MSI GT70: první herní notebook se čtyřjádrovým Ivy Bridge v testu

0

Úvod, dostupné konfigurace a jejich ceny

O nových herních noteboocích od MSI jsme před nedávnem psali samostatný článek. V tom jste se mohli dočíst o všech novinkách, které se pro novou generaci chystaly – a nebylo jich zrovna málo. V té době jsme ještě ani nečekali, že se nám první kus dostane do rukou takto brzy, nicméně stalo se a tak jsme strávili pěkných pár dní důkladným testováním – a co si budeme povídat, taky náruživým hraním. Na výkonném herním notebooku je to vždycky radost a testovaný GT70 má pár vlastností, které mobilní paření posouvají ještě o úroveň výš než většina konkurence.

Herní notebook MSI GT70

Herní notebook MSI GT70

Těmi vlastnostmi nemáme na mysli pouze výkon. Ten je samozřejmě impozantní, ale na trhu jsou i silnější stroje a z tohoto hlediska bude desktop vždycky lepší než jakýkoliv realisticky zkonstruovatelný notebook, už jen kvůli výrazně náročnějším požadavkům na chlazení, vyplývajícím z omezeného prostoru, do kterého se výkonné komponenty musí vměstnat. Podobně, nebo i více výkonných notebooků je na trhu několik a GT70 sice je jeden z prvních notebooků osazených novými procesory Intel Ivy Bridge založenými na 22nm výrobním procesu a nové trojrozměrné konstrukci tranzistorů, ale procesorový výkon se ve většině her zas až tak moc neprojeví (i když samozřejmě výjimky existují).

Čtěte také:

Jenže výkon, ač je to samozřejmě asi nejdůležitější parametr herní mašiny, není vše. MSI má trumf v rukávu v podobě opravdu povedeného designu i (až na detaily) zpracování, velmi dobře zvládnutého chlazení, matného Full HD displeje s velmi dobrými parametry a samozřejmě také nejen u nás mnohokrát opěvované klávesnice od SteelSeries.

 

Pokud jste četli shrnující článek o nových herních noteboocích MSI, nebo pokud aspoň nabídku dlouhodoběji sledujete, jistě víte, že řada GT obsahuje tu výkonnější (a také rozměrnější a těžší) část spektra herních notebooků značky. GT70 jsou sedmnáctipalcové herní mašiny; GT60 jsou velmi podobné stroje, lišící se hlavně patnáctipalcovou úhlopříčkou displeje. Řada GE (GE60/GE70) označuje konfiguračně o něco slabší, ale také levnější, menší a lehčí notebooky. GT70-0NR je jedna z nejsilnějších možných konfigurací se dvěma pevnými disky, 16 GB operační paměti a grafikou Nvidia GeForce GTX 670M, což je, jak možná víte z článku o nových Nvidiích, přeznačená GTX 570M z minulé generace – jádro Kepler se tudíž tentokrát nekoná.

MSI GT70-0NR
Cena s DPH 42 000 Kč (CZC.cz)
Zapůjčil MSI ČR
Hardwarová výbava
Procesor Intel Core i7-3610QM
Počet jader (virtuálních) 4 (8)
Frekvence 2,3 GHz
Max. frekvence (Turbo Boost) 3,3 GHz
Operační paměť 16 GB (4 × 4 GB) DDR3 1600 MHz
Pevný disk (velikost) 1 TB (2× 500 GB, RAID0)
Pevný disk (typ, rychlost) HDD, 7 200 ot./min., SATAII/300
Optická mechanika Blu-ray/DVD±RW kombo
Displej 17,3″, 1920 × 1080 px, matný
Grafická karta Nvidia GeForce GTX 670M (3 GB GDDR5)
Intel HD Graphics 4000
přepínání přes Nvidia Optimus 
Rozhraní
Výstupy na monitory HDMI, VGA
Porty (s výjimkou USB) eSATA, LAN, 4× audio
Počet portů USB 2.0 2
Počet portů USB 3.0 3
Čtečka paměťových karet SD(HC)/MMC/MS/MS Pro/xD
Sítě Killer E2200 (1Gb/s Ethernet)
Wi-Fi 802.11n + Bluetooth 4.0
Rozměry, baterie
Rozměry 428 × 288 × 55 mm
Hmotnost 3,9 kg
Baterie 87 Wh, 9 čl.
Výkon napájecího adaptéru 180 W
Software
Operační systém Windows 7 Home Premium (64b)

Co bude k dispozici?

Od českého zastoupení MSI, které nám notebook zapůjčilo, jsme dostali i tabulku se všemi konfguracemi, které budou u nás dostupné, a doporučenými cenami. Tabulka je ještě z března, takže je možné, že se s cenami trochu pohne, ale pravděpodobně nijak zvlášť moc.

Konfigurace RAM Disk(y) Mechamika Cena s DPH
GT70 0NSR-031CS 16 GB Dual 64GB SSD (SATA3)
750GB (SATA) 7200rpm
12.7mm BD Writer  52 500 Kč
GT70 0NR-032CS 
12 GB 1.5TB 7200rpm
(750GB 7200rpm × 2)
Blu-ray 45 500 Kč
GT70 0NC-065CS
8 GB 128GB SSD
750GB (SATA) 7200rpm
BluRay 45 500 Kč
GT70 0N-006CS
8 GB 750GB (SATA) 7200rpm DVD±RW SuperMulti 39 500 Kč
GT60 0NC-034CS 16 GB Dual 64GB SSD (SATA3)
750GB (SATA) 7200rpm
12.7mm BD Writer  50 500 Kč
GT60 0NR-021CS 12 GB 1.5TB 7200rpm
(750GB 7200rpm × 2)
BluRay 44 500 Kč
GT60 0NC-047CS
8 GB 128GB SSD
750GB (SATA) 7200rpm 
BluRay 44 500 Kč
GT60 0NR-022CS
8 GB
750GB (SATA) 7200rpm DVD±RW SuperMulti 38 500 Kč
Společné znaky všech konfigurací: Procesor Core i7-3610QM, grafika GeForce GTX 670M (3 GB GDDR5), podsvícená klávesnice SteelSeries, 9čl. baterie, matný Full HD displej (15,6″ u GT60, 17,3″ u GT70), Wi-Fi 802.11n (Intel N2230), Bluetooth 4.0, Windows 7 Home Premium (64b)

Jak je vidět, rozdíly se týkají především úložiště a RAM; vzhledem k tomu, že 4GB paměťový modul stojí pod 500 korun záleží hlavně na tom úložišti a optické mechanice – pokud tedy využijete Blu-ray vypalovačku. Ceny působí vcelku rozumně. Nejvyšší konfigurace GT70, verze 0NSR-031CS, by měla dostat dvojici SSD zapojených v SuperRaid, což by jim podle MSI mělo dodat přenosové rychlosti v sekvenčním módu těsně pod 1 GB/s, což je naprosto neuvěřitelná hodnota – jsme zvědaví, jak si řešení povede v našich testech, pokud se nám to podaří zajistit.

