Drahé vs. levné zdroje: testy v labu Enermaxu

0

Testlab v Enermaxu, metodika

Adekvátní vybavení pro opravdu kvalitní test zdrojů stojí velké peníze. Takové, že si to žádný česky píšící časopis nemůže dovolit, zvláště ne jen kvůli napájecím zdrojům, které jsou sice zajímavé, ale články o nich nemají tak vysokou čtenost jako testy grafických karet, procesorů nebo monitorů. Nejdále se dostal můj bývalý kolega a současný kamarád Tonda Trčálek, který v rámci diplomové práce postavil zátěžovou sestavu, ale počítačový online magazín Živě.cz už bohužel podrobné recenze a testy hardwaru nepublikuje.

Enermax pozval ExtraHardware jako první evropskou redakci mimo domácí Němce do své pobočky v Hamburku, kde jsem dva dny seděl v laboratoři a testoval zde zdroje pomocí specializovaného přístroje Chroma 6314, osciloskopu Tektronix TDS3014C, pěti multimetrů YF-3502, speciálně upraveného PCB a dalšími drobnostmi.

Proti Enermax Modu87+ 800W jsem v našem testlabu našel a s sebou do Hamburku vzal Fortron Everest 85+ 800W a proti Enermax Pro82+ II 385W potom velmi oblíbený EnergyKnight SS-400ET (T3) vyráběný Seasonicem. Pokaždé to jsou jen podobně výkonné ale řádově levnější zdroje než Enermaxy a bude zajímavé sledovat, zda jsou příplatky za Modu a Pro oproti těmto konkurenčním výrobků opodstatněné. EnergyKnight mi narychlo zapůjčila TN Trade a potvrdila přitom, že patří k vůbec nejprodávanějším zdrojům.

Měříme účinnost (a to velmi přesně), účiník, stabilitu napětí na všech větvích a pokud přestane osciloskop protestovat, tak budou k dispozici i nějaké grafy zvlnění a šumu signálu. Zařadili jsme také testu ochran zdrojů proti zkratu, proti vysokému proudu (OCP) a na závěr zkoušíme také ždímat vyšší výkon než pro jaký jsou zdroje stavěny.

Pro otestování mají v Enermaxu připravené speciální PCB osazené konektory jaké znáte z dnešních počítačů: 24-pin ATX, Molex, EPS 12V, PCIe 1.1 (6-pin) a SATA. Při osazení bylo potřeba dát pozor na 12V větve: každý zdroj má nějak specifikováno, která zařízení visí na první 12V větvi (třeba CPU a deska), které na druhé (např. PCI Express 1.1, typicky grafické karty) atd. PCB bylo vybaveno podobně jako počítač vlastním spínačem.

Tím nejpodstatnějším a také suverénně nejdražším byl přístroj Chroma 6314. Tento mainframe díky svým modulům dokáže zajistit zcela přesnou zátěž (stejnosměrný proud) pro jednotlivé větve (napětí). Na dalších fotografiích pak uvidíte, že jeho kalibrace byla prováděna zhruba měsíc před mým příjezdem a dělá se každý rok. Nastavení zátěže na jednotlivých kanálech se zadává pomocí ovládacího panelu společného pro čtyři moduly. Cena konfigurace se čtyřmi moduly se pohybuje, jestli si dobře pamatuji, kolem 2000 USD, komplet na fotce by vás po objednání tedy přišel na něco přes 100 000 Kč.

Průvodcem a předavatelem know-how mi byl původem Indonésan Sunaryo. Ten se přes Singapur a konkurenční Tagan dostal až do Enermaxu, kde pracuje zřejmě nejčastěji jako servisní technik. Celou akci sice domluvilo PR a marketingové oddělení Enermaxu (kdo jim měl v první fázi komunikovat s novináři, že), ale Sunaryo je takový řekl bych mile komercí nedotčený člověk. I proto jsem toho občas zneužil a tahal z něj odpovědi na otázky, jež by PR nikdy nekomentovali nebo odbyli nějakou vágní frází.

