Když Gmail ztratil poštu 40 tisíc lidí, zachránily ji magnetické pásky. Datacentra na ně nedají dopustit dodnes

Na páskách archivuje exabajt dat CERN a z pásek kdysi obnovil ztracenou poštu i Google. Proč na ně velké archivy nedají dopustit, co zvládne nová generace LTO-10 a kde proti diskům prohrává?

Na konci února 2011 otevřelo zhruba 40 tisíc uživatelů Gmailu svou schránku a našlo ji prázdnou. Google tehdy zaváděl aktualizaci softwaru, který spravuje jeho úložiště, a kvůli chybě v ní z těchto účtů zmizela pošta. Každý e-mail přitom firma ukládala v několika kopiích v různých datacentrech, jenže chyba tentokrát zasáhla několik kopií najednou. Pomohly až zálohy na páskách. Kazety nebyly připojené k systémům, ve kterých chyba řádila, a zprávy na nich zůstaly nedotčené. Obnova z pásek trvala hodiny místo milisekund, které stačí na přepnutí k jiné online kopii, ale pošta se uživatelům vrátila.

Patnáct let nato páska z datacenter nezmizela, spíš naopak. Výrobci kazet formátu LTO, který společně vyvíjejí HPE, IBM a Quantum, dodali v roce 2024 největší celkovou kapacitu v historii. Loni dodávky klesly o devět procent, přesto šlo o druhý nejlepší rok. Na kazety dodané v roce 2025 by se při kompresi, se kterou výrobci počítají, vešlo 160 exabajtů dat, tedy 160 milionů terabajtů. Evropská laboratoř částicové fyziky CERN loni v prosinci oznámila, že z urychlovače LHC nashromáždila exabajt dat. Archivuje je na páskách, kde zabírají kolem 60 tisíc kazet.

Tmavá úzká ulička mezi regály plnými černých páskových kazet s barevnými štítky a čárovými kódy, v dálce modré světlo.

Ulička páskové knihovny v počítačovém centru CERN. Exabajt dat z urychlovače LHC se vejde zhruba na 60 tisíc kazet.

Autor: SimonWaldherr / Wikimedia Commons, podle licence: CC BY-SA 4.0

Datacentra přitom mají k dispozici SSD, která přenesou gigabajty dat za sekundu, i pevné disky s kapacitou přes 40 TB. Proč tedy pořád ukládají data na pásku, kterou musí mechanika nejdřív převinout k hledanému místu, a co zvládne kazeta, jakou výrobci prodávají dnes?

Jak se data dostanou na pásku

Kazeta LTO je plastová krabička zhruba deset na deset centimetrů s jedinou cívkou uvnitř. Na ní je navinutá páska široká 12,65 milimetru a dlouhá přes kilometr: LTO-9 i základní kazeta nejnovější generace LTO-10, která je na trhu od června 2025, mají 1 035 metrů pásky. Druhou cívku má mechanika. Po vložení kazety zachytí začátek pásky a při čtení či zápisu ji postupně navíjí na svou cívku.

Ilustrace otevřené páskové mechaniky shora: vlevo kazeta s jednou cívkou hnědé pásky, páska vede po hraně přes čtyři svislé kladky podél čelní plochy hlavy k cívce mechaniky vpravo, vínové šipky ukazují směr pohybu.

Kazeta LTO má jedinou cívku, druhou má mechanika. Páska mezi nimi stojí na hraně a při každém průchodu, tam i zpátky, klouže po hlavě.

Autor: cNews

Hlava mechaniky nezapisuje jen pár stop jako u starého magnetofonu. Zapisuje desítky stop vedle sebe, a když páska doběhne na konec, hlava se posune kousek do strany a zapisuje dál při zpětném chodu pásky. Takto vznikne na pásce LTO-10 celkem 15 104 datových stop, o 68 procent víc než u LTO-9. Rozvinutá páska z 30TB kazety má plochu přes 13 metrů čtverečních, víc než menší dětský pokoj. Pevný disk musí srovnatelné množství dat vměstnat na několik ploten o průměru necelých deset centimetrů. Páska má plochy mnohonásobně víc, takže na ni mechanika může zapisovat bity mnohem řidčeji. Větší magnetické oblasti jsou stabilnější a výrobcům zbývá rezerva, o kterou mohou zápis v dalších generacích zhustit.