Námi testovaný notebook byl označen jako GT70-0NR, nicméně od stejně označené verze v tabulce se mírně odlišoval kapacitou použitých disků. Namísto 2× 750 GB bylo v našem kusu osazeno 2× 500 GB v režimu RAID0, tedy prokládání bez redundance. Kromě toho se lišila i kapacita RAM, namísto tabulkových 12 GB ve třech modulech jsme měli k dispozici 16 GB ve čtyřech. Celkově jsme netestovali úplně finální vzorek tak, jak bude prodáván, a je možné, že se prodejní verze mírně odlišuje (třeba kvalitou zpracování), my jsme ale kromě rozdílů v konfiguraci a pár drobností na šasi, o kterých si povíme za chvíli, žádné problémy nenašli, a že by finální kusy byly méně kvalitní než tento testovací sample je nepravděpodobné.

Design, zpracování, rozmístění portů

Zavedené linie

Co se týká vzhledu, MSI se drží osvědčeného designu, který známe už z minulé generace modelů GT. To ale není nic špatného, starší generace vypadala dobře a proč měnit něco, co funguje?

Na první pohled je na GT70 vidět, že se jedná o herní notebook. Zkosené hrany dávají notebooku tvar mnohoúhelníku a celkově „agresivní“ vzezření. Design je samozřejmě velmi individuální věc, ale podle našeho názoru GT70 po této stránce nikoho neurazí a někoho potěší.

Výrobce na šasi použil kombinaci plastu a broušeného hliníku. To notebooku propůjčuje docela slušnou pevnost, kov pod klávesnicí navíc při nízké zátěži jemně chladí, což je docela příjemné. Většina notebooku je v černé barvě, což je fajn v kombinaci s konfigurovatelným podsvícením klávesnice (černá se hodí ke všemu); podsvícení horních multimediálních dotykových tlačítek, indikační diody na přední straně a hlavní vypínač konfigurovat nejdou a jsou červené, resp. v případě vypínače bílé. Hlavní vypínač je velký a je trochu netradičně na horní straně základny uprostřed, indikační diody jsou, jak je u výrobce tradiční, na přední hraně základny přímo pod touchpadem. Naštěstí se u nich neopakuje problém u GE620DX, kde tyto diody svítily dost silně a v noci rušily; naopak jsou úplně ideální – jejich aktivita je bez problémů viditelná i ve dne, ale neruší ani v naprosté tmě.

Jedním z mála prvků, které narušují černo-červený vzhled notebooku, jsou mřížky reproduktorů. Ty jsou celkem tři, jedna z nich patří subwooferu a je tedy umístěná na spodní straně notebooku, takže ji při běžné práci ani nevidíte. Zbývající dvě jsou pod displejem, jsou poměrně rozměrné a mají jemnou perforaci.

Velmi pozitivní je, že se výrobce vyvaroval použití lesklých plastů. Dokonce i rám displeje je matný a zanechat na něm otisk prstu je téměř nemožné. Jediné lesklé místo je díl okolo klávesnice (její podklad a „rámeček“ okolo) a tam se běžně dotýkat nebudete, takže se šmouhami není problém. Tedy, broušený hliník na podpěrách zápěstí a na zadní straně víka se zapatlat samozřejmě dá, to je celkem běžné, ale otisky prstů jsou vidět jen při bližším zkoumání. Hadřík na utírání nečistot tedy můžete klidně nechat doma.

Těžký, ale nevrže

Pevné zpracování nebývá u herních notebooků zrovna předností, především u těch ze střední části cenového spektra, kde se výrobci snaží nacpat co nejvýkonnější hardware do co nejnižší cenové kategorie a zpracování taková pozornost věnována nebývá. Je to ostatně celkem logické: herní notebook, a zvlášť pak sedmnáctipalcovou potvoru vážící skoro čtyři kila bez adaptéru, asi stejně budete mít většinu času položenou někde na stole a přenesete ji maximálně jednou za čas do herny nebo na LAN párty. Na odolnost a zpracování tedy nejsou kladeny až takové nároky, jako třeba u třinácti- a čtrnáctipalcových pracovních strojů, u kterých se počítá s tím, že budou denně přenášeny. Přesto ale asi nikoho nepotěší, když si za padesát tisíc koupí rozvrzaný notebook.

U GT70 naštěstí žádné vrzání nehrozí. Zpracování je takové, jaké bychom od slušného herního notebooku čekali: opticky jsou všechny díly perfektně slícované, nikde nejsou žádné nepřesnosti ani vetší vůle. Při práci na stole jsme si nevšimli žádného problému se zpracováním.

 

 

Něco jiného je, pokud s notebookem začnete dělat vylomeniny, kterými obvykle recenzenti zkouší pevnost – třeba jej zvednete za jeden roh základny. Hmotnost 3,9 kg a sedmnáctipalcová úhlopříčka se tady projeví a máte pak pocit, že vám půlka notebooku zůstane v ruce. To se mu ale nedá moc vyčítat, protože je to prostá fyzika – a navíc narozdíl od mobilnějších počítačů příliš nechápeme, proč by jej někdo zvedal za jeden roh.

Vyčteme ovšem jinou věc, která už trochu problém je: prostředek klávesnice se pod silnějším tlakem mírně prohýbá. Tady by to chtělo trochu zapracovat a použít nějaký silnější materiál, protože prohýbání, ačkoliv je jen velmi jemné, se projevuje i při vcelku normální práci; navíc se u herního notebooku dá čekat, že se k jeho klávesnici nebude uživatel chovat vždy zrovna jemně, zvlášť v zápalu boje.

 

Víko je poměrně tlusté a díky tomu i pevné; pokud zakroutíte s horními rohy, tak se samozřejmě trochu ohýbá, ale to se vám stane u každého notebooku. Promáčknout víko tak, aby se projevilo rozpadání obrazu na displeji, se nám nepodařilo, takže ten je chráněn dobře a to je asi nejdůležitější. Otevření víka jednou rukou není problém (na tom má nejspíš podíl i hodně těžká základna), klouby by ale mohly být tužší. Máme redakci kousek od železniční tratě a při průjezdu vlaku mělo víko (a tím i displej) ve zvyku lehce se rozhoupat, což může působit rušivě. Vysloveně špatné ale klouby nejsou, displej ve zvolené poloze drží vcelku dobře – v tomto ohledu zaujímáme takový spíš neutrální postoj, není to špatné, ale ani nijak hvězdné. Maximální úhel otevření víka je řekli bychom mírně nadprůměrný, ale zrovna u čtyřkilové herní mašiny je to vcelku jedno, protože takto velký a těžký notebook asi nikdo jinak než na stole používat nebude, nebo aspoň ne dlouhodobě.

