Extrémní přetaktování: principy, rekordy a osobnosti

0

Extrémní přetaktování – co to vlastně je?

Extrémní přetaktování – co to vlastně je?

Extrémní přetaktování se zrodilo zhruba asi ke konci 20. století, kdy si největší počítačoví nadšenci řekli, že by mohli využít látek s teplotou hluboko pod bodem mrazu k přetaktování procesoru. V té době to bylo něco výjimečného, avšak postupem času se začalo rozvíjet, až dospělo do dnešní formy.

Když jsem mluvil o látkách s teplotou pod bodem mrazu, tak je nutno podotknout, že jsou to látky opravdu mrazivé a při určitých situacích mohou být smrtelně nebezpečné (například velká koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu). Nejčastěji se používá kapalný dusík s teplotou -196°C, suchý led (pevná forma oxidu uhličitého) s teplotou -88°C či v extrémních případech tekuté hélium s teplotou -264°C.

Avšak to není vše. Jistě zhruba víte, na jakém principu pracují mrazáky. Tohoto principu opět někdo využil a začaly tak vznikat chlazení typu single stage nebo cascade. Výhoda těchto chlazení je, že se dají provozovat běžně jako třeba vodní chlazení a není potřeba nic dolévat/dosypávat. Často však bývají hlučné a spotřebují hodně elektrické energie. Také většinou nedosahují tak nízkých teplot jako chladící média, uvedena v předchozím odstavci. Najdou se však brutální stroje, vážící třeba i 200kg a více, které se dokážou hravě dostat i pod -100°C. To je však extrémně drahá záležitost.

Teď se vraťme k taktovací části. Velice nízké teploty nám poslouží k tomu, že je možno požadovanou komponentu přetaktovat mnohem výše, než se vzduchovým či vodním chlazením. To je důležité k překonávání světových rekordů. Každé překonání rekordu je reklama pro výrobce, s jehož komponenty byl rekord překonán. Proto jsou často vrcholoví přetaktovávači (overclockeři) sponzorováni největšími výrobci jako třeba ASUS, Gigabyte, MSI, apod.

Jaký má vlastně význam?

Pro běžné lidi není „Extreme OC“ většinou nic jiného než zajímavost. Extrémnímu přetaktování se věnují jen ti největší nadšenci do počítačů, kteří jsou ochotni do toho vkládat nemalé finanční prostředky. Není to však jen o pouhém taktování. Většina přetaktovávačů se skupí do jednotlivých týmů, které proti sobě „bojují“ na serveru HWBot, což je oficiální celosvětová databáze výsledků.

Tyto týmy mívají akce, kde se sejdou jejich členové, společně taktují a přitom se u toho náramně baví. Potom tu jsou akce, pořádané výrobci komponent nebo díky jejich iniciativě. Jedná se například o overclocking show na herních turnajích, veletrzích a podobných událostech. Ty mají za úkol přilákat další návštěvníky, zvýšit publicitu výrobce anebo pouze dostat další lidi do komunity extrémního přetaktování (o to se však většinou snaží samotní přetaktovávači). Třeba já osobně jsem se této aktivitě začal věnovat po zhlédnutí show na Invexu v roce 2008, kde vystupoval náš šéfredaktor Mirek Jahoda, redaktoři Radek Bábíček, Martin Kuchař a ještě bývalý slovenský přeborník palee.

V neposlední řadě jsou to ještě všemožné soutěže, pořádané opět výrobci komponent. V současné době existují dva světové šampionáty v přetaktování a to Gigabyte Open Overclocking Championship (GOOC) a MSI Master Overclocking Arena (MSI MOA). Výherce těchto šampionátů získá vždy nějakou velmi tučnou odměnu a k tomu ještě hromadu počítačových komponent od základních desek, přes grafické karty, zdroje, až po operační paměti SSD disky, apod. Často se však na internetu vyskytnou i online soutěže, ve kterých se žádný „titul“ nezíská.

Abych tedy nějak shrnul význam extrémního přetaktování, je nutné zvolit dva úhly pohledu, jeden ze strany přetaktovávačů, druhý ze strany výrobců. Přetaktovávačům jde výhradně o to, pobavit se, získat nové zkušenosti, dostat komponenty až na samotnou hranici jejich možností a tak dále. Pro ně je to koníček jako pro někoho jiného třeba sbírání poštovních známek a obětují nemalé prostředky pro to, aby ho mohli vykonávat. Pohled výrobce je naopak jen čistě reklamní věc, respektive získávání peněz. Při každém pokoření rekordu například na jejich základní desce nebo s jejich grafickou kartou z toho mají reklamu a ta jim přináší větší zisk.

Komíny (LN2 pot) a ingredience

Chladící média, „komíny“, věci okolo

V první kapitole jsem se zmínil o možnostech chlazení, které si ještě shrneme, seřazené od nejpoužívanějších.

