Intel P43 poprvé v akci, stačí vám?

0

Co je zač Intel P43?

Porovnání čipových sad

Čipová sada Intel P43 představuje odlehčenou verzi dnes velmi populární sady P45. Zásadní rozdíl oproti vybavenější P45 je v chybějící podpoře režimu CrossFire a tím i osazení více grafických slotů PCIe ×16. Zbývající specifikace jsou v podstatě totožné. Celkem z desky můžete vyvést 12 USB 2.0 portů, podle výrobce můžete najít osazené paměti DDR2 nebo DDR3 a co do SATA rozhraní – těch zde najdete také šest. Stejný je totiž i jižní můstek, kterým je buďto ICH10 nebo ICH10R. Dostupné jsou i verze s aktivovaným grafickým jádrem, a to s počátečními písmeny G a Q.

Malým rozdílem je ještě chybějící podpora technologie Intel Extreme Tuning, která zvládá přetaktování základní desky a s ní souvisejících komponent přímo z prostředí Windows.

Naopak oproti starší generaci P35 přibyla podpora PCI Express 2.0. Oproti ní je nová řada vyráběna 65nm procesem, což se mělo pozitivně odrazit i na jejím zahřívání.

Balení, příslušenství, parametry

Balení, příslušenství, základní info

Obsah balení odpovídá zaměření na nižší segment trhu. Příslušenství není tak bohaté jako u nejdražších modelů, nicméně je stále dostačující. Ruku na srdce – komu nebudou stačit čtyři SATA kabely a napájecí redukce? I u této desky dokonce narazíte na odstíněnou zadní záslepku portů. Co mi zde ale hodně chybělo, byl alespoň jeden modul se zadními USB porty, kterých tak máte dostupných pouze šest.



Použité komponenty a jejich osazení

Použité komponenty a jejich osazení

Rozložení komponent není ve většině případů nejhorší, je zde ale jeden zásadní problém – umístění hlavního napájecícho konektoru. Tato deska mi připomněla kdysi slavné desky Epox, které měly napájecí konektor umístěny zásadně takhle nešikovně. Tlustý kabel budete jen těžko vést kolem chladiče procesoru.

 

V napájecím obvodu najdete celkem osm zapouzdřených cívek s feritovým jádrem. Díky nim můžete mimo jiné využívat i šetřící technologii EPU Six Engine. Kondenzátory jsou samozřejmě s pevným dielektrikem.

  

Paměťové sloty mají dostatečné rozestupy a osazují se ob jednu pozici. Přídavný řadič JMicron dodává desce IDE rozhraní, šest SATA portů pak patří jižnímu můstku ICH10R.

Z bílých konektorů předního panelu nemusíte mít strach – Asus k nim dodává své Q-Connectory. K USB a FireWire konektorům ale příslušný zadní modul v balení nenajdete. To samé platí o sériovém porrtu COM.

 Na desce najdete celou řadu můstků, jimiž můžete pžipínat mezi režimy pro přetaktování procesoru a severního můstku nebo zakazovat napájení USB a PS/2 portů.

 Malý čip v blízkosti procesoru se stará o efektivnější provoz desky, přídavné řadiče pak o IDE a FireWire rozhraní. Zvuk dostal do vínku nový osmikanálový čip Realtek ALC 1200. Posledním malým čipem je 1Gb/s síťová karta Atheros.

V zadních portech najdete vše potřebné. Nechybí ani FireWire nebo eSATA rozhraní. USB portů je celkem šest.

 Vytahovací 8MB BIOS se už na deskách moc nevidí. Na škodu to ale určitě není. Malá zelená dioda signalizuje, jestli je deska pod proudem, či nikoli. Tlačítka pro zapnutí, restart nebo vymazání CMOS zde ale nenajdete. 

Ke kolizi komponent na této desce v podstatě nedochází. Snad jen chladič čipové sady mohl být od procesorové patice trošku dále. Škoda jentoho nešťastně umístěného napájecího konektoru.

Systém chlazení

Systém chlazení

Na systému chlazení si dává Asus vždy záležet. Většinou osazuje masivní hlíkové nebo měděné pasivy. V tomto případě je pasiv trochu odlehčený, o to více se Asus soustředil na jeho design. Naměřené teploty pak odpovédají menší vyzařovací ploše, kterou tento chladič poskytuje. Spodní strana je pak pod čipsetem opatřena malým hliníkovým pasivem. Svým způsobem si Asusu cením, že v tomto případě nemaskuje, že se nejedná o měď.

