Kvíz: Poznáte legendární vojenské letouny IV?

Mohl létat i ve výškách přes 11 kilometrů nad zemí, posádku tvořilo celkem 11 mužů a do historie letectví se zapsal především tím, že z jeho paluby byly ve dnech 6. a 9. srpna roku 1945 na Japonsko svrženy dvě atomové bomby, díky čemuž byla druhá světová válka de facto nadobro ukončena.

Tvořil páteř bombardovacího letectva nacistického Německa a zejména v úvodní fázi druhé světové války byl nasazen jak v rámci bojů v západní Evropě, tak posléze i v Rusku. Za jistých okolností unesl až 3 600 kilogramů pum, přestože byl původně navržen a vyvíjen především jako letoun, který měl složit k přepravě lidí a poštovních balíků.

Tento letoun se od všech svých „vrstevníků“ v jednom zásadním aspektu zcela odlišoval. Jeho motor byste nenalezli v přídi, jako tomu byl tehdy naprosto běžné, nýbrž až za pilotní kabinou. Ta musela být umístěna dostatečně vysoko na to, aby pod ní mohl být umístěn dlouhý hnací hřídel. Spojenečtí piloti jej v oblibě příliš neměli, Sověti, jimž tento stroj Američané dodávali, si ho však nedokázali vynachválit.

Tento létající člun byl snad nejznámějším hydroplánem celé druhé světové války. Létal především v Tichomoří a do povědomí všech, kteří se o zajímají o válečnou historii, se zapsal zejména díky tomu, že stál za odhalením japonského loďstva směřujícího k atolu Midway, poblíž něhož se odehrála bitva, která víceméně rozhodla o dalším směřování války v Pacifiku.

I když svou konstrukcí připomínal bombardér, ve skutečnosti se jednalo o spíš stíhačku. Žádné velké oblibě se však příliš netěšil. Tedy pokud je řeč o pilotech, kteří měli tu „čest“ jej řídit. Zejména jeho nasazení během slavné bitvy o Británii bylo německým velením označeno jako zklamání. Navzdory tomu vydržel ve službách Luftwaffe až do samého konce války.

Jednoznačně nejznámějším počinem, díky němuž se tento americký bombardér zapsal do historie letectví, je jeho nasazení do akce ze dne 18. dubna 1942, jejímž cílem bylo bombardovat Tokio a některá další japonská města. Takzvaný Doolittlův nálet, jenž je mimo jiné vyobrazen v hollywoodském trháku Pearl Harbor, měl být odpovědí na japonský útok na stejnojmennou americkou základnu na havajských ostrovech z prosince předešlého roku. Přestože materiální škody způsobené těmito 16 bombardéry byly víceméně zanedbatelné, z morálního hlediska se jednalo o velmi významný úspěch. Tím spíš když tyto těžké stroje byly nuceny odstartovat z paluby letadlové lodě USS Hornet, což bylo tehdy něco zcela unikátního.

Ve druhé světové válce sice již příliš dvojplošníků nelétalo, přesto by se tu a tam našla nějaká ta výjimka. S manévrovatelností na tom sice až tak špatně nebyly, pokud jde ale o dosahované rychlosti a palebnou sílu, pak s takovými německými „stodevítkami“ se v žádném případě měřit nemohly. Naštěstí pro sovětské piloty byly relativně brzy nahrazeny o poznání výkonnějšími stroji.

V řadách RAF sloužil zejména k útokům na pozemní cíle, disponoval čtyřmi dvacetimilimetrovými kanóny, ale mohl nést i dvě letecké pumy o celkové hmotnosti 900 kg a osm neřízených raket. Jeho služba v Britském královském letectvu nicméně netrvala příliš dlouho – pouhé čtyři roky.

Byl využíván především americkým námořnictvem a námořní pěchotou v bojích v Tichomoří. Při pohledu zepředu tvořila obě jeho sklopná křídla písmeno W a jako takový byl schopný vyvinout rychlost až 718 kilometrů v hodině. Dokázal vzlétnout i přistát z letadlové lodi, avšak právě kvůli špatnému výhledu z pilotní kabiny při přistání se mu přezdívalo „eliminátor nováčků“.

Po většinu času létal zcela neozbrojen, a to proto, že jeho hlavním účelem byl průzkum. Ke vzletu a přistání díky křídlům generujícím značné množství vztlaku příliš metrů rozjezdové dráhy zrovna nepotřeboval. Důležitou roli sehrál zejména při akci na záchranu, respektive vysvobození fašistického diktátora Benita Mussoliniho z hotelu Gran Sasso, v němž byl vězněn.