Ministr Mládek už zase tvrdí, že dražší je vlastně levnější [komentář]

2
Jan Mládek
Jan Mládek (zdroj: Vláda)

Začátkem měsíce ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek řekl, že díky vyšším velkoobchodním cenám v roamingu bychom si udrželi levnější domácí ceny. Po deseti dnech aplikoval podobnou logiku při obhajobě návrhu zákona o elektronických komunikacích. Ten jsme si podrobně rozebrali včera.

Konec podpultovek je podpásovka

Návrh je z velké části užitečný. Posiluje pravomoci ČTÚ, zlepšuje postavení zákazníka ve vztahu s operátorem, ale zároveň zavádí nesmyslný zákaz operátorům poskytovat výhodnější individuální ceny. Znamenalo by to konec podpultových nabídek nebo retencí v případě, že pohrozíte odchodem.

Také by to znamenalo, že pokud už takovou nabídku máte, tak v případě, až vám vyprší úvazek, už na ni nebudete mít nárok. Operátor vás odkáže na drahý veřejný ceník. Bod kritizuje ČTÚ, ministr spravedlnosti Robert Pelikán i právník spotřebitelského časopisu dTest Miloš Borovička. Více najdete v článku na Euru.

Spotřebitel není firma, pane ministře

V návrhu se konkrétně píše: „Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací a poskytovatel univerzální služby nesmí při prodeji služeb spotřebitele diskriminovat; zejména nesmí spotřebitelům poskytovat služby za jiné ceny, než jaké byly uveřejněny podle odstavce 1.“ (Odstavec 1 definuje, že operátor musí ceník a podmínky služeb vystavit veřejně, včetně vzdáleného/elektronického přístupu.)

Návrh hovoří o spotřebitelích. Spotřebitele zmiňuje i tisková zpráva MPO. „Novela obsahuje taktéž zakotvení zákazu poskytování služeb spotřebitelům za jiné než zveřejněné ceny, přičemž se to bude týkat také osob – spotřebitelů, jimž firmy přeprodávají SIM karty za nižší ceny než ceny tržní.

Skutečný problém leží jinde. Vážnou diskriminací jsou ceny, které operátoři nabízí firmám a státní správě ve srovnání s tím, na co dosáhnou spotřebitelé. Mládek ale tvrdí, že jeho návrh zamezuje individuálním cenám i pro firmy, viz Novinky.cz. V návrhu se ale píše jen o spotřebitelích.

Spotřebitelem je nepodnikající osoba. Takto to definuje i občanský zákoník. „Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (pro vlastní soukromou potřebu).

Mládek skáče, jak O2 píská

Když Mládek na evropské úrovni obhajoval vyšší velkoobchodní ceny, které si mezi sebou platí operátoři, jejichž zahraniční klienti k nim přistupují, stál na straně velkých nadnárodních operátorů. Ti si přejí co nejvyšší poplatky, ti na tom nejvíce vydělají. Pro menší operátory a hlavně virtuály je pro udržení konkurenceschopnosti podstatná co nejnižší cena.

Návrh, který má ovlivnit české spotřebitele, je zase z pera ředitele O2 Tomáše Budníka. Ten dlouhodobě kritizuje „šedé operátory“, kteří přeprodávají levné firemní tarify spotřebitelům. A požaduje, aby na ně dohlíželo ČTÚ.

Jenže odstranění šedých operátorů by se nemělo řešit na straně zákona nebo regulátora. To je především starost pro samotného operátora. Jak je možné, že firmě o desítkách zaměstnanců nabídne tisíce SIM karet s levnými tarify, které se logicky dostanou mezi lidi, kteří nejsou zaměstnanci ani jejich rodinní příslušníci?

Podpultové ceny, retence nebo šedí operátoři nechť zůstanou. To je na dohodách mezi operátory a spotřebiteli (nebo podnikateli). Konkurenčnímu prostředí by ale pomohlo snížení velkoboochodních cen pro alternativní/virtuální operátory.

O2 virtuálům prodává megabajt dat za 0,43 Kč (už po něm kvůli tomu jde ČTÚ), tj. 430 Kč za 1 GB. V běžných tarifech pro spotřebitele 1,5 GB za 299 Kč. (A i to je oproti zahraničí příliš.) Stejný operátor loni uzavřel smlouvu (viz registr) s Centrem sociální a ošetřovatelské pomoci v Praze 10, kde 1,5 GB stojí 50 Kč. Nebo nabízí 20 GB za 170 Kč či neomezené volání/SMS v celé ČR za 70 Kč. Je cosi shnilého ve státě českém.

2 KOMENTÁŘE