To je hlavní třecí bod všech sporů. Dle amerického modelu musí všechny stahovací servery nabízet nástroje pro vlastníky práv, aby se mohli bránit. Nejčastěji jde o formuláře pro hlášení závadného obsahu, který pak musí administrátoři smazat. V některých případech mají například filmová studia přímý přístup a práva k mazání. Nejpokročilejší systém nabízí YouTube. Ten totiž identifikuje každé nahrávané video a porovnává jej s vlastní copyrightovou databází. Video pak může rovnou zrušit, nebo k němu přidat reklamu, aby mohli skuteční vlastníci práv vydělávat.
Něco podobného by chtěly nasadit i tuzemské autorské svazy. Je to ale nesmírně náročný proces (finančně i technologicky) a ne každý server by si jej mohl dovolit. Nefunguje navíc ve všech případech. Na YouTube musí uživatel vždy nahrát soubor s videem. Na souborové hostingy ale stačí video zabalit do raru, zipu nebo jiných formátů, případně ještě rozkouskovat na části a zaheslovat. Pak už žádná analýza nepomůže. Podle mě by povinné zavedení podobného systému přineslo jen zbytečně zvýšené náklady na provoz, kvůli tomu i zdražení služeb a ve výsledku by to pirátství stejně nezastavilo.
Nechci se v tomto případě znovu pouštět do diskuze, že autorské svazy chtějí řešit pouze následek (pirátství), nikoliv příčinu (chybí legálně dostupný obsah), to už bych se znovu opakoval. Chce to ale trochu soudnosti a sbírání poznatků ze západního světa. Pirátství nelze zastavit. Lze pouze zmírnit tím, že část uživatelů bude moci pohodlně a za férovou cenu obsah legálně nakupovat nebo si půjčovat. Proč u nás není možné na internetu koupit starší filmy nebo oblíbené americké seriály (byť se Voyo alespoň trochu snaží)?
iHNed.cz mj. ještě připomíná, že se Ulož.to nakonec nedomluvilo s Mezinárodní hudební federací (IFPI) na podmínkách pro prodej hudby. To nicméně Ulož.to nezastaví a zástupci společnosti jednají s dalšími držiteli práv a začínajícími hudebníky. Novou službu na podporu muziky by Ulož.to mohlo spustit už v září.
