Losangeleská hala Staples Center, 23. února 2000, 42. ročník cen Grammy. Jennifer Lopez tu byla nominovaná za taneční hit Waiting for Tonight a zároveň měla předávat jednu z cen. Na červený koberec přišla v šatech z dílny Donatelly Versace: splývavá zelená látka s džunglovým potiskem, vysoké rozparky a výstřih až k pupíku, který na místě držela módní lepicí páska. Stejný model měla zhruba měsíc předtím na sobě Geri Halliwellová ze Spice Girls, jenže na to si dnes vzpomene málokdo.
Druhý den byla Jennifer Lopez v těch šatech všude. Donatella Versace později přiznala, že s takovým ohlasem nepočítala. A protože se psal rok 2000, spousta lidí zamířila k počítači, počkala, až se modem dopíská k připojení, a do vyhledávače napsala něco jako „Jennifer Lopez Grammy šaty“.
Deset modrých odkazů a žádná fotka
Googlu tehdy nebyly ani dva roky a byl to v podstatě textový vyhledávač. Při hledání šatů vrátil seznam modrých odkazů na stránky, které o nich psaly. Jestli na některé z nich bude i fotografie, to se člověk dozvěděl až po rozkliknutí, a pak zkoušel další a další.
Odkaz „Find similar images“ pod náhledem od roku 2009 umožňoval pokračovat v hledání podle vybraného obrázku.
Příběh později sepsal Eric Schmidt, dlouholetý šéf Googlu, ve své eseji z ledna 2015. Dotaz na šaty byl podle něj nejpopulárnějším, jaký Google do té doby zaznamenal. Firma ale neměla spolehlivý způsob, jak lidem dát to, co skutečně chtěli: J.Lo v těch šatech. Z téhle potřeby podle Schmidta vzniklo vyhledávání obrázků.
Zájem o šaty dal Googlu nepřehlédnutelný důkaz, že na některé otázky lidé nechtějí odpověď číst, ale vidět.
Jak naučit vyhledávač ukazovat
Obrázky Google odstartovaly v červenci 2001 a hned na začátku měly v indexu zhruba 250 milionů obrázků. Vyhledávač jim tehdy nerozuměl tak, jak dnes rozumí fotce z mobilu: při hledání se opíral hlavně o text kolem obrázků, například o jejich popisky a obsah stránky. Uživatel zadal slova jako dřív, jen místo seznamu odkazů dostal mřížku náhledů a kliknutím otevřel stránku, odkud obrázek pocházel. Pro hledání slavných šatů to bohatě stačilo.
Z novinky se rychle stala jedna z největších služeb Googlu a v roce 2010 už její index přesahoval deset miliard obrázků. Vyhledávač se mezitím začal učit i to, co na obrázcích skutečně je. V roce 2009 přibylo hledání podobných obrázků, v roce 2011 šlo místo slov vložit do vyhledávače rovnou fotku a v roce 2018 se do vyhledávání dostal Google Lens, který pozná předmět přes fotoaparát telefonu.
Google na svůj módní původ nezapomíná. Když letos v červenci slavil výročí Obrázků Google, otevřel firemní ohlédnutí právě zelenými šaty.
Galerie představená k 25. výročí staví na velkých náhledech a uložených kolekcích; nejprve se zpřístupňovala v USA a v angličtině.
K pětadvacetinám oznámil novou galerii pro procházení obrázků na počítači, nejprve v USA a v angličtině, a také možnost vytvářet obrázky přímo v anglických AI přehledech.
Donatella z toho udělala módní přehlídku
Jennifer Lopez se o roli svých šatů v historii Googlu dozvěděla až po letech, ale vzala ji za svou. V dubnu 2019 je označila za svůj největší módní moment a připomněla, že právě kvůli nim vznikly Obrázky Google.
Jennifer Lopez vzpomíná na večer, kdy si zelené šaty oblékla na Grammy. Autor: Jennifer Lopez / YouTube. Podívejte se také na přehlídku Versace z roku 2019.
Versace z toho o pár měsíců později udělal show. Na přehlídce kolekce jaro–léto 2020 v září 2019 v Miláně požádala Donatella Versace ze zákulisí Google o „Versace jungle dress“ a kupole nad kruhovým molem se zaplnila fotkami Jennifer Lopez z Grammy 2000. Pak přišla sama padesátiletá zpěvačka v nové verzi šatů bez rukávů a s vlečkou. Značka Versace v podkladech k přehlídce připomněla, že jedna událost tehdy dala vzniknout nástroji, který se stal součástí našich životů.
A co Fotky Google?
Příběh zelených šatů se občas mylně spojuje s Fotkami Google, jenže ty jsou jiná služba s jiným příběhem. Obrázky Google hledají cizí obrázky na veřejném webu, kdežto Fotky Google jsou soukromý archiv vašich vlastních snímků. Spustily se 28. května 2015 na konferenci Google I/O, tedy patnáct let po Grammy, a Jennifer Lopez v jejich historii nefiguruje.
Fotky mají vlastní rodokmen: začíná u Picasy, programu na správu fotek v počítači, který vytvořila firma Lifescape a v roce 2004 koupil Google. Pokračuje přes webová alba Picasy a fotografickou část sociální sítě Google+, kde se rodilo automatické zálohování a třídění snímků. Po spuštění samostatných Fotek pak Google v roce 2016 ukončil vývoj Picasy a začal rušit její webová alba, aby se soustředil na jedinou službu.
Fotky Google už při uvedení v roce 2015 třídily osobní knihovnu podle lidí a míst. Tohle je jejich dobové rozhraní.
Problém, který Fotky řešily, už nebyl jeden slavný snímek, ale tisíce vlastních. Telefony fotily víc než kdy dřív a obrázky se rozptýlily mezi mobily, staré počítače, externí disky a různé online služby. Fotky Google měly všechno automaticky zálohovat do cloudu a umět v knihovně najít lidi, místa nebo věci, aniž by je kdo musel ručně označovat. Bradley Horowitz, který měl tehdy fotografické služby Googlu na starosti, vysvětloval, že Fotky mají pro fotografie udělat totéž co Gmail pro e-maily: nabídnout dost místa a chytré vyhledávání, aby se člověk nemusel o svou sbírku starat. Místa bylo opravdu dost: fotky do 16 megapixelů a videa do 1080p ukládal Google v komprimované podobě zdarma a bez omezení. Pro nově nahrávané snímky tahle štědrost skončila v červnu 2021.
Společné mají obě služby hlavně to, že Google se během let naučil obrázkům rozumět.
Zelené šaty od Versace nám tedy nedaly zálohu fotek z dovolené, ale ukázaly Googlu, že některé otázky mají za odpověď obrázek. Dnes stačí namířit telefon na šaty ve výloze a vyhledávač najde, kde se prodává něco podobného. Před šestadvaceti lety přitom u stejných šatů nabízel jen odkazy.
ČLÁNKY DO MAILU