Říkáte si, proč asi tak používáme multimetry pro měření napětí, když máme zkalibrovaný přístroj Chroma 6314. Ten napětí sice ukazuje i na více desetinných míst a pravděpodobně velice přesně, jenže nikdy nemůže obejít fakt, že k němu vedou nějaké kabely (vodiče) s nějakým odporem. Multimetry jsme tedy připojili přímo do konektorů a napětí do tabulek (část měření) odečítali z nich. Proud už pak nebyl problém odečítat z Chroma 6314. Na začátku jsem mluvil o pěti multimetrech, ale později jsme zjistili, že jeden neukazuje spolehlivě a vyloučili jsme jej. Pro změření zdrojů s více 12V větvemi jsme tedy museli vždy jedno pro každé odečítání výsledků sondy multimetrů přehazovat.

Dalším přístrojem potřebným pro změření a vypočítání efektivity zdrojů byl Digital Power Meter 2100, rovněž značky Chroma. Díky němu jsme mohli (zřejmě přesněji než s obyčejným zásuvkovým wattmetrem, jaké máme typicky k dispozici v redakci) sledovat příkon zdrojů a také třeba PF (Power Factor = účiník).

Vedle Chroma 6314 stojí menší nevzhledná krabička, kterou jsme ale nepoužili. Jedná se o zátěž střídavého proudu a u spínaného PC zdroje mě napadá snad jen využití k ověření proklamovaného možného použití na 110–240VAC sítích.

Sunaryovi se omlouvám za portrét v rohu širokoúhlé fotky a výslednou deformaci, vám ostatním chci ale sdělit něco jiného: zdroje od Seasonicu a FSP Group jsem si přivezl s sebou, ale zdroje Enermax dodal tento výrobce přímo na místě. Přesto nemusíte mít obavy, že se jednalo o nějaké předvybrané kusy. U testovací laboratoře a servisního centra se nachází také logistické centrum a zdroje jsou vzaty z hromady dalších určených pro expedici do různých evropských zemí. Sám jsem si je rozbalil se zalitého obalu a nejlepším důkazem toho, že zdroje nejsou žádné pro test speciálně vybrané prémiové kousky je model Pro82+ II. U něj jsme evidentně narazili na podprůměrný kus, který Sunaryo po shlédnutí výsledků chtěl běžet vyměnit za jiný. To jsem mu už ale nemohl dovolit, jelikož by mi uletělo letadlo. Alespoň máme otestován nějaký ten „worst-case“ a ani ten není úplně špatný.

Účinnost jsme testovali na určitých hladinách zátěže. Kromě typických 20, 50 a 100 % výkonu zdroje jsem prosadil i změření nižších zátěží. Dnešní (i velmi výkonná herní) PC mají totiž v klidovém stavu příkon (lidově „spotřebu“) relativně malou a typicky nižší než je 20 % výkonu zdroje v takové mašině. I pro hladiny 20, 50 a 100 % jsme ale museli vymyslet nějaké scénáře. Tedy jaké proudy budeme chtít na 3,3V, 5V a 12V větvích. Náročnější komponenty jsou dnes napájeny ponejvíce 12V větví a také jsme brali v potaz to, na kterou 12V větev je připojeno to které zařízení. V hlavě jsem se snažil představit konkrétní konfigurace (procesor, grafická karta, disky atd.) a podle toho udělat zátěžový model. Výsledky (vzešlé také z konzultace se Sunaryem) najdete vždy pro každý zdroj v tabulce v části Předpočítáno. Ta by se mohla jmenovat také Nastaveno, protože tyto hodnoty jsme potom nacvakali do zátěžového mainframe Chroma 6314 pro příslušné kanály.

V propracovanějších testech zdrojů se obyčejně objevuje měření zvlnění (ripple) a šumu (noise). To můžete pro každou větev změřit pomocí osciloskopu. Při mém příjezdu měli v Enermaxu starší (ale rozhodně ne lowendový) Tektronix TDS 3032. Ten byl během mého pobytu zrovna doplněn novějším TDS 3014C. Jeho čtyři kanály mě nepotěšily ani tolik jako náhrada floppy za USB. S novým osciloskopem ale bojoval chvíli i Sunaryo, screenshoty se všemi třemi sledovanými větvemi (3,3, 5 a 12 V) současně se podařilo rozchodit až po pár hodinách. Nevyšel tak už čas na podrobnější test pátého připraveného zdroje (Revolution 85+ 1020W).