Schéma: vlevo celá šířka pásky s pěti šedými servo pásmy a čtyřmi hnědými datovými pásmy, vpravo přiblížení jednoho datového pásma se čtyřmi podpásmy. V každém jsou nahoře tři vínové stopy zapsané tam a dole dvě šedomodré stopy zapsané zpět, třetí zpětnou stopu právě zapisuje svislá hlava se čtyřmi zapisovacími prvky.

Zjednodušeno na čtyři zapisovací prvky, hlava LTO-10 jich má 32. Každý zapisuje do svého podpásma: tam podél jednoho okraje, zpátky podél druhého a další průchody postupně zaplňují místo směrem ke středu.

Autor: cNews

Při zápisu ubíhá páska zhruba šest metrů za sekundu a mechanika LTO-10 na ni ukládá nekomprimovaná data rychlostí 400 MB/s. To je víc, než zvládne velkokapacitní pevný disk, přesto mechanika prázdnou 30TB kazetu plní zhruba 21 hodin. Proti LTO-9 se rychlost nezměnila, protože novou kapacitu přinesly jen užší stopy naskládané hustěji vedle sebe. Podél stopy jsou bity zapsané stejně hustě jako dřív a pásku nejde táhnout libovolně rychle, tenký materiál by se trhal. Vyšší rychlost by tak vyžadovala hlavu, která zapisuje víc stop najednou.

Co dnes zvládne jedna kazeta

Generaci LTO-10 od letošního ledna doplnila 40TB kazeta, která funguje ve stejných mechanikách jako 30TB verze. Páska v ní je tenčí a má podložku z aramidu, do jehož rodiny patří i Kevlar. Do stejně velké krabičky se tak vejde 1 337 metrů pásky místo 1 035.

Rozebraná šedomodrá kazeta LTO na bílém pozadí: v levé polovině skořepiny cívka s navinutou páskou, vpravo prázdná horní polovina, pod nimi pružina, šroubky a dvířka.

Rozebraná kazeta LTO-3. Krabička má od první generace stejné rozměry, takže každá další kapacita se musí vejít do stejného místa.

Autor: Mister rf / Wikimedia Commons, podle licence: CC BY-SA 4.0

Kazeta Na trhu od Kapacita bez komprese Kapacita s kompresí 2,5 : 1 Zápis bez komprese Délka pásky
LTO-9 2021 18 TB 45 TB 400 MB/s 1 035 m
LTO-10 2025 30 TB 75 TB 400 MB/s 1 035 m
LTO-10 (40 TB) 2026 40 TB 100 TB 400 MB/s 1 337 m

Kapacita s kompresí platí, jen když mechanika data při zápisu zmenší v poměru 2,5 : 1. To funguje u textu, databází nebo logů. Video, fotografie a archivy ZIP jsou ale komprimované už předem, takže se jich na kazetu vejde zhruba tolik, kolik udává kapacita bez komprese. Největší kapacitu na jednu kazetu přitom nemá LTO. IBM prodává vlastní podnikový formát 3592 a jeho mechanika TS1170 z roku 2023 zapíše na kazetu 50 TB bez komprese.

Mechaniky LTO-10 umějí data při zápisu šifrovat algoritmem AES s 256bitovým klíčem, takže ukradená kazeta je bez klíče k ničemu. Na kazety typu WORM (Write Once, Read Many) jde zapsat jen jednou, potom už data nelze přepsat ani smazat. Díky souborovému systému LTFS se kazeta v počítači navíc zobrazí podobně jako disk se složkami a soubory.

Proč se archivům páska vyplatí

Datacentra uchovávají obrovské množství dat, ke kterým se po zápisu roky nikdo nevrátí: surová data z experimentů, starší zálohy nebo kopie pro případ katastrofy. U nich rozhoduje, kolik stojí uložení terabajtu na deset let, kolik elektřiny za tu dobu úložiště spotřebuje, jestli data něco nesmaže a jestli půjdou po letech přečíst.

