Levné, ale plnohodnotné: test notebooků do 15 000 Kč (část 1/2)

0

Úvod, Situace, Jak jsme testovali


Testy notebooků kolem patnácti tisíc jsou velmi populární – jedná se totiž o částku, kterou je většina lidí ještě ochotná za přenosný počítač zaplatit, a přitom už v této kategorii najdeme zajímavé technologie a modely. Srovnávací test patnáctek do patnácti jsme navíc v Extra PC již prováděli, bylo tak zajímavé porovnat, kam se technologicky a funkčně posunuly.

Je patnáctka ještě notebook?

Patnáctipalcový přístroj je symbolem notebooku. Tedy alespoň v očích českých uživatelů. V Asii letí čtrnáctky, na západě zase třináctky – vše plnohodnotné notebooky, které se od 15″ modelů liší pouze jednodušší možností cestování. V Česku ale zřejmě uživatelé příliš necestují, podle některých průzkumů totiž patnáctky představují až 80 % prodaných notebooků. Patnáctky se v terénu sice pronesou, mají ale i své výhody. Nabídnou relativně velký displej a také plnohodnotnou klávesnici – většinou včetně numerického bloku. Jsou tak plnohodnotnými pracovními nástroji i bez nutnosti připojovat externí periferie. Všechny modely v testu, které poměrně dobře reprezentují situaci na trhu, spojuje několik základních parametrů.

Tím nejdůležitějším je určitě úhlopříčka, která u všech testovaných kusů bez výjimky činila 15,6″. Šest desetin na konci už znalcům prozradí, že se jedná o modely širokoúhlé, a to dokonce rovnou s poměrem stran 16:9, který výrobci rádi označují za „pravý filmový“. Na multimédia je to vhodné, na práci už méně. Takový je ale trend a nikdo na tom nic nezmění. Dalším spojujícím parametrem, který je ale o poznání tristnější, je rozlišení, které bylo opět kompletně u všech modelů stejné – 1 366 × 768 obrazových bodů (tedy HD ready). Mnohým uživatelům se zrakovými problémy i bez nich může hustota pixelů připadat optimální, problém však leží jinde. Za prvé je smutné, že náročnější uživatelé téměř nemají možnost volby – vyšší rozlišení už dnes na patnáctce prakticky neseženete. Druhým problémem pak je, že 768 obrazových bodů je na práci poměrně málo – zvláště na tak velkém displeji. U dokumentu, tabulky či dlouhé webové stránky tak budete rolovat, rolovat a rolovat. Naštěstí dnes již mnoho programů umožňuje přepnutí do celoobrazovkového režimu. Na multimédia je však displej s poměrem stran 16:9 ideální, běžný film z DVD si pustíte hezky – bez deformace a bez černých pruhů – přes celou obrazovku. Problémem je však v této kategorii kvalita displejů. Lesklé provedení sice značně pomůže sytosti barev, trable však nastanou s pozorovacími úhly, které jsou u všech modelů v testu tragické. Při pohledu shora se okamžitě ztrácí kontrast, spodní pohled zase přináší nepěknou inverzi.

Zvukový výkon byl u testovaných modelů povětšinou více než dostatečný, ačkoli u některých bylo znát značné zkreslení. Integrovaná zvuková řešení však dnes poskytují dobrou kvalitu – máte tedy možnost notebooky připojit ke kvalitním reproduktorům, případně k televizi přes HDMI.

Zpracování za jedna

Oproti minulým rokům jsme zaznamenali i u levnějších notebooků velký posun v kvalitě použitých materiálů. Žádný z notebooků v testu nepůsobil vyloženě levným dojmem, zpracování některých modelů dokonce velmi příjemně překvapilo. Nejslabším místem jsou v této skupině určitě měkké displeje a jejich panty, i ty už ale dnes vydrží nevybíravé zacházení. Dobrou zprávou také je, že problémy s přehříváním jsou u patnáctek s průměrně výkonným hardware minulostí. Horké chvíle jsme nezažili ani při náročných zátěžových testech. Jak už bylo zmíněno, téměř všechny modely nabídly klávesnici s kompletním numerickým blokem – v kvalitě zpracování klávesnic však byly značné rozdíly. Setkali jsme se s řešeními typu chiclet (samostatně oddělené klávesy) i běžnými notebookovými klávesnicemi tvořícími jednolitou plochu. U obou variant jsme pak narazili na skvělé i špatné provedení. Příliš velký pokrok jsme bohužel nezaznamenali u touchpadů. Někteří výrobci nabízejí ovládání pomocí multidotykových gest, což je příjemný bonus. Samotné citlivé plochy a tlačítka však až na výjimky spíše zklamala.

Kór áj tři

V konektorové výbavě jsme považovali 4 USB za standard, jeden chybějící port mohl vynahradit pouze port eSATA. Setkali jsme se také z ExpressCard sloty např. pro televizní tuner či 3G modem, u některých modelů dokonce ještě zůstaly modemové zdířky – dnes už opravdu spíše jen jako svědectví dob minulých. Asi nejzásadnějším poznatkem však bylo, že díky moderním čipovým sadám se už dnes stalo neodmyslitelným standardem HDMI, které jsme společně s kompatibilitu zaručujícím VGA našli úplně na všech testovaných noteboocích. U všech modelů byla v povinné výbavě také DVD vypalovačka. Všechny přístroje byly osazeny 320 a 500GB disky – méně si už dnes výrobci nedovolí. Také v operačních pamětech jsou 3 či 4 GB standard. Po hardwarové stránce jsme mohli sledovat zajímavý souboj staré a nové generace – v testu jsme totiž měli procesory Core 2 Duo na starší platformě i nejnovější Core i3, a to na stejných frekvencích. Ukázalo se, že po stránce výkonu a spotřeby není Core i3 až tak převratným pokrokem, daleko důležitější je ale v podstatě dvojnásobný výkon integrovaného grafického jádra. Na nové grafice Intel GMA HD si totiž zahrajete i nové hry. Žádným překvapením nebylo zjištění, že Pentium Dual-Core na předchozí zmíněné procesorové řady výkonově nestačí (zvláště v nízkonapěťové verzi), naopak zajímavé bylo zpestření v podobě jediného notebooku s ATI/ AMD platformou, který rozhodně ukázal, že má oproti intelovské přesile co nabídnout. Trochu zklamání ale přinesla průměrná výdrž notebooků – ta se u modelů s Core i3 pohybovala kolem tří hodin a to je přeci jen méně, než jsme od nové energeticky úsporné platformy čekali.

 

Jak jsme testovali

Test jsme rozdělili do čtyř hlavních kategorií, velkou důležitost jsme při celkovém hodnocení přikládali první, která bodovala Výkon. Použili jsme osvědčenou sadu testů – začali jsme benchmarkem PCMark05, kterým už testujeme dlouho a výsledky umožňují porovnání s dávnými testy ve starších Extra PC, na www.extranotebook.cz a v jiných počítačových médiích. PCMark05 už má ale přece jen svá nejlepší léta za sebou, připojili jsme tedy také moderní PCMark Vantage, který proklepne systém důkladněji, lépe simuluje reálné použití a více si rozumí s moderním hardware. Připojili jsme také 3DMark06, abychom mohli posoudit grafický výkon, tedy v podstatě jak si počítače poradí s počítačovými hrami. Zde se výrazně ukázala nejvýkonnější karta GeForce GT 320M. Byl také vidět rozdíl třídy mezi starší Intel GMA 4500M a novou GMA HD. Zajímavé bylo rovněž srovnání integrované ATI Radeon HD 4200 s intelovskou GMA HD – výkonově vyšly téměř nastejno. Od původního záměru testovat notebooky také programem 3DMark Vantage jsme nakonec upustili kvůli nedostatečné hardwarové výbavě (nízké rozlišení, v některých případech nízký grafický výkon). Přidali jsme také klasický test disků – HD Tune, který měří rychlost a dobu odezvy. Modely osazené rychlými 7200otáčkovými disky zde získaly mírný náskok.

 

Další hodnocenou kategorií, které jsme přisuzovali velkou důležitost, byla Ergonomie. Do této skupiny jsme zahrnuli hodnocení displeje – jeho kvalitu, barevné podání, rozsah jasu, rovnoměrnost podsvícení a také rozpětí pozorovacích úhlů. Bodovali jsme klávesnici – hlasitost kláves, pohodlí při psaní delších textů i její rozložení. Nevynechali jsme ani touchpad, u toho nás zajímal povrch, citlivost, tlačítka a také materiál, ze kterého je vyroben prostor pro odkládání dlaní. Bodovali jsme rovněž další bonusová tlačítka, v redakci preferujeme mechanický přepínač Wi-Fi a hardwarová tlačítka. Méně praktické dotykové ovládání zase vypadá velmi efektně a je populární mezi uživateli, své body si tedy rovněž zasloužilo. Pokusili jsme se ohodnotit také design – k bodování jsme tedy přizvali nejen kolegy grafiky s přísným okem, ale také naši asistentku redakcí, která do hodnocení vnesla trochu genderové objektivity. Nakonec jsme porovnávali kvalitu mechanického zpracování a použité materiály – zaměřili jsme se zejména na displeje a jejich panty.

 

Kategorie Mobilita zahrnula všechny vlastnosti, které se projeví v terénu. Bodovali jsme tak rozměry a váhu přístrojů a také velikost adaptéru – všechny tyto hodnoty se však u testovaných modelů výrazně podobaly. Rozhodujícím parametrem tedy nakonec byla výdrž na baterii. Měřili jsme dva režimy – kancelářský a multimediální. Druhý jmenovaný obnášel „nekonečné“ přehrávání filmu v SD rozlišení a formátu Xvid pomocí Windows Media Playeru se standardními systémovými kodeky. Podsvícení bylo nastaveno na polovinu, stejně jako hlasitost, režim baterie byl nastaven na volbu Rovnováha. Kancelářskou výdrž jsme měřili také s polovičním jasem a v režimu Rovnováha, byla ale navíc zapnuta Wi-Fi a v prohlížeči Internet Explorer 7 se pomocí automatického skriptu simulovalo brouzdání na webu www.extranotebook.cz. Pokud byste pouze psali ve Wordu s vypnutou Wi-Fi, byla by výdrž ještě vyšší, než u notebooků uvádíme v naměřených hodnotách.

Poslední hodnocená skupina Výbava a funkce zahrnovala konektorovou nadílku, kvalitu reproduktorů a jejich maximální hlasitost, velikost disku a také množství operační paměti. Obodovali jsme rovněž podporu různých bezdrátových sítí (Wi-Fi n, Bluetooth) a veškerou další výbavu – čtečky otisků prstů, bonusový software či tašku na notebook v ceně. Windows 7 měla všechny testované notebooky předinstalované – byla to podmínka testu.

 

MSI CR620, Umax VisionBook W760TUN, Acer Aspire 5810TZ

Vydání testu jsme rozdělili na dvě části. V dnešní, první části vám představíme prvních, vlastně druhých pět notebooků, které se zúčastnily tohoto testu. Modely jsou seřazeny od posledního místa, v případě shodného umístění jsou seřazeny v abecedním pořadí. Ve druhé části představíme úspěšnější pětici.

7. místo – MSI CR620-003CZ

S tejně jako několik dalších modelů byl notebook MSI postaven na novém procesoru Core i3 330M. Osazeny byly také 4 GB operační paměti a 500GB pevný disk. Výkonově tedy nebylo tomuto modelu moc co vytýkat. Kde ale model CR620 ztratil důležité body, byla ergonomie.

 

 

Zřejmě nejhorší z celého testu byla klávesnice – tlačítka jsou velmi měkká, chrastivá a příliš malá. Nijak zvlášť nás nenadchl ani touchpad bez podpory multidotykových gest. Hladké provedení s oblými boky a pruhovaným vzorem není úplně neatraktivní, v kombinaci s barevnými diodami pod touchpadem však notebook působil trochu kolotočářským dojmem. Na notebooku nám také chyběla jakákoli nadstandardní tlačítka – například pro aktivaci Wi-Fi či regulování hlasitosti. USB na tomto přístroji najdete pouze tři, jedno z nich je alespoň umístěné šikovně v pravé hraně úplně vpředu, což je příjemně po ruce. Další dvě USB, společně s HDMI, VGA a napájecí zdířkou, najdete velmi netradičně v zadní části, od tohoto řešení už všichni ostatní výrobci v testu upustili. Není to však nutně přežitý koncept – proč nechávat málo používané kabely trčet ze stran, když mohou být schovány hezky vzadu? Bonusem v konektorové výbavě je slot pro zařízení typu ExpressCard. Displej u tohoto modelu má příliš vytažený modrý barevný kanál, ale nabízí široký rozsah jasu. Reproduktory nabízejí průměrnou maximální hlasitost a zvuk s rozpoznatelným zkreslením. Mírným zklamáním byla u MSI výdrž, která byla nižší než u všech ostatních modelů s obdobným hardwarem (Core i3) – v multimediální zátěži pouze dvě a půl hodiny.

