Jelikož jsem se nedávno snažil takto prokázat policejní hlídce, která na displej zmateně koukala, aby si pak jen ručně opsala jméno, čekal jsem, zda nebudu mít podobnou zkušenost i u voleb.
To se zkrátka musí vyzkoušet. Připravil jsem se tak, že jsem občanský průkaz cíleně odložil doma, abych u komise případně nevyměkl. A s pocitem rebela bez příčiny vstoupil do dveří blízké základní školy.
Jakmile jsem před volební komisí začal z kapsy tahat telefon, zejména starší členové (téměř všichni) pozvedli obočí. Čtečku má v mobilu pouze předseda, ten k vám tedy přistoupí, načte kód z vašeho telefonu, načež se mu zobrazí potřebné údaje včetně fotky.
eDoklady
Svůj mobil následně podá členu komise, který má na starosti vaši ulici. A ten již jedná, jako by držel starou plastovou kartičku. Vezme propisku a zakroužkuje vaše jméno. V tomto okamžiku nemohou volit další lidé, kteří by se také potřebovali identifikovat elektronicky, a musí čekat.
Komise se trošku skepticky vyjadřovala ve smyslu, že co kdyby nás tu takových bylo deset naráz, co když to nebude fungovat a jestli mám s sebou i normální občanku. Odpověděl jsem, že babička (vzal jsem s sebou podobně vybavenou rodinu) čekající za mnou má také elektronickou.
Rozhodně by prospělo, pokud by měl čtečku ve svém mobilu každý člen, což je ovšem u typických účastníků těžko představitelné. Komise se tedy alespoň nenudila, ale pokud nejsou členové podobní nadšenci do technologií, je to pro ně zkrátka složitější.
