Jak snadno rozšířit pokrytí Wi-Fi signálem? (teorie i praxe)

0

Technologie Wi-Fi má jednu zásadní výhodu i nevýhodu – jedná se o bezdrátové řešení. To je výhodou, protože teoreticky je možné pokrýt signálem určitou plochu a připojit veškerá zařízení v dosahu. Zároveň je to však nevýhoda, protože pokrytí závisí na mnoha faktorech, které nelze jen tak spočítat a předpovědět, kde přesně signál bude.

Najít doma ideální místo pro umístění bezdrátového přístupového bodu se tak může stát noční můrou – stačí pohnout anténou a signál se v jednom rohu místnosti výrazně zlepší, následně ale zjistíte, že tam, kde byl předtím signál bez problému, již zase pro změnu žádný signál není. A co teprve, když posunete vysílač o několik metrů?

Zkrátka a jednoduše, u bezdrátových sítí nestačí přístupový bod dát do ideálního středu oblasti, kterou chcete pokrýt. Signál totiž ruší okolní vlivy – elektroinstalace, vodovod, stěny z různých materiálů a šířek, elektrická zařízení a spousta dalších aspektů.

Wi-Fi je slabá do všech směrů

Modelová situace: Přístupový bod je ve spojovací chodbě (v pomyslném středu bytu), ale již za nejbližšími dveřmi je signál poměrně slabý, v nejvzdálenějším koutě už jej ani nechytíte. Obyvatelé panelových domů nám jistě dají za pravdu.

Pokud váš přístupový bod umožňuje použití externí antény, určitě zvažte její nákup. V českých obchodech se dají sehnat již za pár stokorun a mohou stávající pokrytí i zdvojnásobit. V bytech se vesměs používají antény všesměrové, v ojedinělých případech pak můžete využít anténu s úzkým zaměřením.

Výhoda externích antén je nasnadě – nabízí vyšší zisk signálu, u většiny modelů je navíc k dispozici připojovací kabel, takže alespoň omezeně můžete umístění korigovat. Délka kabelu je ale omezena, dochází v něm ke ztrátě signálu, ta se s délkou kabelu výrazně zvyšuje (takže byste si ve výsledku ani nepomohli). 

Tichá pošta

Použití výkonnější antény na dokrytí signálu ale nepomáhá vždy. Někdy zkrátka není možné přístupový bod umístit do ideální pozice, naopak jste nuceni jej připojit do krajního bodu oblasti, kterou chcete pokrýt. Signálem pak pokryjete jen větší polovinu bytu, zbytek anténa vyzáří do okolí.

V takových případech se jako ideální jeví použití tzv. repeateru neboli opakovače. Na svém přístupovém bodu (AP) provedete nastavení Wi-Fi sítě podle svých požadavků. V jeho okolí tak bez problému zachytíte jeho signál.

Do oblasti, kde je signál ještě dostatečný, pak umístíte další aktivní prvek – právě zmíněný opakovač. V jeho nastavení pak bude nutné zadat informace o stávající bezdrátové síti a jejím zabezpečení. Opakovač se poté připojí k původnímu přístupovému bodu a veškeré pakety opět přepošle.

Díky tomu dojde k vyššímu pokrytí potřebné oblasti. Zní to skvěle? To ano, ale má to bohužel i své nevýhody. Tou menší je nemožnost identifikovat zařízení podle MAC adresy (což v domácích podmínkách většinou nevadí).

O poznání větší problém je ale nemalé snížení rychlosti přenosu dat po takové síti. Pokud je koncové zařízení připojeno k opakovači, musí opakovač nejdříve přijmout paket a následně jej poslat dál. Jenže to nelze dělat současně, takže každý přenos paketu trvá dvakrát tak dlouho.

Z tohoto jasně vyplývá, že použití jednoho opakovače je ještě snesitelné, nelze je ale řadit za sebe donekonečna. Každý další opakovač by přenos ještě zpomalil, až by došlo k absolutní nepoužitelnosti celé soustavy.

