HP EliteBook 8460p: frajer do kanceláře (test)

0

Úvod, zařazení modelu

HP má celkem tři základní řady notebooků – Pavilion, ProBook a EliteBook. Trochu mimo stojí modely v ultralevném segmentu s číselným označením 6xx, které i se systémem stojí zpravidla pod deset tisíc korun.

 

Zatímco řady 6xx a Pavilion jsou určeny spíše pro domácí použití, ProBook a EliteBook patří do kanceláře. EliteBook pak zahrnuje špičkové modely, jejich cena nepadá pod dvacet tisíc – nejlevnější model lze pořídit až za poměrně vysokých 23 tisíc korun. Nejmenším modelem je 2560p s úhlopříčkou 12,5″, k dražším patří 14″ model 8460p, následuje 15,6″ model 8560p/w a konečně největším a nejdražším je 8760w s úhlopříčkou 17,3″. Zatímco P v názvu označuje Professional a tyto notebooky mají rozlišení 1 366 × 768 nebo 1 600 × 900 bodů, W značí Workstation a tyto notebooky jsou vybaveny full HD, tedy 1 920 × 1 080 bodů.

Poznámka: Vidíte zde jistou logiku – na druhé pozici je vždy číslice označující velikost úhlopříčky, 60 na konci pak znamená „staří“ modelové řady. Například předchůdce řady 8460 se označuje jako 8440. Označování se trochu vymyká 2560p, který by podle stejné logiky měl být spíše modelem 8260p.

Od dvanáctky po sedmnáct

Nejmenší řada 2560p zahrnuje celkem tři modely, všechny mají úhlopříčku HD ready a liší se jen výbavou – zejména procesorem a diskem. Nejlevnější je vybaven Core i5-2410M, další dva pak Core i7-2620M, nejvyšší model pak přidává 128GB SSD a 3G modem. Řada 8560 zahrnuje jeden P model s úhlopříčkou 1 600 × 900 bodů a čtyři modely W s full HD. Nejvyšší model je vybaven čtyřjádrovým procesorem Core i7-2630QM, SSD 256 GB a Blu-ray a stojí 45 tisíc, nejlevnější pořídíte za třicet, ale dostanete jen dvoujádro a displej HD+.

Nejbrutálnější výbavu má však sedmnáctka, která v nejvyšším modelu nabízí to, co nejvýkonnější patnáctka, ale přidává silnější profi grafiku Nvidia NV Q4000 a také cenovku jdoucí za hranici 60 tisíc korun. Všechny notebooky mají podobný design, tedy tělo z velké částí z kovu (světlé povedení u 12,5″ a 14″ modelu, tmavší u 15,6″ a 17,3″ modelu), nabízí konektor pro dokovací stanici, možnost připojit druhou baterii na spodní část notebooku, čtečku otisků prstů a také drobnost je ExpressCard.

Čtrnáctipalcové lahůdky

Rozumným kompromisem mezi výkonem a mobilitou je testovaný model 8460p s úhlopříčkou 14″ a hmotností 2,45 kg. Nejlevnější provedení stojí 24 tisíc, což se odráží i na výbavě – má pouze HD ready a integrovanou grafiku, ale jinak jde o plnohodnotnou mašinu s pořádným procesorem, konkrétně Core i5-2540M s frekvencí 2,6 GHz s turbem na 3,3 GHz. Disk má kapacitu 320 GB, ale 7 200 otáček (žádný EliteBook nemá pomalý disk s 5 400 ot.), což pro ukládání firemních dat bohatě stačí, dva porty USB 3.0, jeden eSATA a podobně.

Dalším v řadě je model s týmž procesorem, ale grafikou Radeon 6470M a rozlišením HD+ a 500GB diskem, následuje model s výkonnějším procesorem Core i7-2620M s 2,7 GHz a konečně nejvyšším a nejdražším modelem je testované provedení s diskem SSD o kapacitě 128 GB a 3G modemem. Žádná z těchto mašin bohužel nemá výkonnější grafiku, takže i tento model se musí spokojit s lowendovým Radeonem 6470M, a jak uvidíte dále, není to žádný rychlík.

