Dell UltraSharp U2311H: 1080p e-IPS pod 8000 Kč

0

První seznámení, parametry

S technologií e-IPS jste se poprvé mohli na ExtraHardware poprvé setkat právě díky panelu značky Dell. Tehdy recenzovaný 22″ LCD monitor, UltraSharp 2209WA se stal volbou mnoha grafiků či fotografů, kteří nechtěli investovat do příliš drahého přístroje a přesto mít zobrazovač, který netrpí změnou barev a kontrastu již při malém pohnutí hlavou a přináší skutečných osm bitů na barevný kanál. 2209WA se rozšířil také díky své univerzalitě: kromě úprav fotek jste si na něm bez potíží mohli zahrát nové hry a spotřeba i zahřívání byly zase níže než u podobně velkých předchůdců s IPS.

Panely e-IPS vyrábí po Samsungu druhý největší gigant oboru – LG Display (dříve LG.Philips LCD) – a zatímco 2209WA byl ještě uříznut v poměru 16:10, dnešní hrdina, UltraSharp 2311H už je na tom stejně jako doboví konkurenti prvně zmíněného 22palcovéhu Dellu (tedy třeba Samsung SyncMaster F2380). Z displeje je sice pro video stvořená nudle 16:9, o body ale nepřijdete. Rozlišení 1680 × 1050 px je nahrazeno populárním Full HD či 1080p: 1920 × 1080 px. Jen majitelé 22–27″ LCD s 1920 × 1200 px nyní určitě zvedají nos a dušují se, že na něco takového by nehleděli ani zadarmo.

Nebyl jsem také dalek takových prohlášení, ale dal jsem tomuto rozlišení šanci. Přetažení hlavního panelu Windows Vista doprava mi část ze 120 px na výšku vrátilo a nutno říct, že po dalších lehkých úpravách prohlížečů jako třeba skrývání dolní lišty se stavem či přehození pozice palet v bitmapovém editoru jsem ani při „práci“ nebyl nijak omezen. A ač jsem doma po více jak dva roky používal právě 1920 × 1200 px, dnes bych byl ochoten výměnou za některé jiné pozitivní vlastnosti obrazu na 1920 × 1080 px klidně přestoupit. O tom, že u filmů pak máte menší či žádné pruhy nahoře a dole pak asi nemusím dlouho mluvit a když řeknu, že pro relativně levné e-IPS je to obzvláště důležité, budu trochu předbíhat.

Možná by stále ještě za zmínku, proč se striktně držím označení e-IPS s malým e. Technologie IPS (In Plane Switching) po svém uvedení v život firmou Hitachi před už skoro patnácti lety prodělala několik evolučních změn. Zatímco S-IPS (Super IPS) nebo AS-IPS ještě vymysleli inženýři japonské společnosti, mnoho dalších vylepšení se stejně jako většina současné výroby odehrává u LG. S-IPS přinesla lepší odezvu než původní IPS a E-IPS, pro kterou se nakonec ujalo označení AS-IPS, lepší propustnost a tím možnost dosáhnout na vyšší kontrastní poměr.

Na S-IPS navázala H-IPS, u níž LG změnila podobu pixelu a docílila lepšího přenosu světla a současně nižších výrobních nákladů. Nic není zadarmo, a tak se oproti S-IPS změnilo chování při různých pozorovacích úhlech. Aby se zabránilo rychlé ztrátě kontrastu při pohledu ze stran, začali někteří výrobci u drahých panelů přidávat polarizační vrstvy A-TW (Advanced True Wide). A nakonec se dostáváme k e-IPS, tedy vylepšení H-IPS především v ekonomickém směru a především typ panelu, který používá také Dell U2311H. Jen pro zajímavost: rozdíl v pozorovacích úhlech mezi H-IPS s A-TW (NEC 2690WUXi – pozor, jen ten starší bez dvojky v názvu) a e-IPS (Dell 2209WA) hezky demonstruje tato stránka v rozsypaném čaji.