Napájecí konektory jsou na desce celkem čtyři. Pouze pro procesor je ale určen ten s PWM regulací. Dva ze zbývajících 3pinových konektorů je pak možné regulovat z prostředí BIOSu. 

BIOS a jeho možnosti

BIOS a jeho možnosti

BIOS v podstatě kopíruje rozložení i funkce toho, jaký jste mohli najít na desce Asus P5Q Deluxe. Shodná je dokonce i většina položek ve svých rozsazích, které se mohou měnit dle typu osazeného procesoru. Pomocí přepínacích můstků pak můžete změnit rozsahy pro napětí procesoru a severního můstku. Nechybí zde ani změna strapu, dostatek děliček pamětí nebo jeijch časování. Co mi zde ale chybělo, bylo zobrazení výsledné frekvence procesoru při změnách FSB. V AI Tweakeru také mohlo být umístěno nastavení násobiče procesoru. U desky P5Q Deluxe byla změna násobiče jak v AI Tweakeru, tak v nastavení procesoru v záložce Advanced.

Pod záložkou Advanced můžete měnit nastavení procesoru, vypínat jeho šetřící funkce nebo měnit konfiguraci USB či osazených komponent.

Pod záložkou Power najdete i Hardware Monitor, v němž můžete regulovat připojené větráky. Bez regulace zůstává jen konektor pro připojení větráku ze zdroje. Jemu můžete sledovat alespoň otáčky.

Ve zbývajících položkách stojí za zmínku nastavení ExpressGate, AI Net 2 pro detekci funkčního síťového kabelu nebo Asus O.C. Profile, kam si můžete uložit dvě nastavení BIOSu.

 

Jednotlivé nejdůležitější hodnoty pak shrnuje následující tabulka:

EPU a ExpressGate

EPU – stále se zlepšující

Nedílnou součástí posledních desek Asusu je spořící funkce EPU Six Engine. Se stejnou verzí, jako na této desce, jste se již mohli setkat na dříve testované Asus P5Q Deluxe. oproti této desce ale P5QL-E používá pouze osmifázové napájení, což by se mělo teoreticky odrazit na výkonu této funkce. Jak se ale budete moci sami přesvědčit níže, neděje se tak.

Ke svému chodu potřebuje mít deska pod Winows nainstalovaný AI Suite a hlavně ovládací aplikaci. V BIOSu musí být všechny položky nastaveny na automatiku, stejně jako u jiných desek. V nové verzi ovládací aplikace pak můžete nastavovat i úroveň šetření, kterou provádíte nastavením maximálního ponížení výkonu procesoru. Procesor můžete omezit až na 50 % jeho výkonu, což se pak odráží na jeho frekvenci i napětí (viz obrazovka z CPU-Z). Bohužel do ovládací aplikace stále nebylo začleněno tlačítko, které by umožňovalo náběh počítače již se zapnutým EPU. Takto si jej musíte pokaždé spouštět manuálně přepnutím páky od režimu Auto.

 

Express Gate – na internet za 5 vteřin

Inovací prošla opět funkce Express Gate. Ta již není nedílnou součástí základní desky, ale musí se do ní doinstalovat. Instalační proces není nikterak složitý, budete ale potřebovat přibližně 1 GB nefragmentovaného prostoru na některém pevném disku, kam se bude Express Gate (Linux) instalovat. Na předchozích verzích desek bylo zastoupení Express Gate reprezentováno malou přídavnou kartičkou, která byla umístěna mezi rozšiřujícími sloty. Takto je Express Gate vázáno na konkrétní pevný disk, takže po jeho výmeně budete muset instlační proces podstoupit znova. V samotném rozhraní se žádné změny od minula již nekonaly a vše vypada přibližně následovně:

 

 

Testovací sestava, použité testy

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

 

Za zapůjčení zvukové karty Asus Xonar D2 děkujeme společnosti Asus

Za poskytnutí testovacích pamětí DDR2 a DDR3 děkuji společnosti Kingston

Kingston

 

Za poskytnutí teplovodivé pasty Noctua NT-H1 děkujeme
rakouské společnosti RASCOM Computerdistribution

K testování základních desek používáme také ustálenou sestavu testů, které desky prověří po všech stránkách.