 

7. místo – Umax VisionBook W760TUN

V žádném testu by neměl chybět ani „český“ notebook, v podobě firmy Umax. Tentokrát  skončil až na chvostu celého testu, nedá se však říct, že by oproti velkým světovým výrobcům výrazněji zaostal. Při výkonových testech jsme z přístroje vytáhli uspokojivé výsledky, podíl na tom jistě měla i grafická karta Nvidia GeForce G105M. 

 

 

Nejedná se sice o vyloženě herní kartu, má ale mírný náskok i na čip Intel GMA HD integrovaný v procesorech Core i3. Na nízké detaily si tak zahrajete i nejnovější hry, starší DirectX 9 kousky (jako např. Half-Life 2) pak bez problémů ve střední i vyšší kvalitě. Použití výkonnějšího grafického řešení se však negativně odrazilo ve spotřebě, v tomto ohledu na tom byl Umax ze všech testovaných přístrojů nejhůře. Přes dvě hodiny se tak dostanete pouze s vypnutou Wi-Fi při psaní ve Wordu a to na dnešní poměry není mnoho. V přístroji jsme našli pouze 2 GB paměti, chyběla nám také Wi-Fi karta podporující moderní standard 802.11n. Na stránkách www.umax.cz najdete přehledný konfigurátor, kde můžete do tohoto modelu osadit lepší procesor, více paměti, jiný Wi-Fi modul a také třeba 3G modem pro mobilní internet. Cena se pak ale začne šplhat poměrně vysoko. Šasi přístroje nás překvapilo tím, že nás po vybalení vlastně vůbec nepřekvapilo – s totožným tělem jsme se setkali u modelu VisionBook W760TG, který jsme v Extra PC testovali. Ten byl ale výrazně levnější, model v tomto testu tedy nabídl osazené konektory eSATA a HDMI. Nechyběl ani velký ExpressCard slot a dokonce modemová zdířka. Po stránce zpracování je na tom Umax velmi dobře, čistý design je nadčasový, líbila se nám také bílá klávesnice s přesnými a výrazně oddělenými klávesami.

 

6. místo – Acer Aspire 5810TZ-413G32Mn

Do cenového limitu se nám vešel také patnáctipalcový model z populární řady Aspire Timeline, která položila základ kategorii CULV notebooků. Acer už má v těchto dnech na trhu novou generaci Timeline X, původní modely se tak vyprodávají za opravdu atraktivní ceny.

 

 

Hlavní devizou modelu 5810TZ je, jak už tomu u CULV notebooků bývá, jeho nízká spotřeba. Díky tomu se kancelářská výdrž dostala až na sedm hodin – při práci ve Wordu s deaktivovanou Wi-Fi se tak skutečně můžete dostat i na často skloňovaných marketingových osm hodin. Nízká spotřeba také znamená nízké zahřívání – to společně s účinným laminárním chlazením umožnilo inženýrům navrhnout velmi tenký stroj. Také váha je o něco nižší než u konkurentů, a to i přesto, že má ze všech nejtěžší baterii (kapacita 62 Wh oproti 45-50 Wh u konkurentů). Jedním z mála nedostatků CULV notebooků bývá paradoxně jejich hlavní zbraň – úsporný procesor, který z velké části zajišťuje snížení spotřeby. V tomto případě byl z důvodů cenové úspory použit ten nejméně výkonný – dvoujádrové Pentium SU4100 taktované na pouhých 1,3 GHz. To se projevilo nejen při syntetických testech, ale poznáte to i při náročnější práci. Při psaní v textovém editoru a brouzdání na Internetu vás sice počítač uspokojí, editaci fotografií či zpracování videa bych však na tomto stroji rozhodně nedoporučil. Mechanické zpracování je u modelů Timeline vynikající, jediné výhrady je možné mít k hladkému provedení klávesnice. Zvukově i obrazově se Acer řadí k průměru, uspokojí vás při práci i občasném sledování filmů či seriálů. Rozhodně se se však nejedná o multimediální talent.

