Odpověď na názor

Myslím že tohle se nedá kategoricky říct. Když to přitáhnu za vlasy, tak tímhle argumentem byste mohl "dokládat", že je kravina dělat zvlᚍ GPU a CPU, protože POŔÁDNÝ inženýr by udělal čip, který umí oboje dvoje.

Existuje naopak zásada nebo princip, že pro určitou úlohu je většinou efektivnější na ni specializovaný nástroj (GPU na grafiku) než nástroj obecný (CPU). No a tenhle princip JE aplikovatelný na procesory. Jednovláknové a málovláknové aplikace mají jiné nároky než mnohovláknové. Takže je logické, že jádro, které nebude úplně univerzální, ale optimalizované směrem na ty jednovláknové aplikace bude zase na oplátku méně efektivní (na plochu, energii) v těch mnohovláknových - a naopak jádro optimalizované na MT výkon je kvůli ohledům na spotřebu a plochu horší v jednovláknovém. (Univerzální jádro bude mít menší ta negativa, ale menší i ta pozitiva).To, čemu říkáte "okleštění jádra" může právě být zefektivnění pro MT úlohy.Před big.LITTLE procesory bylo tudíž dilema, kterým směrem raději jít. big.LITTLE je koncept, který to dilema řeší tím, že vám dá to nejlpší z bou světů - na E-Core větší efektivitu pro mnohovláknové aplikace, a P-Core má uvolněné ruce k tomu, aby se snažilo maximalizovat jednovláknový výkon skutečně festovně.

Z tohohle důvodu JE opodstatnění pro big.LITTLE/hybridní architektury procesorů. Nemusí samozřejmě všechny implementace být skvělé (když mají jednotlivá jádra odlišnou instrukční sadu, tak to je chyba) nebo se vám zamlouvat, ale není to něco, co je jasná slepá ulička.