Jak na převod videa ze starých VHS kazet do digitální formy

0

Přestože už dneska nejsou VHS kazety téměř vůbec používány, mnohým lidem ještě z éry jejich největšího rozmachu zůstala rozsáhlá sbírka rodinných videí, sběratelských filmů nebo seriálů, o které by nechtěli přijít. Technologie magnetického záznamu na pásky bohužel způsobuje nejen postupnou samovolnou degradaci kvality, ale informace se ztrácí i po každém přehrání. Pokud jste tak ještě neučinili, je nejvyšší čas začít s digitalizací.

Technické předpoklady

Princip digitalizace je velmi podobný jako v případě kopírování kazet. Signál z přehrávače je směrován na rekordér, který jej nahrává na druhou kazetu. Při digitalizaci je však rekordér nahrazen počítačem. V principu tedy dochází k přehrávání videa a zvuku, jeho zachycení televizní kartou a uložení na pevný disk. Proces převodu tedy trvá stejně dlouho jako samotné přehrávání obsahu a nedá se urychlit. Jaká zařízení je tedy k digitalizaci VHS potřeba?

Přehrávač: platí, že kvalitnější obraz požadujete, tím kvalitnější přehrávač je potřeba. Předpokladem je, že pokud máte doma kazety, jste stále vybaveni i přehrávačem.  V případě že, zakoupíte dnes dříve špičkové přístroje s pokročilou filtrační elektronikou pár stokorun. Zvláště máte-li opravdu velkou zásobu kazet (navíc kvalitních) a chcete nejvyšší možnou kvalitu převodu, lze poměrně výhodně koupit i dříve průmyslové přístroje.

Televizní karta: pokud TV kartu nevlastníte, můžete si zakoupit digitální (a přijímat i DVB-T vysílání) nebo analogovou kartu. Právě v souvislosti s přechodem na digitální vysílání jsou jich plné bazary. Je totiž levnější pořídit digitální kartu než samostatný set-top box k analogové kartě. TV kartu tak dnes pořídíte za minimální cenu. Oblíbeným a poměrně dobrým modelem býval Leadtek WinFast 2000.

Kabeláž: k přenosu signálu disponuje většina TV karet konektorem S-Video a vybaveny jím jsou také všechny trochu novější VHS přehrávače. Pro lepší kvalitu můžete použít komponentní výstup (tři kabely pro intenzitu každé barvy). Pokud přehrávač nabízí jen výstup SCART, lze použít různé redukce. Nezřídka však u redukcí dochází k problémům a je třeba s nimi experimentovat. Zvuk je pak potřeba vést zvlášť, obvykle přes standardní konektor typu JACK nebo kompozitní kabel. V obou případech je veden do vstupu (Line-In) zvukové nebo samotné televizní karty.

 

Pevný disk: je potřeba mít pevný disk s velkou kapacitou. Několik hodin nekomprimovaného (či jen částečně komprimovaného) videa totiž zabere desítky GB.

 

Jaký použít software?

Programy, které budete k digitalizaci potřebovat, naleznete na přiloženém redakčním CD. Jde o jednoduchý, ale šikovný nástroj VirtualDub, a jeden z nejkvalitnějších programů pro převod videa a zvuku MediaCoder.

Je třeba upozornit, že před šesti a více lety býval poměrně problém s modelem ovladačů, který TV karty podporovaly: starý VfW (Video for Windows) a naproti tomu novější WDM (Windows Driver Model) přinášející podporu DirectShow filtrů. VirtualDub dříve podporoval jen VfW (dnes by mělo fungovat obojí) a ovladače od výrobce byly navíc velmi nekvalitní. I proto vznikly open-source ovladače, které pracovaly s většinou karet.

Pokud tedy zachytávání nebude zcela funkční, vyzkoušejte tyto alternativní ovladače, které nalezete na stránce projektu btwincap.sourceforge.net. Případně můžete využít jiný program s nativní podporou WDM, například VirtualAVC. V tomto článku se se budeme zabývat VirtalDubem, nicméně programy jsou většinou podobné a navíc pro ně existuje řada příruček. V tomto směru lze doporučit například web www.pcvideo.cz, který obsahuje základní informace o problematice kodeků a převodu videa (nicméně je více než pět let neaktualizovaný).

Nastavení VirtulDubu

Tento program není třeba instalovat, stačí jej jen spustit. Většina kroků se bude točit kolem režimu Capture AVI, který spustíte stejnojmenným příkazem v nabídce File. Dopadne-li vše dobře, dojde k automatické detekci záchytného zařízení, respektive jeho konkrétního vstupu. Pokud žádné nevidíte, bude zřejmě problém s nedostupností televizní karty. Pak jde s největší pravděpodobností o problém s ovladači.

