Trojtest NAS: ZyXEL NSA310 a NSA320 + jeden od WD

 

Představení, parametry

 

NASy od společnosti ZyXEL jsem měl na pomyslném „to-do“ listu již delší dobu. Z poměrně malé nabídky síťových úložišť tohoto výrobce jsem nakonec vybral dva modely, jejichž přímé srovnání si budete moci přečíst v následujících kapitolách.

Pod názvem ZyXEL NSA310 v českých e-shopech naleznete jednodiskové síťové úložiště, které ale není tak úplně jednodiskové. Díky externímu portu eSATA lze k NASu připojit další disk, který se v rozhraní bude jevit jako další interní jednotka. Bez problému tak vytvoříte pole RAID 1 nebo 0.

Rozměrnější model NSA320 je plnohodnotné dvoudiskové úložiště, svými rozměry a tvarem se nijak zvlášť neliší od konkurenčních modelů. V testech výkonu naleznete srovnání nejen s nedávno otestovaným Fujitsu Celvin Q700, ale i novinkou od společnosti Western Digital – WD My Book Live Duo.

Po delším váhání jsem se rozhodl „přilepit“ k tomuto testu NAS od Western Digital a nevěnovat mu zvláštní prostor v samostatné recenzi. Webové rozhraní a schopnosti tohoto úložiště se více méně neliší od již recenzovaného WD My Book Live (a já se nerad opakuji). Výjimkou budiž možnost vytvoření pole RAID nad osazenými disky. O tom ale již více v odpovídající kapitole.

Jako vždy nabízím jednoduchou srovnávací tabulku se základními parametry:

 

 

Testovací sestava a metodika

 

Testovací sestava a metodika

Základem testovací sestavy se stala základní deska Asus P7P55 WS SuperComputer, která disponuje dvojicí síťových karet Reaktej 8112L. Ty disponují schopností pracovat v režimu tzv. bondingu, často také známého jako teaming. Síťové karty se pomocí ovladače spojí do jednoho připojení a navýší tak maximální teoretickou propustnost. Do volného PCI slotu je přidána ještě jedna síťová karta, která slouží výhradně pro připojení do lokální sítě (a přístup k internetu).

Touto schopností disponují také některá síťová úložiště, jelikož jejich výkon již naráží na úzké hrdlo gigabitového Ethernetu. Na současné sestavě tak bude možné změřit opravdu maximální dosažitelný výkon.

Pro testy síťových úložišť není nutné využívat nejvýkonnější procesor na trhu, použitý Intel Core i5 661 (dvoujádrový procesor s HT) na taktu 3,33 GHz bohatě postačí. Na základní desce je osazeno celkem 16 GB operační paměti DDR3 na frekvenci 1333 MHz.

Část operační paměti je využita pro tvorbu RAMdisku o velikosti 4 GB, ze kterého je na úložiště odesílán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Operační paměť je při práci s takto malými soubory několikanásobně rychlejší než pevné disky, zbavuji se tak dalšího úzkého hrdla při testech.

Jako primární pevný disk pro většinu praktických testů nakonec poslouží SSD s řadičem SF-2281, konkrétně model OCZ Vertex 3 s kapacitou 60 GB. Pravidelní čtenáři schopnosti tohoto zařízení znají, při práci s komprimovatelnými soubory dosahuje přenosových rychlostí až 500 MB/s v obou směrech. Vzhledem k tomu, že při testech využívám přenosu 10GB prázdného VHD souboru, není problém dosáhnout maximálních rychlostí (limitovaných řadičem disků, který má propustnost maximálně 3 Gb/s).

Zbylé, pro testy nepodstatné komponenty naleznete ve shrnující tabulce. Jako operační systém posloužil Windows 7 Ultimate 64-bit se všemi dostupnými aktualizacemi, včetně Service Pack 1.

Metodika

Ze všeho nejdříve síťové úložiště připojím do stávající sítě a zkontroluji dostupné aktualizace firmware. Ty někdy přinášejí významné navýšení výkonu. Na úložišti vytvořím novou sdílenou složku a přidám uživatelský účet.

Poté zkontroluji spuštěné služby na úložišti, ponechávám zapnutou pouze podporu pro přenos pomocí protokolu FTP, CIFS a Rsync. Nakonec se přesunu do nastavení sítě a změním potřebné položky tak, aby odpovídali testovacímu prostředí.