Porty i vzadu, jinak to nešlo

Konektorová výbava je, jak se na sedmnáctipalcovou herní mašinu sluší a patří, nadprůměrná – pětkrát USB a 4 audio jacky se na notebooku jen tak nevidí. Nechybí nic důležitého, naopak se zde dokonce vyskytuje i konektor eSATA pro externí pevné disky, což je super. Čtveřice audio jacků umožní připojit i pořádnou externí reprosoustavu, pokud vám nestačí integrované 2.1 reproduktory od Dynaudio, a digitální i analogový výstup jsou vcelku klasika.

Pohled zepředu Konektory vlevo Zadní strana Pravý bok

Přes velké rozměry notebooku musel výrobce přikročit k umístění některých konektorů dozadu. Konkrétně jsou to výstupy na monitory (VGA a HDMI 1.4), síťový konektor LAN (Ethernet), zmíněný konektor eSATA a napájení. Na jiném notebooku bychom umístění portů dozadu kritizovali, ale při pohledu na GT70 je jasné, že to jinak asi nešlo. Navíc tady evidentně někdo použil hlavu a vzadu jsou tak konektory, které asi nebudete využívat až tak často – externí monitor asi většina uživatelů nebude připojovat častěji než USB klíčenku. Na přední straně naštěstí žádné porty nejsou; možná by nebylo špatné přesunout třeba čtečku paměťových karet na přední hranu a na její místo na levém boku přesunout eSATA zezadu, ale to už je spíš drobnost.

Pravá strana notebooku skrývá jen dva porty USB 2.0 a optickou mechaniku, což bude pravákům víceméně vyhovovat. Možná bychom se nebránili ani přesunutí obnou USB 2.0 na zadní stranu: tyto konektory asi většina lidí využije k zapojení externí myši (a případně klávesnice); v tom případě ovšem praváci mají trochu problém v tom, že jim případné kabely budou trčet doprava. V případě bezdrátových periferií (ideálně s nano přijímači) to je ale úplně jedno a USB vpravo pak vůbec nevadí. Zbytek konektorů, tedy 3× USB 3.0, čtečka paměťových karet a čtveřice audio jacků jsou vlevo – pro praváky je to ideální, pro leváky už méně (především v případě těch audio konektorů; kabely vedoucí k reproduktorům budou levákům vadit v pohybu myší).

Rozmisťování konektorů je ale problém, ve kterém vždycky narazíme na nutnost kompromisu, a MSI se s tím vyrovnalo vcelku dobře. Žádné rozdělení nebude vyhovovat všem, ale u GT70 je rozmístění vcelku rozumné; častěji používané porty jsou dobře přístupné a ty, které využijete méně, jsou naopak chytře schované dozadu. Místo na bocích základny je využité dobře a my jsme tedy spokojení.

Klávesnice, touchpad

Na míru hráčům a s barvičkami

Klávesnice od SteelSeries je často zdůrazňovanou předností herních notebooků MSI. A právem – je totiž skvělá. Spolupráce s firmou, která má s herními periferiemi dlouhodobé zkušenosti, se vyplácí, klávesnice je z pohledu hráče chytře navržená a perfektně použitelná.

Největším „herním“ prvkem klávesnice je vlastně celá její levá strana. Vlevo dole nenajdete tradiční tlačítko Windows pro vyvolání nabídky Start, to se přesunulo napravo od mezerníku – to hráč ocení, protože nechtěné stisknutí této klávesy v zápalu boje u některých her způsobí jejich „shození“ a zobrazení plochy systému, což je chování, které má na svědomí nejednu roztřískanou klávesnici (soudím podle sebe, jsem nervák). Některé hry to prostě neumí potlačit a přesunutí této prokleté klávesy doprava je z tohoto pohledu chytrý tah. Na jejím tradičním místě jsou zvětšené přepínače Ctrl a (levý) Alt, které se hodí hlavně v MMORPG hrách, kde slouží jako součásti klávesových zkratek pro různé schopnosti postav.

Z pohledu běžného uživatele (ne hráče) má ovšem klávesnice svoje problémy. Přesunutí klávesy Windows je vzhledem k určení notebooku pochopitelné, tady nic proti (stejně si na to zvyknete), ale nepotěšil nás jednořádkový Enter, chybějící klávesa pro kontextovou nabídku (obvykle umístěná mezi pravým Altem a Controlem) a také klávesy pro pohyb v textu. Page Up a Page Down jsou totiž dostupné přes kombinaci Fn+Home a End, což při práci třeba v Excelu není příliš pohodlné; byli bychom radši, kdyby tyto klávesy byly samostatné třeba na úkor Pause/Breaku a Scroll Locku.

Podsvícení
Rozložení kláves pro pohyb v textu

Rozložení stranou – hraní i psaní je na klávesnici od SteelSeries perfektní. Klávesy jsou perfektně tiché, mají skvělý, jistý a „tak akorát“ hluboký stisk a celkový pocit je prostě něco úplně jiného než u jakékoliv jiné notebookové klávesnice. U většiny herních notebooků bychom náruživým hráčům doporučili koupi nějaké externí; tady to ale opravdu nebude nutné, protože ta zabudovaná je výborně použitelná a nechybí jí ani potlačování ghostingu, důležitá to vlastnost každé pořádné herní klávesnice.

 

Klávesnice má pro herní notebooky typické barevné podsvícení. Je rozdělená na tři zóny, jejichž barvy si můžete pomocí předinstalovaného programu KLM (Keyboard Lighting Manager) sami nastavit. Můžete třeba nechat svítit jen levou či pravou stranu klávesnice, nastavit si na každou část jinou barvu podsvícení, a také můžete využít jeden z několika efektů, jako „vlna“, kdy se barva „přelévá“ ze jedné části klávesnice do druhé. Je to samozřejmě celkem zbytečná vlastnost, která neovlivňuje ani výkon, ani nic jiného, jen si s ní můžete vyhrát a zafrajeřit před známými, ale proč ne.

Lesklý pruh nad klávesnicí funguje jako šestice dotykových senzorů, které ovládají základní funkce notebooku. Zprava doleva tady najdete tlačítko Turbo pro lehké přetaktování grafické karty (o tom více v kapitole o výkonu), můžete aktivovat silnější (a hlučnější) mód chlazení a vypnout či zapnout podsvícení klávesnice. Pravá strana umožňuje rychle aktivovat či deaktivovat bezdrátové sítě, vypnout displej a otevřít optickou mechaniku. Ještě více vpravo jsou dvě indikační diody pro Num Lock a Caps Lock.