Chladící látky (+ ceny v ČR)
– kapalný dusík (22/52 Kč za litr Lineq/Linde)
– suchý led (50 Kč za kilogram)
– kapalné hélium (cena neznámá)

Chladící zařízení
– single stage
– cascade

U chladících zařízení už není v podstatě potřeba nic, kromě izolace, případně termometru. U chladících látek je to trochu horší. Ve všech třech případech je totiž spotřeba speciální „komín“, do které se dané látky nalévají/sypou. Ten je také potřeba zaizolovat, aby z vnější strany zbytečně nenamrzal a hlavně, aby se neohříval více, než by měl.

Chladící zařízení není problém používat dlouhodobě a může tedy nahradit třeba vodní chlazení. Teoreticky se dá říct, že i média se dají používat dlouhodobě. Muselo by však být zajištěno neustálé dávkování, což je technologicky a také finančně velice náročné. Kromě toho by bylo nutné větrat místnost s tímto chlazením, jelikož nadměrná koncentrace dusíku či oxidu uhličitého ve vzduchu by mohla člověka i zabít.

Vraťme se ale ke komínům. Většinou jsou vyráběny právě přetaktovávači, jejichž návrhy jsou vždy nejlepší, jelikož je upravují podle vlastních zkušeností. Jedním takovým příkladem je model Dragon F1 od mistra všech přetaktovávačů Kingpina. Tento měděný macek je znám v komunitě extrémního přetaktování po celém světě a také je velmi rozšířený.

Komíny se však využívají nejen ke chlazení procesorů, ale i ke chlazení grafických karet, čipových sad či operačních pamětí. Pro jejich výrobu se používají nejčastěji tři materiály a to měď, hliník (dural), plast (acetal). Měď má velkou výhodu ve své skvělé tepelné vodivosti, hliník (dural) potom ve větší tepelné kapacitě. Plast se používá jen ojediněle a zatím asi jediným výrobcem, který použil acetal k výrobě vrchní části komínu, je společnost Koolance. Nutno však podotknout, že jejich výrobky jsou velmi drahé a lepší volbou je zmíněný Dragon F1.

Další důležitou věcí je izolace. Jednak je to kaučuková izolace komínu (Armaflex či K-flex) a potom ještě izolace samotných komponent. Ta se provádí buď pomocí plastické gumy, kterou za pár korun koupíte snad v každém papírnictví nebo pomocí elektricky nevodivého laku. Při izolaci plastickou gumou nepřijdete o záruku, jelikož se dá lehce sundat, to však neplatí u elektricky nevodivého laku, který už z komponent nesundáte.

Posledním důležitým vybavením, samozřejmě kromě komponent, jsou měřicí přístroje, mezi které se řadí termometry a případně multimetry. Naschvál jsem neřekl nezbytným vybavením, protože třeba u AMD procesorů není termometr vůbec potřeba díky absenci tzv. coldbugu (ten se také nenachází u velké části 32nm procesorů Intel). Multimetry se většinou používají při voltmodech nebo pro změření reálných napětí, které jdou třeba do procesoru, operačních pamětí, apod.

Kdo je na světě nejlepší, osobnosti, ligy

Přehled nejlepších přetaktovávačů na světě

Na serveru HWBot.org sice najdete jejich oficiální pořadí podle bodů, rekordů a dalších parametrů, ale tohle vám moc o kvalitách neřekne. Někteří ani hodně svých výsledků na HWBot nedávají. Pokud už se v oblasti extrémního přetaktování pohybujete nějakou dobu, zjistíte, že většina nejlepších přetaktovávačů je stejných kvalit, akorát rozdíl je třeba v jejich zaměření na jiné benchmarky.

Asi nejznámější postavou je Vince „k|ngp|n“ Lucido. Ten se však prakticky vůbec neukazuje na žádném z šampionátu v přetaktování a skoro všechny jeho úspěchy pochází z domácí pracovny. Je vzorem pro mnoho nováčků a hodně by jich chtělo být jako on. Pro mě byl Vince také vzorem ze startu, ale jak šel čas, začal jsem objevovat i jiné postavy, jako je třeba massman, Pt1t, Hicookie, elmor, nickshih, SF3D, hipro, ryba a plno dalších.


k|ngp|n v černém triku s lebkou

Všichni to jsou lidé, kteří se věnují extremnímu přetaktování již několik let a mají mnoho zkušeností. Není pro ně problém upravit operační systém pro nejlepší výkon například v Super PI, udělat hardwarové voltmody, různé úpravy základních desek, apod.

Pokusím se vám ukázat některé z nich, abyste už případně dokázali poznat některé z „mistrů“ v přetaktování. Nejsou to zdaleka všichni dobří overclockeři a je to pouze malá část z nich. Vybíral jsem převážně Evropany.


elmor – Švédsko


Giorgio Primo – Itálie


Hicookie – Taiwan


k|ngp|n – USA


Pt1t – Belgie


ryba – Polsko


SF3D – Finsko


Massman – Belgie


hipro5 – Řecko

Současné světové rekordy

Přehled nejvýznamnějších světových rekordů

Světové rekordy se neustále mění a s novými high-end komponenty se stále zvyšují. Dobrým příkladem je šestijádrový procesor Gulftown 980X od Intelu, s nímž jsou drženy rekordy v obou částech benchmarku Super PI nebo také rekordy z grafických benchmarků. Ze všech „disciplín“ na HWBot jsem vybral pět takových základních, ze kterých vám ukážu nějaké rekordy.

