Lenovo G550 podruhé: lesk jako blesk

0

Úvod, vzhled

Plusy a mínusy

+ slušná konstrukce
+ rozumné chlazení
+ povedená klávesnice s numerickým blokem

– horší touchpad

V současné době sleduji kolem G550 skoro takový boom, který zažívají nejlevnější řady značek ASUS, Acer či Compaq. Když se někdo ať už na internetových fórech či přímo v obchodech ptá na nový notebook, je téměř pravidlem, že zmíní některou konfiguraci Lenovo G550 či je tato dotyčnému doporučena. Zkušenosti uživatelů vyznívají ve většině případů kladně, ani já jsem nejlevnější variantu G550 nehodnotil záporně. Nabízí se ale otázka, zda je výkonnější lesklá varianta stejně kvalitní (a má stejně nekvalitní touchpad). Pokud vás odpověď zajímá, směle do dalších řádků, kde najdete mé postřehy z opravdu dlouhého, měsíčního testování!

S leskem je to o něčem jiném‚Ķ

Tvar a rozměry notebooku se odvíjí od použitého displeje. Ten je podle vzoru doby samozřejmě „filmově“ širokoúhlý, a tak je přístroj podlouhlý (358 × 260 × 38,5 mm). Výhodou však je, že se do těla vešla kompletní klávesnice i s numerickým blokem.

Jak jsem už zmínil, dnes se zaobíráme lesklou, „multimediální“ variantou G550 v nejvyšší výbavě, kterou je možné v České republice zakoupit (cena se pohybuje kolem 16 000 Kč s DPH), mějme ale stále na paměti, že se jedná o přístroj z nejnižší řady Lenovo Value Line. To má možná za následek, že si výrobce se vzhledem nějak zvlášť hlavu nedělal, což mi u nejnižšího, matného modelu vůbec nevadilo, ovšem lesklé plochy přeci jenom vyžadují trochu jiný přístup, kterého se v tomto případě maličko nedostalo – otevřeně řeknu, že zavřený notebook se mi opravdu nelíbí – víko displeje není konturované jako v případě matné verze, a tak člověka ta velká jednolitá plocha, přestože tu snaha o líbivý povrch v podobě tmavé metalízy s imitací kovu je, skoro až vyděsí.

Obavy jsem nechal stranou, víko otevřel a lesklé G550 dal druhou šanci. Pohled na otevřený notebook je totiž o poznání lepší – lesklá plocha kolem klávesnice ve stejné barvě jako víko je podstatně snesitelnější, naopak bych řekl, že i dobře vypadá. Příčinou jsou různá zakřivení, zkosené okraje základny, snížený povrch kolem klávesnice a přirozeně i černá klávesnice samotná, která s okolím do jisté míry kontrastuje. Masivní plochu opěrek opticky rozbíjí touchpad se stavovými diodami napájení, aktivity pevného disku a bezdrátového připojení, plocha nad klávesnicí je rozrušená vylisovaným lemem tlačítek a indikátorů – vlevo tlačítka napájení a systému OneKey Rescue, dále dvě indikační diody (Caps Lock a Num Lock); vpravo tři bíle podsvícené dotykové plošky pro ovládání hlasitosti zvuku. Rámeček kolem displeje má černý lesklý povrch, což vzhledu opět jenom prospívá.

Až na optickou mechaniku jsou všechny diodové ukazatele vyvedené v bílé barvě. Pokud klesne stav baterie pod 20%, rozsvítí se její dioda červeně; během nabíjení problikává, ovšem čím je baterie více nabitá, tím delší intervaly blikání má, což je docela rozumné a člověk už od pohledu ví, jak nabíjení pokročilo. Zaujalo mne ještě dotykové ovládání zvuku – standardně je ploška podsvícená slabě, pokud ji ale aktivujete, na pár sekund se rozsvítí silněji. To je funkce, která mi u jiných notebooku s tímto druhem ovládání chyběla – uživatel hned ví, že funkci aktivoval.

Kvalita zpracování

U matné G550 jsem byl s kvalitou zpracování a celkovou tuhostí těla i víka displeje spokojený, ani v případě výkonnějšího lesklého brášky nemám problém, i když mi subjektivně přijde v některých místech maličko méně pevný. Možné ale je, že pouze zafungoval vzpomínkový optimismus a obě verze jsou totožné. Jinak, ani po měsíci provozu notebook nevykazuje žádné známky opotřebení, až na drobné povrzávání v místě pod levou opěrkou zápěstí při opravdu silném úchopu.