Jak sami vidíte, testy se dají rozčlenit do několika základních kategorií:

•    Testy procesoru a paměti
•    Testy propustnosti rozhraní
•    Testy grafiky
•    Práce s multimédii

Do testů procesoru a vůbec celkové propustnosti systému lze počítat i všechny herní testy v nízkém
rozlišení, kde se hry škálují právě podle výkonnosti procesoru a nikoli grafické karty. Více o tom ale v samostatné kapitole.

Přetaktování

Přetaktování

Možnosti BIOSu slibují u této desky hodně dobré možnosti přetaktování a tak je třeba se podívat, jak je na tom tato deska s praxí. Stále je však třeba mít na paměti, že se svým způsobem jedná o desku s low-endovým čipsetem. Nicméně v podání Asusu si nevedla úplně špatně. Frekvence FSB se u čtyřjádrového Q6600 zastavila na hodnotě 410 MHz.

Při taktování procesoru jsem se dostal na clekem pěkných 3,6 GHz (9× 400 MHz), což ale není maximum, které se mi z něj podařilo dříve vymačkat. I tak se ale nejedná o špatný výsledek.

Zde se můžete podívat na rozdíl ve výkonu v PCMark Vantage mezi standardně taktovaným a procesorem přetaktovaným na 3,33 GHz.

Zkusil jsem osadit i 45nm procesor Core 2 Duo E8500, s nímž jsem celkem bez problémů na jiných deskách dosahoval frekvence FSB kolem 550 MHz. V tomto případě došlo ale ke zklamání, protože maximálních 413 MHz nelze povařovat za úspěch. Tomu odpovídalo i maximální přetaktování procesoru, které omezila právě nízká hodnota FSB.

Testy procesoru a paměti

Testy procesoru a paměti

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 s vypnutými šetřícími funkcemi a virtualizací a pak i při přetaktování. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz i při přetaktování na 3,33 GHz (9× 370 MHz). Frekvence 3,33 GHz byla stanovena tak, aby ji bylo možné dosáhnout na doufám všech základních deskách, tedy i těch, které nejsou přímo určené k přetaktování.  Při přetaktování je zvednuté i napětí procesoru na 1,475 V, aby se ukázalo, jestli se nebude deska přehřívat a jak vysoké teploty se při tomto nastavení naměří. Za normálních podmínek by procesor mohl na této frekvenci běžet s podstatně nižším napětím. V tomto případě se však přetaktování nekonalo a tak zde najdete pouze výsledky na základní frekvenci.

 Po stránce výkonu deska většinou výrazněji nezaostává a v Cinebenchi dokonce patřila k premiantkám. Stejně jako u desku P5Q Deluxe je ale trochu udivující pomalejší latence pamětí.

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Do těchto testů zahrnuji propustnost SATA a USB rozhraní měřenou HD Tachem na interním a externím pevném disku a kvalitu integrované zvukové karty měřenou pomocí RightMark Audio Analyzeru a hlavně nově pomocí zvukové karty Asus Xonar D2, která má dostatečně kvalitní vstupy, aby dokázala integrované HD kodeky proměřit. Kvalitu zvuku hodnotím také pomocí poslechového testu pomocí sluchátek Koss UR/29.

Rychlost pevného disku lehce překročila 200 MB/s hranici, čímž se tento Asus vyhoupnul mezi nejrychlejší desky při měření s naším diskem (WD 3200AAKS). Nutno dodat, že s jiným pevným diskem by bylo skóre jistě o poznání lepší. To ale nelze říct o propustnosti USB, která se vytáhla na 37,7 MB/s, tedy přesně to, co odpovídá dnešním maximálním rychlostem.

Zvukový výstup subjektovně žádné neduhy neměl a jeho projev byl dostatečně hlasitý bez žádného nechtěného rušení. Velmi dobře fungovala i automatická detekce zastrčeného konektoru.

Testy grafiky

Testy grafiky

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili v nejnižším možném rozlišení (nejčastěji v 640 × 480) bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vysokém rozlišení 1 600 × 1200 nebo 1 280 × 1 024 se zapnutým antialiasingem a případně i anizotropním vyhlazováním.

Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta, která je vždy stejná. Rozdíly se tak pohybují v jednotkách fps a nikoli desítkách, jako je tomu v prvním případě.

V herních testech Asus 5PQL-E mírně zaostal v nízkých roslišeních jen ve hrách F.E.A.R. a Splinter Cell 3, v ostatních testech se konkurentům plně vyrovnal.