Enermax Modu87+ 800W (EMG800AWT) + jak rozumět výsledkové tabulce

Jelikož mám zlozvyk dokumentovat všechno možné i nemožné, snažil jsem se u každého zdroje alespoň pro některé zajímavé scénáře fotografiemi potvrdit to, co vidíte potom přepsané v tabulce jako takový trochu řekněme důkaz. Takže na modulech Chroma 6314 často vidíte nastavené proudy na jednotlivých větvích, na multimetrech pak odečítané napětí. A také samozřejmě to, že jsme ten který zdroj opravdu testovali a třeba i korektně zapojili do zátěže.

Enermax Modu87+ 800W (EMG800AWT) + význam tabulky

U každého ze čtyř podrobně testovaných zdrojů najdete výsledkovou tabulku jako pod těmito několika vysvětlujícími odstavci textu. V jejím záhlaví je testovaný model a dva nejlevější sloupce pak označují scénář/zátěž, jakou jsme testovali. U Modu87+ můžete vidět celkem devět scénářů. Tři z nich jsou typicky testované a srovnávané hladiny zátěže a v zrovna v případě Modu87+ jsme se jako u velmi výkonného zdroje pokoušeli hodně zatížit jednotlivé větve a sledovali jsme, jak si zdroj poradí. Jsem přesvědčen, že hlavně overclockery bude třeba zajímat vysoké zatížení přenesené na 12V větve. 25 A na 12V větvi (300 W) je bohužel horní limit jednoho modulu zátěže.

K tabulce a její části Předpočítáno (= také nastaveno) ještě zopakuji odstavec z první kapitoly, ať je to tu pěkně po ruce: Účinnost jsme testovali na určitých hladinách zátěže. Kromě typických 20, 50 a 100 % výkonu zdroje jsem prosadil i změření nižších zátěží. Dnešní (i velmi výkonná herní) PC mají totiž v klidovém stavu příkon (lidově „spotřebu“) relativně malou a typicky nižší než je 20 % výkonu zdroje v takové mašině. I pro hladiny 20, 50 a 100 % jsme ale museli vymyslet nějaké scénáře. Tedy jaké proudy budeme chtít na 3,3V, 5V a 12V větvích. Náročnější komponenty jsou dnes napájeny ponejvíce 12V větví a také jsme brali v potaz to, na kterou 12V větev je připojeno to které zařízení. V hlavě jsem se snažil představit konkrétní konfigurace (procesor, grafická karta, disky atd.) a podle toho udělat zátěžový model. Výsledky (vzešlé také z konzultace se Sunaryem) najdete vždy pro každý zdroj v tabulce v části Předpočítáno.

Z části Naměřeno už počítáme výsledky. Tedy jeden z výsledků a to konkrétně účinnost. Zatímco proudy jsou odečítány z Chroma 6314, napětí jsem opisoval z multimetrů, které nebyly zatíženy nepřesností kvůli odporu na kabelech/vodičích od PCB s konektory k Chroma 6314. Po sečtení všech výkonů na jednotlivých větvích (= násobky naměřeného napětí a proudu) jsme získali dělitele příkonu zdroje odečteného z Digital Power Meter 2100. Výsledným podílem je účinnost (poslední sloupec), ideální je samozřejmě 100 % (perpetuum mobile).

Ve fialovém sloupci najdete účiník (PF, power factor) odečtený také z DPM 2100. Optimální je opět 1. V části Naměřeno ještě můžete sledovat změny napětí při různých nastaveních a tedy v podstatě stabilitu na jednotlivých větvích. Měření zvlnění a šumu najdete v separátní kapitole, grafy srovnávající více zdrojů po stránce účinnosti a účiníku pak v kapitole předpředposlední.

Pod každou tabulkou je potom určení 12V větví. To lze většinou zjistit ze štítku zdroje, manuálu či krabice a jím jsme se také řídili při rozmisťování konektorů u připojování do zátěže. V této i každé z následujících tří kapitol platí: klepněte na tabulku pro zobrazení v plné (dobře čitelné) velikosti.