Kromě economy by malé e před IPS mohlo znamenat také enhanced (na LG Display se k jinému názvu ani nedostanete) nebo třeba ecological. Spotřeba takřka srovnatelná s xVA je totiž jedním z pozitiv e-IPS. Dnes se setkáte také s technologií H2-IPS, kterou někteří považují za synonymum e-IPS a v případě už cenově jinde položeného NECu PA241W pak s 10bitovým p-IPS.

Ačkoli hlavní část obrazovky dělá v případě IPS většině výrobců jihokorejský velkovýrobce, rozdíly jsou mezi nimi stále velké a to nejen v ovládání či vnějším provedení. Mnoho dalších parametrů ovlivňujících také obraz mají v rukou stále výrobci jako právě Dell (či HP, NEC, Eizo,…) a my budeme zvědavi, jak se to povedlo u cenově dostupného U2311H. Jako zajímavého soupeře jsme mu vybrali FlexScan EV2333W od Eiza, tedy panel o necelých pět tisíc korun dražší, vybavený zcela jinou technologií (nikoli IPS, ale PVA), ale se stejnou úhlopříčkou, rozlišením a dost možná podobnou cílovou skupinou.


                                                   

Možnosti polohování, stojan, vstupy/výstupy

Možnosti polohování jsou docela hezky ilustrovány přímo na produktové stránce UltraSharp U2311H, odkud jsem si vypůjčil dva první obrázky. Monitor snadno naklopíte necelých pět stupňů směrem dolů a kolem dvaceti pak pro pohled shora.

Neméně důležitá je funkce pivot, díky níž můžete snadněji pracovat s dokumenty orientovanými na výšku.

Stejně jako u mnoha dalších panelů s poměrem stran 16:9 je před otočením o 180 stupňů panel zvednou a naklopit dozadu. Pak už jde snadno otočit.

Bohužel to není tak dokonalé, jak ukazuje ilustrace Dellu. V případě testovaného LCD například nebylo možno dosáhnout toho, aby vodorovné hrany byly opravdu vodorovně, prostě se povedlo otočit jen o nějakých 178 stupňů (do této polohy se panel sám vracel). Fotografie nad odstavcem to ukazuje snad celkem dostatečně.

Krom zmíněného snadného naklápění vzad obsahuje stojan posuvnou část, který vám umožní panel zvednout o 10 cm.

Stojan se dá využít také k provlečení kabelů k napájení a videovstupům, výsledek vypadá překvapivě elegantně a uklizeně.

 

Panel je vybaven USB hubem: dva výstupy máte na levém boku (při pohledu na obrazovku monitoru), další dva pak vzadu u vstupů.

Vstupy čítají DVI-D včetně podpory HDCP, analogový D-Sub, vstup pro USB 2.0, napájení. Namísto nějakých audio konektorů či integrovaných reproduktorů vsadil Dell čistě na připojení volitelného soundbaru. Ten si musíte v případě zájmu dokoupit.

Všechny potřebné kabely s výjimkou toho pro připojení skrze DisplayPort u monitoru přibaleny jsou.

Instalační CD je však poněkud chudé a stručné vícejazyčné HTML vás posílá na stránky Dellu s obecnými řečmi o normách apod. V jedné složce najdete ale také ICC profil. Bohužel už jsem nikde nenašel zmínku, pro jaký profil a jaké nastavení ICC profil přinese kýžené výsledky.

OSD nabídka, možnosti nastavení

Všechna čtyři ovládací tlačítka jsou umístěna v pravém dolním rohu nad modrou diodou. Jak

Tlačítka jsou opravdu nenápadá a popisky nemají zcela úmyslně: dvě z nich jsou programovatelná, další slouží pro vstup a výstup do/z OSD a všechna jsou pak kontextová při pohybu v nabídce. OSD může být částečně transparentní, záleží jen na tom, jak si je nastavíte.

Zajímavé je, že profily jsou jakoby ve dvou řadách. Nejprve to vypadá na šest profilů (Standard, Multimedia, Game, Warm, Cool, Custom (RGB)), pak ale zjistíte, že hlouběji v menu přepnutím režimu z Graphics na Movie máte ještě další čtyři zaměřené na dynamičtější využití monitoru (Sports, Nature,…).

