Do vesmíru letí další odkaz z Česka, na ISS jej veze americký astronaut

3
Mezinárodní vesmírná stanice
Mezinárodní vesmírná stanice (zdroj: NASA)

Na Mezinárodní vesmírnou stanici dnes v 18:45 našeho času zamíří 55. výprava. Loď Sojuz na ní z kosmodronu Bajkonur přiveze ruského kosmonauta Olega Artěmjeva a dva americké astronauty Rickyho Arnolda a Andrewa Feustela. Feustel do vesmíru letí již potřetí a pokaždé s sebou vzal nějakou vzpomínku na Česko. Jeho manželka má českou matku a rodina k nám pravidelně jezdí.

V roce 2009 letěl raketoplánem Atlantis (mise STS-125) upravit a doplnit Hubbleův teleskop, přičemž s sebou vzal Nerudovy Písně kosmické. V roce 2011 na Endeavouru (mise STS-134) dovezl novou výbavu na ISS a společnost mu dělal plyšový Krteček od Zdeňka Milera. Dnes s sebou na palubě bude mít kopii kresby Měsíční krajina od Petra Ginze, upozornila na to Česká televize.

Petr Ginz byl chlapec s česko-židovskými kořeny, který za druhé světové války kvůli svému původu skončil v koncentračním táboře Terezín. Tam mezi roky 1942 a 1944 s jinými nadanými dětmi vydávali časopis Vedem, odkud pochází i jeho slavná kresba, jak asi vypadá pohled z Měsíce na Zemi. Na podzim 1944 byl Ginz deportován do Osvětimi, kde jej nacisté popravili.

Obrázek Měsíční krajina už jednou ve vesmíru byl. V roce 2003 si jej jako suvenýr vzal první izraelský astronaut Ilan Ramon. Šlo o tragickou misi raketoplánu Columbia, který havaroval při návratu na Zemi vinou poškozeného tepelného štítu. Spolu s Ramonem zahynulo ještě šest dalších astronautům.

TIP: Před 40 lety se do vesmíru dostal první a stále jediný Čech

Andrew Feustel s kolegy zůstanou na ISS až do srpna 2018. Cílem Expedice 55 je studium hromů a blesků v atmosféře, testování dopadů mikrogravitace na kostní dřeň, simulace umělé gravitace na palubě ISS a ověření nových materiálů a jejich reakcí na vesmírné podmínky.

Ohodnoťte tento článek!

3 KOMENTÁŘE

  1. Od ČTV je to hezké, ale co třeba takhle informovat o podílení se českých firem na vesmírných misích? Např. akcelerometry našeho Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu, resp. asi její dceřinky jménem Serenum v misi Swarm. A určitě to není jediný příklad.
    Čím je tohle zajímavější než např. ony zmíněné akceleromery, které dokáží změřit působení síl dopadajícího slunečního svitu na sondu?