Klávesnice, porty

Lenovo špatné klávesnice nedělá, a to nejenom v případě profesionálních ThinkPadů, ale napříč celým portfoliem. G550 používá klávesy shodné právě s minulou generací ThinkPadů – zcela stejná kvalita to není, ale liší se jen minimálně; rozložení je totožné s ThinkPady SL, tedy 6 řad kláves. G550 navíc přidává tradičně trochu stísněný numerický blok.

Funkční tlačítko se nachází v místě Ctrl, tedy v levém spodním rohu. Aktivuje sekundární (oranžové) funkce, které jsou na některých klávesách namapované – horní řada kláves (F1-F12) ovládá základní funkce a spouští výrobcem dodané aplikace a menu (spánek, vypnutí displeje, přepínání zobrazení, přepínání touchpadu), dále ovládá přehrávání multimédií; kurzorová tlačítka mají v malíčku hlasitost zvuku a jas displeje. Ani dnes si nemůžu odpustit kritiku člověka, který vymyslel, že klávesy Home a End budou jako druhá funkce tlačítek Page Up a Page Down – pokud vypneme Num Lock, jsou sice duplikované na numerickém bloku, ale tyto funkce mají být dostupné na každé klávesnici přímo a bez jakéhokoliv přepínání! Minule jsem si za dobu krátkého testování zvyknout nestihl, nyní, po měsíci, mi problém nedělají, ale zbavit se dojmu, že je to špatně, se nedokážu.

S prohýbáním klávesnice jsem až na jedno místo neměl absolutně žádný problém. Pouze v oblasti kurzorových tlačítek klávesnice při větším tlaku trochu pružila, připisoval bych to ale jen tomuto konkrétnímu kusu (zřejmě prohnuté kovové podloží kláves), jelikož v případě matné G550 si na takový problém nevzpomínám.

Touchpad

Na co můj vzpomínkový optimismus stále nestačí, je touchpad. Ten v G550 od ALPS se prostě moc nepovedl – reakční doba není úplně dobrá, tlačítka se mačkají těžko, pohyb kurzoru není plynulý a po lesklém povrchu se prstem nepohybuje dobře. V některých případech touchpad nezareaguje na „tapnutí“, je nejprve nutné jej „aktivovat“ pohybem prstu. V současné době jsou tyto problémy mezi běžnými (nejen) Lenovo notebooky docela rozšířené, ať už se jedná o jakoukoli verzi touchpadu.

Porty a konektory

Plnohodnotná varianta G550 uživateli nabízí téměř vše, co by si mohl přát, „exotické“ zdířky jako eSATA či (nedej Bože) USB 3.0 však ve výbavě nenajdeme. Mnohem podstatnější ale je, co notebook nabídnout může‚Ķ

Na levém boku nás odzadu potěší otvor pro zámek Kensington, přípojka RJ-45 gigabitového ethernetu (Broadcom), analogový VGA výstup (nezaznamenal jsem žádné problémy s kvalitou obrazu), digitální HDMI výstup (včetně zvuku), dva USB 2.0 porty a slot na rozšiřující karty ExpressCard/34.

Přední hrana v sobě skrývá pouze dva 3,5 mm jacky (sluchátka a mikrofon) a čtečku paměťových karet 7 v 1.
Pravobok je taky celkem chudý a kromě jednoho USB 2.0 portu tu najdeme jen optickou mechaniku a zdířku napájení.

Displej, zvukové možnosti, datové úložiště

Displej (v tomto případě LG LP156WH2-TLA1) se drží standardních hodnot, leč nic jiného se ani v nejmenším nedá čekat – úhlopříčka 15,6″ disponuje poměrem stran 16:9, lesklou povrchovou úpravou, LED podsvícením, hojně využívaným rozlišením 1366 × 768 bodů a klasickou TN technologií. V součtu se jedná o displej s rozumnou kvalitou, příjemným podáním barev i kontrastem, běžnými pozorovacími úhly a slušnou svítivostí (dle výrobce 220 nit).

Nad displejem najdeme všudypřítomnou webovou kameru s dostatečným rozlišením VGA (640 × 480 pixelů). Signalizace aktivity bohužel chybí, což je maličko škoda. Víko displeje je kvůli konstrukci pantů možné otevřít pouze do úhlu 140¬∞, panty jsou poměrně tuhé, kvůli čemuž částečně dochází k pružení při otřesech.

Zvukové možnosti

Dva 2 W reproduktory vestavěné v čelní hraně mají stejnou kvalitu jako jejich protějšky v drtivé většině notebooků – setkáme se s klasickým zkreslením, v tomto případě je navíc zvuk lehce zastřený.