V nabídce Capture zvolte Settings a zaškrtněte volby Capture audio a Lock video stream to audio. Položku Frame rate nastavte na hodnotu 25. Následně v nabídce Audio | Audio source vyberte správný zdroj zvuku (zpravidla položka Audio Line u TV karty a No source u zvukové karty).

Než začneme s dalšími pokročilejšími nastaveními, je potřeba vyzkoušet, zda obraz a zvuk v pořádku proudí. Máte-li správně zapojeny všechny kabely, nainstalován ovladač televizní karty a kazeta je v přehrávači, spusťte její přehrávání a ve VirtualDubu v nabídce, Capture zvolte Test video capture (případně stiskněte klávesu F7). Měli byste vidět obraz a slyšet zvuk.

Nefunguje-li obraz, může jít o problém s připojením, případně s ovladači. Častěji se však objevují potíže se zvukem. Pokud jste na ně narazili, nejprve zkontrolujte, zda je kabel správně připojen. Nahráváte-li přes zvukovou kartu, ujistěte se, že v jejím nastavení máte povolen vstup a hlasitost není nastavena na nule. Někdy je naopak potřeba ostatní kanály ztlumit. Funkčnost samotného zvuku snadno nejlépe vyzkoušíte také v aplikaci pro záznam zvuku, kterou spustíte v nabídce Start | Všechny programy | Příslušenství | Záznam zvuku.

Zachytávání videa a zvuku

Pokud vše funguje, můžete přikročit k zachytávání videa a jeho ukládání na pevný disk. V dnešní době už není problémem ukládání dat v nekomprimované podobě nebo naopak s nejvyšší mírou kompres. Všechny počítače by totiž měly být dostatečně výkonné pro obě možnosti.

V nabídce File vyberte příkaz Set capture file, nalistujte složku, do které chcete video uložit a zadejte název souboru. Budete-li chtít záznam překódovat do formátu DVD-Video, zachytávejte obraz v rozlišení 720×576 bodů. V opačném případě stačí i méně, například 640×480 nebo 480×360 bodů. Rozlišení natavíte v nabídce Video klepnutím na Set custom format.

Zřejmě nejdůležitější je volba kodeku, kterou nastavíte v nabídce Video | Compression. Vzhledem k tomu, že dnes již prakticky nemá příliš smysl vypalovat video na DVD ve formátu DVD-Video, je vhodné ho zkomprimovat. Vhodné je použití bezztrátového kodeku, oblíbený je například Huffyuv. Pokud tuto možnost v seznamu nemáte, můžete zvolit Xvid MPEG-4.

Správně byste měli nastavit také zachytávaný zvuk. V nabídce Audio zvolte příkaz Raw capture format, vyberte PCM a parametry nastavte na 48 kHz a 16 bit. V nabíd Audio, Volume meter je dobré zvuk trochu ztlumit (případně v mixeru používáte-li zvukovou kartu) – vstup obvykle bývá velmi hlasitý, což jej značně zkresluje, je proto lepší nahrávat s nižší hlasitostí.

Máte-li vše nastaveno, zahajte samotné nahrávání volbou Capture | Capture video nebo klávesou F5. Současně spusťte přehrávání na připojením VHS přehrávači. Je dobré sledovat počet takzvaných zahozených snímků (Frames dropped), které nejsou uloženy. Pokud hodnota dosahuje vysokých hodnot, půjde zřejmě o problémy se synchronizací videa a zvuku. To lze obvykle odstranit trochou experimentování s různou frekvencí zvuku.

Instalace kodeků

Kodeky musíte do počítače nainstalovat zvlášť, je však pravděpodobné, že už jste tak v minulosti učinili. Pokud vám funguje přehrávání videa, nemusíte již nic řešit, v opačném případě nainstalujte balíček K-Lite Codec Pack, který stáhnete například na stránce www.slunecnice.cz.

Slovníček:

DVD-Video je standardní formát pro video ukládané na DVD disky. Je založený na speciálním kodeku MPEG-2

Komprimace je speciální proces, při kterém je snižována kvalita videa tak, aby výsledný soubor nebyl příliš velký. Při zachování vhodného poměru kvalita/velikost člověk lidským okem snížení kvality prakticky vůbec nezaznamená

PCM (pulzně kódová modulace) jde o jeden z nejstarších způsobů digitalizace zvuku a také jeden ze způsobů ukládání zvuku na DVD. Záznam spočívá v pravidelném odečítání aktuální hodnoty zvukového signálu pomocí A/D převodníku a jeho následném uložení v binární podobě. Při přehrávání je tomu naopak

Jak na převod videa ze starých VHS kazet do digitální formy
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů