Kvíz: Poznáte legendární vojenské letouny III?

K prvnímu letu tohoto ikonického stroje došlo už v polovině třicátých let a jako takový sehrál velmi důležitou roli v obraně Spojeného království poté, co bylo napadeno nacistickým Německem. Zpočátku byl vyzbrojen „pouze“ osmi kulomety Browning ráže 7,7 mm, pozdější verze ale byly vybaveny rovněž dvojicí 40milimetrových kanónů. Pohonnou jednotku tvořil dvanáctiválcový motor Rolls-Royce Merlin XX o výkonu 1 185 koní a bez zajímavosti není ani skutečnosti, že značná část jeho trupu byla potažena plátnem.

Střemhlavý bombardér, jenž díky své charakteristické siréně naháněl hrůzu i těm, kteří stáli stovky metrů opodál. Zpočátku války jej německá Luftwaffe nasazovala všude, kde to jen šlo. Během Bitvy o Británii se však ukázala jeho zranitelnost, a tak byl kvůli vysokým ztrátám z bojů nad Anglií postupně stažen.

Díky dvacetimilimetrovému kanónu a dvěma kulometům usazeným před pilotní kabinou disponoval na tu dobu obrovskou palební silou, ze které těžil jak v soubojích nad Polskem, tak později i nad západní Evropou. Jeho maximální rychlost dosahovala úctyhodných 680 kilometrů za hodinu a dodnes platí za nejúspěšnější stíhací letoun historie co do počtu sestřelů. Aby také ne, když na něm létal i legendární Erich Hartmann, jenž během druhé světové války sám sundal 352 nepřátel, což se žádnému jinému pilotovi nikdy nepovedlo.

Zachránil Evropu přes spáry nacistů. Alespoň to se o něm s oblibou tvrdí. Na počátku čtyřicátých let minulého století totiž společně s Hurricany tvořil páteř Královského letectva (RAF) a významnou měrou se podílel na jeho vítězství nad Luftwaffe v Bitvě o Británii. Vyráběl se v rozmezí 10 let, během nichž se zrodilo více než 20 tisíc exemplářů. V průběhu druhé světové války se navíc dočkal také své námořní verze.

Jedná se o jedno z nejvíce masově vyráběných letadel vůbec. Nijak závratně rychle nelétal a poměrně špatně se s ním manévrovalo. I tak ale sestřelit jej bylo vcelku obtížné, neboť byl velice dobře pancéřován. Zpočátku tvořil posádku jen pilot, později se ale k němu přidal i střelec, jehož úkolem bylo odrážet útoky nepřátelských letounů.

Rychlý a obratný japonský stroj s úctyhodným doletem přesahujícím hranici tří tisíc kilometrů, který byl schopný startovat a přistávat na letadlových lodích a který měl minimálně zpočátku druhé světové války na pacifickém bojišti převahu snad nad všemi letouny, s nimiž létali spojenečtí piloti.

Na evropských bojištích se poprvé objevil „až“ v roce 1941, i tak si ale stihl vydobýt pověst jednoho z nejlepších stíhacích strojů druhé světové války. Byl vyzbrojen čtveřicí dvacetimilimetrových kanónů a také dvěma kulomety ráže 13 mm. Jeho maximální rychlost navíc přesahovala hranici úctyhodných 650 km/h. Byl charakteristický vysokým hlavním podvozkem a zpočátku i kabinou trojúhelníkovitého tvaru.

Stíhačka, která se ovšem velmi dobře hodila i k ničení pozemních cílů. Na rozdíl od všech výše zmíněných strojů disponovala hned dvěma motory umístěnými na křídlech, které navazovaly na dvojitý trup, jenž byl v zadní části spojen společnou vodorovnou ocasní plochou. Ačkoliv vypadal robustně, pyšnil se velmi dobrou aerodynamikou a obratnostní.

Díky jeho doletu, který s přídavnými palivovými nádržemi umístěnými pod oběma křídly, mohl činit až 3 700 kilometrů se tento stíhací letoun v pozdější fázi války skvěle hodil k doprovázení spojeneckých bombardérů podnikajících nálety hluboko na území nacistické třetí říše. Navíc byl vybavený šesticí účinných kulometů Browning ráže 12,7 mm, díky čemuž se z něj stal skutečný postrach německých pilotů.

Většina vojenských historiků se shoduje v tom, že kdyby Nacisté tento pozoruhodný stroj nasadili do své výzbroje o něco dříve, dost možná by se konec druhé světové války přinejmenším o pár let protáhl. Naštěstí se tak nestalo. Nic to však nemění na tom, že popisované letadlo se vzhledem ke svým technickým parametrům zařadilo mezi nejvýkonnější stroje této doby. Bylo vyzbrojeno čtveřicí třicetimilimetrových kanónů, ale hlavně dokázalo letět rychlostí až 870 kilometrů v hodině. To pochopitelně díky dvojici proudových motorů Jumo, z nichž každý vyvíjel tah 8,7 kN.