MSI GE620DX
Jako obyčejný notebook ale skutečně jen vypadá. Jeho detailnější parametry totiž v kombinaci s docela slušnou cenou nadzdvihnou nejedno obočí. Výkonné čtyřjádro Intelu architektury Sandy Bridge – Core i7–2670QM na 2,2 GHz – je v této cenové kategorii celkem obvyklé a grafická karta GeForce GT 555M, která je těsně pod kategorií vysloveně herních grafik a zvládne rozběhat i moderní tituly v uspokojivých detailech je také okolo hranice dvaceti tisíc docela běžná, stejně jako 8 GB RAM a 750GB pevný disk. MSI má ovšem v rukávu trumf v podobě Full HD displeje, který je třetí velmi zajímavou položkou na seznamu klíčových vlastností.
Detail touchpadu
Samozřejmě MSI neexistuje ve vakuu a tak se najde i nějaká ta konkurence. Nejpřímější je asi Asus N55SF, který v některých konfiguracích nabízí úplně shodný hardware a navíc přidává i perfektní externí subwoofer. Výběr mezi těmito dvěma stroji bude asi docela náročný, ale GE620DX má navrch v mobilitě. Je totiž se svými zhruba 2,3 kg hmotnosti (bez adaptéru) na poměry nejen herních patnáctipalcových notebooků poměrně lehký, pokud nepočítáme extrémy jako Sony Vaio SE, a pokud budeme brát v úvahu „výkon na gram“ (a především grafický výkon), budeme jen těžko hledat konkurenta, který se mu bude moci postavit. Na druhou stranu, srovnatelný Asus (ovšem s 6 GB paměti) se prodává ještě o tisícovku levněji.
Pozitivní první dojmy
Na zkoumání notebooku jsme zatím měli jen krátký čas, ale pár věcí nám už je jasné. Jednou z nich je, že displej se z hlediska „běžného uživatele“ docela povedl. Rozlišení 1920 × 1080 bodů je na patnácti palcích krásně jemné, zvlášť v kontrastu s mnohem častěji osazovanými (a námi proklínanými) panely s 1366 pixely na šířku. Navíc máme pocit, že pozorovací úhly jsou nadprůměrné – provedeme ještě živé srovnání s jinými notebooky, ale opravdu se nám zdá, že je tentokrát situace i ve vertikální ose výrazně lepší, než tomu bývá zvykem. Lesklá povrchová úprava displeje je také u herního notebooku spíše plusem (nepočítá se u něj s tak častým přenášením jako u netbooku či Ultrabooku) a navíc je rozumná, neodráží se v ní úplně vše.
Vysoké rozlišení možná paradoxně bude trochu problém pro grafickou kartu, pro hraní v nativním rozlišení bude třeba snižovat detaily. Zatím jsme ale neměli čas zkusit žádné herní benchmarky, takže můžeme jen odhadovat na základě předchozích zkušeností.
Co se nám líbí méně je touchpad. Jednak je (subjektivně) docela ošklivý, jednak má spojená tlačítka (ale aspoň jsou perfektně tichá) a jednak z něj máme pocit, jako by reagoval tak nějak divně pomalu. Oceňujeme ovšem hned nad ním umístěné malé tlačítko, kterým se dá jednoduše vypnout; u herního notebooku by to mělo být samozřejmost, protože je přímo stavěný na používání externí myši, pravidlem to však nebývá. A výtky asi budeme mít i ke klávesnici, která nemá zrovna šťastné rozložení – malý Enter, nula na numerickém bloku je malá, neoddělené kurzorové šipky a tak dále.
O designu si můžete udělat obrázek z fotek a o pevnosti zpracování, výkonu ve hrách i aplikacích a o notebooku všeobecně si budete moci přečíst v rozsáhlé recenzi, kterou pro vás co nejdříve připravíme.
ČLÁNKY DO MAILU