U dvoudiskových modelů provádím testy při nastavení diskového pole RAID 0 a 1, u vícediskových se snažím otestovat všechna dostupná nastavení (RAID 0, 1, 5, 6, 10). Pokud je k dispozici protokol iSCSI, provádím pak testy ještě s ním (v režimu RAID 1 u dvoudiskových, respektive RAID 5 u vícediskových úložišť).

Úložiště je poté připojeno napřímo do testovacího počítače pomocí gigabitového Ethernetu. Na této síťové kartě je zakázán firewall a chybí i připojení k internetu. Díky tomu je zajištěno, že úložiště nebude zpracovávat požadavky jiných počítačů v síti a provoz nebude blokován.

Prvním testem je rychlost čtení a zápisu skrz protokol FTP. Na počítači je nainstalován klientský software FileZilla, po úspěšném spojení s úložištěm je na úložiště odeslán 10GB soubor VHD (zdrojem dat je výše zmíněný SSD). Výsledná rychlost je počítána z doby trvání přenosu. Následně je soubor opět stažen (a na zdrojovém disku přepsán).

Následuje stejný test, tentokrát jsou však data přenášena protokolem CIFS/SMB. Na počítači je nainstalován program FastCopy, který slibuje vysoký výkon přenosu a zároveň přináší komfortní možnosti nastavení, navíc po dokončení přenosu sám zobrazí průměrnou rychlost.

Test s FastCopy je proveden ještě jednou, ale s jinými zdrojovými daty – na RAMdisk je nahrán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Data z RAMdisku jsou pak přenášena na síťové úložiště. Rychlost takového přenosu je mnohem nižší než v případě velkého souboru.

Následují kombinovaná měření přenosu pomocí protokolu FTP i CIFS. V jeden moment je zahájen přenos oběma protokoly (z různých umístění do různých umístění) v různých kombinacích. Cílem tohoto testu je ukázat, jak se úložiště bude chovat při současné práci dvou uživatelů. Problém s tímto testem mají zejména jednodiskové modely, kdy pevný disk nestíhá provádět obě operace naráz a přenos v jednom či druhém směru utlumí na minimum.

V testovací metodice mají zastoupení také syntetické testy. Pro testy síťových úložišť jsem použil dvojici oblíbených benchmarků pro pevné disky – Crystal Disk Mark a ATTO disk benchmark.

Nově také přibyl test přenosu pomocí Rsync – na úložišti je v samém závěru testů nastavena zálohovací úloha (pokud to samozřejmě úložiště dovolí) a odeslána pomocí Rsync do počítače. Jelikož systém Windows 7 Rsync nativně nepodporuje, je použit software Deltacopy. Rychlost přenosu je vypočítána pomocí časových razítek vytvořeného souboru.

 

ZyXEL NSA310

 

Testování jednodiskových úložišť není nic složitého – nastavení diskových polí v tomto případě odpadá, výkonově se žádný zázrak stejně nekoná. ZyXEL NSA310 však umožňuje připojit druhý disk pomocí portu eSATA. Chvíli jsem koketoval s myšlenkou, že bych provedl i měření takového pole, nakonec jsem to vzdal.

Abych byl upřímný, nedovedu si totiž představit, že by někdo takové zapojení použil. Mít vedle NASu položený další disk s kabeláží (nejen eSATA, ale minimálně i napájení) prostě není úplně ideální. I přesto naleznete v grafech hned dvě měření s tímto úložištěm. Poprvé se z výroby osazeným diskem, podruhé pak s diskem z naší referenční sady. Snažím se tak vyjít vstříc uživatelům, kteří si úložiště zakoupí již s diskem, a zároveň se nechci zpronevěřit vůči testovací metodice.

 

NSA310 svými rozměry spíše než síťové úložiště připomíná obyčejný externí rámeček na disk. Samotné šasi je vyrobeno z kovu, přední panel však tvoří černý plast. Na předním panelu naleznete tlačítko pro zapnutí úložiště a spuštění kopírování na externí médium, pětici svítivých diod a jeden konektor USB 2.0.

 

Pokud přední panel odejmete (je nutné vyšroubovat zajišťovací šroub na spodní straně úložiště), měli byste podle návodu být schopni vyjmout pevný disk a případně jej nahradit jiným. Návod lže. V mém případě jsem musel celé úložiště rozebrat a povolit ještě jeden šroub, s jehož pomocí byl disk připevněn k vnitřnímu plechu. Nesnažte se proto disk vytrhnout silou.

  

Na zadním panelu pak naleznete 4cm ventilátor zajišťující chlazení, již zmiňovaný port eSATA, druhý USB konektor, síťové rozhraní Ethernet, napájení a zámek Kensington.

