Než přišlo do Windows, propadl Hledání min celý Microsoft. Bill Gates v něm dokonce lámal rekordy

Jedné neděle v roce 1990 dostal Bruce Ryan e-mail od Billa Gatese. Šéf Microsoftu psal, že má nejspíš nový rekord v Hledání min, a rovnou dodal, kde ho najdou: na počítači, který nepatřil jemu. Ryan, který ve firmě připravoval první balík her pro Windows, se tam s kolegy večer opravdu vypravil. Rekord platil: pět sekund.

Hra, ve které Gates lámal rekordy, přitom ještě nebyla součástí Windows. Po firemní síti kolovala jako soukromý projekt dvou programátorů a během několika měsíců pohltila velkou část Microsoftu.

Hra vznikla jako cvičení pro OS/2

Prvním z obou programátorů byl Curt Johnson, který v Microsoftu pracoval na debuggeru pro OS/2. Aby si vyzkoušel programování pro Presentation Manager, grafické prostředí nového systému, napsal hru PM Mine podle své oblíbené hry Mine z Macintoshe.

Druhým byl Robert Donner. Po vydání Windows 3.0 v květnu 1990 převedl Johnsonovu hru do Windows pod jménem Win Mine a celé ovládání postavil na myši. Vlaječky na podezřelá pole se v ní zapichovaly pravým tlačítkem. Donner tím chtěl předvést, k čemu je druhé tlačítko PC myši, protože myš od Applu měla jen jedno.

Na firemní síti se hra okamžitě uchytila. Lidé u ní trávili pauzy i v devět večer, kdy se v Microsoftu běžně ještě pracovalo. Kdo Donnerovi hlásil chybu, musel přiložit snímek obrazovky. Donner na něm pak ukázal, kde se v úvaze spletl sám hráč. Podobně pochodil jeden z marketingových manažerů. Podle něj se nejtěžší obtížnost Expert vyhrát nedala, a proto ji chtěl ze hry vyřadit. Ryan za ním zašel do kanceláře a za deset minut mu Experta vyhrál přímo před očima.

Deset sekund? Rekord je osm

Hře propadl i Bill Gates. Jednoho dne napsal Ryanovi, že začátečnickou obtížnost s deseti minami na ploše 8 × 8 polí vyřešil za deset sekund, a zeptal se, jestli je to dobrý čas. Ryan odepsal, že je to výborný čas, ale rekord je osm sekund. Dnes trochu rozpačitě přiznává, že ten rekord byl nejspíš jeho vlastní. Gates si od té chvíle překonání rekordu vzal za osobní úkol.

Hra mu brala tolik času, že si ji smazal z vlastního počítače. Hrát ale nepřestal, jen si našel jiný: počítač v kanceláři Mika Hallmana, tehdejšího prezidenta Microsoftu.

Právě tam Ryan s kolegy té neděle zamířil. Výsledek museli vidět na vlastní oči, protože nejlepší časy se ukládaly do obyčejného textového souboru a přepsat je mohl kdokoli. Tým kolem hry proto zavedl pravidlo, že nový rekord musí mít svědka, a to platilo i pro šéfa firmy.

Melinda French a nekonečné klikání

Gatesova honba za rekordy neunikla ani Melindě French. Byla Ryanovou nadřízenou, s Gatesem tehdy chodila a v roce 1994 si ho vzala. Jednoho dne si Ryana zavolala a požádala ho o laskavost pro firmu: ať Billovi o nových rekordech neříká. „Bill musí dělat spoustu důležitých rozhodnutí a tohle by mu nemělo brát čas,“ vysvětlila.

Ryan zašel ještě dál a rozhodl se Gatesovi ukázat, že další pokusy nemají smysl. Využil vlastnost, kterou zná každý, kdo miny hrál: když hráč klikne na pole bez min v okolí, hra sama odkryje i okolní pole a pokračuje, dokud nenarazí na pole s číslem. Kdyby se všech deset min nahromadilo v jednom rohu, jediné kliknutí na opačné straně by odkrylo celou plochu a hra by rovnou skončila výhrou. Takové rozložení ale padne tak vzácně, že by člověk musel odehrát obrovské množství partií.