 

S „tlačítky“ jsme nebyli úplně spokojení – ne vždy totiž reagují na první dotyk. Nemůže za to ani tak jejich konstrukce, ale hlavně fakt, že dotyk senzoru neprovede žádnou činnost automaticky, ale pouze předá signál předinstalované aplikaci S-Bar. Pokud počítač zamrzne nebo pokud má třeba procesor moc práce, není pak možné ani vysunout šuplík optické mechaniky – ta nemá vlastní tlačítko a ovládána je právě jen kombinací S-Baru a dotykového senzoru. A pokud S-Bar odinstalujete (nebo jen vypnete), tlačítka prostě přestanou fungovat.

 

Když už jsme nakousli software, tak se zmíníme i o ostatních aplikacích. Naštěstí jich není mnoho: kromě S-Baru a KLM je tady Norton Online Backup a také zkušební verze WinRARu, která je u MSI trochu komická – verze je časově omezená a kontroluje datum instalace, což ovšem znamená, že v momentě, kdy nově zakoupený notebook poprvé rozbalíte a spustíte již bude WinRAR „prošlý“ a bude po vás chtít, abyste si koupili plnou verzi, nebo jej odinstalovali. I mistr tesař se někdy utne. Jinak je ale dávka předinstalovaných aplikací docela malá a vyčištění systému je otázkou ani ne půl hodiny.

Zbytečně dobrý touchpad?

Touchpad bývá u herních notebooků tak trochu „do počtu“, protože k takovémuto počítači si stejně každý pořídí externí myš. Jeho využití se tak omezuje na chvíle někde na cestách, kde není prostor na využití samostatného hlodavce. Přesto je ale tentokrát docela povedený – dotyková plocha je perfektní (mohla by být o kousek větší, ale nic se neděje), touchpad je docela přesný a prsty po něm pěkně kloužou.

S jeho tlačítky je to horší, ta jsou trochu tužší než by se nám líbilo a hlavně jsou dost hlasitá, což docela kontrastuje s perfektně tichou klávesnicí. Vzhledem k tomu, že touchpad je tady jen jako doplněk a ne jako hlavní polohovací zařízení to ale opravdu zas tak moc nevadí – tu myš si stejně každý koupí (bez ní si zahrajete tak leda Hledání min).

Nad touchpadem je u MSI obvyklé tlačítko pro jeho rychlou deaktivaci, což se u herního notebooku opět hodí (stejně k němu máte dokoupenou tu myš a při aktivním touchpadu se jej akorát budete omylem dotýkat). To je podobně jako indikační diody vepředu jemně podsvícené, pokud je touchpad vypnutý – opět je podsvícení dobře zvládnuté, je vidět i ve dne, ale neruší ani v noci.

Displej, ozvučení od Dynaudio

Docela povedený displej

O zobrazení se stará TN panel s úhlopříčkou 17,3″ a rozlišením Full HD, tedy 1920 × 1080 bodů. To mu dává docela slušnou jemnost, ale zobrazení zároveň není „až příliš“ jemné – jedná se o dobrou kombinaci, která nebude činit problémy ani osobám s horším zrakem. Jeho matná úprava je tady tak trochu diskutabilní: my ji oceňujeme, ale matné displeje se hodí hlavně do menších, často přenášených notebooků, u kterých se dá spíše očekávat, že je někdy budete používat se světlem v zádech. V takovém případě je povrchová úprava potlačující odlesky téměř nutností, protože ne vždy je možné posadit se tak, aby vám na displej nic nesvítilo, ale u herního notebooku, který je příliš těžký a velký na tahání po kavárnách, bychom lesklý displej nekritizovali – ten vám bude sedět na stole a odlesky tak nebudete muset řešit, tedy pokud nemáte za zády okno do kterého svítí slunce (ale v takovém případě byste si stejně možná měli přestavět nábytek).

Blue Eye Pro – měření displeje

V každém případě ale matnou úpravu rozhodně nebudeme kritizovat. Zvlášť protože je celkem rozumná a na displeji neni znatelný „perleťový“ efekt – vrstva potlačující odlesky je znatelná, ale nijak zvlášť agresivní.

Pozorovací úhly jsou poplatné použité technologii TN, která jimi obecně nevyniká. Horizontálně jsou subjektivně dobré, možná i nadprůměrné, ve vertikální ose je to jako vždy docela špatné. To je vlastnost této technologie (která má ale zase jiné přednosti, jako je nízká cena a typicky rychlá odezva) a MSI to těžko můžeme vyčítat. Použití dražšího displeje IPS by u herního notebooku nebylo moc vhodné, protože by se tím velmi pravděpodobně sice zlepšilo barevné podání, ale s téměř stoprocentní jistotou by se zhoršila odezva, což by hraní dost znepříjemňovalo. TN je zde jediná logická volba a s nízkými pozorovacími úhly je prostě potřeba se smířit.

 

Odezvu jsme zkontrolovali „od oka“ pomocí chase testu v programu PixPerAn (Pixel Persistence Analyzer). Naměřený výsledek 18,33 ms je kvůli tomu sice jen orientační a není tak přesný, jako měření osciloskopem, ale pro základní představu stačí. Jedná se o veskrze průměrnou hodnotu, kterou u notebookových displejů vídáme docela často; není to tak dobré, jako u některých opravdu rychlých stolních TN monitorů, ale dovolíme si tvrdit, že naprostá většina lidí si nevšimne žádného rozmazávání ani ve velmi rychlých hrách, takže jsme spokojení.

Slušné barvy, skvělý kontrast

Na podsvícení displeje jsme nenašli žádné vady, působí rovnoměrně a nikde u okrajů nedochází k prosvítání. Barevné podání je mezi notebookovými displeji lehce nadprůměrné – není tak dobré, jako u staršího GE620DX, ale pokud nechcete testovaný GT70 na úpravu fotek, bude vám perfektně stačit. Velkým pozitivem je, stejně jako u zmíněného GE620DX, mezi notebooky perfektní podání černé, dokonce ještě lepší než minule – 0,15 Cd/m2 (při bílé na 125,1 Cd/m2)je hodnota, za kterou by se nemusel stydět ani stolní monitor s matricí TN. S tím souvisí také opět velmi dobrý statický kontrast, dosahující hodnoty dokonce 834:1 – opět hodnota slušná i na stolní displej.

