IBM PC: 12. srpna 1981 se začala psát historie moderních počítačů

0

Osobní počítač a fajn nápad

Zatímco dnes už počítače nosíme po kapsách, v 80. letech minulého století se zdaleka nejednalo o masovou záležitost. Tehdejší ceny základních modelů jsou přibližně stejné jako dnes u špičkových strojů. A to samozřejmě nepočítáme inflaci a tehdejší kupní sílu. Ale počítače už byly. I ty domácí.

IBM a počítače na doma. Opravdu?

Možná si pamatujete ikonické Commodore, Atari, ZX Spectra ,velkou silou tehdy vládl i Steve Jobs se svým počítačem Apple II. Pro IBM byl trh s domácími počítači stále nepředstavitelný. Firma, jež si 15 let budovala pověst svými firemními mainframy, neměla ambice usadit se v běžných kancelářích. Přesto se o to pokusila.

Prvním osobním počítačem byl IBM 5100 z roku 1975. Čtyřiadvacetikilového macka za 11 000 dolarů (16kB model) si ale málokdo dovolil. Revolucí nebyl ani o tři roky novější IBM 5110. Big Blue se stále snažilo přenést uvažování z mainframů do mikropočítačů. Jenže soupeřit s vyladěnými Commodore PET nebo právě Apple II se nedařilo.

Apple II
Apple II: legenda z Cupertina

Onou revolucí se stal až IBM PC 5150. Historie vývoje je dost krátká. Na konci 70. let dostal William C. Lowe, tehdejší ředitel výroby a vývoje v atlantské pobočce firmy, nápad, že by se IBM mohlo vrhnout do byznysu levných počítačů do malých firem a třeba i domácností. Do té doby se IBM specializovalo na korporace a o jiném segmentu nechtělo slyšet.

Byly dva možné scénáře, jak to provést. Buď mohli koupit některou z už zavedených firem (nejvíce se mluvilo o Atari), nebo se IBM pokusí vytvořit vlastní počítač od píky. A když může Steve Wozniak skládat Apply v garáži, musí přece umět počítač vyrobit i největší technologický gigant. Proto bylo rozhodnuto o druhé variantě.

Šachová partie

Firma v roce 1980 odstartovala projekt „Chess“. Dala dohromady dvanáctičlenný tým vedený Donem Estridgem a šéfdesignérem Lewisem Eggebrechtem. Můžeme říct, že Chess měl volnou ruku. Úplně se vymykal tehdejším principům IBM, ať už je to skladba komponent, cílení na zákazníky i prodej. Tým dostal za úkol promyslet hardwarovou a softwarovou stránku, průběh výroby i prodejní strategii.

IBM PC

Do té doby si firma vyráběla veškeré komponenty sama a také prodej zajišťovala svou distribuční sítí. Do Chessu ale směřovaly produkty cizích firem (otevřená architektura), OEM výrobci dodávali kompatibilní komponenty a IBM jen skládalo a dala tomu vlastní logo. Možná to bylo kvůli zjednodušení (a hlavně zrychlení) vývoje a nižším nákladům, o tom se už můžeme jen hádat.

Každopádně IBM použilo dostupné součástky, co zrovna byly na trhu a dala tomu jediný svůj punc – BIOS. Jediná součást s trademarkem a pojistka proti tomu, aby si vlastní PC nemohl splácat doma kdejaký kutil. (Tato výhoda zůstala IBM necelý rok.)

Ještě před koncem roku byl zhotoven první prototyp. Do rukou jej dostal Microsoft, pardon Micro-Soft. V dubnu 1981 už byly načrtnuty plány finálního zařízení a IBM PC zamířilo do výroby. Dne 12. srpna 1981 světlo světa poprvé spatřil počítač-slepenec IBM 5150.