Přestože dnes už má Modu87+ ohledně účinnosti početnou konkurenci, potvrdil, že je to pořád špička. Hlavně si všimněte, že kdyby jej Enermax označil místo 800 klidně jako 900W, nic se neděje. Účinnost i účiník jsou na dobré úrovni, zdroj se nijak vážně nezahříval ani po asi deseti minutách, po něž jsme ho takto trápili.

Zkoušeli jsme také OCP (ochranu proti vysokému proudu). Na 3,3 V jsme nastavili postupně až asi 37 A (Enermax zaručuje 24 A) a zdroj se opravdu pouze vypnul (a následně ho bylo možné ihned zapnout). Stejně hladce fungovala ochrana proti zkratu, Sunaryo několikrát během testování Modu87+ zkratoval vždy se stejným výsledkem – opětovná bezproblémová funkčnost.

Fascinující je také tichý chod zdroj ještě třeba při výkonu 500 W. Dokonce i na tu plnou zátěž je to hodně dobré, případná Multi-GPU konfigurace, díky niž byste snad mohli ždímat tolik wattů, bude rozhodně daleko hlučnější. O provedení zdroje, vnitřních součástkách, kabelech a ochranách se mi nechce už znovu rozepisovat. Drtivnou většinu vidíte na fotkách, stačí se tedy kliknutím na náhled přenést do galerie a sekvenčně listovat. Komu by to nestačilo, mám pro něj pár odkazů:

  1. Modu87+ na Enermax.com (výčet funkcí, specifikace, galerie, kabely a délka, …)
  2. Recenze 500W Modu87+ na EHW: 500 wattů se zlatou účinností: Enermax Modu87+
  3. Recenze Modu87+ a Pro87+ na AnandTechu (zajímavé přímé srovnání na 115 a 230V sítích)
  4. Recenze na HardwareSecrets, JohnyGuru a HardOCP (700W verze) s podrobným popisem součástek

U jediné věci se ještě pozastavím: vzhled pájení. Sunaryo mi se smíchem vykládal, jak si v magazínech čtou o škaredém vzhledu pájení na svých PCB a že to musel dělat nějaký hrozný břídil. Vysvětloval mi, že pro určitá místa je nevzhledná velká hrouda cínu to správné a robustní řešení a vzhlede nemá nic společného s funkcionalitou. Aby ale byly v recenzích i za toto chváleni a současně aby kvůli tomu neohrozili funkčnost, začali do na určité spoje používat celé (myslím ocelové) plátky. Ty zřetelně vidíte na fotkách jen pár měsíců starého Modu87+ a o dvě kapitoly dále uvidíte, že stejné péče „kvůli počítačovým novinářům“ se levnějšímu Pro82+ II nedostalo.

FSP Everest 85Plus 800W

FSP Everest 85Plus 800W

Dokud jsme nenarazili na velkou chybu (zmíněna níže), tak i Sunaryo z Enermaxu měl pro Everest 85Plus slova uznání. Už v první kapitole jsem vám říkal, že to není žádný PR nebo markeťák, a tak není údiv nad kvalitami konkurence zvyklý skrývat a spíše byl správně zvědavý, jak si Everest poradí s další překážkou. Já jsem jeho nadšení zase tak úplně nesdílel, jelikož u mě zdroj skončil už při menší zátěži – v prioritách mám tichý chod velmi vysoko. Na druhou stranu je tu oproti předchozím generacím Everestu přece jen zřetelné zlepšení a do ne úplně tichých počítačů bude i po této stránce v pohodě.

Všimněte si, že Everest 85 ustál také i 900W výkon s pořád ještě ucházejícími parametry, účinnost při velmi nízké zátěži byla asi o 5 % horší než u Modu87+. PFC funguje dobře a ověřili jsme také správnou práci základních ochran.

Při rozborce zdroje vás asi trochu zarazí nevyužití prostoru daného formátu zdroje, jinak v něm není nic vyloženě špatného, ani naopak k pochválení. Primární filtraci zajišťuje kondenzátor tchajwanské značky Teapo (jestli mě zrak nešálí). Na sekundáru to vypadá na tradiční mix CapXon a zase Teapo. Především druhá jmenovaná značka nemá dobrou pověst, ale věřme, že ty doby jsou už pryč a elektrolyt zvládají na Tchaj-wanu i v kontinentální Číně. Větrák Yate Loon byl vystřídán produktem Power Logic.