 

Samsung R530, Compaq Presario CQ61

5. místo – Samsung R530-JA04CZ

Jako první dorazil do testu model značky Samsung – po vybalení jsme byli doslova nadšení, design vpravdě exkluzivní. Bohužel jsme velmi záhy zjistili, že se jedná o model R580, jehož konfigurace začínají až na dvaceti tisících. Putoval tedy zpět k výrobci a o pár dní později dorazil o poznání méně atraktivní model R530.

 

 

Přesto se jednalo o degradování únosné – ani levnější Samsung není žádný ošklivec, zejména víko displeje vypadá velmi efektně. Jednalo se o první notebook Samsung, který jsme mohli v redakci Extra PC/ExtraNotebook.cz otestovat, a tak jsme se těšili. Uvnitř ale nečekalo žádné zvláštní překvapení, průměrný procesor  Pentium T4300 společně s grafikou Intel GMA 4500M žádné velké divadlo nezahrají. Výkonově zajímavé konfigurace by se bohužel do testu cenově nevešly. Notebook působí příjemně lehkým dojmem, a přestože jsou plasty spíše měkčí, dojem poctivého zpracování přetrvává. Extravagantní design víka je opravdu povedený, na rozdíl od modelu R580 je vnitřek naopak velmi střízlivý. To ale může být spíše ke prospěchu věci, matný materiál pod dlaněmi nedává prostor pro nevzhledné šmouhy. Také klávesnice je matná, na první dotek je trochu měkká, díky malým prohlubním a dobře rozeznatelným okrajům se na ní však píše velmi dobře. Průměrný obraz se špatnými pozorovacími úhly a dobrými barvami doplňují reproduktory s minimálním zkreslení a velkorysým limitem maximální hlasitosti. To pro nás bylo opravdovým překvapením, protože zvuk vychází ze dvou miniaturních mřížek. Od Samsungu dostanete také základní programovou výbavu, zaujal nás zejména Recovery Solution 4 pro zálohování a obnovu systému.

 

4. místo – Compaq Presario CQ61-430ec

Notebooky Compaq – to býval pojem, před nějakou dobou se po nich však jakoby slehla zem. Značku Compaq totiž koupila firma HP. Na náš trh se notebooky Compaq vrátily již v rámci strategie multi brand – jeden výrobce nabízí více značek, aby tak zákazníkům usnadnil orientaci v různých typech produktů a samozřejmě tím zvýšil pokrytí trhu.

 

 

Notebooky Compaq se tedy s modely HP Pavilion nepřekrývají, ale nacházejí se v rámci nabídky firmy HP technologicky „pod nimi“. Tomu odpovídá i cena modelu – necelých třináct tisíc. A to je na plnohodnotný notebook s dvoujádrovým procesorem a OS Windows 7 vynikající cena. Notebook přitom není ošizen ani na konektorech, ani na paměti (4 GB) ani na pevném disku – ten je dokonce velmi rychlý (7 200 ot./min). Klíčem k nízké ceně je použití konkurenční platformy ATI/AMD. Compaq byl jediným modelem v testu, který se vzepřel diktátu Intelu – poměr zastoupení konkurentů v testu 9:1 (Intel/AMD) však bohužel odpovídá situaci na mobilním trhu. Podle našich výsledků přitom platforma ATI/AMD podala konkurenceschopné výsledky – integrované řešení Radeon HD4200 je vynikající, procesor Athlon II M320 sice mírně zaostává, není to však nic, co by běžný uživatel při práci a zábavě zpozoroval. Také výdrž kolem tří hodin je v této kategorii naprosto standardní. Po stránce mechanické nepatřil Compaq k nejlepším modelům v testu, zejména kloub nepůsobil úplně důvěryhodným dojmem. Naopak klávesnice překvapila, protože s trochou zvyku nabízí opravdu komfortní psaní. To samé se ovšem nedá říct o touchpadu – jeho lesklý povrch byl pro zpocený prst vyloženě fyzicky nepříjemný.

 

Tak to je pro toto vydání vše. Druhé části testu a vítěze se dočkáte příští týden.

Levné, ale plnohodnotné: test notebooků do 15 000 Kč (část 1/2)

Ohodnoťte tento článek!