HP DreamColor 2480zx: nefalšovaný profesionál

0

První seznámení, parametry

HP DreamColor LP2480zx je stvořen pro náročnou práci v grafických a DTP studiích, kde může být plně využit jeho bohatý arzenál funkcí, výbavy a parametrů. HP si na vývoji tohoto panelu dalo skutečně hodně záležet a výsledek tomu i odpovídá. Model LP2480zx dostal do vínku to nejlepší, co si lze u grafického panelu představit – 10bitové RGB barvy, barevný gamut přesahující AdobeRGB, rovnoměrné LED podsvícení, několik barevných profilů odpovídající různým barevným prostorům, propracovanou OSD nabídku nebo vynikající ergonimii. Nic z toho tomuto panelu nechybí.

Stojan má dobrou stabilitu a jeho podstavu můžete využít jako odkladiště na kancelářské sponky a další věci, které se neustále povalují po stole a jeho blízkém okolí. Praktické je i ucho na přenášení, i když na nějaké běhání to s tímto cvalíkem moc není.

 

 

Po stránce konektorů toho tento panel víc asi nabídnout ani nemohl. Najdete zde zastoupena všechna rozhraní, dvěma DVI konektory počínaje, přes HDMI 1.3, DisplayPort 1.1, komponentní, kompozitní, S-Video a vše završuje čtyřportový USB rozbočovač.

Možnosti polohování, ovládací prvky

HP u tohoto panelu použilo svůj osvědčený stojan, který umožňuje nejroztodivnější polohové kreace. S panelem lze otáčet kolem osy v rozmezí 90°, zvedat jej, naklápět nebo dokonce otočit na výšku. Větší variabilitu si lze jen těžko představit. Ve všech nastavených polohách panel výborně drží, pro jejich přenastavení pak ale není potřeba mnoho síly.

Nastavování parametrů probíhá skrze šest tlačítek. HP u nich použilo přijemné podsvícení, které navíc doplnila popisná OSD nabídka. Vše je tak velmi přehledné. Jediné, co mi zde vadilo, byla nemožnost opustit tuto nabídku stiskem jednoho tlačítka. Buďto můžete počkat, než sama zmizí, nebo musíte vstoupit do hlavní OSD nabídky a vyjet z ní.

OSD nabídka, možnosti nastavení

Ovládání OSD nabídky je velmi jednoduché a intuitivní. Vše je navíc zjednodušné podsvícenými tlačítky s dynamickými popisky. Provedení OSD nabídky se graficky neliší od jiných panelů tohoto výrobce, obsahově však podstatně. Přibyla zde celá řada nastavení, jejichž hlavní část najdete hned pod první položkou Color Space… Zde se můžete přepínat rovnou mezi předsnastavenými barevnými prostory, které pak bude panel schopen zobrazit. Celkový barevný gamut přitom činí 134 % NTSC, což přibližně odpovídá 117% pokrytí prostoru Adobe RGB.

Podrobné nastavení teploty barev pak doplňuje nastavení úrovně podsvícení přímo v jednotkách cd/m2. A musím říct, že při kontrolních měřené byly výsledku skutečně minimální. Velikost barevného prostoru si pak můžete prohlédnout přímo v OSD nabídce pod položkou Primaries and Gamma Information.

Nabídka Image Control se mění podle přávě zvoleného vstupu a pouštěného rozlišení. Při nativním rozlišení 1920 × 1200 je například položka Custom Scaling neaktivní. Při snížení rozlišení již můžete volit mezi roztařeným zobrazením, zachováním poměru stran, nebo zobrazením 1:1. U videovstupů můžete nastavit OverScan nebo obraz ořezat z jedné nebo obou stran. V této nabídce také můžete nastavit úroveň černé barvy, což oceníte hodně při práci s videem nebo sledování filmů. Mimo to je zde možné zaptnout i OverDrive, což se ale na zrychlení odezvy příliš nepodepsalo.

Při připojení více vstupů můžete nastavit funkci PIP (Picture In Picture). Na výběr máte reřim zobrazení a umítění druhého obrazu. V nabídce Management pak najdete mimo jiné i aktualizaci firmwaru nebo časovač pro vypnutí monitoru.

Pod položkou OSD Control najdete velmi podrobné nastavení chování OSD nabídky. Položka Function Control pak umožňuje navolit funkci, kterou aktivujete stiskem horního tlačítka.

Metodika testování

Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2.

Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko).  Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.

Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.

To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.

Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.

První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měrím celkem v jedenácti krocích – pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.

Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.

Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.

Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.

Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti Uniware.

Pozorovací úhly, rovnoměrnost podsvícení

Vzhledem k použité technologii H-IPS není tomuto panelu s ohledem na pozorovací úhly moc co vytknout. Barvy jsou jasné i živé i v krajních polohách, kontrast je také dostatečný.