Hardwarová výbava
Cena 25 000 Kč (CZC.cz)
Procesor Intel Core i7-2620M
Frekvence 2,7 GHz
Max. frekvence (turbo) 3,4 GHz
Operační paměť 4 GB
Pevný disk (velikost) 128 GB
Pevný disk (rychlost) SSD
Pevný disk (typ připojení) SATA
Velikost displeje 14″
Rozlišení displeje 1600 × 900
Grafická karta AMD Radeon HD 6470M
Grafická paměť 1 GB
Konektory, sloty
Výstupy na monitory DisplayPort, VGA
Porty (s výjimkou USB) sluchátka, mikrofon, ethernet
Počet portů USB 2.0 1 + 1 eSATA / USB
Počet portů USB 3.0 2
Čtečka paměťových karet SD/MMC
Rozměry, baterie
Rozměry (š×d×h) mm 338 × 231 × 31,8 mm
Hmotnost 2,45 kg
Software
Operační systém Windows 7 Professional 64 bitů

Vzhled, konstrukce

Paci paci pacičky

Zatímco na obrázku vypadá vzhled notebooku docela lákavě, setkání s realitou mne trochu překvapilo. Oproti modelu 8440 se HP jakoby vrátilo v čase zpět, celá řada 8460 (ale i 2560 nebo 8560) je jaksi „old school“. Notebook má tvar „krabice“, která je na přední spodní straně a na bocích trochu zkosená, což z bočního pohledu připomíná notebook příď lodi. V tomto duchu jsou provedeny i další modely EliteBook a některé ProBook.

 

Notebook tak působí poněkud „tlustě“, a to ne proto, že by byl tlustší než konkurence, ale spíše opticky. Zatímco většina notebooků má v přední části tenčí provedení a silnější jsou až v místě umístění baterie, EliteBook je stejně silný všude. Přiznám se, že předchozí modely 8440p se mi líbily více, a to jednak proto, že i při téměř stejné tloušťce působily tenčeji, jednak proto, že měly přece jen nápaditější design.

Na víku nad displejem najdete dvě pacičky, které jsou použity pro zavření notebooku (stejně jako u 8440p); je to podle mého názoru docela zastaralé řešení, neboť většina notebooků si vystačí s aretací bez pomocných paciček. Je to ale specifikum jen řady EliteBook, ProBooky si poradí i bez paciček a tlačítka. Naštěstí jsou pacičky z titanu, takže by se neměly ulomit ani při neopatrném zacházení.

Pevný! Neskřípe‚Ķ

Všechny modely EliteBook kombinují obyčejný plast (spodní část notebooku) a kovový povrch, v případě 8460p je to leštěný hliník. Najdete ho jak na horní straně víka, tak na celé ploše okolo klávesnice a dokonce i na kloubech a úchytech. Je to určitě luxusnější než plastová imitace, musíte si ale zvyknout na to, že zejména v chladném počasí vás bude kov chvíli studit do zápěstí. Druhou nevýhodou budiž, že šedá plastová tlačítka touchpadu a trackpointu vypadají vedle hliníku levně a nepatřičně; výrobce mohl zkusit oba prvky trochu více barevně sladit.

Notebook je na 14″ provedení relativně těžký, má 2,45 kg, což je hmotnost, na které začínají už i některé patnáctky. Například ve stejné kategorii se pohybuje Lenovo T420, které má s velmi podobnými parametry hmotnost jen něco přes dva kilogramy, a to v základu baterii s vyšší kapacitou. Také starší model 8440p je lehčí, výrobce udává jen 2,1 kg, což v praxi může být okolo 2,2 kg; u 8460p je udáváno 2,35 kg, ale po převážení měl notebook o sto gramů více. Díky vyšší hmotnosti si výrobce mohl dovolit velmi kvalitní tělo, které se nekroutí, neskřípe, zkrátka je pevné jako skála.

Displej, klávesnice, konektory

Pořádný displej? Ne tak docela

Displej má na čtrnáctku vynikající rozlišení 1 600 × 900 bodů, tedy HD+. Ač se nezdá, stále to není tak jemné jako HD ready na displeji o velikosti 11,6″, který má dpi ještě krapet větší. Toto rozlišení už stačí pro veškerou běžnou práci a v podstatě není třeba externí displej. Na druhou stranu 1 920 × 1 200 bodů na 24″ monitoru nabízí stále vyšší komfort, zejména v případě práce s webem, velkými tabulkami, dlouhými dokumenty a podobně.