V základu je jedna ze zkratek přiřazena jasu a kontrastu.

Další obrazovky OSD už jen ve zkratce. Všimněte si snad jen možností interpolace obrazu (Fill a 4:3) a chybějící volby pro vypnutí modré stavové diody a nastavení jednotlivých barevných kanálů (RGB).

Kompletní galerie

Metodika testování

Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m².

Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.

Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.

To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.

Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.

První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měřím celkem v jedenácti krocích – pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.

Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.

Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.

Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.

Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.

Pozorovací úhly, panel v noci

Ilustrování pozorovacích úhlů bez dalších panelů na srovnání je tak trochu alchymie. Tentokrát se pokusíme být podrobnější, protože s e-IPS Dellem U2311H stejně jako třeba s podobným NECem EA231WMi to není zdaleka tak skoro bez výhrad jako u dřívějších, takřka by se chtělo říct plnokrevných S-IPS. Ti, co měli možnost přímého srovnání, se shodnou na tom, že skutečné pozorovací úhly jsou ještě užší než u e-IPS Dell 2209WA a jeho „výkon“ oproti H-IPS s A-TW jsem už odkazoval v první kapitole (tato asijská stránka s fotografiemi).

Další sadu fotografií jsem pořídil za úplné tmy v místnosti (omluvte menší hloubku ostrosti, nechtěl jsem již vyšší šum):

A nakonec jsem pořídil myslím nejlépe vypovídající sadu fotografií na tapetě s lesem. Srovnejte si změny oproti čelnímu pohledu.

Následující tři fotografie ukazují chování panelu v noci. Jedná se o nastavený a zkalibrovaný panel, sonda zhruba ve středu změřila hodnotu černé na velmi pěkných 0,13 cd/m². Přesto je dojem z černé obrazovky spíše jakoby to byla černá s lehkým stříbřitým nádechem, podsvícení je jasně patrné (resp. to, kde je silnější).


Nízká intenzita osvětlení: čelní pohled

Věci se dějí při pohledu na černou obrazovku zespodu. A to nemusíte ani zase tak moc zespodu. Fialovomodré odstíny na straně jedné, šedomodré na straně druhé. Fotka nepřehání (spíše naopak).


Nízká intenzita okolního osvětlení: pohled zespodu (asi 40 stupňů)

Hlavně v horní části si všimnete mírného nepatřičného pronikání světla zářivek (backlight bleeding).

Horní část panelu při zobrazení černé při nízké intenzitě okolního osvětlení: mírný průsvit zářivek

Plyne z toho jediné: pokud v noci sledujete filmy širokoúhlejší než 16:9, nepůsobí pruhy nahoře a dole zrovna černě, tato „noční černá“ může být lehce rušivá i u některých fotografií.

Rovnoměrnost podsvícení

Rovnoměrnost podsvícení už jakobyste znali. Třeba NEC EA231WMi vypadá velice podobně, odchylka však byla o něco menší. Levá strana Dellu je podsvícena dost slabě, po nastavení panelu vám v noci zase bude vadit spíše pravá strana. Mezi cenově dostupnými panely 16:9 se jedná o průměrné (nikoli tedy vyloženě špatné) výsledky odpovídající čtyřem podsvětlovacím trubicím.


Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu


Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2

Jas

Jas je možné stáhnout tak, že vás ani v noci nebude příliš rušit, naopak při sáhnutí na (a změně na beztak rozumnější) hodnoty kontrastu je dostatečný i tam, kam se dostane dost slunce. V rovnoměrnosti průběhu jasu při padesátiprocentním kontrastu pak byl e-IPS U2311H logicky S-PVA EV2333W poražen.

Obnovovací frekvence zářivek U2311H činila 185 Hz. To je dnes průměrná hodnota, která by vás neměla nějak obtěžovat, zvláště, když zůstává při různých intenzitách neměnná.

Nyní se můžete podívat na porovnání různých hladin jasu s většinou testovaných panelů.