Pokud zařízení zakoupíte již s ozaným diskem, s největší pravděpodobností se uvnitř bude ukrývat některý ze zelených disků od společnosti Western Digital. V našem konkrétním případě se jednalo o 2TB WD20EARX.

Vzhledem k tomu, že webové rozhraní obou úložišť od společnosti ZyXEL je téměř shodné, nedělal jsem duplicitní screenshoty a k rozhraní jako takovému se vyjádřím v další kapitole.

Spotřeba

Se spotřebou na tom bývají jednodisková úložiště skvěle. Elektrickou energii požírá prakticky jen pevný disk, hardware jednodiskového úložiště nebývá příliš náročný. A přesně tak je tomu u ZyXEL NSA310 – výrobce udává hodnoty spotřeby s osazeným pevným diskem v zátěži 16,3 W, v klidu pak 0,24 W.

Praktická měření ukázala, že úložiště naprostou většinu času spotřebuje maximálně 9 W, spíše ale méně. Výjimkou budiž roztáčení disku, kdy je přeci jen nutné dodat více energie (skokových 13–14 W). Spotřeba v klidu se dá označit za nulovou (nejsem schopen změřit spotřebu menší než 1 W). I s přesnějším měřidlem by ale odchylka byla příliš vysoká na vynesení nějakého rozsudku mezi dvěma modely).

 

ZyXEL NSA320

 

V o poznání větší krabici pak dorazil druhý model od ZyXELu. NSA320 již na první pohled působí robustnějším dojmem. Opět můžete vidět kovové šasi a přední plastový panel. Ten je tentokrát doprovázen líbivými křivkami. Plast je však lesklý a chytá na sebe snad všechny myslitelné nečistoty, včetně otisků prstů. Osazení tlačítky a diodami se od NSA310 absolutně neliší.

Zadní panel z velké části obsadil 6cm ventilátor. Ve volném prostoru jsou pak rozmístěny konektory USB (jsou dva), Ethernet, napájení a zámek Kensington. Nechybí ani zapuštěné tlačítko pro reset nastavení. Oproti NSA310 zmizel port eSATA.

 

Pro přidání pevných disků je opět nutné odejmout přední panel. Před jejich osazením je potřeba opatřit je plastovými ližinami, které jsou součástí balení. Jak je z fotografií patrné, mezera mezi pevnými disky není zrovna veliká, vzduch mezi nimi tedy bude proudit jen s velkým odporem. Vedle druhého disku se navíc nachází elektronika úložiště bez oddělení, disk může být tedy zahříván o poznání více (a také se dříve odporoučet).

 

Dovolím si zde zmínit ještě jednu drobnou vychytávku. Po osazení disků by se daly opět vyjmout velice těžko (zkoušel jsem to). Pokud se však podíváte do vnitřního prostoru předního panelu, najdete tam přilepené „ucho“ (v hlavě mám momentálně jen další alternativní název „vyndavač“) na disky. Ty jdou pak vyjmout ven bez použití síly.

 

Instalace, webové rozhraní

Ke každému síťovému úložišti je přibaleno instalační médium s aplikací, která usnadní jeho prvotní nastavení. Celý program se nese v duchu modré barvy (jako většina věcí od této společnosti). Okamžitě po instalaci je proveden sken sítě a na jednoduchém nákresu se objeví dostupná zařízení.

 

Po klepnutí na tlačítko pod síťovým úložištěm se spustí průvodce základním nastavením. Ten je v anglické lokalizaci, nechce po uživateli však žádné vědecké znalosti z oboru a věřím, že nastavením projde každý alespoň trochu zběhlý uživatel.

Pokud se však na nastavení necítíte, nabízí průvodce i základní konfiguraci bez nastavení – pouze vás nutí do změny hesla pro administrátorský účet. Manuální konfigurace vám přeci jen nabídne několik zásadních možností.

 

V prvním kroku je nutné nastavit síťové rozhraní, buď vše ponecháte na automatickém vyjednávání se serverem DHCP, případně nastavíte ručně potřebné hodnoty. Poté je nutné změnit heslo administrátora a volitelně nastavit název zařízení v síti.

Výběr vhodného diskového pole záleží samozřejmě na vás. Na výběr je JBOD, RAID 0 nebo RAID 1. Většina uživatelů pravděpodobně sáhne po poslední jmenované variantě. Po vytvoření pole si můžete zvolit, které veřejné složky si přejete namapovat do počítače, ze kterého NAS konfigurujete.