 

Displej je matný, což zvyšuje čitelnost na jasném denním světle, maximální podsvícení má vysokou intenzitu, ale‚Ķ Regulace podsvícení funguje přinejmenším podivně, v mnoha případech vůbec na změnu pomocí Fn a kláves F9 a F10 nereaguje, někdy mění jen gamu, někdy se na maximum jasu ztratí kontrast, někdy podsvícení problikává. Rozhodně zvláštní chování. Pozorovací úhly jsou průměrné, rozhodně se je dobré se na displej dívat kolmo, jde přece jen o typ TN.

 

Jelikož se zdánlivě jedná o výborný displej v cenově nadprůměrném notebooku, požádali jsme kolegy z ExtraHardware, kteří dělají pravidelné a podrobné testy LCD monitorů, aby i této části dodali trochu exaktnosti. Mininální jas lze nastavit na pouhých 12 cd/m2, maximální pak na solidních 234 cd/m2. Teplota barev není nastavena na optimálních 6500, ale spíše kolem 7200 K. V dalších ohledech už je displej horší, či vyloženě špatný.

Nepravidelným čtenářům vysvětlím, o co na obrázku s měřením výše jde. V levé části dominuje diagram s gamutem monitoru. Čím větší gamut (trojúhleník vytažen směrem k vrcholům R (červená), G (zelená) a B (modrá)), tím sytější barvy monitor zobrazuje. Standardní gamut sRGB je vyjádřen žlutooranžovým trojúhelníkem, gamut monitoru pak černým. Jak vidíte, přesahuje jen v modrozelené oblasti (tyto sytější barvy jsou dány typicky „studenou“ barvou LED podsvícení), jinde zdaleka nedosahuje. Na displeji bude tedy jinak docela hezky barevná fotka vypada vypraně, při úpravách budete mít tendence barvy nezdravě saturovat. Gamut kolem 60-70 % sRGB je typickým problémem notebookových monitorů. Jsou zde i výjimky, jednou z nich byl HP EliteBook 8540w se 15,6″ IPS displejem pokrývajícím těméř celý (daleko širší) gamut sRGB a dosahující kontrastu přes 700:1.

Tím se dostáváme k dalšímu průšvihu displejů mobilních zařízení: a tím je kontrast. Jelikož při takových středních 144 cd/m2 černá doslova svítí 0,75 cd/m2 (to je velmi zlá hodnota i mezi notebookovými panely), kontrast s bídou někde dosahuje 200:1. Proti desktopovým monitorům s běžnými 600-3000:1 to je další rozdíl, který vám bude při úpravě i prohlížení obrázků vadit a zkreslovat.

Zatímco gama je proti sRGB rozhozena jen mírně, teplota by se také dala ještě přežít, odchylky (delta E) od referenčních barev jsou opět žalostné (dE < 5 se dá považovat za akceptovatelnou, dE > 10 už znamená dost ustřelenou barvu). Na monitoru tohoto EliteBooku jednoduše vidíte něco dost jiného, než zamýšleli všichni ti, kdo měli k dispozici alespoň průměrná desktopová zobrazovadla nebo notebooky vybavené nadprůměrem. Kdybyste na závěr ptali na matrici: jedná se o TN s typicky velmi slabým spodním pozorovacím úhlem.

Píšeme

Naprosto špičková je klávesnice. Píše se na ní výborně, tlačítka typu chiclet jsou zasazena do hliníkového okolí, mezery mezi nimi jsou optimální, zdvih také, při psaní nijak nešustí a nevydávají žádné parazitní zvuky. Jenže není všechno zlato, co se třpytí. Stejně u dalších modelů EliteBook i zde jsou prohřešky proti dobré ergonomii u kurzorových kláves, kdy tlačítka pro pohyb nahoru a dolů mají stejnou výšku jako boční kurzoroví klávesy, takže je jednak po hmatu hůře najdete a jednak jsem občas místo na horní kurzor mačkal na pravý Shift. Za uši by výrobce zasloužil také za uzounký Enter, přitom patnácka má toto vyřešeno daleko lépe.

Touchpad je velký díky k tomu, že je klávesnice posunuta docela nahoru směrem k displeji. Má dvě samostatná tlačítka, která jsou velmi tichá a nejsou ani příliš hluboká. Touchpad je samozřejmě multidotykový, takže pomocí něj můžete zvětšovat a zmenšovat, nebo pomocí dvou prstů rolovat stránkou. Jenže toto funguje spíše sporadicky, takže ne vždy se stránkou podaří pohnout; a když už ano, tak o podstatně větší kus, než byste potřebovali. A protože nefunguje rolování po straně, tak to člověka docela naštve.

