GDPR v akci: Dětem do 13 let prostě všechny ty internety zakážeme

České děti, kterým je méně než 13 let a používají Facebook nebo Instagram, dělí od doby, než začnou tímto jednáním porušovat zákon, necelé čtyři měsíce. Dne 25. 5. 2018 vstoupí v platnost Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (General Data Protection Regulation neboli GDPR).

10

Situace je o to kurióznější, že pokud do května tohoto roku nedojde ke schválení návrhu zákona, který stanoví hranici pro využívání služeb informační společnosti na 13 let, bude od tohoto měsíce nezákonně jednat každá osoba od 13 do 16 let, které nedají rodiče souhlas k využívání nejen zmíněných sociálních sítí. Této problematice se na blogu CZ.NIC již věnoval kolega Jiří Průša. Ale pojďme dále.

Část odborné veřejnosti, někdy i samotné děti, toto omezení schvalují: „Děti si zaslouží zvláštní ochranu, protože jsou si v menší míře vědomy rizik a důsledků v souvislosti se zpracováním osobních údajů.“ Pro mě osobně tato argumentace však znamená spíše toto: „Neumíme naše děti naučit bezpečnému pohybu na Internetu a přemýšlet o něm, ony jsou kvůli tomu snadno zmanipulovatelné a proto je lepší jim využívání některých služeb úplně zakázat.

Namísto toho, aby se tak naše děti již od mala učily jednat s rozmyslem, učí se, že pokud se někde mohou setkat s problémy, je lepší se tomu vyhnout. To je z mého pohledu velmi zjednodušené řešení, které ještě navíc postaví slušné děti, které jinak ctí a respektují pravidla, do situace, kdy mohou začít přemýšlet o nějaké cestě, jak obejít samotný zákon, a to jen kvůli tomu, aby si mohly zachovat svůj oblíbený a několik let udržovaný účet na sociální síti.

13 let je dost

V rámci Dne bezpečnějšího Internetu proběhla v Evropském domě diskuse na toto téma nejen mezi odborníky, ale i mezi samotnými dětmi z České republiky, Nizozemska, Chorvatska, Kypru a Slovenska. Děti, které využívají sociální sítě pro usnadnění komunikace, vzdělávání a uváženou sebeprezentaci, si myslí, že věk 13 let je naprosto dostačující. Zvýšená míra zákazů ze strany rodičů některým dětem přijde demotivující a cítí, že ztrácejí vlastní prostor, ve kterém se mohou samostatně rozvíjet a realizovat. Tento pocit může některé děti brzdit v touze osamostatnit se a určit si svou vlastní životní cestu.

Safer InternetNa základě diskuzí s dětmi vyzývají zástupci projektu Safer Internet vládu, aby urychlila přijetí zákona, který stanoví věkový limit na 13 let, a nedošlo tak k paradoxní situaci, kdy se děti od května nebudou muset ptát rodičů, zda mohou mít pohlavní styk, ale budou muset přijít s prosíkem, když si budou chtít založit účet na Facebooku.

Co se týká argumentace o rozumové, mravní a citové vyspělosti třináctiletých dětí, řešením zde by podle mého názoru měla být osvěta a vzdělávání namísto omezování a zákazů.

Problém je už ve školách

Bohužel je pravda, že by si možná naše školství muselo pospíšit s implementací nového obsahu výuky informatiky a informatického myšlení do základních a středních škol, ale hlavně a především také učinit radikální změny ve vzdělávání samotných pedagogů, aby sociální sítě mohly přestat zdobit podobné perličky:

Učitelé ITKromě diskuse v Evropském domě ve stejný den proběhla ještě konference Krajů pro bezpečný Internet, kde ve svém příspěvku Děti v kyberprostoru, velmi fundovaně hovořila magistra Michaela Štáfková z centra adiktologie. V rámci příspěvku, který byl zaměřený na praktické zkušenosti s klienty závislými na některých službách spojených s Internetem, několikrát zmínila, že problémem nejsou samotné technologie, ale neschopnost dospělých mluvit s dětmi o tomto zcela novém životním stylu, který nikdo z nás ještě v průběhu dětství nezažil.

Během setkání byla otevřena i problematika sledování pornografie dětmi. I přesto, že je zpřístupnění pornografie dětem trestným činem, do centra dorostové ambulance ve Zlíně dochází několik klientů, kteří jsou na pornografii zcela prokazatelně závislí. Tito klienti jsou ve věku od 11 do 16 let. Vedoucí dorostové ambulance vyzvala prostřednictvím svého příspěvku dospělé, aby byli stateční a nebáli se s dětmi o pornografii mluvit.

Méně zákazů, více osvěty

Za projekt Safer Internet se k této výzvě také přidáváme a zároveň žádáme rodiče a dospělé, aby méně zakazovali a věnovali se více osvětě a vzdělávání v této oblasti. Protože právě daný zákaz může být tím největším rizikem, o čemž ví své zakladatelka nadace The Breck Foundation Lorin LaFave, jež i kvůli přísnému zákazu a neochotě pedagogických pracovníků řešit problematiku podezřelého jednání na Internetu, přišla o svého syna. Lorin by dle svého tvrzení podobný zákaz již nikdy neopakovala. Pokud se i díky komunikaci s dětmi rodiče dozví o nějakých nebezpečných aktivitách na Internetu, mohou využít naši linku STOPonline.cz.