Kazeta LTO-9 stojí v amerických obchodech 105 až 130 dolarů, tedy zhruba 6 až 7 dolarů za terabajt. Nová 30TB kazeta LTO-10 vyjde na 260 až 300 dolarů. Úspora ale neplyne jen z ceny média. Pevný disk potřebuje šachtu v serveru, napájení, chlazení a řadič, kdežto kazeta je pasivní kus plastu s páskou. Knihovna s robotickým ramenem pojme tisíce kazet a obslouží je několika mechanikami, CERN například používá knihovny s více než 15 tisíci pozicemi pro kazety.

Detail černého robotického chapadla páskové knihovny před stěnou plnou kazet, na chapadle štítky s výrobními údaji.

Rameno robota v páskové knihovně StorageTek. Kazetu najde podle čárového kódu na štítku a odnese ji do volné mechaniky.

Autor: Derrick Coetzee / Wikimedia Commons, podle licence: Public Domain CC0

Kazeta v knihovně ani ve skladu elektřinu nespotřebuje. Proud berou jen mechaniky a robot, když zrovna pracují, zatímco disky v serveru se obvykle točí nepřetržitě. Vladimir Bahyl, který v CERNu pracuje jako specialista na páskové úložiště, odhaduje, že při srovnatelném objemu dat spotřebuje páska zhruba desetkrát méně elektřiny než točící se disky.

Případ Gmailu, v němž pásky zachránily ztracenou poštu, ukazuje další výhodu. Kazetu, kterou obsluha vyjme z knihovny a uloží do skladu, nemůže přepsat chybná aktualizace ani zašifrovat ransomware, protože k ní ze sítě nevede žádná cesta. Kazetu, která zůstala v knihovně, by útočník po ovládnutí zálohovacího softwaru mohl nechat robotem založit do mechaniky, zápis na kazetu WORM by mu ale stejně neprošel. Proto se páska často používá pro kopii záloh, která má zůstat mimo dosah útočníka i poté, co pronikne do sítě.

Desítky kazet LTO Maxell s barevnými čárovými kódy naskládané v kartonové krabici a vedle ní.

Kazety, které leží mimo knihovnu, nejsou připojené k žádnému počítači. Útočník je na dálku nesmaže ani nezašifruje.

Autor: Jorge Franganillo / Wikimedia Commons, CC BY 2.0

Záznam na pásce je navíc mimořádně odolný proti chybám. U LTO-9 výrobci udávají nejvýš jednu neopravitelnou chybu na 10²⁰ přečtených bitů, tedy zhruba jednu na 12,5 exabajtu dat. U velkokapacitních disků Seagate Exos je to jedna chyba na 10¹⁵ bitů, zhruba na každých 125 TB. Výrobci médií počítají s archivní životností kolem 30 let, pokud se kazety skladují v suchu a při stálé teplotě.

Kde páska prohrává

Proč tedy datacentra nepřesunou na pásky všechno? Za nízkou cenu a nulovou spotřebu v regálu se platí čekáním. Když někdo požádá o soubor, robot nejdřív najde kazetu a založí ji do volné mechaniky. Pak musí mechanika pásku převinout k začátku souboru, což obvykle trvá desítky sekund, a když je soubor až na druhém konci pásky, i přes minutu. SSD by ve stejné chvíli odpovědělo za zlomek milisekundy. Páska se proto hodí na data, která se čtou ve velkých celcích od začátku do konce, třeba při obnově celé zálohy nebo přesunu archivu. Pro databázi nebo složku s fotkami, ze které někdo každou chvíli potřebuje jiný soubor, je nepoužitelná.

Šedá pásková mechanika IBM s černým čelním panelem a štěrbinou pro kazetu, na horním krytu štítky, na bílém pozadí.

Pásková mechanika IBM pro kazety LTO-2. Po založení kazety si začátek pásky provleče sama a k hledanému souboru ji pak převíjí desítky sekund.