Nad touchpadem jsou další dvě identická tlačítka, která patří k trackpointu, jenž je oblíbeným ovládacím prvkem u byznysových modelů. Samotný trackpoint funguje obstojně, jenže chybí prostřední tlačítko, které by umožňovalo rolovat stránkou. V praxi to tedy vypadá tak, že pokud chcete aspoň trochu přesně rolovat, musíte použít postranní rolovací prvek okna programu, což je krajně nepohodlné, takže nakonec jsem skončil u kláves PageUp a PageDown. A to bych od špičkového modelu vážně nečekal.

Krása: dvakrát USB 3.0

Konektorová výbava je téměř bezchybná, najdete tu dva porty USB 3.0 na levé straně, jeden USB 2.0 a jeden kombinovaný s eSATA. Výhoda umístění trojek na levé straně je jasná, vpravo byste jeden zbytečně blokovali konektorem externí myši. Na pravé straně jsou umístěny také audio konektory a Display Port, vlevo pak najdete ještě FireWire a napájení. A konečně vzadu je umístěn VGA, ethernet a modem, baterie totiž nezabírá celou zadní stranu. HP u svých profi notebooků jako obvykle ignoruje HDMI a jak se dozvíte dále, tento konektor nenajdete ani na dokovací stanici.

Velkou výhodou modelů EliteBook je slot pro ExpressCard, kam můžete například zasunout 3G modem, pokud jím není váš model vybaven nativně. Na spodní straně je pak konektor pro dokovací stanici a připojení druhé baterie.

Hardwarová výbava, výkon, dokovací stanice

Nejrychlejší dvoujádro

Testovaný model je vybaven nejvýkonnějším mobilním dvoujádrem Intelu, které si nezadá ani s mnohými stolními procesory. Je jím Core i7-2620M se základní frekvencí 2,7 GHz a turbem, které může jít až na 3,4 GHz. V praxi se pohybuje okolo 3,2 GHz při převodu videa, pokud je vytížení už skutečně dlouhodobé, klesá na 3 GHz. Na 3,4 GHz dosahuje procesor jenom tehdy, je-li vytíženo jenom jedno logické jádro. Procesor je ale každopádně tak silný, že téměř dotahuje na můj stolní počítač, kde mi běží procesor starší generace Intel Core i3-540@3,83 GHz.

Cinebench

Jedinou nevýhodou tohoto modelu je spotřeba, neboť jako jediné dvoujádro s označením Core i7 atakuje maximální TDP 35 W, všechny ostatní modely mají buď 25 W, nebo 17 W v případě nízkonapěťového modelu. Je zde mimochodem patrný docela velký skok ve frekvenci, neboť druhý procesor v pořadí má frekvenci jen 2,3 GHz. Frekvence 2,5 a 2,6 GHz najdete jen v řadě Core i5 – a také mají 35 W TDP. V zátěži (3,2 GHz) má procesor napětí 1,126 V, v idle pak jen 0,745 V, čímž se vyrovnává úsporným modelům; frekvence klesá až na 800 MHz.

3DMark

Výkonný procesor bohužel doplňuje slabá dedikovaná grafika, prakticky nejslabší model, jaký AMD do notebooků nabízí – Radeon 6470M. Grafika není o mnoho výkonnější než Intel HD integrovaný v Core i7, nabízí totiž jen 160 (32) stream procesorů, 64bitový přístup do paměti, pomalé jádro, pomalé DDR3 paměti atd. – ostatně to je dobře vidět z testu, který jsme zveřejnili nedávno (http://extranotebook.cnews.cz/test-levnych-grafik-radeon-hd-6470m-geforce-gt-520m). Je dokonce o něco pomalejší než lowend Nvidie, GeForce GT 520M. Navíc není možné přepínat mezi Intelem a Radeonem, což samozřejmě zvyšuje spotřebu při nepotřebě grafického výkonu. Je tedy jasné, že na hry tato grafika není, využití najde spíše tam, kde by vestavěný Intel měl problém s kompatibilitou.