Spotřeba, zahřívání, stabilita kontrastu

Spotřeba nebyla zrovna chloubou IPS, s příchodem e-IPS se všam i tyto panely mohou měřit s jinak úspornějšími TN a VA. Eizo EcoView (EV2333W) je však navzdory zřejmě stejnému počtu trubic (čtyři) v tomto ohledu špička, proto to relativně nevypadá s U2311H až tak dobře.

Když se ale podívám na wattmetr u na 120 cd/m² zkalibrovaného panelu při běžné tapetě Windows obsahující tmavé i světlé plochy, vidím kolem 22 W. To je například asi o 17 W méně než u HP ZR24w (stejná obrazovka, také 120 cd/m², jen vyšší rozlišení: 1920 × 1200 px namísto 1080p).

 

Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.

Velmi solidních výsledků naopak Dell U2311H dosáhl ve stabilitě kontrastu, tedy testu zachování hodnot kontrastu při snižování jasu.

Barevné podání, kontrast absolutně a kalibrace obrazu (+ profil ICC ke stažení)

Už v továrním nastavení není monitor barevně vůbec špatný. Až na ustřelenou modrou (odchylka necelých sedm jednotek však není úplně kastastrofická) jsou barvy vcelku přesné a běžným uživatelům bude panel stačit tak, jak je. Samozřejmě něco uděláte s jasem a kontrastem, 243 cd/m² potřebuje málokdo a naopak kontrast lze ještě jemně zvýšit, aniž by došlo ke slévání. V továrním nastavení (profil Standard) je hodnota černé 0,22 cd/m² a kontrastní poměr dosahuje 1104:1. Barevný gamut poměrně přesně pokrývá prostor sRGB.

Koumáci si určitě zkusí některý z dalších profilů, Custom (RGB) je na rozdíl od Standard tím, v němž lze pak díky kalibraci kolorimetrickou sondou dosáhnout fantastických výsledků. Takto to vypadá po pouhém přepnutí („černá“ 0,25 cd/m² a kontrast 1087:1) na Custom:

Se sondou X-Rite eye one display 2 jsem zkusil v tomto režimu kalibraci (na 120 cd/m², 6500K a gama 2,2), výsledek je vynikající (černá 0,13 cd/m², kontrast 918:1):

Jelikož barevné odchylky panelu od výroby vypadají u panelu i v zahraničních recenzích podobně jako u nás, je velká šance, že vám tento náš zkalibrovaný profil ICC bude po aplikaci (třeba pomocí freewarového nástroje LUT Manager) fungovat a přinese podobně dobré výsledky. Ještě zopakuji nastavení pro tento profil:

  • pro jistotu smazat z Windows\System32\Spool\drivers\color nebo pomocí LUT Manager odstranit jiné (třebas kolidující) ICC profily (ne ty systémové, ale třeba z CD monitoru apod.)
  • Factory reset na LCD
  • změna profilu na Custom (RGB)
  • nastavení jasu: 14 %, kontrast: 85 %

Možná vás napadlo, že ustřelenou modrou by mohlo být možno opravit nastavením profilu Warm (teplejší odstíny), není tomu tak zcela. Nejvyrovnanější výsledky kupodivu přináší profil Cool. Všechny další výstupy jsou už měřeny pro hladinu jasu 150 cd/m² a tedy plně srovnatelné se staršími recenzemi na EHW. Kontrast je nastaven na 50 %.


Tovární nastavení


Po kalibraci optickou sondou (150 cd/m²)


Přednastavený profil v monitoru – game


Přednastavený profil v monitoru – cool


Přednastavený profil v monitoru – warm


Přednastavený profil v monitoru – multimedia

Slévání tmavých odstínů se na skutečně trochu děje, Radek hodnotí o něco přísněji než já. Pokud se nyní při psaní recenze podívám na zkalibrovaném Dell U2311H např. na tento online test monitoru (kapitola Black level) jsem zřetelně schopen rozeznat čtvereček číslo tři a dokonce i u čísla jedna si nejsem jist, zda ho rozeznává jen mozek (protože jej tam čeká), nebo ho opravdu vidím. Každopádně slévání v tmavých odstínech není tak zlé, jak by to ve srovnání s v tomto excelujícím S-PVA Eizo EV2333W mohlo vypadat.

