"Tak končí tato histórie, P-core prohrává, E-mrdka žije!" (malá parafráze na Karla Infelda Prácheňského a nové paradigma, které doparadigmovalo) :-D :-D :-D
Za mě je to jediný logický krok, jen si nejsem úplně jistý, že "atomový základ" bude schopen konkurovat Zen6 a dalším modelům v budoucnosti. Aby to tak bylo, musela by se z dnešních "...montů" ponechat jen filozofie a v podstatě celé jádro by se muselo navrhnout odznova - což se zřejmě děje, protože reimplantace rysů P-core nebude nic snadného, to by to totiž Intel mohl udělat už dávno.
A ukazuje se, že AMD zvolilo správnou (a vítěznou) strategii jako první. Naopak se ukazuje, že hybrid Intelu nebyl funkční - což bylo jasné prakticky od počátku, slepit dva úplně antagonistické a vzájemně nekompatibilní CPU nedávalo nikdy smysl.
Tak to je jasné, že ven se dostanou jen kusé a neúplné informace a jde spíše o nějaké rozpracování terorie kam povede vývoj.
Za mě ale stále platí, že ani P-core, ani E-core nejsou cesta vpřed a jejich parciální úpravy nepřinesou kýžený výkonový skok, který je třeba k dohnání AMD. Odebrání SMT byla chyba, odebrání AVX512 taky. Ale největší průser vidím v té přiliš velké výkonové rozdílnosti mezi P a E.
Athlon 64 byl zcela kontinuální evoluce K7, respektive Athlonu XP (který sám byl vylepšená architektura proti průvodnímu jádru K7). Není to docela ten moment nahrazení problémové staré architektury úplně jinou technologií, která naopak dopadne překvapivě dobře.
Možná by se dalo přirovnat opuštění vlastní architektury K5 a její nahrazení K6kou (Nx686) koupenou z NexGenu... Akorát že když záchrana je zvenčí, tak to není tak moc, to to bylo možná spíš něco jako Qualcomm+Nuvia.