Velmi nepříjmné překvapení se skrývalo mezi hlavním PCB a šasi zdroje. Ve FSP úplně zapomněli na izolaci! O tom, že je to nebezpečné (a u žádného z dalších testovaných zdrojů nevídané) se snad nemá smysl dál rozvádět.

 

Enermax Pro82+ II 385W (EPR385AWT II)

Enermax Pro82+ II 385W (EPR385AWT II)

O tom, že testovaný Pro82+ II při 20% zátěži jen tak tak překročil 82% hranici účinnosti jsem se vám už zmínil v úvodu, stejně jako o tom, že mi technik Enermaxu chtěl ze skladu přinést další, nový na přeměření. Na to už nebyl čas, ale takřka rovných 82 % na 230V síti opravdu ukazuje, že s jiným kusem by to mělo být lepší (přestože při nižších zátěžích rozdíly účinností na 115 a 230V nebývají ještě velké).

I přes možná horší kousek nebyl výsledek ve velmi nízké zátěži (38,5 W) vyloženě špatný a ve srovnání s EnergyKnightem se jedná o zdroj vhodnější pro velmi úsporná PC. Trošku zamrzel nižší účiník, naopak perfektně fungovaly všechny ochrany. Tentokrát jsme poctivě zkoušeli zkrat postupně na 3,3 V, 5 V i 12 V1 i V2.

Římská II v názvu značí několik málo inovací oproti původnímů Pro82+. Zdroj je „DX11 ready“ a najdete u něj tedy napájecí konektory PCIe 2.0 (6+2 piny). A pak několik „strážců“: HeatGuard (točení ventilátoru 30-60 sekundu po vypnutí pro lepší dochlazení zdroje), SafeGuard (seznam ochran byl rozšířen) a CordGuard (pojistka proti vypadnutí, vytržení napájecího kabelu se hodí do „divočejších prostředí“).

Jinak bych vás opět odkázal na už hotové zdroje dalších informací o zdroji a samozřejmě spoustu výmluvných fotek níže.

  1. Pro82+ II na Enermax.com (výčet funkcí, specifikace, galerie, kabely a délka, …)
  2. Recenze 425W Pro82+ na EHW: Zdroje Enermax Pro82+ 425 W a Modu82+ 525 W
  3. Recenze Modu82+ a Pro82+ na AnandTechu (opět měření na 90, 120 a 230V sítích)
  4. Recenze 525W Pro82+ na HardwareSecrets s podrobným popisem součástek

 


Na Enermax Pro82+ II 385W nedávno upgradoval jeden můj kolega (nikoli počítačový novinář). Původním zdrojem byl laciný Eurocase ATX-400 JSP 400W. Nejdříve provedl u svého PC několik jednoduchých srovnání účinnosti.

S ATX-400 JSP:

  • idle: 73 W/0,32 A
  • cpu burn (super PI): 87 W/0,36 A

S Pro82+ II 385W:

  • idle: 63 W/0,26 A (pokles o 14 %)
  • cpu burn: 76 W/0,37 A (pokles o 13 %)

Poté konstatoval, že úspora 10 W při takto nízké spotřebě už sama o sobě dává smysl výměně za moderní zdroj a při vyšší zátěži to bude ještě zajímavější. Nakonec popsal svoje dojmy z hlučnostni nového Pro82+ II:

„Produkovaný „hluk“ má sice vyšší, jakoby písklavý tón, ale jeho úroveň je tak nízká, že jej lze slyšet pouze z bezprostřední blízkosti (asi do 30 cm), pak už zanikne v ruchu prostředí.“

Seasonic EnergyKnight 400W (SS-400ET-T3)

Seasonic EnergyKnight 400W (SS-400ET-T3)

SS-400ET-T3 se dá doporučit do nenáročných počítačů a co se právě verze T3 týče, tak také spíše nenáročným uživatelům. Ti jen trochu nároční si připlatí doslova pár korun za verzi F3, která by už kvůli certifikaci 80Plus nemohla mít takovou „nic moc“ účinnost v nižších zátěžích.

Po stránce provedení se EnergyKnightu „za ty prachy“ nedá snad nic vyčítat. Filtraci obstarávají dokonce kondenzátory od japonského Rubyconu, na primáru pak najdete kondezátor od Nippon Chemi-Con. Větrák Adda je tichý v nižších zátěžích (což bude asi cílové skupině stačit). Při plné zátěži už je hodně hlučný (zatímco u Pro82+ II je při max. zatížení pořád řekněme max. středně hlučný).

Z výsledků je patrné, že 12V větve nejsou nejsilnější a Sunaryo zdroj dokonce chvíli podezíral, že se jedná o falešné označení zdroje jako se dvěma 12V větvemi (multi-rail) a má ve skutečnosti jen jednu. To údajně platilo u nějakého zdroje Super Flower testováného předtím, ale po rozborce zdroje vyšlo najevo, že Seasonic si nevymýšlí a fyzicky má zdroj opravdu 12V1 a 12V2. Zato 3,3V a 5V větev je u tohoto zdroje ve skutečnosti neuvěřitelně silná. Měli jsme i docela problém ověřit OCP, jelikož hlavně do 5V bylo možné rvát neuvěřitelné ampéry a zdroj se ne a ne vypnout. Otázka je, k čemu takovou přednost dnes využít.

Hlavním nedostatkem tohoto zdroje je kabeláž. Jediný PCIe 1.1 (6-pin) pro grafickou kartu by byl ještě asi v pořádku, osmipinový EPS12V je zastoupen pouze starším ATX12V (4-pin) a tento kabel je stejně jako 24-pin ATX do základní desky dlouhý pouze 38 cm.


Podle modré linky na žlutém kabelu bylo určeno, že jedna 12V je pro procesor (4-pin, CPU) a všechno další včetně PCIe pro grafiky je na další 12V větvi. Bylo by fajn, kdyby to Seasonic začal psát na štítky. Po dvou Molexech najdete na dvou samostaných kabelech, dosah je asi 50 cm od zdroje. Na jednom je ještě i starší FDD. Tři SATA jsou pak na separátním kabelu dlouhém 70 cm.

Zvlnění a šum

Zvlnění (ripple) je periodickým jevem na stejnosměrném proudu ve zdroji získaném ze střídavého vinou neúplného potlačení charakteristiky AC. Nedostatečně potlačené zvlnění vadí hned z několika důvodů: ruší audio a analogové video a dokonce i přenášená data v digitální podobě. Šum (noise) je v elektrotechnice chápán jako náhodná fluktuace v obvodě a je v menší či větší míře přítomen vždy. Nedostatečně filtrovaný (zašuměný) výstup ze zdroje může vadit podobně jako zvlnění.

Ilustrace zvlnění a šumu. Zdroj: Power Topics for Power Supply Users

Jelikož nemám dostatek zkušeností a referenčních výsledků pro to, abych okomentoval naměřené výsledky, požádal jsem o konzultaci Tondu Trčálka: „Ty ostré špičky bývají důsledkem vypnutého stínění a může to být jen rušení naindukované na propojovacím kabelu. Zvlnění máte ale odečtené dobře a řekl bych, že všechny testované zdroje jsou vcelku dobré. 40 mV je úplně v pohodě, obzvlášť na 12V větvi. Ta napájí buď motorky, kterým je to fuk, nebo to napětí dále prochází další stabilizací a filtrací. Upřímně – na zdroj s vyloženě špatným zvlněním jsem dlouho nenarazil. Měřím zvlnění taky, ale spíš jen pro kontrolu, srovnávat 30 mV a 40 mV mi přijde zbytečné; nemá to na nic vliv, stále je velmi malé. Ale na druhou stranu je pravda, že je lepší mít nižší zvlnění už proto, že stárnutím, degradací součástek může dojít ke zhoršení kvality napětí.“

Šum jsme posuzovali spíše tak od oka, opět platí, že se žádný zdroj nevymyká a měření bylo spíše pro kontrolu. Pokud srovnáte SS-400ET-T3 a Pro82+ II 385W, zřejmě budete souhlasit, že šum je o chloupek horší u EnergyKnighta. Čtvrtý zdroj – Everest 85Plus – jsme z časových důvodů nestihli k osciloskopu připojit.

