Hlavní navigace

Acer Aspire S7 s Haswellem: Lepší výdrž, nižší hlučnost (recenze)

12. 2. 2014

Sdílet

Zdroj: Redakce

Novinka jen s Core i7

Acer Aspire S7 byl na trh uveden na konci roku 2012 jako jeden z nejlehčích a nejtenčích notebooků, navíc s dotykovým displejem. A to rovnou full HD a IPS a ve dvou provedeních, v jedenáctipalcovém a třináctipalcovém. Notebooky překvapily velmi kvalitním provedením, výborně řešeným kloubem displeje se dvěma úrovněmi tuhosti, což je u dotykového provedení nezbytnost, a v neposlední řadě výkonem vestavěného disku v RAID poli, kdy rychlost čtení atakovala 1 GB/s.


 

Uživatelé a recenzenti si ale stěžovali na nízkou kapacitu baterie, zejména u menšího modelu, který zpravidla nevydržel ani tři hodiny. Výrobce si toho byl vědom, a zatímco k třináctce byla externí baterie jako dokoupitelné příslušenství, k jedenáctce byla přidávána přímo v balení. Vytvářela sice na zádi notebooku poněkud nevzhledný batoh, ale výdrž rázem vzrostla skoro na dvojnásobek. Kritika se také snesla na klávesnici, které chyběla řada funkčních kláves, rozložení tlačítek bylo přinejmenším netypické a klávesy měly velmi nízký zdvih.

parametry
cena 47 690 Kč
zapůjčil Acer
hardwarová výbava 
displej 13,3", 2560 × 1440 px, IPS, lesklý, dotykový
procesor Intel Core i7 4500U na 1,8 GHz, 2/4 jader (Haswell)
grafický čip Intel HD 4400
operační paměť 8 GB DDR3
pevný disk 256 GB SSD
baterie 6 280 mAh
operační systém Windows 8/Pro
příslušenství nabíječka, redukce na VGA/ethernet
rozměry / hmotnost 323 × 224 × 12,9 mm / 1,33 kg
rozhraní 
USB / čtečka karet 2× USB 3.0, SD
sítě Wi-Fi 802.11abgn, Bluetooth 4.0
výstupy na monitor HDMI, miniDP + VGA redukce
další webkamera

Čili měli jsme skvělý dotykový ultrabook (a takových tehdy nebylo mnoho) s poměrně sebevědomou cenou, ale nízkou výdrží a slabší klávesnicí. Nová generace S7 přichází již jen ve třináctipalcovém provedení, které se na práci hodí o poznání více než menší verze, a řeší většinu nedostatků předchůdce. Její tělo je naprosto totožné, změnilo se však rozmístění konektorů a byl výrazně vylepšen hardware. Notebook dostal procesor série Haswell, který má výrazně nižší spotřebu než Ivy Bridge, o něco větší baterii a klávesnici s vyšším zdvihem.


 

Nová je také cena. Zatímco nejvyšší model předchozí řady se prodával za 39 990 Kč, novinka stojí už 48 tisíc a je v prodeji jenom v nejvyšší výbavě – 256GB SSD disk, Intel Core i7, 8 GB RAM; nic slabšího si nepořídíte. Můžete si jen vybrat, zda chcete Windows 8 nebo 8 Pro, což je rozdíl v ceně zhruba tisícovka. V prodeji zůstává také menší starší verze (191) a v některých internetových obchodech můžete narazit i na starší třináctku (391 vs. 392), která stojí o deset tisíc méně. Má ale 4 GB RAM a poloviční disk SSD.

 

A ještě s jedním výrazným rozdílem nová S7 přichází: s displejem s vyšším rozlišením. Zatímco v Americe je v prodeji stále jen s full HD, na evropský trh dorazila s displejem o rozlišení 2 560 × 1 440 bodů, což znamená PPI na hodnotě 220. To se skoro blíží Retina displeji Apple iPadu, kde je tato hodnota 264 ppi; full HD má oproti tomu „jen“ 165 ppi. V praxi ale tento rozdíl moc nemáte šanci poznat, tedy pokud se na displej díváte z běžných 50 cm. Vyšší rozlišení ale neznamená jen jemnější fonty a hezčí fotky, ale přináší také určit obtíže v systému, protože Windows si s tak jemným displejem v určitých případech nedokážou poradit.