IBM PC
IBM PC s klávesnicí, monitorem a tiskárnou Epsonu

IBM PC fungovalo out-of-the-box, tedy po vybalení se mohlo ihned spustit, aniž by bylo třeba nějakého skládání. Svým designem počítač nijak nevybočoval. Skříň ležela největší plochou na stole, na ní byl u dražších modelů postaven i monitor. Hranatá krabice s rozměry 51 × 41 × 14 cm byla ošklivá snad už tehdy. Základní model bez disketových mechanik vážil 9,5 kila.

Mimochodem: PC se dnes stalo synonymem IBM PC, ale samotný název personal computer pochází z roku 1972, kdy byl takto nazýván legendární Xerox Alto. Kromě toho se vžily i názvy domácí počítač nebo mikropočítač.

IBM PC 5150 se představuje

Pohled dovnitř

Srdce počítače tvořil Intel 8088 s frekvencí 4,77 MHz (byl schopen vykonat 330 000 operací za vteřinu). Je to okleštěná verze 8086, jež používá 16b registry, ale jen 8b sběrnici (8086 měl 16b). Procesor ještě stále vypadal jako šváb, byl vyroben 3µm postupem a obsahoval 29 000 tranzistorů. V některých konfiguracích byl počítač doplněn ještě o Intel 8087, koprocesor pro práci v plovoucí desetinné čárce.

Intel 8088
Intel 8088

Je zajímavé, že někteří hračičkové nahrazovali procesor Intelu kompatibilním NEC V20. On to byl vlastně klon vytvořený reverzním inženýrstvím a mohl běžet při frekvenci až 16 MHz. Teoreticky byl prý při stejném taktu až o 30 % rychlejší než Intel 8088.

Původně se dokonce zvažoval firemní procesor IBM 801 (RISC), který uměl provést 15 milionů operací za vteřinu. Nicméně by se muselo minimálně rok na dokončení. Tím, že IBM vybral jako dodavatele Intel, nakonec způsobil dominanci jak procesorové rodiny x86, tak vzestup Microsoftu. A vůbec by svět počítačů vypadal jinak, protože by IBM nejspíš znovu vyrábělo všechno „doma“.

IBM PC 5150 obsahoval 16–256 kB RAM, procesor ale uměl adresovat až 1 MB. Na desce byly čtyři paměťové banky pro až 64kB moduly. Důležitá součást byla paměť 40kB PROM/EPROM, jež obsahovala POST, BIOS a interpret Basicu. ROM se skládala z pěti 8kB modulů, přítomen byl ještě slot pro šestý, uživatelsky volitelný. Počítače tehdy neměly pevné disky, systém bootoval z disket. V IBM jste se mohli setkat s kombinací dvou 5,25“ mechanik (kapacita diskety byla 160 kB). Přes konektor DIN bylo možné připojit i kazetovou mechaniku, byť s tou si stejně DOS neporadil (jiné systémy ano, i Basic).

IBM PC
Základní deska prvního IBM PC

Počítač byl rozšiřitelný pomocí šesti slotů, později známé jako ISA. Rozšiřující karty přidaly nové konektory, třeba sériový RS-232C pro myš nebo modem, LPT/Clatronics pro tiskárnu. Ale prodával se i rozšiřující box s dalšími 8 sloty. Jeden v počítači a jeden v boxu byly ale zabrány komunikačními kartami. Po hardwarové stránce je to v podstatě vše. Technologicky zajímavější byli až nástupci IBM 5150. Přišly alternativní procesory, pevné disky a další rozšiřující karty (díky bohaté dokumentaci trh jen rostl). Původní PC už mělo jen pípající speaker, který se dochoval až do dneška.

Periferie

PC mělo ještě jeden externí výstup, druhý DIN pro klávesnici. Ta byla hodně vychvalována. Pochází z firemního stroje Datamaster a lidé byli tedy ochotni kupovat počítače jen kvůli kvalitě kláves. Ty byly sice hlučné, avšak pohodlné a odolné. První klávesnice měla 83 tlačítek, všimněte si dnes už netradičního rozložení.