Autor: Austinmurphy / Wikimedia Commons, podle licence: CC BY-SA 3.0

Kazeta LTO už také nepojme víc než pevný disk. Seagate letos rozjel pro dva velké poskytovatele cloudu sériové dodávky pevných disků s kapacitou až 44 TB, tedy víc, než se vejde na nejnovější kazetu LTO bez komprese. Výhoda pásky je jinde: tisíce kazet v knihovně nepotřebují vlastní elektroniku ani elektřinu.

Pro archivy je nejcitelnější změnou LTO-10 konec zpětné kompatibility. Mechanika LTO-10 kazety LTO-9 nepřečte, natož aby na ně zapsala. Každá dosavadní generace přitom uměla pracovat aspoň s kazetami té předchozí: mechanika LTO-9 kazety LTO-8 čte i zapisuje. Výrobci zlom vysvětlují novou konstrukcí hlavy a jinými řídicími značkami, podle kterých se hlava na pásce orientuje. IBM dodává, že většina zákazníků stejně jednu generaci přeskakuje. Třicetiletá životnost kazety je ale k ničemu bez mechaniky, která ji přečte, a velké archivy proto data jednou za několik generací kopírují na novější kazety.

Tabulka kompatibility: mechanika LTO-7 čte i zapisuje kazety LTO-6 a LTO-7 a jen čte LTO-5, LTO-8 čte i zapisuje LTO-7 a LTO-8, LTO-9 čte i zapisuje LTO-8 a LTO-9, LTO-10 pracuje jen s kazetami LTO-10.

Mechaniky LTO dosud pracovaly aspoň s kazetami předchozí generace. LTO-10 zvládne jen vlastní kazety, 30TB i 40TB.

Autor: cNews

Do domácnosti páska nepatří. Externí mechanika LTO-10 se v amerických obchodech prodává zhruba za 22 tisíc dolarů, takže domácí archiv o několika desítkách terabajtů vyjde levněji na discích.

Co přijde po LTO-10

Výrobci LTO loni v listopadu zveřejnili plán dalších generací. LTO-11 má pojmout 70 TB bez komprese, LTO-12 120 TB, LTO-13 210 TB a LTO-14 365 TB, takže každá generace by měla přidat zhruba 75 procent kapacity. Proti plánu z roku 2022, ve kterém se pro LTO-14 počítalo s 576 TB, jsou cíle výrazně skromnější. I tak jde jen o plán: LTO-10 měla podle dřívější verze pojmout 36 TB a přišla s třiceti.

AI agenti

Sloupcový graf kapacity bez komprese: LTO-6 2,5 TB, LTO-7 6, LTO-8 12, LTO-9 18, LTO-10 30 a 40 TB; plán LTO-11 70, LTO-12 120, LTO-13 210 a LTO-14 365 TB; čárkovaně starší plán 36, 72, 144, 288 a 576 TB.

Plán z listopadu 2025 počítá u LTO-14 s 365 TB, o tři roky starší plán sliboval 576 TB.

Autor: cNews

Poptávka tomu zatím nahrává. V prvním čtvrtletí 2026 vzrostla kapacita dodaných kazet meziročně o 57 procent, hlavně díky kazetám LTO-9 a náběhu LTO-10. Na celý rok výrobci předpovídají nový rekord. CERN čeká mnohem víc dat: dnešní exabajt má být jen desetina toho, co bude laboratoř muset uložit a zpracovat v příštích deseti letech.

V datacentrech páska nesoupeří se SSD ani s disky, na kterých běží služby. Je určená pro poslední kopii dat, na která nikdo roky nesáhne. Uloží ji levněji a s menší spotřebou než disková pole. Důvod, proč Google v roce 2011 obnovoval poštu z pásek, trvá dodnes: kazetu mimo mechaniku nesmaže chybná aktualizace ani útočník na dálku. Archivy za to platí minutou čekání na první data a stěhováním dat na novější kazety jednou za pár generací. U dat, která je potřeba hlavně uchovat a jen výjimečně přečíst, se taková cena pořád vyplatí.

Autor článku

Redaktor portálu Cnews.cz. Zaměřuje se retro techniku, smart technologii a vysvětlování odborných témat naučnou formou. Profil autora →

Kvíz týdne

Tyto konektory zná každý. Ale víte, co jejich zkratky doopravdy znamenají?
1/9 otázek