Ještě připomenu, že všechna měření jsou dělána při 100% zátěži. Implantování sondy osciloskopu do kabelů zdroje vidíte na obrázcích výše.

Enermax Pro82+ II 385W

3,3 V:

5 V:

12 V1:

Seasonic EnergyKnight T3 400W

3,3 V:

5 V:

12 V1:

Enermax Modu87+ 800W

3,3 V:

5 V:

12 V1:

Srovnání účinnosti, práce PFC a ceny napříč zdroji (grafy)

Shrnutí, poděkování

Shrnutí

Na samém konci článku si možná říkáte, proč klademe takový důraz na účinnost a její přesné změření. Od účinnosti se totiž odvíjí spousta dalších věcí, především pak (ne)zahřívání zdroje a (ne)nutnost výkonného chlazeního. Navíc vysoce účinný zdroj nevyrobíte s použitím nějakých podřadných komponent, a tak je certifikovaná efektivita nad nějaké procento určitou zárukou kvality.

Samozřejmě se ale nejedná o jediný parametr zdroje a existují i výjimky. Když osadíte špatně vyrobený ventilátor do účinného zdroje, tak ho sice nastavíte na jím umožněné nejnižší otáčky, ale ať už je tato hladina, kdy se ventilátor vůbec rozběhne příliš vysoko, nebo třeba cvaká ložisko, tiché to ve výsledky nebude. Stejně tak vás může dopálit špatně navržená kabeláž, hlavně příznivce přetaktování bude zajímat zase stabilní chování 12V větví při zátěži. I to jsme ale v našem testu vyzkoušeli – stačí číst ten správný sloupeček velké výsledkové tabulky u každého zdroje.

Tradiční slovníček (u článků o zdrojích)
Účiník (power factor) a jeho korekce (correction, celá zkratka tedy PFC) je často nesprávně zaměňována za účinnost (efficiency). Co je účinnost, to určitě víte (nejjednodušeji, poměr mezi výkonem a příkonem), účiník je zase poměr mezi skutečným (ve wattech, W) a zdánlivým (ve voltampérech, VA) příkonem. Při korekci účiníku jde o to, aby se pro příkon zařízení tvářilo jako odpor (rezistor), tedy s účiníkem 1. PFC (korekce účiníku) má za úkol snížit emise harmonických složek snižujících účiník.
Pasivní PFC je typicky realizováno pomocí cívky, aktivní PFC pak dvěma výkonnovými MOSFET tranzistory a řídící jednotkou (dioda, tranzistory). PFC se účastní i kondenzátor(y) a termistor. Ty vstupní proud upravují tak, že se jedná o téměř dokonalou sinusovku. Aktivní PFC je účinnější než pasivní, ale vzniká další vysokofrekvenční rušení, jež bývá ale zpravidla odrušeno.
Pokud se někdo z vás náhodou ptá, co je to „Power Good signal“, tak vězte, že se je to signál, kterým zdroj počítači říká, že už je připraven a schopen napájet normálně (což není zcela okamžitě po zapnutí, ale typicky po desetině až polovině vteřiny). Power_Good (či Power_OK) tak chrání počítač proti práci s nesprávným napětí. Dříve se našlo pár výrobců, co i na tomto při výrobě zdroji šetřili, dnes už se snad jedná o samozřejmost.

Nezajímavé není srovnání s měřením na 80Plus.org. Tato organizace měří v Knoxville v Tennessee, kde mají stejně jako v celých Spojených státech síť 115 V. Na českých/neměckých 230 V je dosahováno vyšší účinnosti, ale zase účiník je často nižší. Oboje má svou logiku a naše testování s poměrně malou možnou odchylkou to potvrdila. 80Plus.org také dávají za pravdu Sunaryovi v jeho obhajobě mírně horšího výsledku Pro82+ II 385W v účinnosti při 20% zatížení.