IBM PC

Originální monitor pochází z továren IBM. Monochromatický displej s úhlopříčkou 11,5 palce pracoval pouze při frekvenci 50 Hz. Ale aby z jeho užívání nebylo lidem špatně, používal dlouhou dobu osvitu. Pro zobrazení pohybu byl tedy nevhodný, což ale u textového počítače nevadilo. Monitor zobrazoval 25 řádků po 80 znacích, každý s rozlišením 8 × 14 px. V Americe byla k dostání i verze s grafickou kartou CGA s výstupem na televizi (v normě NTSC) pro herní použití. Do Evropy se ale nedostala. Bylo zajímavé, že počítače mohly běžet s CGA i standardní MDA kartou současně. Později některé programy podporovaly grafické zobrazení na jednom a textové na druhém monitoru. Hned od počátku se stroje IBM skamarádily s tiskárnami Epsonu.

Alley Cat
Grafický režim IBM PC ve hře Alley Cat, divoké purpurovo-azurové barvy nebyly zrovna ideální

Pětiletka splněna za rok a půl

Základní model IBM prodávalo 1565 dolarů (nejdražší 6300 dolarů). Měl jen 16 kB paměti, chyběly disketové mechaniky i monitor. Firma předpokládala, že lidé použijí vlastní kazetové magnetofony a televizory, ale v tom se přepočítala. Naštěstí pro ně se ve firmách stal IBM 5150 hitem. Dobrá klávesnice, dostupný software a hlavně možnosti rozšíření se ukázaly být klíčové. Původní plán byl prodat 250 000 počítačů během pěti let. Na konci roku 1983 ale IBM slavilo už tři čtvrtě milionu počítačů. A to se teprve v lednu 1983 se začalo IBM PC prodávat po celém světě.

IBM PC
K reklamě si IBM vypůjčilo i Charlieho Chaplina

IBM poprvé zvolilo odlišný způsob distribuce. Doposud si prodej počítačů zajišťovalo samo (přece s korporacemi nebude vyjednávat nějaký nestranný obchodníček), v případě osobních počítačů ale využila třetích stran. Třeba řetězců ComputerLand a Sears Roebuck. Se zákazníky nemuseli komunikovat sami, ale přesto lidé dostali „to slavné IBM“. Vytvořit IBM někdo jiný, asi by se o nevýkonných a nepěkných počítačích dnes vůbec nevědělo. Ale práva značka IBM donutila firmy koupit stroje na účetnictví a psaní.

Není žádný důvod proč by lidé měli mít počítače doma (Ken Olsen, 1977)

Paradoxní je, že později už pozice IBM nebyla tak silná. Tím, že se firma rozhodla razit strategii otevřené architektury, zřejmě nepromyslela, že jedinou překážkou konkurence byl BIOS. Hardwarová skládačka byla vždy stejná, ale prostředník mezi hardwarem a operačním systémem museli jen obšlehnout. Už v červnu 1982 vydala firma Columbia Data Product svůj IBM-kompatibilní počítač, na podzim představil svou nabídku i Compaq. A pak už to znáte, na BIOSy se začaly specializovat firmy Phoenix Technologies, American Megatrends nebo Award Software. Éra PC odstartovala a ostatní osobní počítače se stáhly do ústraní.

Příběh Microsoftu a MS-DOSu

Software – příběh Microsoftu

IBM byla hardwarová firma, software jí do té doby téměř nezajímal a proto se ani sama nepustila do vývoje vlastního operačního systému. Proč taky. Do té doby prodávala obrovské stroje, které se ladily konkrétním potřebám firem. A jak se vlastně stal z Microsoftu softwarový gigant?

