Gigabyte Aivia Xenon: myš s touchpadem aneb nejzvláštnější periferie

0

Když se myš a touchpad mají moc rádi…

Kombinace touchpadu a myši v jednom zařízení na první pohled možná nedává příliš smysl – v obou případech jde o polohovadlo, tak proč jej mít dvakrát? Pokud se ale nad problémem hlouběji zamyslíte, na nějaké použití jistě přijdete. Myš je při běžném použití lepší než touchpad – můžete si ji chytit, je přesnější, nemusíte mít ruku zvednutou, takže je i pohodlnější; její problém ale spočívá v tom, že k jejímu použití potřebujete aspoň kousek rovného povrchu. Touchpad je oproti myši méně pohodlný i přesný a třeba hraní her je s ním v podstatě nemožné. Za to ale nemá vlastně žádné prostorové nároky, nemusíte s ním hýbat – ideální pro ty, kdo mají malý stůl, chtějí ovládat počítač v posteli či v sedě na pohovce (třeba při výběru filmu pro sledování na HTPC připojeném k televizi), nebo třeba něco prezentují a potřebují chodit po místnosti.

Gigabyte Aivia Xenon

Gigabyte Aivia Xenon

Aivia Xenon se tak pokouší vzít výhody obou zařízení a spojit je do funkčního produktu – a vyústění této snahy se jmenuje Xenon. Na první pohled vypadá jako bezdrátová myš s trochu neobvyklým tvarem, což má na svědomí zcela rovný „hřbet“ zařízení, a důrazem spíš na design než na ergonomii. Ostatně, i na webu výrobce tento myšotouchpad najdete v sekci designových myší. Rozměry patří k celkem menším, hranatý tvar rozhodně upoutá pozornost a kompletně černá povrchová úprava, kombinující navíc lesklý a matný plast s kovem vypadá opravdu pěkně. Ale vezměme to pěkně od začátku.

Gigabyte Aivia Xenon
Zapůjčil Gigabyte
Cena s DPH cca 900 Kč
Tlačítka 4
Režimy myš, touchpad
Senzor laserový, 1000 DPI
Napájení 2× AAA (v balení)
Rozměry 95 × 55 × 19 mm
Hmotnost 65 g
Podporované systémy Windows (98, ME, 2000, XP, Vista, 7)

Ergonomie kompromisu

Zkřížení touchpadu a myši s sebou nese problémy s konstrukcí. Je totiž potřeba zařízení tak, aby bylo použitelné v obou režimech, které se od sebe způsobem, jakým jej držíte, výrazně odlišují. Touchpad potřebuje rovnou dotykovou plochu, ale na myši je vždycky vršek prohnutý, abyste si na něj mohli položit dlaň – Aivia Xenon je ale rovná také, horní plocha je mírně nakloněná, ale jinak kompletně rovná.

Tento design sice na pohled vypadá překvapivě dobře, ale s ergonomií je to horší. Při používání v myším režimu si budete muset navyknout opřít si ruku pouze u zápěstí a pak prsty; většina dlaně je ve vzduchu, což především uživatelům zvyklým na velkou desktopovou myš alespoň ze začátku bude připadat dost nepohodlné. Jsou sice jedinci, kteří podobným způsobem drží i klasické myši (úchop typu dráp – „claw“), ale je jich menšina a navíc si zadělávají na karpální tunel.

Boční pohled s tlačítky pro přepínání režimu a vypínání/zapínání Pohled zepředu Boční pohled s tlačítky pro pravý klik a aktivaci scrollovacího režimu či malovátka Zadní strana s logem řady Aivia

Další zvláštností jsou tlačítka a scrollovací kolečko, respektive jejich zjevná absence. Tady už ale Xenon funguje podobně jako jiné dotykové myši, třeba Microsoft Touch Mouse: horní strana dotykové plochy je jedno velké tlačítko, fungující jako levé u klasické myši, a dotyková plocha funguje jako scrollovací kolečko – přejížděním jednoho prstu směrem nahoru či dolů posouváte dokument či webovou stránku. Pravé tlačítko se od zmíněné Touch Mouse odlišuje v tom, že je umístěno na pravém boku myši.

V praxi je opět nutné si na vše zvykat, rozhodně jsem při používání neměl pocit, že je to něco známého. Myš tomu příliš nepomáhá několika zvláštnostmi: levé tlačítko (tedy to, které zabírá celou horní plochu) není možné stisknout úplně na předním okraji, pak se sice ozve tiché klapnutí spínače, ale myš stisk nezaregistruje, a pravé (boční) tlačítko je zase umístěno až na úplném předním konci myši, takže se mi na něj nedosahovalo příliš dobře – a navíc jsem jej jako pravák musel mačkat prsteníčkem, tedy nejméně obratným prstem ze všech. Původně jsem chtěl napsat, že tady leváci mají výhodu, ale není tomu tak – vyzkoušel jsem to a ačkoliv by teoreticky tlačítko mělo být přístupné palcem, což by bylo ideální, v praxi je příliš vepředu, takže na něj palcem nedosáhnete, pokud nemáte ruce jako lopaty.