Hliník, sklo, Gorilla

 

Tělo notebooku je velmi pevné, a to jak plastová základna s hliníkovým krytem s klávesnicí, tak víko se sklem na obou stranách. Není problém notebook vzít za jakoukoliv část, nikde se nic ani nehne a také víko je ve zkrutu velmi pevné. Při manipulaci se neozývá žádný parazitní zvuk, snad jen když chytnete notebook za základnu po levé části touchpadu, ozve se cvaknutí touchpadu – to když do ně j zatlačíte zespodu prstem. Ale není to nic, co by nějak vadilo.


 

Klouby displeje mají dvě úrovně, do zhruba 90 stupňů jdou zlehka, abyste mohli notebook otevřít i jednou rukou, pak výrazně ztuhnou – to aby vám displej neutíkal pod rukama, když budete notebook ovládat dotykově. Displej je celý překrytý sklem, což usnadňuje dotyková gesta „z boku“, kterých je ve Windows celá řada. Sklo Gorilla Glass 2 (najdete jej i na zadní straně) je odolné vůči poškrábání, takže se nemusíte bát zacházet s notebookem poněkud drsněji.


 

Rámeček je bílý, stejně jaká záda – ta jsou rovně překrytá sklem. Také zespodu je notebook bílý, ale již matný. Naopak vrchní část těla okolo klávesnice je hliníková, což poznáte zejména, pokud v zimě donesete notebook z venku. Chápu, že hliník je moderní, mně by ale vůbec nevadilo, kdyby vršek byl také z matného bílého plastu, aby se vzhledově notebook trochu sjednotil. Pravdou je, že hliník zase působí hodnotněji a luxusněji a na notebook za skoro padesát tisíc se hodí.

 

Na notebooku mi poněkud vadí ostré hrany, které při psaní trochu tlačí do rukou, zejména do dlaní a vnitřní strany zápěstí. Ostré hrany jsou sice efektní, ale poněkud nepraktické. Naštěstí je notebook velmi tenký, u tlustšího modelu by šlo o výraznější problém, protože by hrany sahaly výše nad plochu stolu. Spodní strana je jednolitá „vana“, není zde žádný kryt například pro výměnu pamětí – musíte odmontovat celý spodek, abyste se dostali dovnitř. Na druhou stranu nemáte důvod to dělat, protože všechno je stejně na desce a žádný upgrade nepřichází v úvahu.

Retina pro každého

S tím, jak se vysoká rozlišení dostávají do mobilů a tabletů, rozšiřují se také na notebooky. Už v roce 2012 se objevovaly třináctky s full HD rozlišením, tedy 1 920 × 1 080 bodů, což samo o sobě vytváří na desktopu velmi jemné rozlišení a mnozí si už museli zvětšit rozlišení plochy (zvýšit dpi na 125 %), aby vůbec viděli malá písmenka a trefili se na ovládací prvky. Oproti minulé generaci bylo full HD rozlišení ještě zvýšeno na 2 560 × 1 440 bodů, čímž Acer dohnal retinovské Macbooky. Paráda.


 

Jenže skvělé rozlišení není vše, když na něj není připraven systém, respektive aplikace. Pro rozumnou práci je třeba nastavit rozlišení na 150 %, aby ikony, texty a ovládací prvky byly patřičně velké a dobře rozeznatelné. V nativních 100 % vám nepomohou ani skvělé brýle, ani ostrý zrak, vše je neuvěřitelně maličké. Systém jako takový se s vyšším rozlišením popasuje celkem solidně, aplikace už bohužel méně. Některé mají fonty tak malé, že je skoro nepřečtete (Adobe Photoshop Elements 6), jiné zase fonty a grafiku v poměru zvětší, ale vše je rozmazané (Adobe Reader, Spotify). Zkrátka je potřeba, aby Windows pořádně zapracovaly na tom, aby byla vysoká rozlišení bez problémů použitelná.

Skvělý jas a kontrast, horší úhly

Většina internetových obchodů uvádí, že displej je typu IPS, stejně jako u předchozího full HD modelu, zatímco web Aceru uvádí pouze, že jde o aktivní TFT panel. IPS by sliboval velmi dobré podání barev ve velmi širokém spektru pozorovacích úhlů, ovšem u testovaného modelu tomu tak nebylo. Ano, texty jsou viditelné z velkého úhlu, barevné podání je však syté jen při kolmém pohledu. Jakmile trošku uhnete, barvy blednou, světlé odstíny se slévají a kontrast se zhoršuje. Toto napovídá, že by mohlo jít o panel typu MVA, který má sice horší pozorovací úhly než IPS, ale je celkově lepší než TN. Je možné, že MVA je energeticky méně náročný než IPS a proto jej výrobce použil místo dnes už standardního IPS.