 

K bezproblémovému používání pak již chybí pouze vytvořit uživatele. Těch můžete pomocí základní konfigurace vytvořit až pět, nicméně další lze přidávat i později ve webovém rozhraní. Do toho se můžete okamžitě po dokončení průvodce přesunout.

 

Ti z vás, kteří se již někdy setkali s routery od společnosti ZyXEL, asi nebudou webovým rozhraním příliš zaskočeni. Zvláště levé menu vzhledově naprosto odpovídá starším ADSL routerům (které rozdávalo O2 za korunu každému zákazníkovi).

Položky v menu jsou rozmístěné smysluplně a nabízejí dostatečné množství funkcí, jak se na správné síťové úložiště sluší a patří. Trochu mi chyběla možnost zpřístupnění diskového prostoru skrz protokol iSCSI, otázkou ale je, zda by někdo tuto možnost u dvoudiskového úložiště využíval.

Z dostupných funkcí je patrné, že ZyXEL svá úložiště cílí spíše na domácí uživatele. V základním stavu nabízí BitTorrent klienta, streamování multimédií do sítě, publikaci vybraných složek na internetu nebo třeba automatický upload fotografií či videí na YouTube a Flickr. Nechybí ani jablečný iTunes.

 

Pro zajištění minimální spotřeby NASu jsou k dispozici některé úsporné funkce, které znáte i z úložišť jiných výrobců. Jedná se především o možnost uspávání pevných disků při nečinnosti nebo provozní rozvrh, kdy po nastavení přechází úložiště do jakéhosi „standby“ režimu a samo se zase v daný čas zapne.

Doplňky

Jak se již stalo dobrým zvykem, NAS podporuje instalaci různých rozšiřujících balíčků, které přidávají nové funkce. Jejich výpis naleznete na screenshotu níže. Dostupných doplňků bylo v době testování 13, nicméně musím poznamenat, že ne všechny přinášejí něco světoborného. Naopak, většina úložišť má velkou část těchto doplňků přímo integrovánu ve frimware (mám na mysli S.M.A.R.T. test pro pevné disky, podporu NFS či zálohování).

 

Spotřeba

Výrobcem udávané hodnoty při osazení dvou pevných disků jsou 32,2 W v zátěži a poměrně vysokých 10 W v klidovém stavu. Praktická měření nakonec vyšla o něco lépe – 23 W v zátěži, 8 W v klidu. Zvláště na klidovém režimu by se dalo ještě zapracovat. 8 W sice celkovou spotřebu v domácnosti asi nepoloží, šetřit se ale musí všude, kde se dá.

 

WD My Book Live Duo

 

Recenze jednodiskové varianty u vás čtenářů zaznamenala velký zájem, proto jsem se rozhodl kývnout i na nabídku zápůjčky dvoudiskového modelu. Jak jsem již naznačil v úvodu, změn ve webovém rozhraní se mnoho neudálo. Prakticky všechny jsou odvislé od použití dvou disků.

Už už jsem si myslel, že mě na zařízení nemůže absolutně nic překvapit, nakonec se přeci jen něco našlo. Designový základ zůstal stejný, pouze plastové tělo se logicky muselo rozrůst do šířky (aby se do něj pohodlně vešly dva pevné disky).

Oproti jednodiskovému modelu přibyla možnost připojit externí zařízení pomocí USB, to můžete využít k zálohování obsahu nebo na vytvoření sdílení nad tiskárnou. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, zdali se jedná o USB 2.0 nebo 3.0 (neměl jsem u sebe zrovna žádné novější zařízení a materiály výrobce velice dobře mlží).

Přístup k diskům je vyřešen velice elegantně. Horní plastový kryt je opatřen panty, po jeho stlačení směrem dolů se uvolní jistící mechanismus a pružinka kryt „vystřelí“. Disky pak chrání už jen plech, který lze odejmout i bez nutnosti použití dílenských nástrojů. Je totiž upevněn jakýmsi rychloupínacím šroubkem.

Protože se jedná o produkt společnosti Western Digital, nikoho asi nepřekvapí, že disky v něm osazené budou od téhož výrobce. Konkrétně se jednalo o „zelené“ modely WD20EARX, tedy rozhodně ne těmi nejrychlejšími na trhu.

U síťových disků této společnosti jsem se zatím pokaždé setkal se zajímavou samolepkou, stojí na ní: „Use WD GreenPower drives only“. A samolepka nelže – pokud do NASu osadíte jiné disky než ty zelené od WD, úložiště s vámi nebude mluvit (ověřeno i na starším WD My Book World Edition).