CPU-Z

První, na kterou se podíváme, je v maximální frekvenci procesoru. Není to tak dlouho, co jsme vás informovali o jeho pokoření v novince. Výsledek však nebyl odeslán na server HWBot, tudíž ho nelze započítat. Oficiálně je držen s procesorem Intel Celeron D 347 do patice LGA775 a výsledná frekvence je 8199,5 MHz.

Super PI 1M

Tento benchmark je ze všech nejoblíbenější mezi uživateli, ale také jeden z nejnáročnějších na vyladění systému. Současný rekord drží Hicookie s časem 5,781 sekundy. Pro tento výsledek použil procesor Intel Core i7 980X na frekvenci 6930 MHz.

wPrime 32M

wPrime je vícevláknový benchmark, což značí, že velká část výsledku je závislá na počtu výpočetních vláken. Po příchodu základní desky EVGA Classified SR-2 pro dva serverové procesory Intel Xeon se začaly objevovat výsledky právě s nimi. Rekord je tedy s dvěma Xeony X5680 na frekvenci 5411 MHz s výsledným časem 1,859 sekundy. Každý z těchto procesorů má šest fyzických jader a díky technologii hyper-threading mají dvanáct výpočetních vláken.

3DMark Vantage

Rekordy v tomto grafickém testu se mění, na rozdíl od rekordů v maximální frekvenci a Super PI 1M, neustále a nyní je již na hodnotě P69216 bodů. V tomhle směru kralují grafické karty Nvidia GeForce GTX 480 a mezi přetaktovávači je celkem oblíbená pro svůj vysoký výkon a výborné přetaktování pod dusíkem.

3DMark06

Jedná se o jeden z nejoblíbenějších grafických benchmarků a stále se ještě objevuje v různých soutěžích. Zatímco Vantage sedí více Nvidia grafickým kartám, u 06 je to přesně naopak a lépe si vedou modely ze stáje společnosti AMD. Rekord drží opět přetaktovávač Hicookie se čtyřmi Radeony HD 5870 zapojených v CrossFireX. Jeho hodnota je 46 920 bodů.

 

Extrém v našich mírných podmínkách + jak sám začít

Pár slov závěrem

I ExtraHardware se věnuje extrémnímu přetaktování

Jak jste asi zaznamenali v druhé kapitole, i magazín ExtraHardware se sem tam pustí do nějakého toho ladění a chlazení tekutým dusíkem či suchým ledem. Takovou větší veřejnou premiérou byla show na veletrhu Invex 2008, kde jsme pokořili několik českých rekordů. Více o této akci si můžete přečíst v článku Extrémní přetaktování a rekord s dusíkem. V první polovině tohoto roku se Mirek Jahoda s Radkem Bábíčkem vrhli na přetaktování procesorů AMD přímo na pobočce společnosti Linde a dosáhli velice zajímavých výsledků. Více informací o tom najdete opět v článečku AMD + Gigabyte + LN2 = 6,5 GHz pro Phenom II X4 na stránkách magazínu. Snad potěším čtenáře, když řeknu, že se v budoucnu dočkají dalších reportáží z extrémního přetaktování.

Shrnutí

Abych to nějak uzavřel. Extrémní přetaktování je koníček, kterým se zabývají jen ti největší nadšenci do počítačových komponent. Baví je hraní si s nimi, zkoumání, co všechno dokážou, úpravy, apod. Rozhodně to není žádná levná záležitost. Pokud byste se rozhodli, že se mu začnete věnovat, doporučuji vám si prvně sehnat komín, který bude jednoduchý a levný.

O lepším komíně uvažujte až časem, jelikož není nic horšího, než zaplatit přibližně 4500 Kč za takový Dragon F1 a poté zjistit, že vás to nějak přestává bavit. Já osobně i po skoro dvou letech používám pořád obyčejný hliníkový komín s naprosto jednoduchou konstrukcí a zatím dostačuje. Samozřejmě, že bych v některých situacích ocenil lepší model, ale není jich pořád tolik, aby se mi jeho koupě vyplatila.

Také nepočítejte s tím, že jakmile se na extrémní přetaktování vrhnete, začnete vyhrávat soutěže či různé kvalifikace. Cesta od začátečníka po pokročilého přetaktovávače bývá celkem dlouhá. V kvalifikacích i soutěžích proti vám budou stát právě ti pokročilí, kteří už zkušenosti mají a pokud nebudete mít vyloženě štěstí například na luxusní kousek procesoru, je velmi pravděpodobné, že proti nim neuspějete. Nenechte se však odradit. Každý si touhle fází prošel. Věřím, že se hodně z vás dozvědělo něco nového

Za poskytnutí fotografií děkuji overclockerům: SF3D, ryba, Monstru, Massman, Pt1t

Ohodnoťte tento článek!