 

Použitý panel má ale velmi vysoký kontrast, lepší než předchozí model, a pokud se na něj díváte kolmo, nabízí také velmi živé barvy a hlavně vynikající černou, což se hodí při sledování filmů nebo při právě fotek. Ale jakmile uhnete hlavou trochu do strany, barevná věrnost se vytrácí. Velmi vysoký je i maximální jas, který spolehlivě přebije okolní světlo v prosluněné kanceláři, naopak nejnižší hodnota jasu neobtěžuje ve tmě, když sledujete filmy nebo si prohlížíte internet. Jas není regulován automaticky jako podsvícení klávesnice, takže si nastavíte přesně takovou intenzitu, jakou aktuálně potřebujete. Displej je však lesklý, což znamená, že není vhodné sedět s oknem v zádech.

Poznámka: Ještě jedna drobnost mi na displeji trochu vadila. Při pohybu víkem se objevovali „bublající duchové“ v levém spodním rohu. To samé se stávalo, když z druhé strany zatlačíte na víko displeje – objeví se bublinky v místě dotyku. Naštěstí je to jen kosmetická vada, která nemá vliv na funkčnost.

Bez jedné řady kláves

Drobnou změnu k lepšímu zaznamenala klávesnice, která má nyní o něco vyšší zdvih, takže se na ní pocitově lépe píše. K samotným tlačítkům tak už nemám výhrady, na klávesnici se tak pracuje velmi dobře a je současně velmi tichá (až na mezerník). Problémem je ale stejně jako v předchozím modelu rozložení. Kvůli tenkému tělu zmizela horní řada funkčních kláves, což přináší těžkosti v případě, že funkční klávesy potřebujete k práci (například F2 pro přejmenování souboru a editaci v Excelu, F5/F6 přejmenování a kopírování ve Free Commanderu, Alt+F4 pro zavření programu…). Pro funkční klávesy potřebujete Fn a v tu chvíli se už efektivita jejich využití vytrácí.


Kvůli chybějícímu řádku kláves se také některá tlačítka posunula na jiná místa, takže třeba klávesa Delete je vedle šipky vlevo a v zápalu práce se občas uklepnete. A vzhledem k tomu, že Windows 8 mažou soubory bez potvrzení, máte zaděláno na problém. Nebo klávesa PrintScreen, která je dostupná jen přes Fn, stejně tak Home a End atd. A pokud často píšete středník, najdete jej u maličkého levého Shiftu. Ten pravý je naopak zbytečně velký. Zkrátka musíte si zvyknout a pak budete mít problémy u externí klávesnice, kde je zase všechno standardně.

 

Stejně jako u starší verze i zde je klávesnice podsvícená. Na stříbrných klávesách jsou průsvitná písmena, které pak ve tmě hezky bíle září. Dokonce je tu světelné čidlo, které podsvícení zapne ve chvíli, kdy je tma nebo se zešeří. Jenže má to i svůj háček. Čidlo je velmi „agresivní“, takže zapne podsvícení i tehdy, pokud na klávesy stále bez problému vidíte. A v tomto pološeru je pak podsvícení kontraproduktivní, protože se texty na klávesách slijí s pozadím a popisky nejsou vidět. Musíte pak podsvícení ručně vypnout. Musím ale pochválit jednu drobnost: podsvícení klávesnice se samo vypne, když delší dobu nepíšete, což šetří energii.


 

Dotykovému ovládání sekunduje touchpad, který je dostatečně rozměrný na pohodlné ovládání. Kdyby byla klávesnice posunuta více k displeji, mohl by být i větší, ale kvůli malé tloušťce zde výrobce narazil na konstrukční omezení – tloušťka je ostatně důvod, proč nemá klávesnice jeden řádek. Povrch touchpadu je příjemný, prst po něm dobře klouže, touchpad nemá zpoždění, na které jsem si stěžoval u malého modelu S7 loni. Trošku mi vadil clickpad, který je na levém tlačítku hlučný a tuhý, přitom jeho pravá část je tichá a měkčí. Naštěstí klikání nepoužívám, poklepání jedním nebo dvěma prsty je efektivnější. A v takovém případě nemám vůči touchpadu výhrady.

Přibyl jeden digitální výstup

Oproti předchozímu modelu se změnily některé konektory a jejich rozmístění. Oproti malému HDMI je tu HDMI plnohodnotné a navíc přibyl konektor miniDP, což se hodí ve firemní sféře. Na každé straně je pak jedno USB 3.0, vlevo pak ještě slot na karty SD. Pokud vám chybí VGA nebo ethernet, řeší to dodávaná redukce, která se zasunuje do miniDP portu (a je na ní navíc ještě USB). To je rozdíl oproti staršímu modelu, kde byly dodávány dvě samostatné redukce. Jedinou nevýhodou budiž nemožnost použít současně DisplayPort a ethernet – pokud chcete ethernet, musíte připojit monitor pomocí HDMI (nebo VGA).


 

Chybějící ethernet konektor je dnes celkem logický. Aspire S7 není pracovní notebook, je tedy předpoklad, že jej budou používat lidé spíše doma, kde mají router a WiFi, stejně jako na dovolené nebo někde v terénu. Není tu také dokovací port, takže pokud chcete používat monitor, tiskárnu, klávesnici a podobně, musíte vše zapojit samostatně. V neposlední řadě chybí snímač otisku prstu, což v případě Live účtu do Windows 8 zpomaluje logování. A pokud máte dlouhé a složité heslo jako já, neubráníte se občasnému překlepu… Trochu také vadí chybějící 3G, u notebooku v této cenové kategorii bych tak nějak očekával.


 

Parádní výkon, slušný zvuk

Oproti předchozímu modelu se nová S7 nabízí jen v top výbavě, není žádná levná a drahá verze. Základem je tu procesor Core i7 4500U s frekvencí 1,8 GHz a turbem až na 3 GHz (maximální TDP 15 W), 8 GB paměti, 256GB diskem SSD, kdy jsou dvě 128GB jednotky zapojeny v RAID pro vyšší rychlost. Optická mechanika chybí, ale to je při této tloušťce jasné – navíc od ní dnes už výrobci opouští úplně, CD a DVD v počítačích při dnešním rychlém internetu a možnosti streamování hudby a videa ztrácí smysl.


 

Rychlost počítače je příkladná, s turbem na hranici tří gigahertzů se už dá pořídit velmi slušná muzika. Všemu sekunduje velmi rychlé SSD a 8 GB RAM, takže systém běží bez jakýchkoliv záseků. Integrovaná grafika si snadno s vysokým rozlišením poradí, slabá je jenom při hraní současných her; v takovém případě je vhodné nastavit HD ready. Všechny komponenty – disk, RAM – jsou umístěny napevno, takže případný upgrade není možný. Ale proč také, tato sestava bude bohatě stačit i za několik let.


 

Notebook je také velmi dobře ozvučen na to, jaké má tělo. Dva malé reproduktory na spodní straně směřují při hraní do stolu, což vytváří jakousi ozvučnou stěnu. Zvuku také pomáhá Dolby, které u mnohých notebook naopak vypínám; tady nastavení „hudba“ zvuk paradoxně vylepšuje (i když „3D efekt“ je snad až příliš výrazný). Na nějaké basy nebo nízké středy je třeba samozřejmě zapomenout, ale pro sledování filmu takový zvuk bohatě stačí, a to i díky vysoké úrovni hlasitosti.

Až sedm hodin

Nejvýraznějším vylepšením oproti předchozímu modelu je výrazně lepší výdrž baterie, zejména v nenáročném provozu. Toho bylo dosaženo jednak baterií s o 20 % vyšší kapacitou a jednak použitím nové úsporné platformy Haswell. Teprve s ní se koncept ultrabooků stává smysluplným – už totiž nepotřebují k celodennímu provozu tlusté a těžké baterie a původní idea Intelu o lehkých a tenkých počítačích, co trochu vydrží, tak dostala reálné rozměry.