Aby bylo možné notebook využít pro internetovou komunikaci bez kompromisu, musí reproduktorům a webkameře sekundovat mikrofon, který se skrývá za drobným otvorem nad klávesou F12. Kvalita záznamu je slušná.

Je jasné, že s vestavěnými zařízeními si zvukové orgie neužijeme. Možnosti jsou následně pouze dvě – stereofonní výstup na sluchátka či digitální HDMI se zvukem. Pokročilejší zvukové výstupy bychom samozřejmě hledali marně.
Zvukový kodek dodává Conexant, skrze HDMI se o zvuk stará nVIDIA.

Datové úložiště

Testovaná konfigurace byla osazená běžným 320 GB pevným diskem Seagate s 5400 otáčkami, 8 MB vyrovnávací pamětí a rozhraním SATA I. Disk je ukrytý poměrně hluboko v základně, a tak jeho zvukové i tepelné projevy byly naprosto mírné. Výkon se nijak nelišil od kolegů, tedy průměrná přenosová rychlost činila zhruba 60 MB/s.

Většina disku (252 GB) naštěstí patří uživateli, ovšem z plné kapacity ukrajuje jednak skrytý 15 GB diskový oddíl s tovární zálohou systému a také další 30 GB oddíl, na kterém jsou od výrobce uložené ovladače a ve výchozím stavu se na něj mapují uživatelské zálohy systému pomocí aplikace Lenovo OneKey Recovery.

Výkon, provozní hluk a chlazení

Základ sestavy tvoří v současnosti oblíbený dvoujádrový procesor Intel Core 2 Duo T6600, jehož jádra pracují na frekvenci 2,2 GHz, k dispozici jim jsou společné 2 MB L2 cache. Nejedná se o plnokrevníka řady P, což naznačuje i takt 4 GB DDRIII pamětí RAM (800 MHz, moduly dodává Samsung). Severní můstek GM45 je doplněn o obligátní ICH9M a také díky bezdrátovému adaptéru od Intelu si G550 vysloužila certifikaci Centrino.

Jistě vám neuniklo, že jsem nezmiňoval integrované grafické jádro. Důvod je prostý – nejvyšší konfigurace G550 disponuje lowendovým dedikovaným grafickým čipem nVIDIA GeForce G210M s vlastními 512 MB DDRIII videopaměti. Výkon samotného čipu není špatný díky 16 unifikovaným shaderům, leč 64 bitová paměťová sběrnice možnosti čipu trochu degraduje.

V reálu je sestava schopná starší hry rozhýbat velmi slušně (stará klasika Half-Life 2 běží v rozlišení 1680 × 1050 pixelů na 50-60 snímcích za vteřinu při 4× FSAA, 8× vyhlazování průhledných textur, 16× AF). S novějšími hrami je G210M vyloženě nouzová záležitost – GTA IV je jen těžko hratelné i na nejnižší detaily (nejnovější patch), DiRT 2 se bez vyhlazování obrazu dá slušně hrát na střední nastavení, Crysis Warhead je ještě celkem hratelné na nejnižší nastavení.

Provozní hluk a chlazení

Zmiňoval jsem se, že pevný disk hlučný není, naopak – Seagate vyrábí spíše tišší disky a navíc je tento umístěný tak, že většina jeho zvukových projevů je eliminována. Optická mechanika nepříjemně zahučí klasicky jen při spuštění počítače, při čtení či vypalování ve Windows příjemně šumí. Nezbývá tedy než zaměřit se na chladicí systém a zhodnotit jeho účinnost a hlučnost

Je jasné, že tak příjemných teplot ani ticha jako s integrovanou grafickou kartou nedosáhneme. Za běžného provozu na napájecí adaptér se ventilátor zapíná pouze nárazově jednou za pár minut, a to maximálně na několik desítek sekund, kdy jen vyfoukne teplý vzduch. Při obdobném provozu na baterii se jeho činnost ještě více zredukuje, takže intervaly mezi spouštěním jsou delší a běh kratší. S prací na klíně není problém, nejteplejší část spodní strany notebooku dosahuje zhruba 34¬∞C.

Při plném výkonovém vytížení běží ventilátor samozřejmě neustále, po čase na vyšších otáčkách. Po půl hodině se teplota spodní strany držela do 40¬∞C, ventilátor vydechoval vzduch o teplotě do 55¬∞C. Po více než čtyřech hodinách neustálé zátěže přesáhla teplota spodní strany jen mírně 40¬∞C, vzduch vycházející z ventilátoru nepřesáhl 60¬∞C. Klávesnice a plocha kolem ní byla pouze mírně vlažná, a to jen v blízkosti ventilátoru, procesor se držel kolem 55¬∞C a GPU nepřekročilo 80¬∞C.