Podle posledních informací vycházejících z knihy Merilla Ricka Chapmana In Search of Stupidity: Over 20 Years of High-Tech Marketing Disasters prý IBM nejdříve oslovila Microsoft. V té době rozšířený jazyk Basic byl totiž populární hlavně díky jeho zakladatelům Billu Gatesovi a Paulu Allenovi. Ti jej jako první dokázali pořádně implementovat do mikropočítačů (jako první MITS Altair 8800). Později jeho interpret portovali i na systém C/PM od Digital Research.

MITS Altair 8800MITS Altair 8800 s děrnou páskou a hlavním softwarem – Altair BASIC, zdroj: Microsoft

IBM mělo o Basic zájem, Microsoft viděl příležitost v IBM PC. Jenže operační systém Gates neměl, a proto doporučil hlavounům v Big Blue, aby zašli za chlápkem jménem Garry Kildall, šéfem Digital Research. Jeho firma už pracovala na populárním systému CP/M pro Intel 8080 a Zilog Z80, stačilo jen portovat na x86. Jenže IBM s Kildallem nenašli společnou řeč. Traduje se, že komunikace řešila jeho manželka a on byl tak trochu frikulín, co měl rád svoje malé počítače, ale na megakorporace se díval spatra. Asi to byl největší omyl v jeho životě. Z jednoho pramene také prosáklo, že IBM nabízelo Digital Research 250 000 dolarů za to, že bude moct prodat tolik kopií CP/M, kolik bude chtít. Možná to byly podmínky, které Kildall nechtěl přijmout, a raději by měl nad distribucí softwaru dohled.

Šance pro Softies

Big Blue se tedy vrátilo s prázdnou a Microsoft potřeboval systém pro x86, aby na něm mohl spouštět svůj Basic. Gates věděl o nedaleké firmě Seattle Computer Products (SCP), kde její zaměstnanec Tim Paterson pracoval systému inspirovaném CP/M. Nazval jej prostě 86-DOS, původně se mluvilo o QDOS (quick and dirty operating system).

Pochází už z roku 1980. Rok předtím totiž SCP vytvořilo první testovací počítač s Intelem 8086. Na něm Microsoft vytvořil x86 verzi Basicu, ale bylo potřeba i operačního systému. Oslovený Kildallův Digital Research nestíhal a vývoj zpožďoval, proto se dubnu 1980 pustil Tim Paterson do náhrady stále neexistujícího CP/M-86.

Zmíněný 86-DOS si v prosinci 1980 nechal Microsoft licencovat za 25 000 dolarů, takže jej mohl prodávat ostatním výrobcům. Když se chystalo vydání prvního IBM PC, zaplatil Microsoft dalších 50 000 dolarů a systém koupil i s Patersonem. SCP mohla DOS nadále zdarma používat na svých počítačích. Dne 27. července systém změnil název na MS-DOS, byť spolu s počítači IBM byl distribuován jako PC DOS. Později se vývoj generické verze pro ostatní výrobce a PC DOSu trochu rozjížděl, až to nakonec byly dva téměř odlišné systémy. To už ale přicházely první Windows.

PC DOS
IBM PC DOS 1.0

PC DOS nebyl základní součástí IBM PC. Dodával se zvlášť na disketě. Na kazetách vůbec nebyl, takže majitelé základní edice počítače se s DOSem stejně nesetkali.

Zajímavá dohra

SCP začala v roce 1982 prodávat DOS pouze se samotným procesorem Intel 8086, díky tomu dosáhla obratu asi 4 milionů dolarů, z toho milion zisku. Jenže v roce 1985 už firma skomírala a její majitel Rod Brock chtěl veškeré zbytky prodat. Velkou cenu měla licence na DOS, jenže jak se později ukázalo, Microsoft chtěl z obchodu vykroutit a řekl, že licence je nepřenosná. Tedy další majitel už by DOS neměl zdarma. Brock proto Softies žaloval o 60 milionů dolarů. Po necelých dvou letech, v zimě 1986, mu dal soud zapravdu a Microsoft musel zaplatit odškodnění ve výši 925 000 dolarů a pozměnit licenci DOSu.