Problém si můžete představit jako hru na tichou poštu – pokud informaci přenášíte přes mnoho lidí šeptáním, můžete se na konci dočkat úplně jiné informace. Této hře odpovídá i doba přenosu (nemůžete informaci v jednom okamžiku poslouchat a zároveň stejnou informaci vyslovovat). 

Kombinovaná síť

Lepší anténa nepomáhá, opakovač není všespásný. Nemáte pouze byt, ale například velký dům se zahradou či velkostatek. V takových případech se nemůžete rozhodně spoléhat na jediné zařízení, jeho vysílací výkon by musel být obrovský a nejspíše by odporovala normám.

V takových případech si však nevystačíte s nějakým speciálním „udělátkem“, naopak bude nutné investovat do strukturované kabeláže a vhodně zkombinovat oba typy sítí.

Investice do kabeláže není zrovna malá, navíc mimo peněz vás také bude stát nějaký ten čas, a je jedno, jestli necháte kabely uložit do zdi, nebo využijete plastových lišt. U velkých objektů se však tato investice vrátí ve formě plynulého chodu sítě. 

Předpokládáme tedy, že kabeláž máte rozvedenou po celém objektu a propojenou aktivním prvkem (tzv. switchem neboli přepínačem). V tu chvíli můžete pomocí kabelu umístit první přístupový bod. Nastavte název sítě a zabezpečení tak, jak jste zvyklí u klasických bezdrátových sítí. Zvýšenou pozornost věnujte ale použitému kanálu. V žádném případě nenechávejte tuto volbu na automatickém nastavení.

Následně zjistěte rozsah území, kde ještě bude bezdrátová síť v pohodě použitelná. Poté najděte v blízkém okolí volnou síťovou zásuvku a připojte další přístupový bod. Nastavte mu stejný název sítě a zabezpečení, pouze použijte jiný kanál.

V případě pouhé dvojice zařízení volte nejvzdálenější volné kanály, aby nedocházelo k vzájemnému rušení. U více zařízení je potřeba rozmístění kanálů trochu pečlivěji naplánovat. Přestože je kanálů třináct, jejich frekvence se vzájemně překrývají a dochází k rušení.

Dospělá verze kombinované sítě

Použití více vysílačů se stejným nastavením je dobře použitelné pro středně velké objekty. Taková síť ale bude velice náročná na správu, například při změně hesla budete muset změnit toto heslo na každém přístupovém bodě zvlášť, což se při větším počtu AP může stát nesnesitelným problémem.

Zřejmě je vám jasné, že ve velkých společnostech nezaměstnávají člověka speciálně proto, aby se staral o bezdrátovou síť složenou z desítek zařízení bez možnosti hromadných změn. Proto existují přístupové body, které umožňují centrální správu. 

V takovém případě můžete do stávající kabelové sítě připojit klidně desítky zařízení současně a řídit je pomocí speciální aplikace přímo z počítače (serveru). Jakmile změníte nastavení, globálně se promítne do všech zařízení v síti, zatímco technik se ani nemusí zvednout ze židle. 

Takových zařízení existuje celá řada, v tomto čísle jsme pro vás připravili krátkou recenzi modelu UniFi Ubiquity AP.

WDS – Wireless Distribution System

Přemýšlíte-li nad tím, že byste ve své síti využili principu opakovače, možná zkuste raději o něco chytřejší variantu – WDS. WDS je systém bezdrátové distribuce, což přesně vystihuje princip opakovače. WDS na rozdíl od klasického opakování umožňuje rozpoznat MAC adresy zdroje i cíle, takže dokáže rozpoznat veškerá zařízení v síti. Nevýhodou je, že všechna zařízení v síti komunikují po stejném kanálu, což způsobuje větší rušení.

Tato funkce je dostupná u velkého množství přístupových bodů, rozhodně ale není samozřejmostí. Proto se o přítomnosti této funkci raději před nákupem zařízení ujistěte. 

Jak snadno rozšířit pokrytí Wi-Fi signálem? (teorie i praxe)

Ohodnoťte tento článek!