Hrát proto nechal počítač. Windows 3.0 obsahovaly jednoduchý program Recorder, který uměl nahrát kliknutí a přehrávat je pořád dokola. Ryan nahrál smyčku: makro kliklo do rohu nové hry, a když nevyhrálo, spustilo další. Po výhře se otevřelo okno pro zápis rekordu a smyčka se na něm zastavila. Ryan makro pustil a odešel na celodenní porady. Vyhrálo zhruba po čtyřech hodinách, ještě než se vrátil.

Hodiny ve hře začínaly od jedničky a desetiny sekundy neměřily, takže partie vyhraná jediným kliknutím skončila časem jedna sekunda. Lepší výsledek v této verzi hry nešel. Ryan poslal Gatesovi snímek obrazovky se vzkazem: „Je mi líto, tvůj pětisekundový rekord padl navždy. Jednu sekundu asi neporazíš.“

Prohra s makrem

Odpověď Ryan nečekal. Druhý den ráno ale našel v poště e-mail od Gatese, a málo věcí zaměstnance Microsoftu děsilo víc. Obavy rozptýlil hned předmět zprávy: „Chairman displaced“, tedy zhruba „předseda sesazen“. Gates v e-mailu, který poslal v kopii i kolegům, přiznal, že jeho rekord jednou provždy porazilo makro. Připsal k tomu:

„Moje klíčové dovednosti nahrazuje počítač. Tahle technologie zachází příliš daleko. Když stroje dělají věci rychleji než lidé, jak si můžeme uchovat lidskou důstojnost?“

Že šlo o nadsázku, prozradila další věta: „Asi budu muset zkusit střední obtížnost.“

Prosbu Melindy French i makro popsal Ryan novináři Kylu Orlandovi pro jeho knihu o historii Hledání min. Ta vyšla v roce 2023 anglicky a o dva roky později i česky jako Hledání min: Jak si Microsoft začal hrát. V tisku se historka objevila už v roce 1994, jen s jiným autorem makra a s časem tři sekundy. V tom podstatném se ale obě verze shodují: Gates si hru smazal, hrál na Hallmanově počítači a jeho rekord byl pět sekund.

Z firemní sítě do každého počítače

Veřejnost dostala hru v říjnu 1990 ve Windows Entertainment Packu, tedy v tom placeném balíku sedmi her pro Windows 3.0, na kterém pracoval Bruce Ryan. Hra v něm už nesla jméno Minesweeper. Skutečný průlom přišel s Windows 3.1 v roce 1992. Hledání min v nich nahradilo dosavadní hru Reversi a spolu se Solitairem se stalo standardní součástí systému. Microsoft později vysvětloval, že se do Windows dostalo jako oblíbená hra všech, kdo na systému pracovali, Gatese nevyjímaje.

Šikovnost přitom nebyla jedinou cestou k dobrému času. Robert Donner do hry ukryl kouzelné slovo, které si vypůjčil z textové hry Colossal Cave Adventure ze sedmdesátých let. Kdo napsal xyzzy a stiskl Shift s Enterem, tomu zbělel pixel v levém horním rohu obrazovky. Kdykoli pak kurzor myši najel na minu, pixel zčernal. Trik se do počítačového tisku dostal už v květnu 1992, několik týdnů po vydání Windows 3.1.

Po celém světě se pak opakovalo to, co Microsoft zažil o dva roky dřív. Lidé si u min dávali pauzy, před šéfem je schovávali klávesami Alt+Tab a honili vlastní rekordy. Hra ve Windows vydržela dvacet let a ze základní instalace zmizela až s Windows 8 v roce 2012. Kdo ji v devadesátých letech hrál, většinou netušil, že jí kdysi stejně propadl i zakladatel Microsoftu a že jeho rekord nakonec porazilo makro.