S celkovým barevným podáním je to, jak jsme již řekli, trochu horší – průměrná odchylka delta E je 8,2, maximální je dE 20 u 50% šedé. Stejně jako u GE620DX jsou nejvyšší odchylky u odstínů šedé, docela silně je mimo gamma (naměřili jsme 1,8, má být 2,2). Barevná teplota se odlišuje o 8 % směrem nahoru (7 008 K, má být 6 500 K).

Celkově je displej na poměry notebooků dost dobrý, na grafickou práci jej nedoporučujeme, ale to platí o všech notebookových panelech dneška. Na sledování filmů i hraní je i díky vysokému kontrastu a celkově dobré čitelnosti velmi dobrý a o to tady jde především.

Ještě poznámka na závěr: je možné, že ve finálních kusech bude osazen jiný panel než zde, nebo že MSI v průběhu výroby použije i jiné panely. To ale hrozí u každého notebooku a při testování displejů je s tím třeba počítat vždy. V našem notebooku byl použit panel Chi Mei N173HGE-L11.

Subwoofer v notebooku? Ano, jde to

Po zvukové stránce má GT70 rozhodně co nabídnout. Integrované reproduktory DynAudio v sestavě 2.1 produkují zvuky v na notebook nevídané kvalitě i hlasitosti. Jedno z mála řešení, které může MSI GT70 po zvukové stránce konkurovat, je Asus N55SF s externím subwooferem. Nastavení zvuku ovládá předinstalovaný program THX Studio Pro, ve kterém se můžete pořádně vyřádit a upravit si výstup podle svých preferencí.

Detail reproduktoru
Nasávání vzduchu na spodku; vpravo je vidět subwoofer


Kvalita basů je tak trochu závislá na stole, na kterém notebook sedí. Subwoofer hraje dolů, „do stolu“, a pokud tedy notebook posadíte na nějakou levnou dřevotřískovou desku a pustíte hudbu se silnými basy hodně nahlas, dočkáte se nepěkného drnčení. S aspoň trochu kvalitním stolem ale basy zní vzhledem k rozměrům reproduktorů až překvapivě dobře.

Audiofilové samozřejmě se zvukovým projevem notebooku spokojení nebudou, ale to nebudou nikdy. Nám normálním smrtelníkům budou integrované reproduktory docela slušně stačit i na hudbu, o hrách, zvucích Windows či mluveném slovu nemluvě.

Výkon, úložiště, software

Konečně Ivy Bridge!

Už před pár dny jsme vám přinesli test prvního čtyřjádra Intelu z nové generace 22nm procesorů, pojmenované označením Ivy Bridge. Procesor jsme otestovali právě v MSI GT70 a prokázal zhruba 15-20% nárůst výkonu ve všech testech oproti předchozí generaci Sandy Bridge. To samozřejmě není málo, nicméně tak trochu potíž je v tom, že i mobilní čtyřjádra poslední generace měla dostatek výkonu na snad jakoukoliv dnešní hru a nárůst tak při hraní příliš nepoznáte. Poznáte jej ale třeba při editaci fotek, kódování videa nebo komprimaci a dekomprimaci souborů. Tady procesor září a všechny tyto činnosti jsou úžasně rychlé.

HWMonitor

Procesoru sekunduje 16 GB operační paměti DDR3 na 1600 MHz. To znamená mírný nárůst rychlosti oproti pamětem na 1333 MHz, které jsme vídali doposud v kombinaci s procesory Sandy Bridge a příslušnými čipovými sadami. V prodejní verzi by tato konfigurace měla mít paměti „jen“ 12 GB – v praxi je ale pro většinu použití naprosto dostatečných i 8 GB, takže se nemusíte cítit nijak zvlášť ochuzeni. Na výsledky našich testů bude mít kapacita paměti vyšší o 4 GB také minimální vliv.

Kepler? Kdepak, Fermi

Grafické karty jsou, jak je dnes již celkem obvyklé. Integrovaná Intel HD 4000 patří k novým procesorům Ivy Bridge, oproti své předchůdkyni s označením HD 3000 v našem samostatném testu ukázala masivní nárůst výkonu o cca 50 % a navíc konečně podporuje i DirectX 11; i přes výrazně vyšší výkon se však stále nejedná o žádný herní trhač asfaltu. Akceleraci HD videa ovšem zvládá bez jakýchkoliv problémů i v obřích rozlišeních a nic náročnějšího se od ní ani nečeká.

Od náročných grafických výpočtů je tady totiž diskrétní GeForce GTX 670M od Nvidie. Její jádro patří do minulé generace s kódovým označením Fermi (nyní pomalu přichází na trh novější Kepler), ale to zas tak moc nevadí. Výkonu má totiž grafika opravdu hodně, v 3DMarku 11 překonává magickou hranici 3000 bodů a poskytuje dostatek výkonu na hraní jakékoliv dnešní hry minimálně ve středních detailech ve vysokém nativním rozlišení displeje Full HD.

GPU-Z (diskrétní Nvidia)

Přestože se jedná o starší čip, v naší testovací metodice dosáhl velmi dobrých výsledků. Třeba starší World in Conflict, který těží i z výkonného procesoru, byl perfektně hratelný i v maximálním nastavení se čtyřnásobným antialiasingem a 16× AF. Devil May Cry 4, což je hra, která v naší metodice reprezentuje typického zástupce herní scény z roku 2008, běhala průměrně na více než 100 snímcích za vteřinu, a Crysis, což je přes svůj věk stále jedna z nejnáročnějších her dneška, běžela nativním rozlišení a na vysokých detailech  na průměrných 33,5 snímcích za vteřinu. Při snížení detailů na střední úroveň se hra již hýbala dokonale plynule.

 

Crysis je ale trochu extrémní případ, většina i dnešních her má nároky nižší. Vyzkoušeli jsme TES: Skyrim, který běhal na maximálních detailech (s vypnutým vyhlazováním hran – antialiasingem) naprosto plynule, betaverze Diabla III neměla problém ani na úplně maximálních detailech a třeba Mass Effect 3 byl také dokonale plynulý i na nejvyšším možném nastavení. U těch opravdu nejnáročnějších titulů, jako je zmíněná Crysis nebo třeba Metro 2033, tak sice je stále třeba počítat s nutností snižovat detaily, ale naprostou většinu her dneška i blízké budoucnosti si na GT70 zahrajete na maximální detaily a bez viditelného škubání.

Přetaktování grafiky

Mezi řadou dotykových senzorů nad klávesnici najdeme tlačítko s popiskem Turbo. Po jeho stisknutí (a při aktivním S-Baru) se aktivuje automatické lehké přetaktování diskrétní grafiky – její napěti se zvedne z 0,85 V na 0,9 V a jádro zrychlí z 595 na 620 MHz. To se projeví vyšší spotřebou a zahříváním, ale přidá to i pár procent výkonu navíc.