Práce s multimédii

Práce s multimédii

Do těchto testů patří v prvé řadě kódování videa do DivX a XviD. Zatímco DivX ve verzi 6.8 podporuje vícevláknové zpracování, a výsledky se tak neškálují jen podle frekvence procesoru ale i počtu jeho jader, XviD ve verzi 1.11 zatím stále zvládá pouze jednovláknové zpracování. Výsledky v XviD tak čistě záleží na frekvenci procesoru a jeho schopnostech. Již sice uvolněný XviD ve verzi 1.12, který vícevláknové zpracování podporuje, nicméně je stále nestabilní, a proto jej pro testování nepoužívám.

Do této části se pak jistě řadí i kódování do MP3 pomocí lame 3.97. Převáděn je v tomto případě 200MB WAV soubor. Posledním testem v této kategorii je pak provádění grafických operacích v Paint.NET. Při tomto testu se měří, za jak dlouho dokáže systém požadovaný sled úkonů provést.

V testu Paint.Net a při pakování RARem testovaná deska na svou vybavenější kolegyni s čipsetem P45 mírně ztrácela, při kódování videa si jí už plně vyrovnala. Výkonnostní rozdíly mezi čipsety jsou tak více-méně zanedbatelné.

Spotřeba a zahřívání

Spotřeba a zahřívání

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem Voltcraft IR-270H s laserovým zaměřovačem. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

Svojí konstrukcí je chladič na čipové sadě trochu subtilnější, než tomu bývá i high-end modelů této značky. Také zde nenajdete žádné heatpipe, které by jednotlivé pasivy propojovaly. To se muselo zákonitě promítnout do vyšších teplot na obou pasivech. Napájecí mosfety a cívky neobsahují žádný chladič a tak zejména na mosfetech jsem se setkal také s nadprůměrnýi teplotami. Ty se po přetaktování ještě zvýšily.

Po stránce spotřeby patřil tento Asus k nejúspornějším deskám, které jsem zatím testoval. Velkou zásluhu na tom bez pochyby má fakt, že oproti vybavenějším modelům je na této desce méně součástek, které vyžadují napájení. Ke cti Asusu budiž i fakt, že i v režimu spánku neodebírá ze sítě ani watt.

Dodávané aplikace

Dodávané aplikace

Softwarová výbava není tak bohatá jako v jiných případech a Asus se zde soustředí hlavně na vlastní produkty. Ty nejzajímavější se ukrývají za označením AI Suite. Pokud jej spustíte, zobrazí se základní okno, které slouží zároveň jako rozcestník pro přetaktování procesoru, paměti nebo řízení otáček větráků. Aplikace jsou přehledné a pěkně grafiky zpracované. Co do taktování – můžete měnit frekvenci FSB i násobič, nevyhnete se však při tom nepříjemným restartům.

Nová je aplikace Fan Xpert, v níž můžete sledovat nastavení větráků. Bohužel je zde nemůžete přímo řídit pomocí změny křivky, což užitečnost této aplikace hodně snižuje.

Závěrečné hodnocení

Závěrečné hodnocení

Asus P5QL-E s čipovou sadou Intel P43 představuje ideální desku pro všechny, kdo hledají spolehlivý základ i s mírnými možnostmi taktování. I když položky v BIOSu naznačují, že by se mělo jednat pomalu i mistra v tomto oboru, realita je trochu jiná, o čemž svědčí maximálních 413 MHz na FSB. Je ale třeba mít na paměti, že tato deska míří do nižšího segmentu, kde se ani takové výsledky příliš neočekávají a jsou spíše z roviny milých překvapení.

Po stránce výbavy desce pro běžný provoz vůbec nic nezchází. Deska naopak přináší ještě fungující spořivou technologii EPU a povedený nástroj Express Gate. Ten sice budete používat jen velmi sporadicky (pokud vůbec), ale na druhou stranu ten čas třeba jednou přijde a budete rádi, že jej na desce máte. S cenou lehce překračující 2000 Kč bude Asus P5QL-E minimálně rovnoceným soupeřem podobně zaměřeným deskám z konkurenčních stájí.

+ kvalitní zpracování
+ přiměřená cena
+ možnosti BIOSu
+ nízká spotřeba

– umístění napájecího konektoru
– chybí zadní moduly s USB a FireWire
– vyšší teploty na pasivech
– chudší příslušenství a SW výbava

Za zapůjčení základní desky Asus P5QL-E děkujeme společnosti Asus

Kompletní galerie

Galerie všech snímků

Ohodnoťte tento článek!