Hry a počítače podle vědců pomáhají slabozrakým

0

Techniku a počítače dnes najdeme na spoustě nenápadných, ale o to užitečnějších míst, kupříkladu příliš se nemluví o tom, jak pomáhá trénovat zrak osobám jinak vidícím velmi špatně a tímto jim získat větší nezávislost na ostatních.

Mezi stavem, kdy člověk vidí naprosto dokonale a kdy nevidí vůbec, je celá řada drobných (a v praxi velmi častých) případů, kdy postižený vidí pouze částečně s oscilací k oběma krajním polohám. Důvodů pro částečnou slepotu je mnoho, takže namátkou si jmenujme třeba osoby po mozkové mrtvici, po náročné operaci, u rostoucího mozkového nádoru v oblasti starající se o zpracování vizuální informace, popřípadě u účastníků autonehody a za podobných situací.

Veškeré homonymní postižení zraku vedoucí k částečné slepotě věda shrnuje pod označení „Hemianopsie“. Pokud si toto slovo přeložíme, pak zjistíme, že jde o slovní spojení „poloviční slepota“. A tento výraz je velmi přesný – postižený vskutku ztratí zhruba polovinu kapacity svého vizuálního pole, takže tyto osoby mají potíže se čtením, rovnováhou, prostou chůzí a samozřejmě i nalézáním každodenních drobností, o jízdě autem ani nemluvě.

hemianopsieTakto vidí lidé s hemianopsií, zdroj: Science Daily

Počet postižených hemianopsií ve společnosti se typicky pohybuje řádově v tisícovkách na desítky milionů běžných zdravých obyvatel (jen v Anglii přes čtyři tisíce nových případů ročně).

Počítače tak trochu jinak

Technika, o které dnes budeme mluvit, se zrodila na laboratorním stole Durhamské univerzity, a jak naznačuje průzkum s ní spojený, jedná se o velmi slibný rehabilitační proces, jež se dá v praxi navíc snadno realizovat jednoduchými přenosnými zařízeními (herní konzole, mobilní telefony, …). V konečném důsledku díky procesu lidé vidí lépe, takže se dotyčný postup zřejmě brzy natrvalo zařadí mezi standardní rehabilitační procedury u podobně postižených pacientů.

Studie se objevila v akademickém časopisu Brain, kde je vše důkladně rozepsáno a sledováno právě na pacientech s hemianopsií. Pacienti byli testováni před a po cvičení s novým postupem a bylo zjištěno, že po patřičných procedurách pacienti skutečně detekují i nalézají předměty rychleji a přitom také přesněji. Vědci okolo věří v absolutně pozitivní dopad testu.

Zdůrazňujeme, že nejde o nějakou formu implantátu či digitální pomůcky zapojené do mozku, ale o „prosté“ lepší pochopení svého aktuálního stavu a maximálního vytěžení dostupných informací (opakované čití na „slepém“ místě, jiný přístup ke zpracování informací, …). Jinými slovy, pacient vidí pořád stejně mizerně, nicméně díky tréninku na počítačích se s tím naučí žít i přes aktuálně sníženou kvalitu vizuálního vjemu. Aby pacient získal o okolí tolik informací, co my, musí k vidění a zpracování viděného přistupovat trochu jinak, než jak byl po celý život podvědomě zvyklý. Na toto téma se ještě mají provést nějaké studie, každopádně trocha koncentrace, sebevědomí, prohloubené pozornosti a odvedení mysli od problému není nikdy na škodu u žádného postižení nebo pacienta. Ve finále tedy dojde k tomu, že dotyčná osoba si více věří a je méně závislá na pomoci ostatních.

Ačkoliv není toto využití počítačové techniky příliš poutavé na rozdíl od scifi snímků, kde se to jen hemží všelijakými očními implantáty, nanotechnologiemi a pokročilými neinvazivními operacemi očí (někdo by se dokonce mohl na tuto doslova jednoduchou rehabilitační technologii dívat jako na primitivní), výsledky má a to je hlavní. Navíc doposud neexistovala podobná data na téma pozitivního vlivu podobných tréninkových programů.

Celý postup pod lupou

A jak vlastně ona technika vypadá a co dělá v praxi? Durhamská studie se zaměřuje na celkem dvě klíčové oblasti lidského vidění: s jednou se soustřeďuje na zkoumání okolí a druhou na pozornost. Stojí za zmínku, že zpočátku o tom vědci ani nevěděli – již po prvním testu na 46 pacientech se ale zjistilo, že testy zaměřené na pozornost (tedy bez pohybu očí) byly v rehabilitaci stejně účinné, jako ty zaměřené na postupy více zkoumající okolí. (V rámci testů docházelo mimo jiné k hraní počítačových her, z nichž pacienti zpracovávali vizuální informace virtuálního světa.)

Nichola Burlisonová z Low Willingtonu si celým procesem prošla a zformulovala svůj názor do následujícího sdělení: „Trénink pro mě znamenal velkou změnu. I když mám ještě stále potíže se základními věcmi jako je prosté rozhlédnutí se při přejití cesty, čtení, vaření a podobných činnostech, cítím se více sebevědomě a již třeba při čtení nevynechávám začátky vět.“

Zdroj: Science Daily

Hry a počítače podle vědců pomáhají slabozrakým

Ohodnoťte tento článek!