Všechny testy využívající grafiku, které najdete v poslední kapitole článku, jsme měřili v tomto režimu, protože jsme se z notebooku snažili dostat co nejvyšší výkon, ale pro orientaci – třeba v 3DMarku 11 v režimu Performance dosáhl notebook s neaktivním turbo režimem skóre 2900 bodů, při aktivním turbu pak necelých 3100 b.

Reálně ve hrách se pohyboval zisk v řádu jednotek procent, typicky jsme pozorovali nárůst výkonu o pár snímků za vteřinu (zhruba do tří fps). Není to moc, ale jsou situace, kdy i těch pár procent výkonu navíc oceníte, a na druhou stranu je milé, že režim můžete jako uživatel jednoduše deaktivovat a tím šetřit komponenty i proud. Při provozu na akumulátor turbo režim nejde zapnout.

Dva disky v RAID0

Jednou z největších odlišností našeho kusu oproti prodejní verzi je kapacita pevných disků. Množné číslo je tady správně, protože osazeny jsou disky dva – u nás se jednalo o 2× 500GB Western Digital Scorpio Black, kódové označení WD5000BPKT. V prodejní verzi má být dvojice 750GB disků o celkové kapacitě 1,5 TB; vzhledem k tomu, že WD Scorpio Black jsou disky poměrně běžné a do výkonných notebooků jsou osazovány často bychom si tipli, že se v prodejní variantě objeví také, jen s o polovinu vyšší kapacitou. V tom případě by pravděpodobně šlo o modely WD7500BVPT; jeden takový jsme testovali třeba ve Fujitsu AH531.

Disky Scorpio Black jsou obecně známé jako jedny z nejrychlejších na trhu a nenechávají se příliš zahanbit ani zde. U MSI jsou zapojeny do režimu RAID0 s velikostí „proužku“ (strip size) 128 kB; reálná kapacita dostupná uživateli je zhruba 950 GB a oba disky se hlásí jako jeden. RAID0 má výhodu v nárůstu výkonu oproti jedinému disku (především při sekvenčním čtení); naopak nevýhoda spočívá ve vyšší pravděpodobnosti ztráty dat při selhání, protože stačí aby selhal jeden ze dvou disků a ztratíte všechna data. To je ale problém, který hraje roli spíš u profesionálních pracovních stanic a hlavně serverů; u herního notebooku je riziko zanedbatelné. Teploty pevných disků navíc nedosahují ani v dlouhodobé maximální zátěži nad 40 stupňů, takže z této strany nijak zvlášť velké nebezpečí nehrozí – o teplotách si povíme více v další kapitole.

CrystalDiskMark

Co se týče naměřených rychlostí: sekvenční čtení a zápis sice nedosahují rychlosti SSD, ale jsou o dost rychlejší než u jakéhokoliv jednotlivého pevného disku. U menších bloků (hlavně těch 4kB) je to horší a ani RAID0 tady příliš nepomáhá, ale to se dá očekávat. Celková rychlost systému je i díky velké operační paměti velmi dobrá a třeba načítání úrovní ve hrách trvá kratší dobu než na jednodiskových počítačích a i start systému je o něco rychlejší, ale nijak zvlášť.

U testů disků každopádně mějte na paměti, že jsme testovali konfiguraci, která by v ČR vůbec neměla být dostupná, a výsledky se tak mohou mírně lišit. Pokud tomu tak bude, verze v reálném prodeji se dvěma 750GB disky by měly aspoň teoreticky dosahovat vyšších přenosových rychlostí díky vyšší hustotě zápisu na plotny.

Provozní vlastnosti – hluk, chlazení, výdrž

Zařve na požádání

Provozní hluk při nenáročném použití je díky mocně dimenzovanému chlazení se dvěma radiátory (jeden vzadu, jeden na boku) téměř neznatelný. Ventilátor se sice točí zřejmě neustále, ale je opravdu dost tichý, takže si při práci ve Windows, přehrávání videa nebo málo náročných hrách ničeho nevšimnete. Podle našich zkušeností je notebook tichý až do momentu, kdy teplota grafické karty dosáhne 80 °C. Pak se ventiláto pořádně rozjede a začne opravdu chladit a hluk výrazně vzroste. Není ovšem nepříjemný, neslyšíte ani tak samotný ventilátor, jako spíš svištění vzduchu vdechy a výdechy v těla a skrz radiátory; neozývá se žádné chrastění ani pískání.

 

 

Provozní hluk při vyšší zátěži je možná nevítaný, ale těžko jej lze GT70 vyčítat – osazené komponenty jsou docela výkonné, notebook v maximální zátěži dost žere (výkon 180W adaptéru dokáže využít téměř naplno) a komponenty tak produkují takové množství tepla, že se vůbec nedivíme potřebě masivního průtoku vzduchu, což je důvod vyššího hluku. V maximální zátěži jsou všechny výkonné notebooky shodné velikosti hlučné přibližně stejně a musíme také podotknout, že třeba MSI GE620DX s patnáctipalcovým tenkým tělem a o dost nižším výkonem byl hlučnější.

Spodek notebooku
Nasávání vzduchu na spodku; vpravo je vidět subwoofer

Uživatel má také možnost i v nízké zátěži aktivovat speciální chladicí mód, který roztočí ventilátor na maximum bez ohledu na teplotu. K tomu slouží druhé tlačítko zprava na horní řadě dotykových senzorů; funkce se nazývá Cooler Boost. Po dotyku tlačítka se během několika vteřin dočkáte až těžko uvěřitelného řevu – opět se nejedná o žádné vysoké, uši trhající pískání, ale o opravdu silné temné hučení. Chlazení tím získá úplně nový rozměr.

Cooler Boost je opravdu, opravdu hlučný. Pokud jej ovšem aktivovat nechcete, nemusíte, takže to nemůžeme považovat za vadu. Pokud jej neaktivujete, notebook nikdy takto hlučný nebude, ani při stoprocentní zátěži procesoru a grafiky; i v takovém případě je provozní hluk sice vysoký, ale stále o stupeň nižší než s aktivním Cooler Boostem.

 

A už jsem to vlastně nakousl: ve vysoké zátěži (jakmile grafika dosáhne oněch 80 °C) je hluk samozřejmě (poměrně) vysoký. Uchladit takto silný hardware zavřený v přecejen ne úplně největším těle notebooku jedním nepříliš velkým ventilátorem se prostě bez pořádného foukání neobejde a u všech výkonných notebooků se nějakého hluku dočkáte. V tomto případě to není zdaleka nejhorší a pokud vás bude zvuk ventilátoru rušit, v naprosté většině případů to vyřeší obyčejná sluchátka, nebo i vcelku jemné zvýšení hlasitosti reproduktorů.