Interpolace obrazu

U moderního panelu v roce 2010 skoro zbytečná kapitola, ale dejme tomu, že si z nějakého důvodu třeba nechcete zapnout zobrazení 1:1 v ovladačích grafické karty (u digitálního výstupu by to mělo snadno jít jak u Radeonů, tak u GeForce).

Dell nabízí u U2311H dva režimy: roztažení na celou obrazovku stůj, co stůj (Fill) a nastavení poměru stran 4:3 (výška využita vždy celá, po stranách černé pruhy).

Jak tomu bývá už zvykem a jak je to z principu věci očekávatelné, největším problémem je změna z 1920 × 1080 px na 1680 × 1050 px. Zde panel opravdu zázraky nepředvádí a já jen doufám, že je vám to jedno. Naopak rozlišení 1024 × 768 či 800 × 600 px jsou interpolována velmi pěkně (čti: ostrost je zachována) a to nemusíte ani přepínat do 4:3.


1920 × 1080 – širokoúhlé zobrazení


1680 × 1050 – širokoúhlé zobrazení


1280 × 1024 – širokoúhlé zobrazení


1024 × 768 – širokoúhlé zobrazení


800 × 600 – zachování proporcí


1024 × 768 – 4:3

Rychlost odezvy

Odezva se ani přes použití OverDrive (čímž se Dell U2311H liší od jinak velmi podobného NEC EA231WMi) herním panelům nepřiblížila. Nasazení OverDrive zkrátilo především časy rise, prakticky ve všech případech se vejde do 15 ms. Zkoušel jsem dělší hraní Unreal Tournament 3 a troufám si tvrdit, že pro drtivou většinu populace bude odezva dostatečná. Input lag (10,6 ms) oproti CRT za nás naměřili například na TFTcentral.

 


Průběh odezvy 0-255-0, 1 dílek = 40 ms


Průběh odezvy 50-200-50, 1 dílek = 40 ms

Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.

Závěrečné hodnocení

Jaký je UltraSharp 2311H?

Kdybychom měli počin Dellu ohodnotit jedním slovem, tak určitě řekneme povedený. Jelikož jde ale o LCD panel snažící se konkurovat také cenou, kompromisů není úplně málo. Na jedné straně vás potěší dobrým kompromisem mezi rozlišením (1920 × 1080 px) a velikostí obrazovky (úhlopříčka 23″, 58 cm), kvalitnějším (než TN) panelem a velmi dobrým barevným podáním v prostoru sRGB, na straně druhé nebylo problém najít řadu chybek.

Nevýhody jsou dostatečně zvýrazněny pod obrázkem a pokud se řadíte mezi čtenáře, kteří na LCD nehodlají i z úhlu posuzovat nějaké na barvu kritické věci nebo nejste milovníky nočního sledování filmů, pak si je pro vás dovolím bagatelizovat. V této úhlopříčce a s takovým rozlišením za necelých osm tisíc (přestože začátkem prázdnin to bylo i pod 7500 Kč) těžko seženete něco lepšího, uvažovat můžete jen o příplatcích za konkurenci nebo naopak ušetřeních při zakoupení jiných panelů s nižším rozlišením. O tom už ale celá druhá část závěrečného hodnocení.

Dell UltraSharp U2311H

+ 23″, 1920 × 1080 px a IPS
+ solidní barevné nastavení od výroby
+ skvělé barevné výsledky po kalibraci
(sRGB)
+ cena
+ možnosti podstavce
+ snadné ovládání
+ rozumná spotřeba, nezahřívání se

– trochu horší pozorovací úhly než u dalších IPS
– především při otočení na pivot je těžké monitor srovnat
– v OSD není kontrola na R, G, B a modrá LED nejde vypnout
– nehomogenní podsvícení, pro noční sledování filmů „slabší černá“

Co konkurence (i z vlastní stáje)?