Disk si sviští

Notebook je vybaven 4 GB paměti DDR3, které běží na 1 333 MHz, a to v single režimu. Což jednoznačně napovídá tomu, že byl použit jenom jeden modul – a to potvrzuje i pohled pod kapotu. Můžete tak přidat ještě jeden 4GB modul a zvýšit kapacitu paměti na dvojnásobek (a současně i trochu pomoci propustnosti, i když i ta už je v základu velmi dobrá). Větší množství paměti se hodí spíše proto, že notebook je vybaven SSD a s osmi gigabajty už můžete směle vypnout stránkování a ulehčit tak zápisům na disk (a prodloužit jeho životnost).

CrystalDiskMark

Disk v 8486p má kapacitu 128 GB, z čehož si ale 20 GB vezme obnovovací oddíl, takže pro systém a uživatelská data zůstává nevelkých 98 GB. A když si systém vezme nějakých 30 GB, už mnoho místa na data nezbývá. Na druhou u byznysových modelů není kapacita zpravidla problém, protože většina dat je uložena na síťovém serveru nebo v nějakém internetovém úložišti. Diskem je konkrétně Crucial RealSSD C300 s čipy MLC a řadičem Marvell. Ačkoliv jsem k tomuto disku přistupoval nejprve s nedůvěrou, jeho výkon je velmi solidní a bez problému si poradí i s matadory jako Intel X25-M. Nutno ovšem poznamenat, že nejde o úplnou novinku, disk se prodává už téměř rok.

Odfukuje zlehka

Už jsem zmínil, že notebook má na dnešní dobu docela vysoké tělo (je tlustý), oproti běžnému průměru má nějakého půl centimetru přes míru. Prostorné tělo ale umožnilo postavit vnitřek tak, že horké komponenty neovlivňují tělo samotné, takže notebook není ani v maximální zátěži horký zespodu ani shora. Na spodní straně je jenom vlažný, takže práce s mašinou na kolenou je bez problému možná. Zkrátka není to žádné topení do zimy.

 

Větráček, který odfukuje horký vzduch zevnitř, je velmi tichý, při běžné práci ani nepozorujete, že by se vůbec točil. V zátěži je sice hlučnější, ale stále jde o úroveň snesitelnou – a navíc neprobíhá častá změna intenzity otáček, takže větrák ani v zátěži neobtěžuje. Řekl bych, že větráček je až příliš laxní, protože v zátěži teplota jader stoupá až k 85 stupňům, a to rozhodně není málo. Takto výkonný procesor s vysokým TDP by si zasloužil chlazení o něco lepší. Naopak grafika se v zátěži nedostala ani na 75 stupňů, což je pravděpodobně dáno jejím „nevýkonem“ a tedy i nízkou spotřebou a zahříváním.

Přestože má notebook výkonný vnitřek, je osazen baterií s nepříliš vysokou kapacitou – jen 53 Wh. Větší baterie by už totiž z notebooku vyčuhovala (viz dále), a tak se musíte spokojit s výdrží okolo tři a půl hodiny při surfování po webech, prohlížení flashových videí, zkrátka při náročnější práci. Pokud se budete dívat na filmy, zvládne notebook lehce přes čtyři hodiny a při nenáročné práci, kdy je notebook téměř ve stavu idle, pak přes pět a půl hodiny. Dobíjení je velice rychlé, trvá něco přes dvě hodiny.

To hlavní: dokovací stanice

Všechny 14″ a 15,6″ notebooky EliteBook lze připojit k dokovací stanici HP 90W Docking Station, která je kompatibilní i s modely Probook 6xxx. Byla uvedena už před drahnou dobou, do prodeje se dostala začátkem roku 2010. To je na jednu stranu chvályhodné, protože pokud upgradujete například z modelu 8440 na 8460, nemusíte utrácet další peníze za dokovací stanici. Na druhou stranu tento model nepodporuje některé novinky, jako například USB 3.0, takže se budete muset spokojit s porty na notebooku. Neumí také HDMI, který ale nepodporují ani notebooky jako takové.

Dokina je vybavena celkem třemi výstupy na monitor, VGA, DVI a DP, čtyřmi porty USB, sériovým portem, paralelním portem, dvěma PS/2 pro klávesnici a myš, ethernetem a výstupem na reproduktory. Dva porty USB jsou na zadní straně, dva po straně, takže jsou lépe dostupné pro zasouvání periférií. Bohužel každá dvojice portů má jednotlivé „zásavky“ tak blízko sebe, že například tlustý flash disk nemáte šanci zasunout s jiným zařízením.  S dokinou je dodáván 90W adaptér, díky čemuž můžete mít jeden doma jeden v práci a stěhujete pouze samotný notebook.