komplexní testy
PCMark 8 2.0 (home) 2313 bodů
PCMark 8 2.0 (creative) 2309 bodů
Cinebench R15 (xCPU/1CPU) 252/ 111 cb
testy systémového disku 
PCMark 8 (storage) 4 923 bodů
CDM Benchmark (sekvenční čtení/zápis) 838 / 373 MB/s
CDM Benchmark (4K čtení/zápis) 21 / 49 MB/s
Skutečná kapacita syst./datového disku 222 GB / –
testy grafiky 
3DMark (Cloud Gate) 4875 bodů
3DMark (Fire Strike) 651 bodů
testy výdrže/spotřeby 
Powermark (Balanced) 4:09 h
přehrávání videa (720p) 5:10 h
spotřeba v klidu/v max. zátěži 5,5/26 W
displej 
minimální a maximální jas (střední hodnota při 120 cd/m2) 12–195 cd/m2 (60 %)
kontrast 1008:1
rovnoměrnost podsvícení 126 126 122 cd/m2
115 118 118 cd/m2
105 100 115 cd/m2

Pokud na notebooku neděláte nic náročného, tedy máte puštěný internet a Office, tedy pracujete s dokumenty, čtete poštu a prohlížíte internet, dostáváte se bez problému na šest hodin výdrže, záleží na tom, jak moc jste pracovně náruživí. V takovém režimu si notebook bere okolo sedmi osmi Wattů. Při přehrávání filmů je to pak přes zhruba osm a půl Wattu hodin a výdrž se zkrátí na 5:10 h. Solidní výdrž naměřil i test Powermark Productivity, s ním se notebook dostal na 6:39 h. Vytížení v tomto případě odpovídá běžné kancelářské práci.

 

A konečně test Powermark Balanced naměřil 4:09 h, tedy nejméně ze všech provedených testů výdrže. Zde je nutno říct, že jsou v tom započítány i náročné operace jako 3D rendering (simulující hraní nebo třeba šifrování. V idle se zapnutým displejem na polovinu jasu a WiFi pak notebook vydržel se spotřebou 5 W solidních devět hodin. Úplně celou pracovní dobu s notebookem sice bez nabíječky nezvládnete, nicméně v terénu se obvykle bez napájení tak dlouho pohybovat nebudete. Díky této lepší výdrži se už k S7 nenabízí jako volitelné příslušenství druhá baterie, protože už není třeba.

Závěr: Skvělý stroj

Vylepšen byl i napájecí adaptér, nově je modulární. Hlavici do zásuvky je možno nasadit přímo na tělo adaptéru, takže sebou nemusíte tahat jeden kabel navíc. Naopak, pokud jej potřebujete, můžete prodlužku použít. Nevýhodou budiž samotná velikost hlavice a rovněž nemožnost nasadit hlavici bokem tak, aby adaptér nekolidoval s ostatními připojenými „šňůrami“. Nabíjení při zapnutém notebooku a nenáročné práci trvá přes tři a půl hodiny, nabíjecí proud je pouhých 14 Wattů (adaptér má 45 W). Osobně bych ocenil rychlejší nabíjení, alespoň v počátku.

Tichý a studený

A jaké jsme při testu naměřili hodnoty příkonu na wattmetru? Když je notebook dobíjen a je současně spuštěn Furmark, činí odběr 36 W (vytížena grafika na max). Pokud je spuštěn Cinebench, byl odběr 37 W (procesor na max). V případě spuštění jak Furmarku, tak Cinebenche, činila spotřeba rovněž 37 W. Je tedy evidentní, že nabíječka víc wattů do notebooku nepustí.


 

Pokud notebook nabíjen nebyl, bral si Cinebech a Furmark zpočátku 31 W, vzápětí tato hodnota klesla na 26 W. Vytížení procesoru bylo zpočátku 100 %, po chvíli kleslo na 67 % a turbo z 2,6 GHz spadlo na nominálních 1, 8 GHz (turbo je vypnuto). Grafika natolik vytížila procesor, že v limitu maximálního TDP nebylo možné pustit procesor na maximum. Ve chvíli, kdy byl ukončen Furmark, zvýšilo se vytížení procesoru na 100 % (2,6 GHz), přičemž spotřeba zůstala na 26 W. Je zjevné, že za jakýchkoliv okolností nevzroste spotřeba na zásuvce nad 26 W; a pokud ano, tak jen chvilkově a logika procesoru upraví parametry tak, aby se jednak procesor nepřehříval a jednak aby nebylo překročeno max TDP.

 

Poznámka: Bohužel HW monitor nečte aktuální teploty jader, takže tyto údaje naměřeny nejsou.