V rovnoměrnosti podsvícení strčí tento monitor hravě do kapsy i konkurenční Samsung XL30. Maximální odchylka je od maxima 11 %, přičemž maximální svítivost dosáhla hodnoty 267 cd/m2. S podsvícením je na tom tedy tento panel téměž ideálně.

Jas, kontrast, stabilita kontrastu

Průběh jasu jsem měřil od jeho maxima k minimu, přičemž jsem si stanovil krok 25 cd/m2. Na konci jsem však zjistil, že monitor neumí nastavit nižší jas než 40 cd/m2, z čehož pak vyplynula úvodní nelineárnost nárůstu podsvícení v grafu. Rozsah podsvícení je vynikající a naměřené hodnoty poměrně věrně kopírují nastavené hodnoty.

Barevné podání a interpolace obrazu

Bez kalibrace a v továrním nastavení není barevná věrnost zcela ideální a dochází ke zkreslování téměř všech barevných složek.

Po nahrání firemního barevného profilu se situace částečně zlepšila, nicméně stále docházelo k úletům zeleného kanálu.

Kalibrace optickou sondou pak stlačila odchylky na naprosté minimum, které již nelze ani trénovaným okem postřehnout. Navíc lze v tomto případě předpokládat, že v místě, kde bude takový panel nasazen do ostrého provozu (grafické nebo DTP studio), bude již nějaká optická kalibrační sonda k dispozici.

Zkusil jsem také monitor přepnout do přednastaveného profilu sRGB a výsledek byl velmi potěšující. Monitor téměř okopíroval oranžový trojúhelník reprezentující právě barevný prostor sRGB.

Vzhledem k vynikajícímu gamutu, LED podsvícení a H-IPS technologii nebyly žádné problémy ani při sledování odstupňování barevných odstínů. V tomto směru dosáhl panel HP stejně dobrých výsledků jako konkurenční Samsung XL30.

Rychlost odezvy a spotřeba

Rychlost odezvy byla kvůli blikání LED diod jen velmi obtížně měřitelná. Proto muselo přijít na řadu několikrát opakované ruční měření, které stanovilo finální doby odezvy pro jednotlivé přechody. Frekvence blikání je však tak vysoká, že není lidským okem postřehnutelná. Osciloskopem však ano. Reálná rychlost odezvy se pak pohybovala kolem 25 ms. Při sledování videa ani hraní her jsem si však výrazného rozmazávání nevšimnul a panel lze na tyto aktivity vřele doporučit.


Průběh odezvy 0-255 při maximálním jasu, 1 dílek = 40 ms


Průběh odezvy 80-200 při maximálním jasu, 1 dílek = 40 ms

Spotřeba ani zdaleka nedosáhla výrobcem udávaných maximálních 90 W a zakončila svůj růst na hodnotě 60 W. Nárůst spotřeby pak přesně kopíruje nárůst intenzity podsvícení.

Závěrečné hodnocení

O monitoru HP DreamColor LP2480zx lze až na pár dorbností mluvit jen v superlativech. Výrobce dodržel vše co sliboval v prezentacích, což nebývá zrovna zvykem. Barevná věrnost je vynikající a barevný gamut pokrývá s přehledem prostor AdobeRGB. Navíc je v OSD nabídce k dispozici hned několik předkalibrovaných barevných prostorů. LED podsvícení je v tomto případě velmi rovnoměrné, což hodně ocení grafici, pro které je monitor primárně určen. Nadstandardní jsou i možnosti polohování nebo provedení OSD nabídky, kde můžete panel nastavit do nejmenšího detailu. 

Panel se během testování příliš nezahříval, za což vděčil hlavně větráčku v jeho zadní části. Ten však nepatřil k úplně nejtišším. V kanceláři, kde je ambient trochu vyšší si ho možná nevšimnete, ale při večerní práci doma už jeho ševelení může působit trochu rušivě. V porovnání s celkem se však jedná spíše o detail, který by rozhodně neměl od koupi tohoto panelu odradit. Vysoké kvalitě LP2480zx odpovídá i vyšší cena – celkem 35000 Kč. Ani ta by ale pro profesionály neměla být překážkou. Vynaložené peníze vám totiž panel velmi rychle vrátí.

HP DreamColor 2480zx

+ celkové provedení
+ barevný gamut
+ LED podsvícení
+ možnosti polohování
+ bohatá OSD nabídka
+ množství vstupů
+ cena odpovídá schopnostem

– hlučnější větráček

Vzhledem k vynikajícím vlastnostem tohoto panelu mu uděluje redakce
ExtraHardware ocenění We Want It!

Za zapůjčení LCD panelu HP DreamColor LP2480zx děkujeme společnosti Hewlett-Packard.

Galerie všech snímků

HP DreamColor 2480zx: nefalšovaný profesionál

Ohodnoťte tento článek!