 

Dalším problémem je, že myš nemá třetí tlačítko – možnost nějak nasimulovat stisk scrollovacího kolečka, což se hodí třeba pro otevření odkazu ve webovém prohlížeči na nové záložce v pozadí (když si chcete něco přečíst později).

Tlačítka všude možně

Když už jsem nakousnul boční tlačítka, tak se pojďme podívat i na ta ostatní. Na myši jsou celkem čtyři (na každé straně dvě) ale jejich rozmístění není úplně šťastné.

Dvojice tlačítek nalevo je umístěna dost vepředu a většina praváků na ně palcem nedosáhne, ale paradoxně je to docela dobře. Nejde totiž o klasickou dvojici pro posun zpět/vpřed třeba v prohlížeči, ale o vypínač a přepínač režimů, takže je jejich umístění mimo dosah rozumné. K vypínači bych ovšem měl výtku: k tomu, aby sepnul, je totiž potřeba jej stisknout ohromně hluboko, v podstatě jej zamáčknout až do útrob zařízení, a samotné sepnutí vám neohlásí žádné jemné cvaknutí jako u všech ostatních. Tlačítko je navíc velmi tenké, takže pokud máte tlusté prsty a ostříhané nehty, tak se zapínáním a vypínáním Xenonu budete mít docela problém – je to drobnost, ale otravná.

Druhé, ještě více vepředu umístěné tlačítko, přepíná mezi režimem touchpad a myš. Ačkoliv vypadá konstrukčně stejně jako vypínač, zmíněným problémem netrpí a hloubku má asi poloviční – je tím pádem možné, že dlouhý chod vypínače je jen chyba kusu. Přepnutí funkčního režimu mezi myší a touchpadem vám potvrdí malá dioda na levém horním rohu; modrá barva znamená myš, fialová touchpad. Dioda kvůli nutnosti šetřit baterie svítí jen asi dvě či tři sekundy, což je očekávatelné.

Indikační dioda v režimu myši
Indikační dioda v režimu touchpadu

Na pravé straně kromě zmíněného pravého tlačítka najdeme ještě další přepínač, jehož funkce závisí na tom, který z režimů je zrovna aktivní. Pokud jej stisknete při používání Xenonu jako myši, aktivuje se „free scrolling mode“. Pak se při pohybu myší namísto odpovídajícího pohybu kurzorem pohybujete v dokumentu – je to podobné, jako když na klasické myši stisknete kolečko. Pro navigaci třeba v rozměrné tabulce v Excelu je to skvělé. V touchpadovém režimu toto tlačítko aktivuje kreslící utilitu, o které si povíme ve druhé kapitole v části o softwaru.

Obouruční touchpad

V režimu touchpadu funguje Xenon tak, že jej chytnete do jedné ruky (praváci do levé) a otočíte doprava o devadesát stupňů – tak, aby malé logo Gigabyte na horní straně bylo správně (tedy vpravo dole). Po přepnutí do odpovídajícího režimu se deaktivuje laserový senzor dole a dotyková plocha na „hřbetě“ se začne chovat jako klasický touchpad. Má dokonce i vyhrazenou část na boku pro scrollování, která funguje lépe než většina touchpadů na noteboocích – ani jedinkrát jsem neměl problém se špatným rozeznáním, zda chci hýbat kurzorem či dokumentem.

Pokud chcete v režimu touchpad stisknout levé tlačítko, můžete buď ťuknout do dotykové plochy, nebo ji silněji stisknout a aktivovat hardwarový spínač. Zde se Aivia Xenon chová stejně jako klasický beztlačítkový clickpad. Pravý klik je přiřazen stále ke stejnému tlačítku, které je tak v tomto režimu vpravo dole, kde se paradoxně mačká o dost lépe než v myším módu – v případě praváka palcem pravé ruky. Leváci to opět budou mít o dost horší, budou muset křížit prsty.

Celkové pocity z používání tohoto hybridu mezi touchpadem a myší mám po asi týdnu zkoušení trochu rozporuplné. Mám totiž pocit, že toto zařízení je výrazně lepší touchpad než myš. Je to vlastně celkem pochopitelné: jako touchpad je Xenon nadprůměrně velký, příjemně citlivý a můžete s ním chodit po místnosti; jako myš ale trpí hlavně svým rovným vrškem – který je ale kvůli možnosti fungování jako touchpad nutný.

Příslušenství, software a nejlepší využití

Baterie v balení, ovladače na webu

Vraťme se ještě na chvíli na úplný začátek – k balení. Zařízení je zabaleno v pohledné černé krabici, vyložené molitanem – žádného plastového blistru, se kterým budete muset pět minut zápasit, se nemusíte obávat. Uvnitř najdete kromě samotné myši/touchpadu nezbytný dongle do konektoru USB, fungující jako přijímač. Jak je již poslední dobou téměř pravidlem, je miniaturní (i když přece jen o pár milimetrů delší než obvykle), takže se o něj při zapojení do notebooku nemusíte příliš starat, ven z portu vyčuhuje o necelý centimetr.