Abych článek zakončila optimisticky, přikládám fotografii z ocenění vítězů celostátní soutěže Kvíz plus, ve kterém některé děti prokázaly úžasné porozumění problematice Internetu věcí a vlastní snahu a motivaci se učit a zdokonalovat v oblasti informačních technologií. Do soutěže se zapojilo 31 000 dětí z celé České republiky a nejúspěšnější z nich byly oceněni právě u příležitosti Dne bezpečnějšího Internetu přímo v prostorách Krajského úřadu Středočeského kraje.

Kvíz plusČlánek původně vyšel na blog.nic.cz, autorkou je Věra Mikušová. Zde jej uveřejňujeme pod licencí CC BY-SA.

Ohodnoťte tento článek!

10 KOMENTÁŘE

  1. Možná by bylo dobré vyrobit článek co všechno GDPR způsobí tak nějak komplexně. Když jsem včera viděl reportáž ze zpravodajství před a modelově potom jak bude vypadat až tahle zhovadilost vejde v platnost, tak jediné co mě napadlo bylo, že budou tyhle zpravodajské relace moci úplně zrušit, protože nic neuvidíme a nic nám nesdělí … protože jim to RVHP zakázalo. A užitná hodnota takového článku by byla o to vyšší, o co více EU fanatiků v téhle zemi by konečně přestalo oslavně hýkat nad Bruselským utahováním šroubů …

      • Uvidíš, jak se najde plno lidí, kteří s radostí uvítají to, že se nemusí o problém starat sami, ale „řeší“ je za ně zákon. Výsledkem pak bude jen další páka na rodiče ze strany státu. Dnešní sociologický trend je totiž takový, že dítě nepatří rodičům, ale patří státu, a k tomu je třeba směřovat všechny způsoby výchovy, vzdělávání a života obecně.

  2. Upřímě by mě zajímalo, co ti 11 letí mají z toho, že čumí na porno a ještě jsou na něm závislí 😀 A stěžovat si na to, že se toto děje, je spíše smutné. Zavinili si to rodiče sami, když se chtěli v klidu dívat na televizi nebo kecat s kamarádkami a vlepili dítěti do ruky tablet. V takových případech je věkové omezení stejně k ničemu, protože možná jejich děti o internetu ví více. Zajímalo by mě, jak se toto bude vymáhat v praxi. GDPR platí pouze v EU, takže pokud se bude dotyčný registrovat, stačí, když zvolí zemi mimo EU ne? A i kdyby si zvolil EU a facebook musel takové účty blokovat, to by jako rodiče posílali facebooku písemné povolení? Administrativně se to nedá zvládnout.

  3. Když jsem byl mladý, starší kolega mi v nové práci povídá: Až pojedeš něco opravovat do nějaké školy pamatuj si pořekadlo: „Buď to umíš nebo to učíš.“ Moc jsem to nechápal.
    Pár dní na to mi volal učitel informatiky z nedaleké střední školy: „Haló, nejede nám internet.“
    já: „Dělal tam někdo něco?“
    on: „Né nikdo nic.“
    Já: „A zkoušel jste si alespoň pingnout na bránu?“
    on: „No žádnou bránu mi nikdo nedal, tak nevím jak to mám udělat…“
    já: „Aha tak nic, já raději přijedu.“
    Na místě jsem zjistil, že škola prochází rekonstrukcí a klempířům na střeše zavazela anténa (venkovní Mikrotik routerboard), tak ji jednoduše zaživa ustřihli a jebli s ní ze střechy na dvůr mezi ostatní bordel. Prej se ptali IT učitele co s tím a on jim řekl, že neví k čemu to je, tak ať to sundají.
    Tímto a mnoha dalšími veselými historkami s učiteli, jsem přišel o iluze o naše školství a zcela pochopil kolegovo rčení. Buď to umíš nebo to učíš.

    • To je vlastně ještě v pohodě přístup „o ničem nevím, nic neřeším a já to nebyl“. Vše za něj vyřeší osnovy, příručky a léty naučený dril. Narazí se bohužel na vyslovené tmářství a osobní názory, kdy si říkáte moje dítě v téhle škole okamžitě končí. Ale zase, tuhle osobní blbost vyřeší osnovy, příručky a léty naučený dril. Takže to není tak nebezpečné.
      Naštěstí, doufám, jsou to černé výjimky a běžný učitel je naprosto v pohodě. 🙂

  4. Je těžké chtít děti učit jak se na internetu mají chovat, když většina běžné populace nezvládá ani elementární základy. Ani internetu, ani obsluhy jakékoliv techniky. Většina lidí je ráda, že zapne mikrovlnku. Většina střední a starší generace ráda říká „ty mladý se dneska v tý technice vyznaj“, ale nic není vzdálenější pravdě! Většina neumí ani hledat na Googlu, natož se v něčem vyznat. Umí jenom plkat na Facebooku, kde nejčastěji řeší svou obsesi sdílením selfie, nebo jiných kravin. Nějaké uvědomělé zacházení s informacemi a zabezpečením je z říše snů. A víc jak 90% jejich rodičů to má stejně, nebo ještě hůř, protože se techniky navíc bojí. A mohl bych pokračovat…