Každého svého zákazníka znám, tudíž vím, jak ten počítač kdo používá. V drtivé většině to jsou domácí stroje, které nikdy nikam necestují. Zbytek který cestuje, jsou počítače "na internet" a těch pár, které obsahují skutečně důležitá data, řeším ad-hoc s uživatelem, který se sám informovaně rozhodně zda BL zapnout či ne, protože to zase předpokládá další kroky (vytištění klíče, apod.)
No snad se nemýlíte. Osobní zkušenosti s uživateli jsou takové, že se nechtějí naučit pracovat s klíči a proto nakukají člověku cokoliv (s počítačem necestuji). Proto jsme tohle dělali sami a klíče ukládali na IT. Navíc kdyby je vyhmátl auditor zákazníka s nezašifrovaným diskem tak bychom měli problém. Proto ta moje skepse a uvedený postup. NIS2 alias ZOKB mám konečně dal nástroj k prosazování.