Z mého úhlu pohledu je chlazení dimenzováno dobře, přesně tak, jak si výkon notebooku žádá, ovšem rezervy velké nemá, což je asi jedním z důvodů neexistence vyšší konfigurace. Tím druhým je samozřejmě fakt, že na trh dorazil IdeaPad Y550, který vyšší výkon nabízí. Jen dodám, že ventilátor nemá zcela příjemný zvuk.

Bezdrátová konektivita, Napájení a výdrž

V oddílu o výkonu jsem zmínil, že je přítomen bezdrátový adaptér od Intelu, konkrétně základní WiFi Link 5100 AGN, který, jak už z názvu vyplývá, podporuje standardy 802.11a/g/n, tedy v podstatě celou nutnou škálu. Vestavěné Bluetooth ve verzi 2.0 si vzal na starost Broadcom. Vypínat jednotlivé metody bezdrátové komunikace je možné jak softwarově (Fn+F5), tak hardwarově pomocí přepínače na přední hraně notebooku pod touchpadem.

Napájení a výdrž

Lenovo dodává k G550 standardně šestičlánkovou baterii, která z těla přístroje nevyčnívá ani o píď a dokonce v lůžku celkem slušně drží a kýve se jen minimálně. Li-Ion články vyrobilo samozřejmě cenově dostupné Sanyo, kapacita baterie je 54 Wh.

Přiložený napájecí adaptér je v případě vyšší konfigurace, která je předmětem tohoto testu, větší (537 g s kabely) a výkonnější (90 W), než jakým oplývá verze s integrovanou grafickou kartou. Nabít notebook za chodu dokáže zhruba za 2,5 hodiny. Zřejmě kvůli multimediálnímu využití dodává Lenovo delší přívodní kabel. Přikročme ale už k praktickým zkušenostem s výdrží na akumulátor‚Ķ

Při běžné kancelářské práci je možné být bez elektrické energie až přes tři a čtvrt hodiny, sledování filmu z pevného disku je už trochu problematičtější, protože notebook v takovém provozu vydrží jen dvě hodiny – se štěstím stihnete zhlédnout celovečerní film.

Pokud chcete surfovat na webu, výdrž dosahuje necelých tří hodin. Pro správu napájení dodává Lenovo svou vlastní aplikaci – Energy Management. Oproti možnostem správce napájení ve Windows 7 v podstatě nic navíc nenabízí, až na zajímavý profil „Super spořič energie“, který mi hodně připomíná funkci Battery Stretch z profesionálních ThinkPadů – po aplikaci tohoto nastavení software vypne všechna bezdrátová zařízení, zvuk a sníží barevnou hloubku na 16 bitů. Oproti ThinkPadům ale odpojit optickou mechaniku nedokáže. Na naší konfiguraci se ale výdrž oproti klasickému spořiči energie nijak nezměnila.

Linux, Dodávaný software, Zhodnocení

Pro uživatele, kteří by chtěli tuto G550 provozovat s Linuxem namísto Windows, mám dobrou zprávu – oblíbená linuxová distribuce Ubuntu 9.10 běžela bez jakýchkoliv problémů, což se ovšem v tomto případě dalo očekávat – notebook v sobě neukrývá žádný exotický ani nový hardware, který by mohl potenciálně dělat Linuxu problémy. Fungovala také senzorová tlačítka, ovládání jasu i zvuku, prostě vše.

Navíc mám i jednu perličku – jak jsem zmínil, ve Windows není pohyb ukazatele myši při používání touchpadu zcela plynulý, Ubuntu takový problém nevykazovalo ani v nejmenším. Citlivost však lepší nebyla.

Dodávaný software

Zvoleným operačním systémem je samozřejmě Microsoft Windows 7 Home Premium v 32 bitové variantě. Lenovo mě potěšilo tím, že nepředinstalovává zbytečné množství softwaru bez jakéhokoliv užitku. Kromě aplikací, které ovládají bezdrátová zařízení, rozlišení a přepínání monitorů či funkční klávesy, tu máme od výrobce celkem povedeného správce komunikace a sdílení Lenovo ReadyComm či Lenovo EasyCapture, což je aplikace sloužící k vytváření snímků a videí pomocí webové kamery. Kapitolou samou pro sebe je Lenovo OneKey Recovery – jedná se o zálohovací software, který zároveň slouží k vypálení disků obnovy (Recovery Media) a obnovu samotnou. Své zastoupení má jak ve Windows coby klasická aplikace, tak při selhání operačního systému jako záchranné prostředí, které se spustí, pokud uživatel zapne počítač tlačítkem OneKey Rescue – v tomto režimu obsahuje dokonce antivirus MacAfee.