Chlazení dost slušné

Hluk jsme tedy vyřešili. Jak je to s teplotami komponent? Protože je přítomná možnost přetaktování grafiky a brutální chlazení Cooler Boost, naměřili jsme provozní teploty v různých kombinacích těchto režimů a různých režimech zátěže.

 

Režim Turbo Cooler Boost Teplota CPU Teplota GPU
bez zátěže ne ne 40 °C 38 °C
bez zátěže ano ne 41 °C 43 °C
maximální zátěž ne ne 92 °C 88 °C
maximální zátěž ne ano 91 °C 90 °C
maximální zátěž ano ne 95 °C 97 °C
maximální zátěž ano ano 91 °C 96 °C
Crysis ano ne 75 °C 80 °C
Před každým testem jsme nechali notebook „odpočinout“ a teploty spadnout na minimum.
Okolní teplota byla zhruba 21 stupňů Celsia.
Každý test trval 20 minut.
Maximální zátěž: Prime95 + FurMark.
Crysis: rozlišení 1920 × 1080 px, střední detaily, bez vyhlazování.

Jak vyplývá z tabulky, maximální teploty nejsou zrovna přívětivé. Ovšem pozor: jak v testech neustále opakujeme, režim, ve kterém hledáme maximální teploty, je nerealisticky náročný a při v podstatě žádném způsobu použití včetně hraní her se do takové zátěže notebook nedostane; měříme to jen proto, abychom nalezli limity chlazení.

Zajímavější jsou teploty ve středním nastavení Crysis (střední detaily kvůli tomu, že v nich hra byla dokonale plynulá při jakékoliv aktivitě; na vysoké detaily většinou také, ale pokud se toho na obrazovce dělo hodně, rychlost občas spadla na cca 25 fps). Tímto jsme simulovali vcelku běžné hraní a teploty zůstávaly na velmi uspokojivých hodnotách. V Crysis jsme měřili se zapnutým Turbem a vypnutým silnějším chlazením, protože to je nejrealističtější scénář a režim, ve kterém bude většina uživatelů hrát asi nejčastěji. Teplota u grafiky se letmo dotkla hranice 80 °C, což způsobilo zrychlení ventilátoru, a tím se růst teplot zastavil.

Pohled dovnitř
Vnitřek notebooku

75 a 80 stupňů Celsia při hraní (a zvlášť Crysis) jsou slušné hodnoty a chlazení tak působí opravdu slušně. Provozní hluk přitom nebyl nijak kritický, takže pořádným, mnohahodinovým pařbám podle všeho nic nebrání.

Pokud se vám chlazení zanese třeba prachem, jeho čištění není žádný problém. Kryt na spodní straně je jednoduše odšroubovatelný a po jeho odstranění máte přístup v podstatě k celému chladicímu systému. Stačí tak vyfoukat prach stlačeným vzduchem, kryt nasadit zpět a notebook chladí zase jako nový. Časem také nejspíš dojde k tradiční lehké degradaci schopnosti odvádět teplo kvůli stárnutí použité teplovodivé pasty, ale tomu se nevyhnete u žádného notebooku.

Tři hodinky jako nic

Notebook je dodáván s masivním devítičlánkovým akumulátorem s kapacitou úctyhodných 87 Wh. To mu v kombinaci s přepínáním grafik přes technologii Nvidia Optimus propůjčuje výdrž zhruba 3,5 hodiny při prohlížení webu. Není to sice úplně málo, ale ani nijak zvlášť moc – na nějakou tu cestu vlakem to každopádně stačí. S hraním na baterii nepočítejte, diskrétní grafika v takovém případě nejde aktivovat – kdyby to šlo, vycucla by baterku během slabé hodinky, možná i rychleji. Na vzhledem k masivní kapacitě akumulátoru relativně slabé výdrži má podíl velký displej s vysokým rozlišením, ale také třeba dvojice plotnových pevných disků – i ty si řeknou o svůj díl.

Výdrž 3 hodiny 24 minut (sledování HD videa) a 3 hodiny 26 minut (prohlížení webu) není na sedmnáctipalcovou herní mašinu špatná, ale je to spíš taková třešnička na dortu. U tohoto notebooku se nějaká práce na cestách stejně očekávat nedá. Když už jej někam vezete s sebou, bez problémů se podíváte i na dva středně dlouhé filmy, ale taková situace asi u většiny majitelů této mašiny nastane jen výjimečně. (Taky proč někam jezdit, když máte doma herní mašinu, že… :). Nabíjení akumulátoru trvá z 5 na 90 % 2,5 hodiny, na 100 % se dostane za celkem zhruba 3,5 hod.

Akumulátor Štítek napájecího adaptéru Napájecí adaptér

Spotřeba notebooku je poplatná jeho výkonu. Pokud notebook jen stojí na stole, je zapnutý a má nabitou baterii, vezme si 30 W, z čehož podstatnou část tvoří displej; pokud ve stejném režimu nabíjí baterii, bere si 78 W (při téměř úplně vybitém akumulátoru) a zhruba 40 W při nabíjení posledních 10 %. V maximální zátěži se nám podařilo dosáhnout spotřeby na zásuvce 197 W. Jedná se o hodnoty měřené zásuvkovým wattmetrem, do kterých se promítá i ne stoprocentní účinnost zdroje; proto je maximální spotřeba vyšší než max. výkon napájecího zdroje (180 W).

Zmíněný zdroj je skutečně masivní, je 17 cm dlouhý a váží snad přes půl kila. Na mobilitě to notebooku zrovna nepřidává, ale je v této kategorii v podstatě jedno, resp. se to dá čekat.

Závěrečné zhodnocení

Co říci? Přestože v nové herní sérii MSI chybí nové grafiky Nvidia Kepler, testovaný GT70 obstál po všech stránkách. Nabízí velmi vyrovnaný, vysoký výkon nejen po grafické stránce, nadprůměrně dobrý displej, výbornou klávesnici a hodně slušné zpracování. Zvládá se uchladit, umí mírně přetaktovat svoji diskrétní grafiku, vydrží tři a půl hodiny na baterii a ještě k tomu dobře vypadá. Notebook je povedený po všech stránkách a pokud trváte na mobilním hraní, rozhodně o něm zauvažujte.

