Kvíz: Poznáte legendární vojenské letouny?

Legendární stroj, na němž létal i filmový Maverick, započal svoji službu u amerického námořnictva již v roce 1974. Měl měnitelnou geometrii křídel a trvalo dlouhých 32 let, než za něj v US Navy našli plnohodnotného náhradníka. Létal, respektive létá dvakrát rychleji než zvuk a byl vytvořen primárně proto, aby dokázal vybudovat vzdušnou převahu nad nepřítelem. Jediným současným uživatelem tohoto ikonického letounu je Íránské vojenské letectvo.

Američané, respektive státy NATO ji označují jako Fishbed, ve skutečnosti je tato sovětská stíhačka ale pojmenována úplně jinak. Během své bezmála šedesátileté služby, která ostatně trvá dodnes, byly součástí výzbroje více než 30 armád světa, pochopitelně včetně té naší. Vyrobeno bylo více než 11 kusů tohoto exempláře, a to hned v několika rozdílných verzích. Letoun disponuje takzvaným trojúhelníkovým delta křídlem, je schopný letět rychlostí dva Machy a byl dodáván jak v jednomístné, tak dvoumístné verzi.

Na tomto dvoumotorovém víceúčelovém letounu je zajímavé především to, že na jeho vývoji se původně podílelo hned pět zemí současně. Francie nicméně záhy společný projekt opustila, a tak veškerá práce zbyla na Itálii, Německo, Španělsko a Velkou Británii. První let tohoto výkonného stroje se uskutečnil již v roce 1994, trvalo to ale dalších devět let, než byl konečně zařazen do výzbroje. Mezi jeho hlavní přednosti patří schopnost vzlétnout a přistát na krátké dráze, zároveň však dokáže letět více než dvakrát rychleji než zvuk a může nést jak střely vzduch-vzduch, tak letecké pumy určené k bombardování pozemních cílů.

Přestože se s výrobou tohoto stroje začalo již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, jeho nejnovější verze sjíždějí z továrních linek i dnes. V současnosti je využíván letectvy hned čtyř zemí, a sice Spojených států amerických, Japonska, Izraele a Saúdské Arábie. Má dva motory, je dvaapůlkrát rychlejší než zvuk a unese výzbroj vážící až 7 300 kilogramů.

Jedná se o ruskou, respektive sovětskou odpověď na americkou stíhačku F-15 z předchozího snímku. V kódu NATO je označován jako Flanker a v aktivní službě je od roku 1984 dodnes. Podobně jako F-15 má dva motory a unese celou škálu střel krátkého i dlouhého dosahu. Kromě Ruska jej v současnosti používají například též na Ukrajině, v Kazachstánu nebo v Číně (ovšem pod jménem Šenjang J-11).

Tento relativně lehký jednomotorový víceúčelový letoun využívající takzvané kachní koncepce, tedy vodorovných řídících ploch umístěných vpředu před hlavními křídly, pochází původně ze Švédska, k vidění je ovšem běžně i na českém, maďarském, jihoafrickém, thajském či brazilském nebi. Jedná o středoplošník, který je schopen letět až 2 200 km/h a jehož dolet může díky přídavným nádržím činit i 3 200 kilometrů.

Další dlouhodobě vyráběný víceúčelový stroj, který brázdí nebe nejen nad válečnými zónami. Jeho první let se uskutečnil již zkraje roku 1974 a dodnes jej používá na sedmadvacet států světa včetně USA, odkud pochází, až po Izrael, Bahrajn či sousední Polsko. Mimo jiné na nich létá i světoznámá akrobatická skupina Thunderbirds.

V současné době se stále používají od Slovenska po Severní Koreu, ve výzbroji je má ale také Peru, Alžírsko či Kuba. V minulosti byla jejich uživatelem rovněž československá, respektive česká armáda, v polovině devadesátých let nicméně bylo zbývajících 10 kusů vyměněno do Polska za 11 vrtulníků W-3 Sokol. Jsou schopny létat rychlostí 2,3 Machu a v kódu NATO jsou označovány coby Fulcrum.

Tento víceúčelový stíhací letoun disponuje dvěma motory s forsáží, jež jsou schopny vyvinout tah úctyhodných více než 79 kN, dvěma výškovkami umístěnými do tvaru „V“ a rovněž i křídly, která se dají sklopit tak, aby při „parkování“ na letadlových lodích zabíral co možná nejmenší plochu. Vyvinut byl v sedmdesátých letech minulého století, ovšem díky četným modifikacích létá ve službách amerického námořnictva, Kanady, Španělska či Finska dodnes.

Je mnohými považován za nejmodernější vojenský letoun současnosti. Podobně jako hornety, i tento stroj je charakteristický svou dvojitou výškovou tvořící pomyslné „V“, ale jinak se v mnohém odlišuje. Zatímco jeho „áčková“ verze je relativně konvenční, verze B disponuje systémem vektorováním tahu, díky čemuž je schopna svislého vzletu i přistání, podobně jako to umí legendární harrier. Mimo to disponuje i technologií stealth, díky níž se pro radary stává de facto neviditelným.