Určitě ale budete chtít slyšet odpověď na to, zda . Když mi Enermax snesl modré z nebe (pro testování), určitě čekáte, že nějak chytře doporučím brát „Enery“ za každou cenu. Tak jednoduché si to ale neudělám. V prvé řadě připomenu, že souboje se odehrály na dvou frontách. Kolem 400 W mezi Pro82+ II a EnergyKnightem. Seasonic není veleoblíbeným lowendem pro nic za nic, za málo peněz nabídne to hlavní: solidní účinnost, tichý chod a pro někoho snad i dostatek kabelů. Na druhou stranu je Enermax je při nízkých zátěžích (o které jde) výrazně účinnější, je tišší při vysoké zátěži, má lepší kabeláž i vzhled a rozdíl v ceně kompenzuje aspoň částečně přibalením dalšího 12cm větráku do krabicové verze. V neposlední řadě je silnější na 12V větvích, takže se lépe hodí více pro PC se silnou grafikou nebo procesorem. Je to o vašich prioritách a financích.

O metu 800 W se utkal Modu87+ s Everestem 85Plus. Výrobek Enermaxu hraje o nějakou tu ligu výše než produkt FSP Group. Jak v účinnosti, tak především v tichém chodu, ale i vnitřním provedení a kvalitě použitých komponent (už jen srovnání japonských kondenzátorů s mixem Teapo a CapXon je výmluvné). Přesto bych neřekl, že je Everest 85Plus špatný, to určitě ne. Sunaryovi, který nestaví hlučnost tak vysoko jako já, se dokonce (na relativně levnější zdroj s „pouze“ 80Plus Bronze) dost pozdával. Když chci ale 800wattový zdroj, asi nemám také nejlevnější počítač, a tak asi většina lidí sáhne pro vyšší třídu. Zde ale máme jednu výtku pro Enermax: zatímco v době uvedení Pro87+ a Modu87+ nebylo moc konkurence, dnes už by podle mě bylo záhodno jít s cenou dolů. Přece jen na trhu existují srovnatelné modely s cenou o výrazný díl nižší (Seasonic X).

Verdikt

Enermax Modu87+ 800W (EMG800AWT)

+ vysoká účinnost
+ velmi tichý takřka v každé situaci, v klidu jen asi 330 ot./min
+ kvalitní komponenty i provedení
+ design
+ celá škála ochran
+ špičkový výkon v praxi podstatně výše než specifikace
+ kabeláž (rozvržení, délka, počty konektorů)
+ pětiletá záruka
– vysoká cena

FSP Everest 85Plus 800W

+ slušná účinnost
+ dostatečná a pěkně provedená kabeláž
+ špičkový výkon v praxi také o dost výše než specifikace – hlučnější větrák, ve vyšší zátěži pak velmi hlučný
– hlavní PCB není odizolováno od kovového šasi zdroje (nebezpečné opomenutí)
– špatná dokumentace u výrobce (a v obchodech)

Enermax Pro82+ II 385W (EPR385AWT II)

+ velmi tichý po většinu spektra možné zátěže, v klidu jen kolem 500 ot./min
+ v krabicové verzi přiložen další 12cm ventilátor Enermax Twister
+ celá škála ochran
+ kabeláž (rozvržení, délka, počty konektorů)
+ účinnost při velmi nízké zátěži (vhodný pro úsporné počítače)
± účinnost v typickém rozsahu 20–100 % zátěže (testovaný kus jen na hranici 80Plus Bronze)
– vyšší cena
– dle diskuzí zřejmě ne všechny s úplně tichým ventilátorem
– méně účinné PFC

Seasonic EnergyKnight 400W (SS-400ET-T3)

+ velmi nízká cena
+ účinné PFC
+ bez vyšší zátěže tichý
+ japonské kondenzátory
+ funkční ochrany
– jen o trochu dražší verze F3 má vyšší účinnost (80Plus Bronze)
– nemoderní návrh (v praxi silné větve 3,3 a 5 V, slabé 12V)
– slabší kabeláž (krátké kabely, jen ATX12V místo EPS12V atd.)
– hlučný ve vyšší zátěži, velmi hlučný ve vysoké zátěži
– určen zřejmě pro OEM: velmi slabá dokumentace

 

Za pozvání, propůjčení testovacích prostor a zařízení i poskytnutí jakéhokoli zdroje své značky
pro testy děkuji společnosti Enermax

Za bleskové zapůjčení zdroje Seasonic EnergyKnight 400W (SS-400ET-T3)
děkuji společnosti TN Trade