IBM PC
IBM PC mohli používat i ženy a čer Afroameričané

Perličkou je, že i když IBM PC nemohl z počátku nalézt vhodný systém, nakonec dostal tři. Po PC DOS se objevil ještě UCSD Pascal a také CP/M-86. Jenže Microsoft zvolil lepší cenovou politiku a proto je dnes tam, kde je.

Velkou roli samozřejmě hrálo také to, že Microsoft svůj systém nikdy neprodal IBM. Tím, že kromě PC DOSu existoval i MS-DOS, si Gatesova firma zajistila nesmrtelnost. Ostatní firmy začaly s vlastními BIOSy kopírovat IBM PC a samozřejmě používaly MS-DOS. Cesta k impériu byla otevřena.

A víte, které aplikace se s prvním IBM PC nejčastěji používaly? Byl to tabulkový procesor VisiCalc, finanční systémy General Ledger, Accounts Receivable a Accounts Payable od Peachtree Software nebo třeba textový editor EasyWriter.

Zdroje:

PS: Nezapomeňte také na bezvadný seriál o historii počítačů na ExtraHardware.

V poslední kapitole je ještě inzerát na IBM PC, jak by vypadal dnes. Je to dílo českého zastoupení Lenova, ne redakční obsah. Neupraveno, takže chyby nejsou naše. Ale stojí za přečtení.

IBM 5150, počítač, který byste doma mít chtěli

Inzerát na IBM PC, jak by vypadal dnes. Je to dílo českého zastoupení Lenova, ne redakční obsah. Neupraveno, takže chyby nejsou naše. Ale stojí za přečtení.

IBM 5150, počítač, který byste doma mít chtěli

ARMONK, N.Y., 12. srpna 1981 – Společnost IBM uvádí přelomovou novinku. Nové zařízení IBM 5150 představuje kompletní počítač připravený k použití.

„Jsme nadšeni tím, že se nám podařilo skloubit tak složité zařízení, jakým je počítač, do skladného a přívětivého balení,“ uvádí zástupci IBM. „Tento výrobek bude zajisté definovat sousloví osobní počítač.“

IBM 5150 patří k nejvýkonnějším zařízením současnosti, při zachování bezkonkurenčních rozměrů. Novinku pohání chipset Intel 8088, jehož srdce tepe na frekvenci 4,77 MHz. Základní konfigurace obsahuje 16K RAM, což umožňuje pohodlný běh aplikace Microsoft BASIC, která je pro vyšší pohodlí uživatelů přeinstalovaná. V budoucnu je ale plánováno rozšíření RAM až na závratných 640K.

Pohodlí a výkon pro každého

Za základní variantu stroje můžete pohodlně připojit ke svému televizoru a kromě přeinstalovaného programovacího jazyka BASIC využívat i další programy dodané na magnetofonových kazetách. Pro náročnější uživatele je připravena i vyšší varianta se 64K RAM, která obsahuje i monitor a disketovou mechaniku pro snadnou instalaci operačního prostředí PC-DOS. Dvoubarevný monitor IBM 5151 poskytuje dostatečné rozlišení 80 na 24 znaků v textovém režimu.

Cena a dostupnost

Základní varianta je dostupná v USA a dalších vybraných částech světa za cenu od $1,565. Konfigurace s displejem, 64K RAM a disketovou mechanikou bude stát zhruba $3,000. Nákup obdobného zařízení mimo černý trh a za československé koruny bude díky reverznímu inženýrství společnosti JZD Slušovice možný patrně od roku 1987 za necelých 500 000 Kčs (přibližně dva vozy Škoda Favorit).

IBM PC: 12. srpna 1981 se začala psát historie moderních počítačů
Ohodnoťte tento článek!
4.5 (90%) 2 hlas/ů