Otevřená optická mechanika

Na trhu to ale bude asi mít docela těžké. Až se v nějakém objeví zatím nejsilnější oznámená grafika Nvidie nové generace, GeForce GTX 660M, budeme moci porovnat výkon s GTX 670M. Podle značení to tak nevypadá, ale zatím dostupné údaje naznačují, že novinka s nižším číslem v názvu bude výkonnější a možná i levnější. To by pro GT70 byla docela rána; navíc na něj z druhé strany budou tlačit herní notebooky starší generace, které teď zřejmě půjdou s cenami dost dolů. Na druhou stranu, pokud MSI nezaspí a vydá aktualizovanou řadu s GTX 660M, případně s některým z highendových mobilních AMD Radeonů, stane se z GT70 pravý král „běžných“ herních notebooků.

Samozřejmě jsou na trhu i výkonnější mašiny, například monstra jako Goldmax Panther 4.0 se šestijádrovým procesorem a dvěma nejvýkonnějšími herními grafikami ve SLI či CrossFire zapojení. To je ale kategorie notebooků pro blázny. MSI má co nabídnout i normálnímu uživateli, který nepotřebuje výkon hodně silného desktopu v přenosném balení, ale chce si prostě normálně zahrát. Takovému člověku nabídne dost výkonu i do budoucna a neudělá mu ani až takovou díru do peněženky.

MSI GT70-0NR
Cena s DPH 45 500 Kč
Zapůjčil MSI ČR
Hardwarová výbava
Procesor Intel Core i7-3610QM
Počet jader (virtuálních) 4 (8)
Frekvence 2,3 GHz
Max. frekvence (Turbo Boost) 3,3 GHz
Operační paměť 16 GB (4 × 4 GB) DDR3 1600 MHz
Pevný disk (velikost) 1 TB (2× 500 GB, RAID0)
Pevný disk (typ, rychlost) HDD, 7 200 ot./min., SATAII/300
Optická mechanika Blu-ray/DVD±RW kombo
Displej 17,3″, 1920 × 1080 px, matný
Grafická karta Nvidia GeForce GTX 670M (3 GB GDDR5)
Intel HD Graphics 4000
přepínání přes Nvidia Optimus 
Rozhraní
Výstupy na monitory HDMI, VGA
Porty (s výjimkou USB) eSATA, LAN, 4× audio
Počet portů USB 2.0 2
Počet portů USB 3.0 3
Čtečka paměťových karet SD(HC)/MMC/MS/MS Pro/xD
Sítě Killer E2200 (1Gb/s Ethernet)
Wi-Fi 802.11n + Bluetooth 4.0
Rozměry, baterie
Rozměry 428 × 288 × 55 mm
Hmotnost 3,9 kg
Baterie 87 Wh, 9 čl.
Výkon napájecího adaptéru 180 W
Software
Operační systém Windows 7 Home Premium (64b)

Výsledky testů, screenshoty, galerie

Výsledky testů

Výkon je měřen s aktivním přetaktováním grafiky, výdrž bez něj (při běhu na baterii zapnout nejde).

Souhrnné testy výkonu PC
PCMark Vantage 10789; Memories: 6433; TV and Movies: 6572; Gaming: 7993; 
Music: 8691; Communications: 12327; Productivity: 8271; HDD: 5724
PCMark 7 3373; Lightweight: 2566; Productivity: 2280; Creativity: 3847; 
Entertainment: 3681; Computation: 4955; Storage: 2139
3DMark 06 19372; SM 2.0: 7946; HDR/SM 3.0: 8340; CPU: 6081
3DMark Vantage P12700; GPU: 11195; CPU: 21285
3DMark 11 P3089; Graphics: 2794; Physics: 7866; Combined: 2768
Windows 7 Experience Index CPU: 7,6; RAM: 7,7; GPU (Aero): 6,2; GPU (hry): 6,2; HDD: 5,9
Herní testy
World in Conflict DX10
(1920 × 1080, Very High, 4× AA)
Minimum: 27; Maximum: 61; Průměr: 41 fps
Far Cry Benchmark DX10
(1920 × 1080, Ultra High, 4× AA) 
Minimum: 45,63; Maximum: 86,74 Průměr: 59,34 fps
Devil May Cry 4 DX10 
(1920 × 1080, Super High, 4× AA)
Průměr: 106,85 fps
TrackMania Nations Forever
(1920 × 1080, Extrémní, 4× AA) 
Průměr: 71,5 fps
Crysis DX10
(1920 × 1080, high, no AA) 
Minimum: 22,44 Maximum: 42,35 Průměr: 33,42 fps
Testy výkonu procesoru
CineBench R11.5 xCPU: 6,23; 1CPU: 1,36; OpenGL: 44,51 fps
x264 Benchmark HD v3.0 1st pass: 83,42 fps; 2nd pass: 33,90 fps
Windows Media Encoder x64 1:13 min
Testy výkonu pevného disku
CrystalDiskMark 3 (čtení) Seq: 169,8 MB/s; 512k: 39,61 MB/s;
4k: 0,459 MB/s; 4kQD32: 2,145 MB/s 
CrystalDiskMark 3 (zápis) Seq: 209,9 MB/s; 512k: 86,43 MB/s;
4k: 2,124 MB/s; 4kQD32: 2,698 MB/s
AS SSD Copy-Benchmark ISO: 121,59 MB/s, 8,83 s;
Program: 68,90 MB/s; 20,42 s
Game: 168,55 MB/s; 8,19 s 
HD Tune Pro (čtení) Minimum: 62 MB/s; Maximum: 222,3 MB/s;
Průměr: 164,3 MB/s; Odezva: 15,7 ms 
Testy výdrže
Výdrž web (čas) 3:26 h
Výdrž video (čas) 3:24 h

 

Galerie screenshotů

3DMark 06 3DMark 11 3DMark Vantage AIDA64 CPUID AIDA64 přehled (1/3) AIDA64 přehled (2/3) AIDA64 přehled (3/3) AS SSD Copy-Benchmark Blue Eye Pro – měření displeje CineBench R11.5 CrystalDiskMark GPU-Z (integrovaná Intel HD 4000) GPU-Z (diskrétní Nvidia) HDTune HWMonitor Keyboard Lighting Manager PCMark 7 PCMark Vantage S-Bar Windows 7 Experience Index

Kompletní fotogalerie

Herní notebook MSI GT70 Pohled zepředu Konektory vlevo Zadní strana Pravý bok Maximální úhel otevření víka Víko Klávesnice od SteelSeries Spodní strana Podsvícení Touchpad Horní multimediální dotyková tlačítka Detail reproduktoru Webkamera a mikrofon Rozložení kláves pro pohyb v textu Otevřená optická mechanika Spodek notebooku Nasávání vzduchu na spodku; vpravo je vidět subwoofer Výdechy chlazení Akumulátor Štítek akumulátoru Pohled dovnitř Detail chlazení se dvěma radiátory Vnitřek notebooku Štítek napájecího adaptéru Napájecí adaptér

Ohodnoťte tento článek!