Notebook se na dokinu „nacvakává“ shora, připojení probíhá přes konektor umístěný na spodní straně notebooku u baterie. Po připojení se přepne grafický výstup, pokud je připojen monitor a toto zobrazení již bylo předtím nastaveno. Pro vycvaknutí stačí zmáčknout tlačítko na dokovací stanici. Ta má také tlačítko pro zapnutí notebooku, takže pokud používáte pouze externí monitor a notebook je při práci zavřený, není nutné jej pro zapnutí otvírat – praktické.

Konfigurace porovnávaných notebooků:

  • Toshiba Portégé R830: 13,3″, 1366 × 768, Intel Core i5-2520M, 4 GB RAM, Intel HD 3000, 500 GB HDD, 7200 ot. /min.
  • Acer TravelMate TimelineX 8481TG: 14″, 1366 × 768, Intel Core i7-2637M, 4 GB RAM, Nvidia GeForce GT 520M, 500 GB HDD, 7200 ot. /min.
  • Dell XPS 15z: 15,6″, 1366 × 768, Intel Core i5-2410M, 4 GB RAM, Nvidia GeForce GT525M + Intel HD Graphics 3000, 500 GB HDD, 7200 ot. /min.
  • Acer TravelMate TimelineX 8473TG: 14″, 1366 × 768, Intel Core i5-2410M, 4 GB RAM, Nvidia GeForce GT540M, 500 GB HDD, 7200 ot. /min.
  • Asus U46E: 14″, 1366 × 768, Intel Core i5-2520M, 4 GB RAM, Intel HD 3000, 500 GB HDD, 7200 ot. /min.
  • Sony VAIO SB2L1E/W: 13,4″, 1366 × 768, Intel Core i3-2310M, 4 GB RAM, AMD Radeon HD6470M + Intel HD Graphics 3000, 500 GB HDD, 5400 ot. /min.
  • Toshiba Satellite L755: 15,6″, 1366 × 768, Intel Core i3-2310M, 4 GB RAM, Nvidia GeForce GT525M, 500 GB HDD, 5400 ot. /min.
  • MSI GT680: 15,6″, 1920 × 1080, Intel Core i7-2630QM, 16 GB RAM, Nvidia GeForce GTX 460M, 1500 GB HDD, 7200 ot. /min.
  • Toshiba Tecra R850: 15,6″, 1366 × 768, Intel Core i3-2310M, 4 GB RAM, Intel HD 3000, HDD 320 GB, 7200 ot. /min.

Výdrž, zhodnocení

Několikadenní výdrž s další baterií

Z dalšího příslušenství si můžete dokoupit dvě baterie, jedna je přídavná, druhá nahrazuje tu základní. První se připojuje na spodní stranu notebooku podobně jako dokovací stanice – konektor je hned vedle toho pro dokinu. Kapacita této baterie je 73 Wh, čili celkem získáte kapacitu 126 Wh, a tedy výdrž okolo deseti dvanácti hodin. Druhou možností je vyměnit 53Wh baterii za rozšířenou s kapacitou 100 Wh, která z notebooku trochu čouhá na zadní straně.

 

Toto řešení je lepší, neboť tato baterie stojí jen patnáct set, zatímco přídavná o šest set více. Celková kapacita v tomto případě činí 153 Wh, jen je musíte v průběhu práce vyměnit, což znamená hibernaci nebo vypnutí notebooku. Samozřejmě je možná i kombinace rozšířené a přídavné baterie a pak je k dispozici najednou 173 Wh a ještě máte dalších 53 Wh v zásobě. Tato kombinace už dává několik pracovních dní v terénu k dispozici, a to jen za několik pár tisíc.

Vynikající notebook do kanceláře

I přes různé výtky, které jsem zmiňoval na různých místech článku, je EliteBook 8460p velmi dobrý notebook se špičkovou výbavou. Má pevné tělo, stále ještě mobilní rozměry, vysoký výkon (pokud pominu grafiku), rychlý (i když malý) disk a hlavně velké rozlišení displeje, které umožňuje pracovat bez externího displeje. Přidejte k tomu možnost připojení k dokovací stanici a máte naprosto ideální nástroj k práci. A pro práci v terénu si dokoupíte druhou baterii, protože ta základní svou výdrží moc nepotěší. Může za to i Radeon, který nelze přepínat s integrovanou grafikou.

