu odvětrávání pouze horním ventilátorem, kdy se teplota grafického čipu již moc nezvyšovala, ale zato otáčky ventilátorku grafiky ano.

Teplota pevného disku se prakticky neměnila, to přičítám zejména perforovaným bočnicím z obou stran, přestože z jedné strany bránily proudění vzduchu kabely zdroje. V této skříni rozhodně nebude chlazení jednoho či dvou disků vůbec žádným problémem. Zajímavější by bylo pozorovat teploty disků, pokud by byl celý koš na disky obsazen, disky by vytvářely další překážku proudění vzduchu a zároveň by společně vytvářely více tepla. Pro tento případ jsou však u disků pozice pro ventilátory.

Nemáme bohužel podmínky pro testování v příliš tichých podmínkách, avšak i přes nezanedbatelnou hladinu okolního hluku bylo znát, že ani při vyšších otáčkách ventilátory nevrčí nebo necvakají, největší vliv měl šum vznikající prouděním vzduchu. Ten mi však stále nebyl nepříjemný, zřejmě díky větším rozměrům větráků a relativně nižších otáčkám byl produkovaný zvuk spíše ve hlubší tónině, kde nebyl tak rušivý. Při snížených otáčkách již klesala hlasitost pod hladinu okolního kluku, v tiché místnosti by byly ventilátory jistě slyšet, rozhodně ne však příliš rušivě.

Testovací sestava:

  • Core i5-750
  • Coolink Corator DS
  • Gigabyte P55-UD4P
  • 2× 2 GB Kingston HyperX LoVo DDR3-1800
  • Nvidia GeForce 8800 GT, 512 MB
  • Akasa Power Xtreme 1200 W
  • Windows 7 Enterprise EN

Verdikt:

Celkově se jedná o velmi dobrou skříň, ve které dokážete rozumně chladit jakkoli výkonné komponenty. Nedá se však doporučit tomu, kdo vyžaduje co nejtišší sestavu. Skříň pomáhá manuálním regulátorem řešit jednu z příčin hluku, dokáže ztlumit přídavné ventilátory, nedokáže však řešit důsledky. Hluk pocházející od chladiče procesoru nebo grafické karty nedokáže kvůli vysoce perforovanému tělu bez tlumících materiálů jakkoli omezit.

Návrh i dílenské zpracování je však na velmi dobré úrovni a nenašel jsem žádnou zásadní nevýhodu, takže dobře poslouží jak po stránce funkční, tak po stránce vzhledové. Jedinou podstatnou nevýhodou se tak může jevit vyšší cena, která však rozhodně není vzhledem ke kvalitnímu a promyšlenému provedení přemrštěná.

NZXT Phantom

+ design

+ zpracování
+ možnosti chlazení

+ velký prostor


+ umožňuje dobře uspořádat kabely

− nemožnost
odhlučnění

 
− v základu nelze instalovat 2,5″ a externí 3,5″ zařízení

Za
zapůjčení NZXT Phantom děkujeme společnosti Agem CZ

Ohodnoťte tento článek!