 

Z toho důvodu je tedy jasné, že jsem nemohl zařízení podrobit testům s referenčními disky uvedené u testovací sestavy.

Zajímá-li vás vzhled a funkce webového rozhraní, dovolím si vás nasměrovat do staršího článku o WD My Book Live, kde je galerie screenshotů úplná. Zde naleznete pouze malou část, tedy převážně snímky obrazovky vztahující se k diskům a diskovému poli.

 

A právě k diskovým polím bych si dovolil jednu (či dvě?) výtku. Western Digital totiž absolutně zařízl možnost vytvoření pole RAID 0, z možných voleb si musíte vybrat mezi JBOD a RAID 1. Na jednu stranu to chápu, RAID 0 je poměrně nebezpečný, ale to stačilo zdůraznit nějakým červeným vykřičníkem, konečnou volbu bych nechal na nás, zákaznících.

Druhou věcí, která mě mírně namíchla, byl čas potřebný pro vytvoření diskového pole. I když na disku nemáte jediný bajt dat, sestavení pole a jeho synchronizace trvá několik hodin. Disk je v té době normálně přístupný ze sítě, ale neuvěřitelně pomalý. Přidělat funkci pro rychlý rebuild pole by nemusel být pro výrobce takového formátu až takový problém.

Testy výkonu — FTP, CIFS

 

Všechny testy výkonu probíhají s úložištěm připojeným napřímo do počítače s dedikovanou gigabitovou síťovou kartou. Chci se tím vyvarovat problémům s případným nízkým výkonem dalších prvků v síti (router, switch).

Testy slouží k porovnání výkonu jednotlivých polí RAID, dle výsledků lze jednoduše odvodit, jaké pole zvolit. Ačkoliv většinu testů vyhraje nastavení RAID0, nemohu toto nastavení doporučit, při zničení kteréhokoliv disku přijdete o data na všech. Nasazení RAID0 si dovedu představit pouze ve specifických případech (pravidelné zálohování do dalšího umístění, data nenáročná na obnovu, ale existují vůbec taková?). Výsledky budou do budoucna porovnatelné s dalšími testy NASů na ExtraHardware.

FTP, CIFS

K testování FTP využívám FileZilla klient, na server a následně z něj se odesílá soubor o velikosti 10 GB. Všechny služby (mail server, web server, multimediální aplikace) jsou vypnuty. FTP bývá pro svou jednoduchost a (relativní) spolehlivost často využíváno pro automatické zálohování.

Nově pak procházím testy CIFS ještě jednou, tentokrát nepřenáším jediný soubor, ale rovnou celou složku obsahující 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Snažím se tak alespoň částečně přiblížit reálný výkon zařízení v běžném provozu.

Výsledky ve screenshotech:

ZyXEL NSA310, WD10EALX

ZyXEL NSA310, WD20EARX

ZyXEL NSA320, WD10EALX, RAID 0

ZyXEL NSA320, WD10EALX, RAID 1

WD My Book Live Duo WD20EARX, JBOD

WD My Book Live Duo WD20EARX, RAID 1

ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark x64 3.0

 

Na testování síťových úložišť se dají využít tradiční diskové benchmarky, využil jsem dva velmi oblíbené — ATTO Disk Benchmark a CrystalDiskMark. Každý z nich testuje propustnost trochu jinak, a tak vám nabídnou ucelený obrázek o výkonu.

 

 

Výsledky ve screenshotech:

ZyXEL NSA310, WD10EALX

ZyXEL NSA310, WD20EARX

ZyXEL NSA320, WD10EALX, RAID 0

ZyXEL NSA320, WD10EALX, RAID 1

WD My Book Live Duo WD20EARX, JBOD

WD My Book Live Duo WD20EARX, RAID 1

FTP a CIFS podruhé a dvakrát

 

Ještě jednou se podívejte na výkon zařízení při přenosu dat pomocí CIFS a FTP, tentokrát však na zařízení budou probíhat dvě operace současně. Cílem je ukázat, jak se úložiště bude chovat při více operacích probíhajících různými směry.

Současné čtení FTP i CIFS

Při tomto testu je ze zařízení čten 10GB soubor ze dvou různých umístění, stahování probíhá současně pomocí FTP (Filezilla) i CIFS (FastCopy).