Podstatným způsobem byla vylepšena i hlučnost a zahřívání. A opět tou souvisí s úsporným Haswellem – nové procesory se zkrátka při stejném výkonu daleko méně zahřívají a notebook tak většinu času běží bez spuštěných větráčků. A když už běží, tak jsou relativně tiché a slyšíte až ve chvíli, kdy pustíte třeba hru s náročnou grafikou nebo kódování videa. Jeden větráček se podobně jako v předchozí generaci stará o nasávání chladného vzduchu a druhý o vyfoukávání vzduchu teplého. Díky menšímu zahřívání je notebook i příjemným společníkem, pokud jej máte v klíně. Zahřívá se decentně jen v zadní části, kde je perforace pro lepší „dýchání“.


 

Acer Aspire S7 je velmi povedeným ultrabookem, který v nové generaci jen vylepšuje to, co bylo dobré, a napravuje drobné chyby, zejména nižší výdrž baterie. Přináší také vyšší rozlišení displeje, což se bude hodin především v budoucnu, až na to budou připraveny desktopové aplikace. Některé nedostatky ale zůstaly zachovány, zejména jde o klávesnici s chybějící řadou funkčních kláves a z toho plynoucími prohřešky proti dobré ergonomii. Po čase si sice zvyknete, ale bude to trvat dlouho a klávesa Fn bude v permanenci.

Jako celek se mi však S7 moc líbí. Je to stylová mašina s povedeným designem, se kterou si nikde neuděláte ostudu, má příkladné zpracování a je připravena na dobu, kdy budeme počítače ovládat především dotekem. Díky své hmotnosti a „tenkosti“ je příkladně mobilní a vydrží plus minus celou pracovní dobu. Vyšší cena ale může odradit spoustu potenciálních uživatelů, proto bych přivítal model s horší konfigurací s cenou pod čtyřicet tisíc.

Tenké a lehké provedení Chybí 3G
Design Chybí horní řada kláves
Solidní výdrž Relativně vysoká cena
Dotykový displej s pevným kloubem Blednutí displeje při pohledu zboku
Vysoký výkon a rychlé SSD  
Dobře znějící reproduktory  
Hodnocení  85 %

Asi největší konkurencí pro S7 je v tuto chvíli Lenovo Yoga 2 Pro, která nabízí také vysoké rozlišení displeje, ovšem za 39 900 Kč nabídne navíc 512GB SSD, a také možnost překlopit displej a udělat z něj tablet. Je však tlustší a těžší, takže něco za něco. Na stejné cenové úrovni (48 999 Kč) se pohybuje Asus Zenbook UX301LA, který je stejně tenký, lehký, ale má také 512GB SSD. Podobně vybavený Fujitsu Lifebook U904 s 256GB SSD pak přijde na 46 tisíc.

WT100

Kompletní galerie:

 

 

A co takhle TravelMate P645?

Trochu mne mrzí, že S7 nenabízí konfiguraci s 3G modemem, stejně tak tu chybí čtečka na otisky. Na druhou stranu je to pochopitelné, notebook není primárně určen do kanceláře, hraje se tu zejména na styl a co nejmenší tloušťku a hmotnosti. Do kanceláře patří podobný model, ale již v řadě TravelMate – P645, který oba zmíněné nedostatky napravuje. Nabízen je ve dvou konfiguracích, levnější s pevným diskem (35 tisíc) a dražší s diskem SSD (52 tisíc).

Kromě toho, že dražší má navíc SSD, je vybaven výkonnějším procesorem, 3G modemem, 12 GB RAM (základem je 8 GB) a také dedikovanou grafikou AMD Radeon 8750M. Jeho displej má „pouze“ full HD, není dotykový a je matný – což je v kanceláři ceněno více než lesklý dotyk. Přes větší tloušťku je stále lehký (méně než 1,5 kg), má řadu funkčních kláves a klasický touchpad s tlačítky. A v neposlední řadě dokovací konektor, konektor ethernet a VGA přímo na notebooku. Zkrátka pro práci jako stvořený.

Pokud tedy chcete špičkový ultrabook od Aceru, máte na výběr – jeden pracovní, jeden stylový s dotykem a vysokým rozlišením. Základní model P645 má navíc celkem rozumnou cenu, takže je i dostupný. Jen se musíte smířit s běžným pevným diskem. Nehledě na to, že čtrnáctka s full HD je vhodnější pro práci díky tomu, že nebudete muset tolik zvyšovat dpi a tudíž snadno můžete používat externí monitor v kanceláři, aniž byste neustále museli hejblat s hejblaty měnícím rozlišení.

Byl pro vás článek přínosný?