Panelů „s něčím lepším než TN“ začíná být do 10 000 Kč docela hodně. Kromě Dellu U2311H si možná ještě vzpomenete na velmi podobný a už na podzim recenzovaný NEC MultiSync EA231WMi. Ten měl v některých recenzích výraznější prosvítání zářivek (backlight bleeding), „náš“ pak potvrdil, že půjde asi trochu o záležitost kusu. Za cenu asi o 500 Kč vyšší dostanete panel takřka k nerozeznání od U2311H, bonusem pak může být senzor a automatický regulátor jasu podle okolí nebo zabudované reproduktory. NEC také nepoužívá OverDrive, má sám o sobě rychlejší elektroniku.

Pokud vám stačí o palec menší úhlopříčka, rozlišení 1680 × 1050 px, zato byste raději poměr stran 16:10, mohou vám sloužit další zajímavé LCD. V úvodu jsem zmínil pionýrský Dell UltraSharp 2209WA, ten už se ale asi jen doprodává za necelých 7000 Kč. Krom hrubšího rastru a jiného poměru stran se liší trochu lepší odezvou a menší divočinou při pohledu z ostřejších úhlů.

Namísto Dellu 2209WA tu má za ještě lepší peníz svůj panel přímo LG. LG Flatron W2220P koupíte těsně pod 5000 Kč a ač není zejména vnějším provedením zdaleka tak elegantní jako Dell, svou službu také odvede. Obrazově se od 2209WA nijak výrazně neliší.

Z panelů vybavených IPS tu do 10 000 Kč ještě máme samozřejmě HP ZR24w. Stejně jako další zmíněné, i tento se zaměřuje na pokrytí barevného prostoru sRGB a daří se mu to velmi dobře. Na svých 24″ nabídne vysoké rozlišení 1920 × 1200 px, co se týče pozorovacích úhlů anebo černé, je na tom podobně jako třeba právě Dell U2311H. Kontrast je trochu nižší a za zřejmě šestitrubicové podsvícení zaplatíte o nějakých 15 W vyšší spotřebou (a také přeci jen citelnějším zahříváním).

Nakonec se dostáváme i k soupeři, kterého jsme do takového jakoby duelu pro tuto recenzi Dellu U2311H přiřknuli. Je jím Eizo FlexScan EV2333W, tedy monitor z nižší řady EcoView. Souboj Eizo EV2333W vs. Dell U2311H je také soubojem e-IPS vs. S-PVA, nebo obecněji třeba xVA vs. IPS. Pokud zavítáte na stránky LG Display do produktového FAQ, máte po chvíli čtení pocit, že nic jiného než IPS není radno ani používat a to samé byste se pro změnu o PVA či MVA dozvěděli zase od Samsungu nebo AU Optronics.

Pravda je taková, že i když se IPS v tomto ohledu zlepšily, na kontrastní poměr či hloubku černé panelů s PVA nedosahují. Odpůrci xVA zase často zdůrazňují málo postřehnutelnou ale nepříjemnou vlastnost Vertical Alignment matric: posun kontrastu (a barev) při kolmém pohledu. Lepší pozorovací úhly IPS oproti VA nejsou už v případě levných panelů s e-IPS obecně pravdivým tvrzením, stejně tak spotřeba e-IPS se čtyřmi trubicemi je na podobné úrovni jako třeba u EcoView Eiza se stejným počtem podsvětlovacích trubic. EV2333W nabídne už z výroby ještě o něco přesnější barvy a senzor snímající před monitorem sedící osobu (a případně šetřící energii). Jestli jsou v odstavci zmíněné přednosti a rozdíly mezi S-PVA a e-IPS pro vás důvodem ke koupi, to už si jistě při cenovém rozdílu kolem 4700 Kč dovedete rozhodnout sami.

Toužíte-li pracovat s barevným prostorem Adobe RGB, jsou tu pro vás pořád ještě o něco dražší a dříve uvedené panely Dell U2410 a HP LP2475w. K nim ale už typicky není od věci přemýšlet také o kalibraci. Řada Eizo S už také začíná kolem 15 000 Kč i pro panel s rozlišením 1920 × 1200 px, vybírat tak můžete i tady.

Dell UltraSharp U2311H: 1080p e-IPS pod 8000 Kč

Ohodnoťte tento článek!