Přesto nemohu nezmínit několik drobností, které mne při používání notebooku trápily – šlo zejména o nemožnost pohodlného rolování stránkou při používání trackpointu a omezené možnosti při používání touchpadu. Také hmotnost nepatří k nejlepším a v batohu se těch pár stovek gramů oproti konkurenci časem pronese. Displej si to zase nakonec rozházel svým slabým kontrastem, nedostatečným gamutem a velkými barevnými odchylkami.

Milá je však rozhodně konektorová výbava a také přítomnost slotu pro ExpressCard, který využijete například pro 3G modem v modelu, který jím není standardně vybaven jako testovaný kousek.

Pokud tedy chcete detailní displej v kompaktním provedení a disk SSD, je EliteBook jedna ze z nejlepších voleb. Rozlišení HD+ mají sice i levnější modely, ty ale zase nejsou vybaveny SSD. Například HP ProBook 6460b se s HD+ prodává už za 19 tisíc, Lenovo T420i pak za 22 tisíc. Ani jeden z těchto modelů ale nemá zmíněné SSD, 3G modem nebo tak výkonný procesor. Reálnou konkurencí pro 8460p je kromě zmíněných notebooků také Dell Latitude E5420 a E6420 a rovněž i starší model HP EliteBook 8440p, který je mimochodem ve srovnatelné konfiguraci dokonce nepatrně dražší.

Plus a mínus  
+  výkonné dvoujádro
+ rozlišení displeje
+ dva porty USB 3.0
+ rychlý SSD disk a 3G modem
+ konektor dokovací stanice
vyšší hmotnost
kontrast a barvy displeje
nižší výdrž baterie
větší tloušťka

Výsledky benchmarků

Výsledky testů  
3DMark06 (body) 4495; CPU 3831
3DMark Vantage (body) P1857; GPU 1459; CPU 10121
3DMark 11 P595; Graphics 519; Physics 3872; Combined 514
PC Mark Vantage 11390; Memories 5315; TV and Movies 4025; Gaming 9302; Music 13206; Communications 11961; Productivity 15065; HDD 13007
PC Mark 7 3467; Lightweight – 4466; Productivity – 3979; Creativity – 4015; Entertainment – 2488; Computation – 3067; System storage – 4921
HD Tune 2.55 (MB/s; ms] Transfer rate (average): 193,3 MB/s; Access Time: 0,2 ms
AS SSD Benchmark Seq: 259,42 / 78,61; 4K: 20,84 / 34,05; 4K-64Thrd: 175,11 / 78,25; Access time: 0,177 ms / 0,786; Score: 222 / 120
SiSoft Sandra 2010 CPU 48,63 GOPS; 62,77 GIPS; 37,67 GFLOPS; Memory 9,15 GB/s; Cryptography 1 GB/s; AES256 3 GB/s; SHA256 400 MB/s
Crystal Disk Mark 3 Seq: 264,8 / 138,0; 512K: 246,5 / 140,4; 4K: 24,12 / 39,93; 4KQD32: 202,9 / 134,3
Devil May Cry 25,38 fps
Cinebench R11.5 OpenGL 16,87 fps; CPU 3,04 pts; CPU 1× 1,29 pts; 
x264 BenchMark HD v3.0 60,28 / 16,42 fps
Virtual Dub Mod (DivX) (čas) 58 s
Virtual Dub Mod (Xvid) (čas) 1:37 m
WM9 Encoder (čas) 2:14 m
Windows 7 Experience Index CPU 7,1; Memory 7,2; Aero 5,3; Grafika hry 6,4; Disk 7,6
Výdrž web (čas) 3:23 h
Výdrž idle (čas) 5:43 h (8-9 W)
Výdrž multimédia (čas) 4:13 h (11-12 W)
Herní testy  
TM Nations Forever 15,2 fps
FarCry 2 10,10 / 16,32 / 4,71 fps
World in conflict demo 7, 4, 13
Crysis demo 7,88 / 8,24 / 2,53 fps

 CPU - Z

CPU - Z

CPU - Z

GPU - Z

HWmonitor

HWmonitor - idle

HWmonitor

Ohodnoťte tento článek!