Současný zápis FTP i CIFS

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor ze dvou různých umístění, nahrávání probíhá současně pomocí FTP (Filezilla) i CIFS (FastCopy).

Současný zápis FTP a čtení CIFS

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí FTP, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí CIFS.

Současný zápis CIFS a čtení FTP

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí CIFS, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí FTP.

Současný zápis a čtení CIFS

Opět stejný scénář, tentokrát komunikaci se zařízením zajišťuje v obou úlohách CIFS protokol (dvě instance programu FastCopy provádějí download i upload souboru z různých umístění).

Výsledky ve screenshotech:

ZyXEL NSA310, WD10EALX

ZyXEL NSA310, WD20EARX

ZyXEL NSA320, WD10EALX, RAID 0

ZyXEL NSA320, WD10EALX, RAID 1

WD My Book Live Duo WD20EARX, JBOD

WD My Book Live Duo WD20EARX, RAID 1

Verdikt

 

Verdikt

ZyXEL NSA310

Jednodiskové modely síťových úložišť nacházejí své uplatnění zejména u nenáročných zákazníků, kteří sice chtějí svá data vystavit na síti, neřeší ale jejich zabezpečení a na rychlosti jim až tak moc nezáleží. NSA310 se co do rychlosti přenosu může směle poměřovat.

Pravděpodobně díky kovovému šasi je provoz tohoto úložiště poměrně nehlučný, automaticky regulovaný ventilátor o sobě moc vědět nedával, otázkou zůstává, bude-li takový po celou dobu provozu.

Spotřeba v zátěži se ustála na „obrovských“ devíti wattech, v klidovém režimu spadla pod jeden watt. Co víc si od síťového úložiště přát? Absenci druhého disku výrobce vyřešil šalamounsky, a to externím konektorem eSATA. S takto připojeným diskem můžete klidně vytvořit diskové pole a rozšířit tak kapacitu či zajistit vyšší bezpečnost uložených dat. Uvažujete-li ale o provozu dvou disků, doporučuji zakoupit raději NSA320.

+ tiché chlazení
+ cena
+ eSATA s možností pole RAID

- některé základní funkce jsou k dispozici pouze jako doplňky
- jeden disk

ZyXEL NSA320

Z hlediska softwarové výbavy se od levnějšího bratříčka neliší, z hardwarového pohledu přináší (téměř) samé výhody. Větší ventilátor s lepším chladícím účinkem, druhý disk pro tvorbu redundantního pole. Drobným neduhem (který ale může být pro některé zájemce zásadní) je o něco vyšší spotřeba (23 W v zátěži, 8 W v klidu).

Jistě, nejedná se o nijak zásadní hodnoty, přesto jsou zde konkurenční modely, které dokážou nabídnout podstatně nižší režijní náklady. Nu což, NAS se dá "mimo pracovní dobu" vypnout. Za cenu pod tři tisíce korun se toho do kovového šasi asi víc nevešlo.

+ tiché chlazení
+ cena

- některé základní funkce jsou k dispozici pouze jako doplňky
- vyšší spotřeba v klidu

Western Digital My Book Live Duo 4 TB

Koupí WD My Book Live Duo zakupujete vlastně hotové řešení. Možnost nákupu samotného úložiště bez disků zde není, stejně tak s pozdějším rozšířením kapacity to nebude moc jednoduché (nemůžete si jen tak vybrat libovolný pevný disk z aktuální nabídky).

Tento NAS má absolutně pasivní chlazení, takže jediný zvuk, který byste mohli slyšet, je cvrkot pevných disků nebo pískání vadného adaptéru. Ačkoli je tělo plastové, teploty disků se zdají v pořádku, zejména díky četným perforacím. Výborná je spotřeba tohoto zařízení, čtrnáct wattů v zátěži při dvou pevných discích je opravdu dobré číslo. V klidu se pak opět dostáváme někam k nule.

Díky propracovanému webovému rozhraní, možnostem zálohování a cloudovým nástrojům se z tohoto síťového úložiště stává adept na řešení datového skladiště nejen pro domácnosti, ale i pro menší firmy. Konečně ani ta cena není tak špatná, jak na první pohled vypadá. Odečtěte nějakých 5000 Kč za pevné disky a zjistíte, že se od konkurence až tak neliší. Pokud bych se měl mezi těmito třemi modely rozhodnout a jeden koupit, nejspíše bych si zvolil právě tento.

+ pasivní chlazení
+ slušná cena
+ propracovaný ekosystém SW

- chybí RAID 0
- malé možnosti výměny pevných disků