Dosah uváděný výrobcem je 10 m a mé zkušenosti z testování tomu odpovídají. Není problém ovládat kurzor přes celou naši otevřenou redakci, což by necelým deseti metrům mohlo odpovídat. Můžete tak s klidem chodit i po docela slušně rozměrné zasedací místnosti a ovládat kurzor na dálku, což se při prezentacích bude hodit – a jak si povíme v závěru, je to pro tento hybrid asi nejlepší využití.

Dále jsou v krabici dvě baterie typu AAA od Duracellu a drobná brožurka, názorně popisující základní funkce – které tlačítko slouží jako vypínač, kde se přepínají režimy a také popis vícedotykových gest.

Balení poprvé Vnitřní obal z tvrdého papíru Myš uložená v molitanu; balení by mohlo klidně být menší Obsah balení – myš, přijímač, baterie a malý návod

Nějaké médium s ovládacím softwarem v krabici nebylo, manuál se zmiňuje o tom, že je ke stažení na webu výrobce (přímý odkaz je zde). Aplikace jménem XenonGesture má něco přes 7 MB a umožňuje vám aktivovat pokročilejší funkce myši a používat software na kreslení po obrazovce. Bohužel po instalaci z nějakého důvodu vyžaduje restart počítače. Instalace samozřejmě není nutností, většina funkcí je přístupná i se standardními ovladači Windows, které se nainstalují automaticky po připojení přijímače do portu USB; pak se myš hlásí jako standardní zařízení HID, tedy jako jakákoliv jiná myš či touchpad, a podobně se i chová.

Po restartu můžete aplikaci spustit. Nerozumí si sice příliš s českým systémem (názvy funkcí přiřazené k jednotlivým tlačítkům jsou kvůli obřímu fontu příliš dlouhé), ale je celkem intuitivní a přehledná. Nahoře vám ikonkou zobrazuje stav nabití baterií, pod tím je režim, ve kterém se Xenon právě nachází (zda zrovna funguje jako touchpad či myš) a vlevo je dohromady šest možností konfigurace chování zařízení. Nejsou nijak extrémně rozsáhlé, ale naprosté většině uživatelů nejspíš budou stačit.

Ovládací software
Výběr akce k přiřazení

Druhou součástí ovládacího softwaru je funkce Aivia Painter. Ta by měla alespoň částečně nahradit třeba laserové ukazovátko při prezentacích – pokud je zařízení v režimu touchpad, stiskem spodního tlačítka na pravém boku aktivujete kreslící režim, což je indikováno změnou kurzoru na tužku. Když stejné tlačítko stisknete podruhé, držíte jej a druhou rukou jezdíte po polohovací ploše touchpadu, na obrazovce se objevuje červená čára. Tím můžete třeba zvýraznit nějakou část prezentace. Stiskem pravého tlačítka (na pravém boku nahoře) či přejetím dvěma prsty po ploše touchpadu doprava se vše smaže a kurzor se vrátí zpět do klasického režimu. To je ostatně trochu problém – pokud na obrazovku něco nakreslíte a následně potřebujete něco udělat s klasickým kurzorem, nezbyde vám, než vše nakreslené smazat.

Trochu mě také mate, že screenshot na webu výrobce ukazuje u této funkce nástrojový panel, kde je evidentně možné vybrat si třeba barvu zvýraznění, jeho tloušťku či možnost uložení. Gigabyte tam píše, že by měl kdesi být ke stažení software jménem Aivia Painter – nicméně odkaz nikde není a ani v sekci s programy ke stažení na oficiální stránce výrobce jsem nic podobného nenašel. Těžko říci, jak to ve skutečnosti má být.

 

Zrozena pro zasedací místnost

Gigabyte Aivia Xenon je těžké někam zařadit a ze začátku jsem si popravdě nevěděl příliš rady s tím, k čemu toto nepochybně originální zařízení má vlastně sloužit. Jako domácí myš bych jej rozhodně nedoporučoval ani nenáročným uživatelům, kteří nepotřebují hromady tlačítek; prostě to opravdu není dost ergonomické na delší a častější používání. Pro hráče to není už od pohledu a pro ovládání multimediálního centra lépe poslouží některý z mnoha nabízených dálkových ovladačů s miniaturní klávesnicí a touchpadem.

Pak mi to ale došlo: tohle zařízení je jako stvořené do firemní zasedačky na prezentace. Existují sice různé specializované presentery s laserovými ukazovátky a klávesami pro pohyb v powerpointu, ale pokud potřebujete předvést něco komplikovanějšího než předpřipravený nicneříkající slidů, Xenon je výrazně lepší řešení. Zároveň vám ale umožní pohybovat se po místnosti bez nutnosti vracet se neustále k myši či notebooku připojeném k projektoru, a k tomu vypadá na pohled opravdu velmi dobře. Možná by z tohoto pohledu bylo rozumnější vyškrtnout možnost softwarově kreslit po displeji a na místo toho do hybridu zakomponovat podle mého názoru užitečnější laserové ukazovátko, ale tak jako tak je to užitečná hračka, i když s omezeným využitím.

Ohodnoťte tento článek!