Z aplikací třetích stran nesmí chybět vypalovací software Cyberlink Power2Go, šedesátidenní trial verze Microsoft Office 2007 a (opět) zkušební verze antiviru MacAfee.

V oblasti software je ještě nutné zmínit „Lenovo Enhanced Experience“, což je určitá forma softwarového ladění, které vzniklo ze spolupráce Lenova a Microsoftu. Podle Lenova proběhlo už na úrovni BIOSu a má uživateli zaručit, že počítač, který koupil, je optimalizovaný pro co nejrychlejší běh Windows 7. Nemyslím si sice, že vliv této optimalizace je zcela zanedbatelný, ovšem nějaká průkazná zrychlení činnosti jsem oproti jiným notebookům s Windows 7 nezaznamenal. Navíc je jisté, že ostatní výrobci ladí své počítače obdobně, jen to nedávají tak najevo.

Zhodnocení

Lenovo G550 v nejvyšší nabízené konfiguraci je levným multimediálním notebookem, který je možné využít i k občasnému hraní, ideálně starších her. Boduje kvalitní klávesnicí, slušným dílenským zpracováním a vhodně navrženým, ač ne zcela tichým chlazením. V podstatě netrpí žádnými významnými neduhy, jen touchpad by mohl být lepší. Koupi tohoto notebooku bych se na domácí použití vůbec nebál doporučit, naopak. Věřím, že bude výborně fungovat i při trochu mobilnějším způsobu života například studentů na koleji.

Za zapůjčení fotografické techniky děkujeme společnosti VOR, s.r.o., jmenovitě panu Pavlu Skálovi.

Kompletní fotogalerie

Specifikace a parametry, výsledky benchmarků a testů výdrže

Lenovo G550

Cena

16 000 Kč s DPH

Zapůjčil

Lenovo ČR, www.lenovo.cz

Specifikace

Procesor

Intel Core 2 Duo T6600 (2,2 GHz, 2 MB L2 cache)

Operační paměť (vestavěná)

4 GB (800 MHz DDRIII)

Operační paměť (rozšiřitelná do)

4 GB

Pevný disk (velikost)

320 GB

Pevný disk (rychlost)

5400 otáček/min.

Pevný disk (typ připojení)

SATA

Optická mechanika (typ)

TSSTcorp TS-L633B

Optická mechanika (rychlost)

Velikost displeje (palců)

15,6

Rozlišení displeje

1366 × 768

Grafická karta

nVIDIA GeForce G210M

Grafická paměť

512 MB (DDRIII 64 bit)

Wi-Fi

a/g/n

Bluetooth

2.0

Mobilní komunikace

Operační systém

Microsoft Windows 7 Home Premium 32 bit

Porty (s výjimkou USB)

RJ-45, VGA, HDMI, 2× audio

Počet USB portů

3

Slot pro karty

ExpressCard/34, čtečka paměťových karet 7 v 1

Rozměry

358 × 260 × 38,5 mm

Hmotnost

2,6 kg

Výsledky testů

3DMark01 (body)

16 537

3DMark03 (body)

8 090

3DMark05 (body)

5 467 (CPU: 11 252)

3DMark06 (body)

2 867 (SM2.0: 1 087, SM3.0: 1 052, CPU: 1 943)

PCMark05 (body)

4 540

HDTune (MB/s; ms)

60,3; 17,7

HD Tach 32M Burst (MB/s)

121,7

HWiNFO32

 

Procesor

CPU: 53 754
FPU: 34 489
MMX: 20 154

Paměť (MB/s)

2 933

Disk

Burst: 68,83 MB/s
Random: 27,76 MB/s; 18,23 ms

wPrime 32M (sec.)

37,635

Výdrž web* (čas)

2:47 hod.

Výdrž kancelář** (čas)

3:21 hod.

Výdrž multimédia*** (čas)

2:02 hod.

Poznámka: * prohlížení webu přes Wi-Fi, poloviční jas displeje; ** kancelářská práce, poloviční jas displeje, vypnuto Wi-Fi i Bluetooth; *** Přehrávání filmu v DivX, SD rozlišení, Wi-Fi aktivní

Lenovo G550 podruhé: lesk jako blesk

Ohodnoťte tento článek!